Westfjorde / Zapadni fjordy (Vestfirðir)

Tag 6 – 01.10.2026
Westfjorde (Vestfirðir)

Die Westfjorde sind eine abgelegene, bergige Halbinsel im Nordwesten Islands, die für ihre unberührte Natur, tiefen Fjorde und spektakulären Klippen für Eingeweihte bekannt ist. Hier haben wir uns, nein, meine Tochter hat 2 interessante Orte eingeplant. Eigentlich waren es drei, aber der westlichste Punkt von Europa war zu weit entfernt. Dazu lässt es sich oft nicht normal schnell fahren, weil hier noch sehr viele Straßenabschnitte als Schotterpisten vorkommen, welche meistens (bis jetzt zumindest) in erbärmlichen Zustand sind.
Es blieb bei den 2 Orten.
Zuerst sind wir zu dem Wahrzeichen der Region gefahren, dem Wasserfall mit dem, relativ einfach auszusprechenden Namen „Dynjandi“ gefahren.
Schon als wir uns dem Wasserfall genähert haben, sah es vielversprechend aus. Auf dem Parkplatz angekommen, (der am besten vorher online gebucht wird), erschien der wasserfall in seiner vollen Pracht und wir sagten nur: Wow!! Das Wasser stürzt in mehreren Stufen etwa 100 m in die Tiefe. Es sah einfach grandios aus. Nachdem wir uns mit Regenklamotten bewaffnet haben, ging es ohne langes Zögern los. Natürlich wollten wir hoch, zu der höchsten Plattform, welche sich am Fuß der ersten und höchsten Wasserfallstufe befindet. Wir sind zügig vorangekommen. Unterwegs war uns die wunderschöne Herbstfärbung den vielen Flechten und Moose aufgefallen. Wir haben sogar eine regenlose Zeitlücke erwischt, wo sich sogar mal die Sonne gezeigt hat. In dem Moment sah die Herbstfarben noch viel intensiver aus. Meine Tochter hat sogar noch einige echte isländische Heidelbeeren gefunden! Darüber hat sich meine Enkelin besonders gefreut, sind die Beeren ihre Lieblingsfrucht. Wie lange wir dort verbracht haben kann ich nicht sagen, die Zeit vergeht wie im Flug. Am Auto angekommen, hat es wieder angefangen richtig zu schütteln, und der immer gegenwärtige starke Wind hat uns ganz schnell ins Auto vertrieben. Und weiter ging`s…. Mangels Straßen muss man meistens den ganzen Fjord umfahren und auf dem gleichen Weg ging`s zurück. Vorbei an unserer Unterkunft, in die entgegengesetzte Richtung, bis zu dem zweiten Ziel des Tages.
Rauðisandur: Ein einsamer, rötlich-goldener Sandstrand, der sich stark von den schwarzen Stränden des Rests des Landes abhebt. Einsam ist der Strand wirklich, da der Weg dorthin einige km lang auf einer üblen Schotterpiste verläuft. Zum Strand selbst ging etwa 1,5 km langer Weg, wo wir, wie sollte es auch anders sein, von starkem Wind begleitet wurden. Viele Menschen verlieren sich in diese einsame Gegend. Der Strand zieht sich Kilometer weit. Leider haben wir nur einen kleinen Teil sehen kennen, weil gerade Flut herrschte. Aber von als wir uns von oben langsam näherte, konnten wir in der Ferne einige Sandbänke sehen. Trotzdem war es ein lohnender Besuch. Dann ging es auf dem gleichen Weg wieder zurück. Das Wetter wechselte fast minütlich von normal zum Regen und Nebel. Nachdem wir uns in der Unterkunft eine kurze Kaffeepause gegönnt haben, ging es weiter. Dieses Mal ohne mich. Die „Jugend“ hat noch eine nicht weit entfernte heiße Quelle besucht, ich widmete mich meinem Blog, da alles seine Zeit braucht.

Den 6 – 1. 10. 2026
Západní fjordy (Vestfirðir)

Západní fjordy jsou odlehlý, hornatý poloostrov na severozápadě Islandu, známý svou nedotčenou přírodou, hlubokými fjordy a spektakulárními útesy. Tedy především pro ty, kteří vědí, kam se dívat. 😄
Tady jsme si naplánovali – respektive moje dcera naplánovala – dva zajímavé cíle. Původně byly dokonce tři, ale nejzápadnější bod Evropy byl už příliš daleko. A navíc se tady často nedá jezdit úplně normální rychlostí, protože spousta úseků silnic je stále tvořena šotolinou, která je většinou (alespoň zatím) v opravdu žalostném stavu.
Takže zůstaly dva cíle.
Nejprve jsme vyrazili k dominantě tohoto regionu – k vodopádu s poměrně snadno vyslovitelným názvem Dynjandi.
Už když jsme se k vodopádu blížili, vypadalo to velmi slibně. Po příjezdu na parkoviště (které je nejlepší rezervovat předem online) se před námi vodopád ukázal v celé své kráse a z nás zaznělo jen:
„Wow!“
Voda se řítí v několika stupních dolů z výšky přibližně 100 metrů. Prostě nádhera!
Po krátké přípravě a navlečení nepromokavého oblečení jsme vyrazili nahoru. Samozřejmě jsme chtěli dojít až k nejvyšší vyhlídce, která se nachází přímo u paty prvního a zároveň nejvyššího stupně vodopádu.
Šlo nám to docela svižně. Cestou nás zaujaly nádherné podzimní barvy, které ještě víc vynikaly mezi všudypřítomnými lišejníky a mechy. Dokonce jsme trefili i krátké období bez deště, kdy se na chvíli ukázalo slunce. A v tu chvíli byly podzimní barvy ještě mnohem intenzivnější.
Moje dcera dokonce našla několik opravdových islandských borůvek! Z toho měla moje vnučka obzvlášť velkou radost, protože borůvky patří mezi její nejoblíbenější ovoce.
Jak dlouho jsme tam vlastně byli, nedokážu říct. Čas tam prostě letí jako voda z Dynjandi.
Když jsme dorazili zpátky k autu, začalo zase pořádně pršet. A všudypřítomný silný vítr nás velmi rychle zahnal zpátky do auta. Island nám zkrátka nedovolil příliš dlouho zahálet.
A jelo se dál
Protože silnic tady není zrovna nadbytek, musí se většinou objet celý fjord a jet zase stejnou cestou zpátky. Takže jsme projeli kolem našeho ubytování, ale pokračovali opačným směrem, až k druhému cíli dne.
Rauðisandur
Osamělá, načervenale zlatá písečná pláž, která se výrazně liší od černých pláží ve zbytku Islandu.
A že je opravdu osamělá, to můžeme potvrdit. Cesta k ní vede několik kilometrů po opravdu příšerné šotolinové cestě. Člověk má chvílemi pocit, že auto si samo říká: „A opravdu tam musíme?“ 😄
K samotné pláži jsme pak šli asi 1,5 kilometru. A samozřejmě nás i tentokrát doprovázel silný vítr. Jinak by to asi ani nebyl Island.
Přesto se do této odlehlé oblasti vydává překvapivě hodně lidí. Pláž se táhne kilometry daleko. Bohužel jsme mohli vidět jen její malou část, protože zrovna byl příliv. Když jsme se ale pomalu blížili shora, mohli jsme v dálce pozorovat několik písečných lavic.
I tak návštěva rozhodně stála za to.
Pak jsme se stejnou cestou vydali zase zpátky. Počasí se mezitím měnilo téměř každou minutu – chvíli normálně, potom déšť, následně mlha… a za chvíli zase něco úplně jiného. Island má zkrátka počasí nastavené na režim „náhodně“.
Po krátké kávové pauze v našem ubytování jsme pokračovali dál.
Tentokrát už beze mě.
„Mládež“ se ještě vydala navštívit nedaleký horký pramen. Já jsem se mezitím věnoval svému blogu, protože i blogování potřebuje svůj čas.
A všechno má svůj čas. 😉Read more