Es geht weiter / Jedeme dal

Tag 14 – 09.10.2026
Es geht weiter

Nach dem alles wieder ins Auto verstaucht wurde, ging es weiter, zu der nächsten Destination, wo wir nur eine Nacht bleiben, und Morgen wird es weitergehen.
Erst mussten wir zurück in die Stadt und von dort ging es erstmal auf der Ringstrasse 1Richtung Süden. Mittlerweile haben wir den Südosten der Insel erreicht. Irgendwann bogen wir auf eine Schotterstraße Nr. 938, die uns durch ein wunderschönes Tal geführt hat. An den Bergen hingen Nebelschwafeln, deshalb wäre es kein Wunder, hätte sich irgendwo eine Elfe oder ein Troll gezeigt. Leider haben wir keine gesehen. Bis der erste Wasserfall kam. Den Namen habe ich mir leider nicht notiert. Den Wasserfall konnte man locker vom Parkplatz aufnehmen, deshalb ging die Reise zügig weiter. Nach vielen Kurven, vielen Abs- und Aufs auf dem weiteren Verlauf der Schotterstrasse erreichten wir den ersten, für heute geplanten Halt. Etwas abseits des Parkplatzes konnte man einen mächtigen Wasserfall namens Nykurhylfoss oder auch Sveinsstekksfoss. Am Parkplatz wurde die obligatorische Parkgebühr von ca. 8,- € via App bezahlt. Danach waren wir Start klar. Meine Tochter hatte vor, entlang dem Wasserfall zu wandern. Wenigstens hat es nicht geregnet, so gingen wir los. Wir wanderten stetig Bergauf über Stock und Steine. Den Enkeln hat es richtig Spaß gemacht. Auch haben sie sich um mich rührend gekümmert und mir die Hand gereicht, wo ich mal Hilfe gebraucht habe. Ja, die alten Knochen und Gelenke wollen nicht mehr überall alles mitmachen. Nach 1,5 Stunde waren wir zurück. Jetzt fuhren wir überwiegen entlang am Meer, mit immer wieder fantastischen Blicken auf die Bergkämme und Gletscher entlang der Strecke.
Heute haben wir auch Hilfe geleistet. Plötzlich winkte uns jemand auf der anderen Straßenseite und zeigte, dass wir anhalten. Der «Gute Mann» kam von der Straße ab und landete mit den Vorderrädern tief im feinen Schotter. Eigentlich hatte er Glück im Unglück gehabt, weil er sagte, er wollte während der Fahrt ein Foto aufnehmen… Er war allein im Auto. Er hoffte, wir könnten ihn rausschieben. Das war nicht machbar, auch wenn noch andere Touris fragten, ob sie helfen könnten. Meine Tochter hat dann für ihn telefonisch alles was nötig war erledigt, er sollte sofort als Vorschuss an den Abschleppdienst etwa 100,- € überweisen. Dann musste er warten, bis er abgeschleppt wurde. Wir haben aber nicht mehr gewartet und fuhren weiter, da auch die Zeit schon fortgeschritten war. Nach einigen km erreichten wir das Ziel für heute, die Stadt Höfn. Hier müssen wir uns für die Nacht trennen, die Familie schläft in einer Hütte am Campingplatz, was eher ein Hüttchen genannt werden sollte, ich schlafe in nicht weit entferntem Hostel in einem Dormitorium Zimmer. D.h. Mehrbettzimmer, dieses Mal genau 10 Betten an der Zahl. Man muss froh sein, überhaupt einen Schlafplatz zu bekommen, wo man sagen sollte: Naja, gerade noch bezahlbar. Schlappe 63,- € pro Bett und Nacht. Ein Doppelbettzimmer hätte mehr als das doppelte gekostet. Das schreibe ich nur, um zu zeigen, dass es sogar noch teurer geht, als in der Schweiz, wo man immer sagt, dass es dort sehr teuer ist.

14. den – 9. 10. 2026
Pokračujeme dál

Když jsme všechno zase naložili do auta, vyrazili jsme k dalšímu cíli. Tam zůstaneme jen jednu noc a zítra budeme pokračovat dál.
Nejprve jsme se museli vrátit do města a odtud jsme se vydali po okružní silnici č. 1 směrem na jih. Teď už jsme se nacházeli na jihovýchodě ostrova. Po nějaké době jsme odbočili na štěrkovou silnici č. 938, která nás zavedla do nádherného údolí. Na horských svazích se povalovaly cáry mlhy, takže by vůbec nebylo divu, kdyby se někde objevil elf nebo troll. Bohužel jsme žádného nespatřili.
Pak jsme dorazili k prvnímu vodopádu. Jeho jméno jsem si bohužel nezapsala. Dal se pohodlně vyfotit přímo z parkoviště, a tak jsme brzy pokračovali v cestě. Štěrková silnice se klikatila mezi horami a čekalo nás spoustu zatáček, stoupání i klesání. Nakonec jsme dorazili k první zastávce, kterou jsme měli na dnešek naplánovanou.
Kousek od parkoviště se nacházel mohutný vodopád Nykurhylsfoss, známý také pod názvem Sveinsstekksfoss. Na parkovišti jsme jako obvykle zaplatili parkovné, jako vzdy asi 8 eur, prostřednictvím aplikace. Pak už nám nic nebránilo vyrazit.
Dcera měla v plánu vydat se na túru podél vodopádu. Naštěstí alespoň nepršelo, a tak jsme se vydali na cestu. Čekalo nás pořádné stoupání po balvanech a nerovné stezce. Vnoučata si to opravdu užívala! A musím říct, že se o mě také krásně starali. Kdykoli jsem potřeboval pomoct, podali mi ruku. Inu, staré kosti a klouby už zkrátka neslouží jako zamlada a ne všechno zvládnou tak snadno jako dřív. Po hodině a půl jsme se vrátili zpátky.
Potom jsme pokračovali v cestě, většinou podél moře. Po cestě se nám neustále otevíraly nádherné výhledy na horské hřebeny a ledovce. Člověk se těch pohledů prostě nemohl nabažit.
Dnes jsme navíc měli příležitost někomu pomoct. Najednou na nás z protější strany silnice začal někdo mávat a dával nám znamení, abychom zastavili. Ukázalo se, že dotyčný řidič vyjel ze silnice a předními koly zapadl hluboko do jemného štěrku. Vlastně měl ještě štěstí v neštěstí, protože nám prozradil, že si chtěl za jízdy fotografovat…
V autě byl sám a doufal, že mu pomůžeme vůz vytlačit. To ale bohužel nebylo v našich silách, a to ani přesto, že se nabídli k pomoci i další turisté. Dcera mu tedy alespoň telefonicky zařídila všechno potřebné. Nejdřív musel odtahové službě zaplatit zálohu ve výši přibližně 100 eur. Pak už mu nezbývalo než čekat, až pro něj odtahovka přijede.
My jsme se ale rozhodli pokračovat dál. Jednak už bylo dost pokročilé odpoledne a jednak nás čekala ještě cesta do dnešního cíle. Po asi 40 kilometrech jsme konečně dorazili do města Höfn.
Tady se dnes na noc rozdělíme. Rodina bude spát v chatce v kempu, i když při pohledu na její velikost by se jí snad mělo říkat spíš chatička. Já jsem si našla ubytování v nedalekém hostelu, kde budu spát ve společném pokoji.
A společný pokoj znamená tentokrát opravdu společný pokoj – čeká mě v něm přesně deset postelí! Člověk musí být rád, že vůbec sežene nějaké místo na přespání. A když už ho sežene, může si ještě říct: No, mohlo by to být i horší. I když částka 63 eur za jednu postel na jednu noc rozhodně není žádná maličkost. Pokoj pro me samotnou by přitom stál víc než dvojnásobek.
Píšu to jen proto, abych ukázala, že ceny za ubytování mohou být na Islandu dokonce ještě vyšší než ve Švýcarsku, o kterém se přece vždycky říká, že je tam pořádně draho. Czytaj więcej