Noch ein Reisetag / Dalsi den na cestach

Tag 15 – 10.10.2026
Noch ein Reisetag

Die Nacht in dem Dormitorium habe ich gut überstanden. Zum Glück waren von 10 Betten nur insgesamt 5 Plätze belegt. Bei Vollbelegung würde es ein bisschen ungemütlicher, gelinde gesagt.
Da auch in der Hütte, wo die Jugend übernachtet hat, war es nicht gemütlich, haben wir keinen Grund gehabt dort länger zu bleiben als nötig. Wir packten unsere Sachen, und es ging zeitig los. Trotzdem waren wir schon spät. Warum? Der erste Halt war ein von den bekanntesten Spots auf Island der Dimond Beach und die Küste mit Ausblick auf die vielen Gletscher des Vatnajökulls Nationalparks, vor allem Jökulsarlon Gletscher. Es war alles sehr sehenswert, leider aber recht voll mit Touristen aus der ganzen Welt. Wir haben uns hier ziemlich lange aufgehalten und die Gegend genossen.
Der nächste Stopp war bei Skatfell Gletscher. Zu dem Gletscher ging ein etwa 2 km langer Weg. Und hier muss ich gestehen, ca. nach 1/3 habe ich umgedreht. Warum? Es hat angefangen wie aus dem Eimer zu gießen und ich hatte keine Regenjacke angezogen. Also, nichts wie zurück, trotzdem kam ich am Visitor Center total nass. Wäre ich weiter mitgegangen, (da kennt meine Tochter „nix“ und die Familie musste weiter laufen). Weil es nach einiger Zeit wieder aufgehört hat zu regnen, kam die Truppe fast trocken zurück, weil der Wind alles getrocknet hat. Inzwischen war die Zeit schon recht vorgeschritten, sodass gemeinsam entschieden wurde, alle anderen geplanten Stopps nicht mehr anzufahren und dafür direkt nach Vik, zu unserer Untrkunft, die für die nächsten 2 Nächte unser Domizil ist. Ein Hostel aus dem Jahr 1908. Die Treppe entspricht noch der Zeit, sonst ist alles modern renoviert worden. Meine Enkelin fragte mich, ob das Haus älter als ich wäre. Ich sagte ja, und dachte mir, oh je, Glück gehabt!
Mal sehen, was für Morgen am Programm steht.

Den 15 – 10. 10. 2026
Další den na cestách

Noc v noclehárně jsem naštěstí zvládla docela dobře. Z deseti lůžek bylo obsazeno jen pět, takže jsme měli kolem sebe ještě dost místa. Při plné obsazenosti by to bylo, mírně řečeno, o něco méně pohodlné.
Ani chata, kde přespala mladší část naší výpravy, zrovna útulností neoplývala, takže nebyl důvod zdržovat se tam déle, než bylo nutné. Sbalili jsme si věci a brzy vyrazili. Přesto jsme nakonec nabrali zpoždění.
Naší první zastávkou bylo jedno z nejznámějších míst Islandu – Diamond Beach neboli Diamantová pláž a pobřeží s výhledem na ledovce národního parku Vatnajökull, především na ledovcovou lagunu Jökulsárlón. Bylo se opravdu na co dívat! Jedinou vadou na kráse bylo množství turistů z celého světa. Nakonec jsme se tu ale zdrželi docela dlouho a naplno si užívali nádhernou okolní krajinu.
Poté jsme zamířili k ledovci Skaftafell. K němu vedla zhruba dvoukilometrová pěší trasa. A tady se musím přiznat, že asi po třetině cesty jsem to vzdala a vratila se zpátky. Proč? Najednou začalo lít jako z konve a já si před odchodem zapomněla obléct nepromokavou bundu. Nezbývalo tedy než se rychle vrátit. I tak jsem ale k návštěvnickému centru dorazila totalne promočena.
Mladez ale pokracovala dal. (Moje dcera totiž slovo „nejde to“ zrovna neuznává, a tak zbytek rodiny statečně pokračoval dál). Déšť však po nějaké době ustal a vsichni se vratili temer suchy. O zbytek se postaral vítr, který všechno rychle vysušil.
Čas mezitím pořádně pokročil, a tak jsme se společně rozhodli vynechat všechny zbývající plánované zastávky a zamířit rovnou do Víku, kde máme ubytování na příští dvě noci.
Naším domovem se stal hostel z roku 1908. Schodiště ještě připomíná staré časy, ale jinak je celý dům moderně zrekonstruovaný. Uvnitr. Z venku lakave zrovna nevypada. Moje vnučka se mě zeptala, jestli je ten dům starší než já. Odpověděla jsem, že ano, a v duchu jsem si oddychla: „Uf, to jsem z toho ještě vyvázlas dobře!“
Tak uvidíme, co nás čeká zítra a co dalšího nám Island připraví. Czytaj więcej