Reykjavik

Tag 22 – 17.10.2026
Reykjavik und Flug nach Hause

Nach dem ihr die Fotos von Reykjavik gesehen habt, wird bestimmt jeder von euch aus einem unterschiedlichen Blickwinkel alles betrachten und beurteilen. Hier ist meine Sicht: Reykjavik ist eine raue Schönheit, ich würde sagen dem Klima bzw. Wetter angepasst, aus ganz moderner Architektur, die sehr kalt wirkt, weil Grün fehlt, und aus ganz niedlichen, mit viel Liebe restaurierten alten Bebauung. Damit meine ich die kleinen bunten Häuser, die zwischen der neuen Bebauung ihr Platz behaupten müssen. Ich habe weder hier noch auf der ganzen Runde auf Iceland keine Bauruine sehen können, alle Häuser sind renoviert. Klar, man findet auch verfallene alte Häuser, die ihrem Schicksal überlassen sind, den Grund kriegt man als Tourist schwer raus.
Wir haben einen kostenlosen Parkplatz nicht weit von der wiederum recht modernen Kirche ergattert, und es ging los, das Zentrum etwas kennen zu lernen. Ja, die Kirche. Die kleinen, klassischen Holzkirchen dienen wohl nur noch auf dem Land, jeder größere Gemeinde hat eine, fast supermoderne Kirche. Alles ist aus Beton, es sieht nicht gut oder war aus, ich könnte mir aber vorstellen, dass die Bauweise auch etwas Praktisches an sich hat. Bei den vielen Erdbeben bleibt so eine große Kirche vielleicht besser stehen, sofern sie erdbebensicher gebaut ist, oder ein Neuaufbau wäre nicht so teuer, wie zum Beispiel bei unserem Kulturgut.
Wie es sich gehört, sind wir auch auf die Aussichtsplattform gegangen. Der Ausblick war gut, für Fotos aufnehmen war es auch gut, weil die Lücken nicht verglast waren. Das hat aber den Nachteil, dass es kräftig rein regnet, was gerade der Fall war, als wir oben waren. Wobei, der Regen war erst für Nachmittag vorhergesagt, aber damit war wahrscheinlich ein richtig starker Regen gemeint, nicht so was Kurzes wie vorher.
Wir trudelten kreuz und quer durch das Zentrum, haben noch ein paar Sachen besorgt, die bestellt zu mitbringen bei uns in Auftrag gegeben wurden. Gegen 13:00 Uhr hat sich der Hunger gemeldet. Heute war ein Hot Dog Essen angesagt. In der kleinen Bude Mitte im Hafenviertel, die ihr auf den Fotos sehen könnt, (ich nannte es sofort eine kleine Goldgrube) soll es der beste Hot Dog auf ganz Iceland geben. Natürlich wussten es alle Touris, und dem entsprechend war die Schlange lang. Irgendwann kamen wir auch dran, und ich muss sagen, es hat wirklich gut geschmeckt. Und ich bin kein Freund von solchen Sachen, meistens ist es ein Nepp. Dieses Mal habe ich nicht Recht gehabt. Das Würstchen ist aus Lammfleisch, war sehr zart, gut gewürzt, einfach Klasse. Über das Brötchen kann man sich streiten, gesund und nahrhaft sieht ander aus. Aber wir haben auch dazu gehört…!!
Danach ging es zurück zum Auto, für Nachmittag war von unserer Reiseleitung ein Museum Besuch geplant, weil es ein Unwetter kommen sollte. Deshalb haben wir das Auto geholt und in die Tiefgarage neben dem Museum eingeparkt. Ich sage nur: Zum Glück! Als wir später das Museum verlassen haben, waren wir froh darüber, es hat wie aus den Eimern geschüttet, und der Wind war noch um vieles stärker als Vormittag, sogar Leute wurden zum Boden geweht. Jetzt fragt ihr bestimmt, was für ein Museum wir besucht haben. Ich glaube, ohne zu recherchieren, dass es ein einziges Museum dieser Art auf der Welt ist. Und das steht nun, nach einigen Umzügen, in Reykjavik.
Es ist das Penis Museum. Der Eintritt war nicht gerade billig, aber hey, so etwas kann man sich doch nicht entgehen lassen! So viel verrate ich euch gleich. Es war äußerst interessant. Es befinden sich dort etwa 250 Ausstellungsstücke. Die meiste Ausstellung ist der Tierwelt gewidmet, aber auch dem Menschen, bzw. dem Mann. Einige Männer haben sogar ihre Penisse dem Museum gewidmet, dazu sind auch Urkunden beigelegt. Sogar von vielen Künstlern sind dort ihre „beste Stücke“ im Plastik verewigt. Abnormalien dürfen selbstverständlich auch nicht fehlen. Die Tierwelt ist von der Maus, über Fuchs, Hase, und viele Kleintiere mehr vertreten. Da Iceland im Atlantik liegt, ist dem Nahe, dass auch von vielen Meeresbewohnern Ausstellungsstücke vorhanden sind. Von kleinen Fischen, bis zu den größten, wie Blauwal.
Das Museum ist aus einem Witz entstanden. Seinem Gründer, damals Lehrer und Schulleiter in der Stadt Arkanes Sigudur Hjartarson wurde irgendwann in den 1970er Jahren von Kollegen Bullenpenis geschenkt. Es hat sich rumgesprochen, und daraufhin bekam er ganz plötzlich nach der Walsaison weitere Exemplare. Daraus entstand sogenannter „Running Gag“, der sich immer weiterentwickelt hat, bis die Idee mit einem Museum der Icelandischen Tierwelt aufkam. Ich wollte euch diese Geschichte und das Besuch etwas näher beschreiben, da es etwas außergewöhnlich ist, was man nicht alle Tage sehen kann.
Als wir nach draußen kamen, war das vorhergesagte Wetter in vollem Gange. Deshalb musste das weitere Programm gestrichen werden, und es wurde entschieden, direkt zum Flughafen zu fahren, um eventuellen Straßensperrungen zu entgehen. Die lange Wartezeit, bis Abflug um 00:15 Uhr (eigentlich schon am Sonntag) war zwar lang, ging schließlich auch zu Ende, der Flieger hat pünktlich abgehoben, und nach etwa 4 Stunden langem Flug sind wir heute morgen, am 18.10. nach 3 Wochen in Basel sicher gelandet. (Eine Zusammenfassung kommt noch die nächsten Tage). Damit wir nicht aus der Übung rauskommen würden. Was für ein Wetter hat uns morgens um 06:00 Uhr in Basel empfangen? 3x dürft ihr raten; REGEN!

Den 22 – 17. 10. 2026
Reykjavík a let domů

Poté, co jste si prohlédli fotografie Reykjavíku, bude se na něj určitě každý z vás dívat a hodnotit ho z jiného úhlu pohledu. Tady je můj pohled: Reykjavík je drsná krása. Řekl bych, že je přizpůsobený místnímu klimatu, respektive počasí. Tvoří ho jednak velmi moderní architektura, která působí chladně, protože jí chybí zeleň, a jednak velmi roztomilé staré domky, zrekonstruované s velkou láskou. Mám na mysli malé barevné domečky, které si musí uhájit své místo mezi novou zástavbou. Ani tady, ani během celého našeho putování po Islandu jsem neviděl žádnou ruinu. Všechny domy jsou opravené. Samozřejmě se najdou i staré zchátralé domy, které jsou ponechány svému osudu, ale jako turista se člověk jen těžko dozví, proč tomu tak je.
Podařilo se nám najít bezplatné parkovací místo nedaleko opět poměrně moderního kostela a vydali jsme se poznávat centrum města. Ano, ten kostel! Zdá se, že malé klasické dřevěné kostelíky dnes slouží už hlavně na venkově, zatímco každá větší obec má téměř supermoderní kostel. Všechno je z betonu a na pohled to zrovna není žádná krása. Dokážu si ale představit, že tento způsob stavby má i své praktické výhody. Při tolika zemětřeseních možná takový velký kostel lépe odolá, pokud je postavený s ohledem na zemětřesení. Případná nová výstavba by navíc nemusela být tak drahá jako například u našich historických památek.
Jak se sluší a patří, vydali jsme se také na vyhlídkovou plošinu. Výhled byl pěkný a místo bylo vhodné i k fotografování, protože otvory nebyly zasklené. To má ovšem jednu nevýhodu: pořádně dovnitř prší, což se stalo právě ve chvíli, kdy jsme byli nahoře. Déšť byl sice předpovídán až na odpoledne, ale tím se pravděpodobně myslel opravdu silný liják, ne jen taková krátká přeháňka, jakou jsme zažili předtím.
Procházeli jsme centrem křížem krážem a nakoupili ještě několik věcí, které nám ostatní objednali, abychom jim je přivezli. Kolem 13. hodiny se ozval hlad. Dnes přišel na řadu hot dog. V malém stánku uprostřed přístavní čtvrti, který můžete vidět na fotografiích a který jsem okamžitě označil za malý zlatý důl, prý dělají nejlepší hot dogy na celém Islandu. Samozřejmě to věděli všichni turisté, a podle toho také vypadala fronta. Nakonec jsme se dostali na řadu i my a musím říct, že to opravdu výborně chutnalo. A to nejsem žádným příznivcem podobných jídel, protože většinou jde jen o předraženou turistickou atrakci. Tentokrát jsem se ale mýlil. Párek byl z jehněčího masa, velmi jemný, dobře ochucený, zkrátka skvělý. O housce by se dalo polemizovat – zdravě a výživně rozhodně nevypadala. Ale i my jsme k tomu patřili…!!
Potom jsme se vrátili k autu. Na odpoledne měla naše průvodkyně naplánovanou návštěvu muzea, protože se očekávala silná bouře. Proto jsme vyzvedli auto a zaparkovali v podzemních garážích vedle muzea. Řeknu vám jen jedno: Ještě že jsme to udělali! Když jsme muzeum později opouštěli, byli jsme za to opravdu rádi. Lilo jako z konve a vítr byl ještě mnohem silnější než dopoledne. Dokonce odfukoval lidi až k zemi!
Teď se určitě ptáte, jaké muzeum jsme navštívili. Myslím, že aniž bych to musel ověřovat, jde o jediné muzeum tohoto druhu na světě. A po několika stěhováních se dnes nachází právě v Reykjavíku.
Je to Muzeum penisů. Vstupné nebylo zrovna levné, ale řekněte sami – něco takového si přece nemůžete nechat ujít! Hned vám prozradím alespoň tolik: Bylo to mimořádně zajímavé. Nachází se tam přibližně 250 exponátů. Většina výstavy je věnována zvířecí říši, ale nechybí ani člověk, respektive muž. Někteří muži dokonce muzeu věnovali své vlastní penisy a jsou k nim přiloženy i příslušné dokumenty. Také mnozí umělci zde mají své „nejlepší kousky“ zvěčněné v plastice. Samozřejmě nechybějí ani různé abnormality.
Ze zvířecí říše jsou zastoupeni tvorové od myši přes lišku a zajíce až po mnoho dalších drobných zvířat. Vzhledem k tomu, že Island leží v Atlantiku, není překvapením, že jsou zde vystaveny také exponáty mnoha mořských živočichů. Od malých ryb až po ty největší, například plejtváka obrovského.
Muzeum vzniklo vlastně jako vtip. Jeho zakladatel Sigurður Hjartarson, který tehdy působil jako učitel a ředitel školy ve městě Akranes, dostal někdy v 70. letech minulého století od kolegů býčí penis. Zpráva se rozšířila a po skončení velrybářské sezóny začal najednou dostávat další exempláře. Z toho se postupně stal takzvaný „běžící vtip“, který se stále rozvíjel, až nakonec vznikla myšlenka založit muzeum věnované islandské zvířecí říši. Chtěl jsem vám tento příběh i naši návštěvu popsat trochu podrobněji, protože jde o něco opravdu neobvyklého, co člověk nemá možnost vidět každý den.
Když jsme vyšli ven, předpovídaná nepřízeň počasí už naplno udeřila. Proto musel být zbytek programu zrušen a bylo rozhodnuto, že pojedeme rovnou na letiště, abychom se vyhnuli případným uzavírkám silnic.
Čekání na odlet, který byl naplánován na 00:15, tedy vlastně už na neděli, bylo sice dlouhé, ale nakonec jsme ho také zvládli. Letadlo odstartovalo přesně podle plánu a po přibližně čtyřhodinovém letu jsme dnes ráno, 18.10., bezpečně přistáli v Basileji. Tím po třech týdnech naše cesta skončila. A abychom nevysli ze cviku, jake bylo pocasi? DEST!!!
Shrnutí celého putování ještě přidám v následujících dnech. Czytaj więcej