Punta Yama

Israel a Sari nám doporučili jet na východ slunce na Tongariki na kole. Prý to už jednou udělali a má to být krásný výlet. My měli pronajatá kola na dva dny a rozhodli se, že to taky zkusíme. Jenže nás ještě bolel zadek ze včera a my nemohli ani pomyslet na to, že si znovu sedneme na kolo. Já si složil ručník a položil ho na sedadlo, Nikča si ručník nacpala rovnou do kraťasů.

Tongariki leží asi 20 km od Hang Roa, proto jsme se divili, proč má cesta trvat 2 hodiny, když vede podél pobřeží, takže víceméně po rovině. Východ slunce tu je až v 07:48, my ale určitě budeme rychlejší. Vstali jsme krátce po páté, což byl boj sám o sobě, a dali se nějak do kupy. Počasí nám přálo. Na nebi bylo jen pár mraků a jinak byly vidět hvězdy. Hlavně, že nepršelo. Nasadili jsme čelovku a vyrazili.

Jeli jsme absolutní tmou a doufali, že po nás zase nebudou skákat pouliční psi. Ti však zjevně ještě spali a my od nich měli klid. Po asi půl hodině jízdy jsme dorazili k pobřeží, kde jsme pochopili, proč na cestu doporučují 2 hodiny.

Proti nám celou dobu foukal extrémní vítr od oceánu, takže jsme museli šlapat i při jízdě z kopce dolů. Od sedmé ráno kolem nás začala projíždět i další auta, která měla zjevně stejný cíl. Přitom nám lidé v autech mávali a usmívali se na nás.

K Ahu Tongariki jsme přijeli akorát na východ slunce. Bylo tu překvapivě hodně lidí, kteří měli privátní tour a připravené foťáky. My tentokrát nemohli dovnitř, protože tu nejsme s průvodcem, ale to jsme věděli a nám stačil pohled z venku. Slunce vyšlo nad horou Poike a ozařovalo všech 15 Moai.

Dali jsme si tu snídani a trochu si odpočinuli. Protože je 1. máj, samozřejmě nechyběl ani polibek. Bohužel tady nic nekvete, tak bylo nutné improvizovat. Nakonec jsme se políbili pod rozinkou.

Po cestě zpět už jsme měli vítr v zádech a pomalu ani nemuseli šlapat. Párkrát jsme zastavili u moře, kde jsme sledovali vlny a dali si pauzu na pití. Po návratu zpět do Hang Roa jsme rovnou odevzdali kola, nakoupili jídlo a šli si uvařit. Po jídle jsme si dali krátkého šlofíka, pak poklidili a připravili pár věcí na balení a navečer si šli ještě naposledy sednout na pár koktejlů. To nebylo tak lehké, protože skoro všechny podniky měli kvůli státnímu svátku zavřeno a tak to chvíli trvalo, než jsme něco našli.

Tady jsme se rozloučili s Velikonočním ostrovem, protože zítra už odlétáme zpět do Santiago de Chile.Read more