Vazisubani

Je půl jedné ráno, úterý 9. srpna 2016. Sedím v Cappadocia - kavárně na letišti v Tbilisi a čtu si Daring Greatly. Můj let je naplánovaný až na 4:50, takže musím "zabít" spoustu času. To zabít je v uvozovkách úmyslně. I když uznávám, že spánek (postel, sundání bot a podprsenky a tak vůbec) by nebyl od věci, je na téhle situaci zároveň něco krásné dobrodružného. Na to, jaká noční hodina je, je tu hodně živo - kavárna je způlky plná a od svého stolu mám výhled na dveře, kterými co chvilku prochází noví doletivší, což je ve skutečnosti fakt každou chvilku. V kavárně lidi sedí, krátí si čas povídáním si, koukáním do mobilu, skypováním, kouřením, popíjením nebo prostě jen pozorováním okolí. Ve vzduchu cítím hlavně cigaretový kouř - inu, letiště neletiště, jsme přeci jen pořád ještě v Gruzii. Ať už ale chlápek u vedlejšího stolu kouří cokoliv, má to podivně nasládlou vůni a já nemůžu přijít na to, co mi to připomíná. Perníčky? Ne, to asi ne. Pokaždé, když potáhne, slyším podivný dutý zvuk nasávání. Ha, teď jsem ucítila spálenou žárovku :D! S tím kouřením je to v Gruzii fakt hrůza. Cigarety za 30 Kč. A kouří fakt každý.

Ráda bych si tenhle moment dobře zapamatovala. Šum konverzací. Ruština. Angličtina. Hlas, který anglicky něco hlásí v rozhlase. Někdo prochází okolo, podlaha se pod vahou jeho kroků chvěje. Jsem unavená a mám hlad, takže je mi trochu zle od žaludku. Někdo telefonuje, anglicky. Cigaretový kouř. Cinkání hrníčků a talířků. Pokašlávání. Lidi okolo se všichni pohybují, nikdo není absolutně v klidu. Telefonující muž určitě není rodilý mluvčí angličtiny. Venku před kavárnou se rolují billboardy a nad nimi běží nějaký červený text. Ze stolu, u kterého nikdo nesedí, spadl nabídníček. Jak se to stalo? Je za 10 minut jedna hodina. Ještě 4 hodiny do odletu. Bože, nechce se mi domů. Miluju tohle. Ale neupadat do smutné... Teď jsem v Tbilisi. Jsem na letišti. Jsem na cestách. Cestuju.

Servírka právě prošla okolo a spadla jí mince. Odkutálela se po hraně tak o 10 metrů dál. Servírka běžela za ní, vtipné.Weiterlesen