Statiškė

Z Vilniusu jedu co to dá, abych měl sobotní přejezd co nejkratší.

Doprovází mne romanticka jako z filmu - silný, sebevědomý měsíc v úplňku, odhazující závoje mraků, a kropící stříbrnou prstí tajuplné, měkce neproniknutelné mlžné lože luk i pastvin, jenž prostírají se po obou stranách meandrující mé stezky...

Kurva já su básník.

Když už to dál nejde, sjíždím na nějakou lesní cestu. Svlékám se rovnou na sedačce a propíďalkovávám se dozadu, kde mám už pár dní permanentní kutloch :). Ještě stíhám zamknout auto a propadám se do spánku.Weiterlesen