Úterý, dopoledne

V úterý jsem se celá akční vrhla na ranní běh a asi to nebyl nejlepší nápad. Možná to bylo ještě pořád nedostatkem spánku, možná tím, že jsem za poslední tři dny moc nejedla (cestování, plus jsem ještě v Lagodekhi moc nevěděla, kde co je a kde co koupit), ale i když byl ten běh samotný hrozně příjemný a užila jsem si ho (obzvlášť krásný výhled při běhu nazpátek do kopce), tak mě to hrozně zmohlo a celé dopoledne jsem pak byla docela nepoužitelná a třeba z Robertiny hodiny jsem si moc neodnesla, nebyla jsem schopná ji sledovat. Místo oběda jsem se trochu vyspala a zbytek dne jsem se dopovala kafem.

Taky jsem se při běhu po Lagodekhi cítila, že na mě všichni domácí (a že jich na ulici bylo) divně koukají, asi jim tu moc holek neběhá. Ale stejně bych ráda vyrazila znovu, to okolí je pro běh jako stvořené.Läs mer