Čtvrtek, večer s Gruzíncema

Na čtvrteční večer bylo naplánované to naše slavné rande s pohraničníkama. Šla s námi i Maki a byla jsem vážně, vážně vděčná, že se přidal i Dejv, protože no... řekněme, že mě představa toho večera trochu děsila :D. Sešli jsme se v šest u vstupu do toho parku u řeky - šestou jsme dali záměrně, abychom s nima pobyli pár hodin a pak zmizeli a ještě stihli akci, která byla na hotelu (nějaké gruzínské jídlo a pití). Samozřejmě byl trochu problém s časem, protože Gruzie. Taky jsme s námi omylem pozvali jednoho Gruzínce, o kterém nám naši hostitelé pak řekli, že "je jejich kamarád, ale mají kamarádů hodně a nemůžou přizvat každého", takže s námi pak nešel. Myslím, že ho neměli rádi. Pěstní souboj a tak vůbec. Vzali nás do restaurace, kde jsme byli první večer v Lagodekhi, ale zařídili nějakou místnost vzadu a měli jsme ji jen sami pro sebe. Z restaurace objednali khinkali a z obchodu donesli dvě flašky koňaku David. Co bych víc povídala... Pilo se, povídalo, později zpívalo a prý i tancovalo... Moje paměť mi úplně neumožňuje všechno popsat tak, jak bych ráda... ehm. Každopádně to bylo too much fun! Z toho, co si pamatuju (a že je toho málo), vím, že nám povídali kolik berou jako pohraničníci a zajímali se o platovou situaci v ČR. Sto korun/hodina na brigádě se jim zdálo super. Vysvětlovali nám, jak to mají s přípitky. Co jsem předtím nevěděla, je, že první přípitek s koňakem se úplně nedopíjí, další už se kopou a že pokud chceš přednést přípitek a nejsi tamada, tak ti to tamada musí nejdřív dovolit. Jeden z nich nám zpíval nějakou gruzínskou písničku a ostatní říkali, že prý se učil zpívat ve školách (a bylo to poznat). Nelíbilo se jim, že v Česku si za sebe platí v hospodě každý sám. Spřádali jsme plány, že přijedou k nám (achichouvej). A tak nějak vůbec... A tady vyprávění skončím, protože pokračování následovalo až další den ráno.Läs mer