Pampa de Chiligua

Tak uz vime, jak zpivaji ptaci v 5825 mnm...

Nijak! Zadni tam nejsou :). Ale slunce, slunce tam teda pali.

Po celkem 6 hodinach prevalovani a neco mala spanku "na trhacku" vstavame v jednu v noci do minusove teploty. Zacina jeden z nejdelsich vystupu v nasem zivote a rozhodne je to ten nejvyssi.

Zimni cepice z batohu konecne prichazi ke slovu. Nejlepsim pritelem se stavaji VHT rukavice pujcene z agentury a horky caj z listku koky od Joseho. Mame k nemu klasickou peruanskou snidani: jakobyhousky, ovci syr, margarin a marmeladu.

Kazdy bereme batoh. Nemusime, jdeme nalehko, ale je to dalsi vrstva na zadech, chranici nas pred chladem a vetrem. V batohu litr vody, litr Coly, neco susenek a snickersek, nepropo navleky na gate, tunelovy satek, opalovaci krem.

1:45
Jose vola "Vamos chicos!" Na hlavu celovku, hulky a vyrazime. A ja bych zrovna docela usnul.

2:30 a cca 4650 mnm
Prvni zastavka. Tempo je sneci, jdeme jako posledni. Jose vepredu udrzuje stalou pomalost pohybu. Chapeme proc, ale potrebovali bychom jit o malinko rychleji - abychom se zahrali. S dechem ani vykonem problemy nemame. Ne tak kanadska vyprava.

3:30 a cca 4800 mnm
Dalsi pauza. Jose udrzuje sneci tempo. Kanadanky presto nezvladaji, zastavuji se kazde tri kroky a potaceji se na nerovnostech. Zuzka je z toho drobet na nervy a zacina ji roztrasat zima. Me tempo uspava.

5:17
Slavime 5000 mnm. Tedy, ti kteri vladnou nohama hlavou a pusou. Ja a Jose. Zuzce je velka zima, jen se usmala a odskocila si na velkou. Vzhledem k tomu, ze se k nasi skupine pridal nenapadne i vitr, ji vubec nezavidim. Pridavam ke garderobe satek pres hubu a krk, protoze Jose uz ho ma.

Zuzka se vraci a zvladla na pohodu. Ja jsem ale rad ze nemam potrebu.

V dalce za pohorim Pichu pichu zacina svitat.

Stav: srdce pumpuje a svaly pali, kdyz udelame dynamictejsi sekvenci pohybu, ale jinak jsme v pohode az nas to prekvapuje - zadne bolesti ani toceni hlavy, navaly na zvraceni ci popadani dechu. Je potreba si fakt hlidat stale tempo a snazit se porad zhluboka dychat.

Kanadanky vypadaji, ze kazdou chvili odpadnou. Alespon ze na sobe maji vypujcene doporucene obleceni. Je ale sakra znat, ze nemaji hulky - ty jsou opravdu k nezaplaceni. Pomahaji se stabilitou, s vystupy na kameny.

A propo, stezka. Nejedna se o technicky vystup, je to chodak. Stridaji se useky vyslapane v sopecnem pisku a useky kamenite, kde je potreba pozorne stoupat. Dohromady nic narocneho. Pokud clovek vi, jak se v takovem terenu pohybovat, znacne mu to setri sily. Jinak na cernem podkladu a potme neni cesta videt, guide je tu nezbytny.

Zuzku uz celkem dost trese zima a nervy, tak se ptam Joseho zda bychom mohli jit o malinko rychleji, treba sami napred. Rika rezolutne ne, musime zustat pohromade. Mozna pry az bude svetlo a budeme v jine oblasti. Chapu, udelal bych to stejne.

5300 mnm
Nevim kolik je. Soustredeni na kroky a dech je nez... byt.. ne... a cely vas svet. Jinak naprosto na pohodu, az jsem prekvapen. Zuzka se take drzi, jen se ji spustila tresavka - zrejme projev velke vysky. Vlastne bychom ani nemuseli pauzovat, jen se napit a jit dal, je to lepsi nez vychladat pri postavani. Dvakrat mam pocit jakoze mi zacina byt na zvraceni, ale nastesti staci zpomalit kroky a zacit vice dychat.

Uz jdeme tesne za Josem misto kanadanek, zaostavaji a my na ne vzdy cekame. Jose rika, ze jsme silna skupina a jdeme pekne. Divime se, se holky stale drzi. Jsou houzevnate.

Mame na sobe uz vsechno obleceni a presto nam je pri poryvech vetru kosa.

Voda se neda pit, je prilis studena. Coca cola taky, ale citime ze diky cukru a kofeinu pomaha. Bonbony z koky take, mame vycucany jeden cely balicek.

6:26 a cca 5700 mnm
Jose nas pustil dopredu, takze jsme svym tempem dosahli sedla na sirokem okraji krateru El Misti. Slunce sem sviti a jeho teplo je vice nez vitane. Zuzka se mi regulerne klepe v naruci, ale po par minutach to prestava.

Jdeme si odskocit na curandu a foceni sopecne plane. V Zuzce se probudil geolog a nadsene sbira nejake kaminky a rika jejich jmena. Prikyvuju. Nektere jsou i hezky barevne.

Vyhledy do sireho okoli jsou dechberouci. Doslova :)).

15 min po nas dorazil Jose s holkama. Zhroutily se okamzite na zem, ale jsou tu. Neuveritelne. Docela jim zaciname fandit!

Po pulhodinove pauze zaciname stoupat ke krizi (jak jinak) na vrcholku. Jose, s nim ja, s odstupem Zuzka. Kanadanky porad jeste sedi.

Jose se mne pta, kde pracuju a co delam. Asi je mu divne, ze s nim drzim krok a obcas fotim. Taky je mi to divne, ale jsem rad ze zrovna dneska mam huste telo :).

Jo, a ve vzduchu je asi od 4700 m citit sira. Obcas je to fakt smrad utocici na zaludek.

5825 mnm
Par metru pred krizem to obracim a cekam na Zuzku. El Misti dobyvame spolu. Jose odpocitava a pak nas objima a gratuluje.

Je nadherne pocasi, viditelnost pres sto km na vsechny strany. Vyhledy naprosto uchvatne. Jose nam vyjmenovava vrcholky a dalsi sopky.

Holky kanadske to zvladly taky. Jsou vycerpane, s puchyri, je jim zle, ale jsou tu.

Celkove to nedokazu dost dobre popsat. Uleva, euforie, radost z vykonu i z dosazeni cile. Na vrcholu sopky 3500 mnm od nejblizsi civilizace je pet lidi. A vidi tohle vsechno.

My.

Duchove hory nam jsou nakloneni. Peru se s nami louci opravdu skvelym, silnym zazitkem a ukazuje nam svou primarni, divokou krasu.

Zpatecni cesta
Nahoru 7 hodin, dolu 2?? Ano. Jose to totiz ze sedla bere dlouhym, sirokym popelecnym splazem. Nasazuji oblibenou techniku "rizeny beh skluzem" a jde to bezvadne :).

Vsem trem holkam je ale po chvili spatne, prilis rychly sestup take nedela telu dobre. Kanadanky navic nemaji hulky a neumi se v terenu tak dobre pohybovat, zaostavaji celkem dost. Davam kazde jednu svou hulku i s instrukcemi (Its like you were skiing - We have never been on ski - Good luck then) a bezim to se Zuzkou bok po boku. Jose je tak trista metru pod nami a vyorava cestu.

Bylo to dlouhe, unavne, slunce prazilo az moc a Zuzka skoro usinala za chuze. V tabore jsme meli 15 min odpocinek, pak balime. Po dalsi 1,5 hodine jsme dole u auta. Zapraseni, spaleni, unaveni. Zuzku chytly kolena. Kanadanky to skoro doplazily. Ty sly o zivot :). Ale jsme vsichni spokojeni. Dnes jsme NECO zazili.

Zbytek dne
Autem zpet do mesta. Smrad a spina predmesti.

Vratit vybaveni a rozloucit se s Josem. U auta se prevlekl do bile kosile a s ksiltovkou vypada jako kdyby dnes cely den prosedel na gauci :)).

Hostel, zachod, sprcha, hodinove mdloby v pelechu.

Ven na veceri - restaurace Hatanupa, kde poprve ochutnavame alespon 7 druhu brambor z peruanskych 4000. Mnam.

Zpatky do pelechu pres market s ovocem... a za odmenu film Revenant s DiCapriem. Strasna blbost!

Denicek a spat.

3600 vyskovych metru naslapano za jediny den. Ze 4500 do 5825 a zpatky do 2330. Kdyz si to takhle napisu, docela zahul. Ale nic neboli, kolena svaly hlava zaludek vsechno v cajku.Read more