3588 schodu k Laguna Churup

Budicek pred sedmou zazvonil, abych se stacil obleknout a otevrit recepcnimu, ktery nam vecer slibil donest horkou vodu na caj. Nestalo se tak, sel jsem proto zaklepat a vyresila to jeho sestra a Google translator v iphonu. Tato prihoda predznamenala, jak se odvijel cely den - a vlastne i to, jak se zatim citime tady v Peru (krome zazitku dzungle).

Citime se totiz tak, ze tu kazdy krok dre a nic tu nejde upe hladce a napoprve. Ze musime vynalozit znacne usili i na ty nejmensi veci a zarizovani. Jiste, jazyk je prekazka, ale neni to jen o tom. Peruanci se nam zdaji takovi odtaziti, a do situaci nevnaseji moc zajmu ani selskeho rozumu. Vlastne se ani moc nesmeji a nevidime je se tak jakoby odlehcene bavit.

Kazdopadne, Zuzka se vzbudila uz bez bolesti hlavy a hnacky. Mohli jsme tedy zacit realizovat dnesni plan - VHT trek k jezeru Rojucolta (Rochukolta). Combi nas pry sveze asi 30 km za Huaraz do vesnicky, odkud si muzeme vzit taxi cca 10 km na zacatek Narodniho parku. Zbyvalo by nam asi 8 km velmi lehkeho stoupani k jezeru, s nadhenymi vyhledy na nejvyssi velikany Cordillera Blanca.

Jenze.

- vysoukat se se sbalenym batohem nam trvalo necele 2h
- Pobihani po meste a shaneni prislusneho odjezdoveho stanoviste combis spolklo dalsich 75 minut. Informace z Lonely planet byla zastarala a informace od mistnich se dost lisily. Zuzku jsem radeji uz i krotil mirnym hlasem, neb z neschopnosti obcanu podat nam pravdivou a relevantni informaci chytla pravy slovensky psotnik ;)
- Mapa je super, ale kdyz na ni vite KAM a nikoli ODKUD, jste stejne nahrani

Jeden z dotazanych byl beloch, starsi pan a majitel trekove agentury. Vysvetlil nam, ze nase informace jsou prinejmensim neuplne, ze tenhle trek rozhodne nestihame ze bychom museli vyrazit tak v 5 rano... Z cilove stanice. Ze autem se tak daleko stejne nedostaneme a tak. Doporucil nam nasi druhou variantu, trek k jezeru Churupa. Je to sice kratsi, zato vsak strmejsi cesta a jezero lezi MNOHEM vyse, 4450 mnm.

Uz bylo skoro pozde vyrazit, ale chteli jsme to zkusit a projit se co to pujde. Casove pocasove i fyzicky ve vysoke vysce. Vydali jsme se tedy opet na jinou stranu mesta, odkud mely jezdit combis do vychozi vesnicky Pitec.

Samozrejme jsme nepochodili.

Nakonec v rostoucim vedru a zoufalstvi zakrocil Jehova. Tedy jeho svedek. A nekecam. Byl to polak, asi 28 let a mluvil trochu anglicky a vyborne spanelsky. Siril viru na ulici a pomohl nam se zeptat asi dvou panu. Ten druhy se nabidl, ze nas do Pitecu odveze a pocka na nas asi 5 hodin, nez se vratime. Usmlouvali jsme na 60 soles a vyrazili za nim k autu.

Po pul kilometru velice ehm zvlastni casti mesta nas zavedl k otriskanemu minibusu combis :) a v nem jsme hrkave vyrazili prisernou cestou do krpalu za mesto vstric horam. Senor Martin ma nas obdiv a dik, ze se mu vubec na takovou cestu chtelo.

Jeli jsme 80 minut pres rigoly a kameny roztahanymi vesnickami, mijeli osliky ovce slepice prasatka kravky a barevne oblecene mistni zeny ve vysokych andskych kloboucich. Soucasti mistniho kroje je i vlneny barevny satek a dlouhe copy. Satek slouzi k prenaseni veci i deti.

Uz jsme propadali trudomyslnosti z ubihajiciho casu a mnozicich se mracen, kdyz konecne cil! Male travnate parkovisko ve vysce 3840 mnm a vedle siroka cesta do kopce do hor. Dohodli jsme se s Martinem ze skutecne pocka, dali mu zalohu 10 sol a slibili si vzjemne se Zuzkou, ze pujdeme kam a jak to pujde a proste se vyvetrame a cile muzeme a nemusime dosahnout.

Udrzovana cesta ohranicena natrenymi bilymi kameny se zmenila v klasickou horskou, jen bez znaceni. Bylo ale dobre videt kudy je vyslapana. Pocasi nam pralo, vysoka vyska nas brzdila tlukoucim srdcem, kratkym dechem a mirnou motolici. Pauzovali jsme dle potreby, fotili, kochali se bajecnymi vyhledy a porad sli. Minuli jsme vodopad, vybehli par kratouckych zajistenych useku. Az jsme dosli!

Jezero bylo modrosede a zelene, pruzracne a sedel nad nim ledovec a strme skalni steny. Stravili jsme tu necelou hodinku - posvacili jsme, fotili, poklabosili s parem z USA a smocili nohy do puli lytek. Osvezujici! Zahrmeni nam pripomenulo, ze sice mame od mistnich duchu slibene sucho na cestu, ale uz bychom vazne meli jit.

Cesta dolu byla uz naprosto v pohode a rychla. Nez jsme nastoupili do cekajiciho combi, dopadlo na nas jenom par kapek. Za jizdy zpet jsme si mirne chrupli, jak jen se v drkocajicim se minibusu dalo.

Po navratu jsme v Huarazu objevili mistni trzistni ulicku, kde primo na zemi nebo ve vylozenych osatkach nabizeji zeleninu, ovoce, pecivo! Juchuu! Nakoupili jsme na veceri i snidani klasicky vtipne (ja se zeptam na cenu, oni odpovi a my jim nerozumime... Nabidnu v dlani mince a prodejci si neco vezmou a obcas neco vrati) :)

Cestou do hostelu Zuzka neomylne cuchem zaznamenala Pikarentos, ty sladke krouzky co nam zachutnaly v Lime. Davame si dve porce a vydavame se je snist na namesti jak jinak nez Plaza de Armas. Teple jidlo je mnam, na namku pridavame jeste varenou kukurici typu obr seminka. Sedi se nam prijemne, fotime mistni kolorit, rozhodujeme se si na zitra zkusit zaplatit vylet na dalsi trek. Vyhani nas az mraky nacucane destem.

Mizime smerem k hostelu (iphone s GPS a aplikaci Maps.me s offline mapou Peru i vsech mest je k nezaplaceni) a "nahoda nase kroky vede" do jedne trekove agentury. Chlapik za pultem vypada presne jak Inka z filmu, mluvi anglicky a vyzaruje z nej privetive sebevedomi horskeho vudce. Probira s nami vylet, nabizi to co vime ze ma obsahovat a za presnou cenu co to ma pry stat - 35 sol za osobu. Rezervujeme, platime. Mluvi jeste o dvou vyletech co jsou oblibene a ziskava si nas tim, ze nas zve at si klidne prijdem k nemu jen pokecat pro info, pokud bychom se rozhodli ze je chceme absolvovat sami jako dnes Churup.

A pak uz vazne na hostel, je kratce po seste. Takze umyt pripravit veci na celodenni trek, snidani svacu i obed s sebou, budicek na 05:00 a do hajan.

Jee hele, ono je uz 23:39. To leti. Tak dobrou.

PS: oba jsme se shodli, ze Ayahuascu stale citime a tusime nekde v sobe na pozadi - nasich mysli, podvedomi i tela. Porad je s nami. Ten sok a hruza opadavaji, a vynoruje se naopak pokora a vdecnost z poznani, jak moc nam dala, ukazala, a ze nas STALE JESTE UCI.Read more