NP Zemaitija

Rano vstavam do bzuceni komaru a kapkani vody. Venku je mlha tak husta, ze se srazi na brize nade mnou.

Vaham, zda tu snidat, ale nakonec rezignuji - komari jsou stejne vsude. Takze varim, susim stan co to da atd.

Vukol ticha romantika.

Kdyz kolem 10. vyrazim na silnici, mlha se zveda a vykukuje slunce. Aaach. Pak vykoukne uplne a zacne prazit. Uf.

Modroletni romantika.

Hned po prvnich dvou fotoamerickych zastavkach prezbrojuji do sport kratasu, skampola a petiprstaku. V duchu pokyvuji hlavou, ze mi pocasi vychazi suprove. Takove jsem to na severu necekal. Ze by primorske klima?

Az do nejakych 1730 je muj den slozeny z popojizdeni na zajimava mista (dle ceduli i Maps.me), behu prirodou, foceni, prodychavani, okukovani skanzenovych staveb, koupani v jezere, hrabani v pisecku.

Je to zatim nejhezci NP. Kolem pisciteho jezera borove a brezove haje, plazicky, rakosi, pohodicka a klid. Vesnicky kolem upravene, barevne prkenne chaloupky. Okolo v lesich roztrousene pomnicky a arch. naleziste.

Narazim na kemp u silnice a nestacim se divit - bezplatny, lavicky a stoly a ohniste roztrousene v americkem stylu mezi stromy, na pahorku u jezera. Nadhera. Ja blbec ze jsem se vyhybal tomu jet do kempu! Mohl jsem si usetrit spoustu casu i energie...

Zemaitija ma kouzlo.

Uz na odjezdu se nechavam inspirovat ukazatelem, otacim na polni cestu a po 0,5 km prijizdim ke shluku chalup u travnateho navrsi. Jmenuje se to tu "Park energetickych labyrintu" a dle meho soudu jento rodinny podnik. Kluk vybira vstupne 4€, holka okopava kytky, babicka hlida vnucku, mamka v obcerstveni, tata neco kuti okolo.

Nabizi se tu pohledy a prochazky v peti ruznych labyrintech ruzneho ezotericko-duchovniho vyznamu. Nebo proste jen pro zabavu. Jsou vsechny nizke, zadna francouzska bludistata. Moc hezky je treba Kvet zivota vysazeny z kamenu a kvetin. Cele misto se jim vskutku povedlo, v odpolednim slunci se tu lze citit nadherne a mirumilovne.

A vzhuru na 3hodinovy prejezd do NP Kemeri v Lotyssku, pres pamatku Hora krizu.Read more