Wayna Picchu

Wayna Picchu je vrchol hory, která je vidět na prakticky každé fotce z Machu Picchu. Wayna Picchu je kečuanský název hory a znamená v překladu nová hora, zatímco Machu Picchu znamená stará hora. (Quechua je místní jazyk, stále ještě používaný mimo španělštinu. Většina bude Quechua znát jako značku oblečení a sportovního vybavení z Decathlonu - pojmenována právě po tomto jazyku z And).

Archeologické naleziště Machu Picchu neleží na vrcholu hory, jak by si mohl člověk myslet, ale asi 500 metrů pod vrcholem stejnojmenné hory. No a na druhé straně se tyčí Wayna Picchu, kam si vyšlápnem.

Vstupenek na Wayna Picchu je jen minimální množství a někde jsme se dočetli, že je třeba je zakoupit 3-4 měsíce předem. My ale máme štěstí a nejsme v hlavní sezóně, a tak jsme je mohli koupit teprve 2 týdny předem. Je jich pouze omezené množství - denně jen 200. Pro představu, těch normálních se každý den prodá přes 4000. Cesta nahoru trvá asi hodinu a vede po velmi strmých schodech. Na většině míst jsou natažena ocelová lana, aby se člověk mohl přidržovat. Naštěstí vedla cesta "lesem", a tak na nás zas tolik nepražilo slunce. I tak z nás ale lil pot. Výstup se ale pořádně vyplatil.

Zeshora je krásně vidět celé město Machu Picchu i vrchol hory a okolí. Příjezdová cesta k hlavnímu vchodu se táhne jako had po kopci a z druhé strany je vidět (a dokonce i tady nahoře slyšet) rozbouřená řeka Urubamba. Dali jsme si tu pauzu na jídlo a pití a užívali si jedinečné výhledy na jeden z divů světa. Nahoře se nachází staré ruiny, které ale oproti Machu Picchu určitě nejsou tak zajímavé. Po asi hodině kochání se výhledy jsme se rozhodli vrátit se dolů, protože na nás ještě čekala druhá půlka našeho okruhu. Místy byla cesta velmi úzká, což bylo znát teprve při cestě dolů.

Tím, že jsme si udělali "odbočku" na Wayna Picchu, se ruiny Machu Picchu poměrně vyprázdnily a my mohli v klidu pokračovat dál. V klidu jsme dokončili náš okruh a jen sledovali, jak se blíží mraky. Zpátky před areálem jsme akorát koupili vodu a vzali autobus zpět dolů. Tam se mi povedlo obsadit místo vepředu vedle řidiče, a tak Niki musela sedět vzadu sama. 🫣

Během jízdy dolů začalo pršet a když jsme vystupovali, lilo jako z konve. Větší štěstí na počasí jsme zjevně mít nemohli - vychytali jsme to nejlepší časově okno v tento den.
Pořádně hladoví jsme si skočili do restaurace, kde na nás čekal burger z alpaky (...jen na mě, Niki měla vegetariánskou verzi). Měli tam ale pěkně draho a náš vlak měl jet až za 3 hodiny, takže jsme se po jídle přesunuli do jiné restaurace. Tam jsme u piva a čaje roztřídili fotky z výletu a probrali vše, co jsme viděli.

Na půl sedmou jsme už šli na vlakovou zastávku, kde nám k našemu překvapení sdělili, že vlak má zpoždění a přijede až v půl deváté. Zpoždění bylo díky spadlému stromu na kolejích. Nezbývalo nic jiného, než jít brouzdat po tržnici, která spojuje centrum Aguas Caliente a vlakovou stanici, takže ji nikdo nemůže minout.

Vlakem jsme nakonec vyráželi ve 20:40 a čekala nás asi dvouhodinová cesta zpět. Totální unavení jsme usnuli ve vlaku, nějak se došourali zpátky na hostel a šli spát.Read more