Potosí

Včera jsme vytuhli v posteli a tak probíhalo balení jen pár minut před check-outem. Naskočili jsme do taxíku a nechali se odvézt na nádraží. Tam nám vyměnili jízdenku, protože náš objednaný bus prý dnes nejede a místo toho jede nějaký jiný...

To nebyl problém a my po pár minutách seděli v bude směrem Potosí. Během cesty nám ještě přišly zprávy z našeho ubytování, že jsme prý zničili kus zdi. Po naší odpovědi, že máme fotky pokoje po příjezdu, už se nikdo neozval...

Do Potosí jsme přijeli včas, vystoupili jsme však na zjevně špatné zastávce, protože jsme hrozně potřebovali na záchod a moc se nesoustředili na cestu. No a díky tomu, že jsme vystoupili špatně, tam také žádné záchody nebyly... Abychom to urychlili, tak jsme vzali taxi na hostel.

Pár set metrů od hostelu nám taxi chcíplo a řidič jen řekl, že mu došel benzín. Skočil do kufru, vytáhnul hodně jetou petku, zvednul vepředu kapotu a dolil tam pár kapek benzínu. Když se vrátil do auta tak se jen usmál a řekl, že jedeme hodně do kopce a proto mu to víc žere.

Ubytování máme nádherné, vypadá to jak malej zámek s vlastním nádvořím. A to jsme vzali to nejlevnější z celého města. Tady jsme akorát zahodili batohy a šli se konečně najíst.

Překvapila nás kvalita restaurace. Pití nám donesli hned a oboum najednou a dokonce se i zeptali, jestli chceme polévku jako první chod a nebo vše najednou. Jsme už tak nějak zvyklí, že pití přinesou až k hlavnímu jídlu a nebo po něm. A hlavní jídla většinou nechodí najednou, ale s odstupem pár minut.

Po obědě jsme se šli projít městem. Potosí nemá moc co nabídnout a turisti sem jezdí, když už se sem vůbec rozhodnou jet, kvůli prohlídce místních dolů. Potosí leží ve výšce asi 4100 m.n.m. a je jedno z nejvýše položených měst světa. Dříve se tady těžilo stříbro v Cerro Rico a v tu dobu to bylo jedno z nejbohatších měst světa. Mezi 16. a 18. stoletím pocházelo 80% světových zásob stříbra právě z tohoto dolu. My tu jsme ale jen na jedno odpoledne a tak se tam nedostaneme. Já bych stejně nemohl kvůli klaustrofobii.

Podívali jsme se do historického centra, prošli různá zákoutí a během cesty zároveň hledali tour do Salar de Uyuni. Chvíli jsme přemítali, jestli ji tady objednat, nakonec jsme se rozhodli počkat do zítřka a zařídit to přímo v Uyuni.

Večer jsme zašli na jídlo do stejné restaurace jako předtím a po cestě domů objevili malou "hernu", kde měli fotbálek a také arkádové hry. Nadšeně jsme vlezli dovnitř a pustili se do hraní, za pár minut však obsluha začala uklízet a vše zavírat. My jsme tedy museli jít zpátky na hostel.Read more