Cathrine a Martin z Hunuajských vrchů

(english version down below)

Naše poslední dny patří zase dobrovolnictví. Výraz to vskutku ušlechtilý pro způsob přežívání, který značně připomíná tuláctví. Neznámému člověku přislíbíte práci a nabídnete tělo (svaly), to vše výměnou za lůžko a teplý žvanec. Úmluva téměř středověká, k jejímuž zprostředkování používáme aplikaci Work Away.
Zvoníme u dveří manželského páru, který užívá důchodu na pohádkové farmě v lesích nad Aucklandem. Že nacházíme další krásné místo i úžasné lidi, poznáváme hned. Cathrine a Martin nás totiž okamžitě adoptují! Po roce na cestách a věčném slalomu mezi pocity osamocení a vykořenění, jejich lásku a zájem cítíme okamžitě.
Martin začne každé ráno zvoláním: „Ahoj, týme,“ a konví kávy zkropí všechny okolo. Cathrine zase tvrdě vyžaduje, abychom třikrát denně hodovali, přičemž každé jídlo musí nutně končit zákuskem!
Oba pak obdělávají minifarmu. Z kopců tak věčně béká stádo ovcí a trávu žvýká banda skotských krav. Právy ty obdivujeme nejvíc. S trojicí chlupatých dam strávíme den, když je češeme a strojíme… to, aby zazářili při nadcházející farmářské šou.
Přijíždíme navíc v období telat, a tak všude kolem skáčou roztomilí plyšáci. A hádejte, komu připadne čest pojmenovat nový přírůstek? Mně! Dvoudenní složitá vyjednávání korunuje zápis do rodného listu… a na farmu přibývá býk Nanuk.
Dále ještě očkujeme ovce, kácíme strom, a se sklenkou červeného pravidelně večeříme původní obyvatele stáda.
A mimochodem, právě nás skrze Work Away kontaktoval kdosi z Austrálie. Ať za nimi prý přijedeme. Hurá! Takže konečně víme, kam razíme! Jestli tam na talíř dostaneme jen polovinu toho, co nám navařili Cathrine a Martin, těžko budeme šťastnější.

V samotném Aucklandu pak trávíme jen chvíli. To, když prodáváme naše auto. Ať už nákup nebo prodej, vždy jde o disciplínu proklatou… a nejistou. Tentokrát však vše klapne až strojově. Toyoťáka vyhrává český pár z Brna – Vojta a Anička. A Bruce by býval jen stěží dostal lepší nové majitele. Sbohem Bruci, a díky za vše!

Cathrine and Martin from Hunua Ranges

Our final days we spend volunteering again. A truly noble term for a way of surviving that bears a striking resemblance to vagrancy. You promise a stranger your labour and offer up your body (muscles), all in exchange for a bed and a hot meal. An almost medieval arrangement, facilitated in our case by the Workaway app.
We knock on the door of a married couple who have retired to a fairytale farm in the forests above Auckland. We realise immediately that we have found yet another beautiful place and wonderful people. Cathrine and Martin practically adopt us on the spot! After a year on the road and an endless slalom between feelings of loneliness and rootlessness, we immediately feel their warmth and care.
Martin starts every morning with a hearty, “Morning, team!” before showering everyone with coffee. Cathrine then insists that we eat three times a day, with every meal absolutely required to end with dessert!
The two of them run a small farm. Sheep are forever bleating on the hills, while a herd of Scottish cattle chew their way through the grass. We admire the cows the most. We spend a whole day with three of the hairy ladies, brushing and dressing them up so they can shine at the upcoming agricultural show.
We also arrive during calving season, so adorable little fluffballs are bouncing around everywhere. And guess who gets the honour of naming the latest addition? Me! Two days of intense negotiations eventually culminate in an entry on the birth certificate… and a new bull named Nanuk joins the farm.
We also vaccinate sheep, chop down a tree, and sit down to dinner having the former inhabitants of the herd, accompanied by a glass of red wine.
And by the way, someone from Australia has just contacted us through Workaway. We should come and stay with them, they say. Hurrah! So now we finally know where we're heading! If we get served even half of what Cathrine and Martin have been cooking for us, it’ll be hard to imagine being any happier.

We spend only a short while in Auckland itself. Just long enough to sell our car. Whether buying or selling, it’s always a cursed and uncertain discipline… But this time everything goes almost mechanically smoothly.
Our Toyota is won by a Czech couple from Brno — Vojta and Anička. And Bruce could hardly have wished for better new owners.
Goodbye, Bruce, and thanks for everything!Read more