Pico Veleta

Ráno jsme se rozloučili v hostelu s Juanem a vyrazili do kopců Sierra Nevady, neboť jsme si chtěli vyšlápnout na nějakou třítisícovku. Na doporučení paní z informační kanceláře jsme se vzhledem k dostupnosti rozhodli pro Pico de Veleta, druhou nejvyšší horu Sierra Nevady s vrcholem ve výšce 3393 m n.m. Do výšky přes 2000 metrů vedla nádherná silnice, a tudíž jsme s naším plně naloženým autíčkem mohli vyjet až kam to šlo. Auto jsme nechali na parkovišti jako všichni ostatní, do batohu hodili mikiny a kolem jedenácté vyrazili na túru po národním parku. Na vrchol Velety jsme se po zdolání kilometrového převýšení dostali zhruba za 3 hodiny. Na začátku jsme se ještě mohli kochat nádhernými výhledy po okolí, ale postupem času a s přibývajícími výškovými metry se hora nořila do mlhy. V půlce výšlapu jsme potkali do protivky jednoho místního horala s igelitkou a polsky na nás promlouval, že nejlepší čas pro výstup jsme již prošvihli, neboť krásné počasí na Veletě panuje pouze v dopoledních hodinách. To nás však neodradilo a směle jsme pokračovali ve výstupu a vhod nám přišly i naše mikiny, neboť kolem nás se místy začal objevovat i sníh, který tu drží po celý rok. Výstup nakonec navzdory počasí nijak extra náročný nebyl, neboť až těsně pod vrchol se dá dostat po asfaltce. Na samotném vrcholu toho vzhledem k malému prostoru a mlze moc k vidění nebylo, na památku jsme se vyfotili s malou kamennou mohylou značící výšku 3393 m n.m., najedli se a šli zpátky. U auta jsme byli asi za půldruhé hodiny a zhruba od půlky cesty, kdy už nebyly znát žádné stopy sněhu, bylo zase vidět daleko do okolí až ke Středozemnímu moři.Læs mere