Uluwatu-Ubud

Včera jsme poseděli u bazénu do 0.30, omladina do 2.30, proto nám dneska to vstávání nešlo. Já a Pavlem jsme se vykopali v 7 45, ale u ostatních bylo mrtvo. Ještě jsem omylem vzbudila sousedy, spletla jsem si bungalov.
Placatili jsme se u bazénu a hledali ubytko na dnešní noc. Adámek přinesl snídani - kafe, čaj, croassant a nějaký veganský koláček, čímž získal malé bezvýznamné plus.
Vůbec nám nevadilo, že se flákáme. Některým z nás nebylo moc dobře, jiní běhali na WC, ale nic závažného.
Vrátili jsme 2 motorky a přesunuli se taksikem (opravdu se tady taxi píše taksi 😀) k np Garuda Wisnu Kencana Cultural park. Počkali jsme na motorkáře Adama a Terku.
Park se nacházel na vyvýšeném místě mezi skalami. Původně to byl zřejmě jeden masiv, který byl "nakrájený" na takové homole, mezi nimiž vedly asfaltové silnice. V parku byly monumentální sochy boha Wisnu a ptáka Garuda, muzeum, divadlo a další rozsáhlé volné plochy, které slouží ke společenským akcím. Na divadlo jsme nešli, ale ochutnali jsme vynikající zmrzlinu red velvet a cheesecake strawbery. Dali jsme si tam i lehký oběd, já například jen džus z manga.
Pak jsme se přesunuli do Ubudu taxíkem, Adam a Terka na motorkách. Cesta byla dlouhá 40km, ale trvala 2h. Byla strašná zácpa a mumraj na silnici. Motorky nás míjely ze všech stran.
V Ubudu jsme bydleli kousíček od centra, apartmány, spíš to byly pokojíčky s wc a sprchou v jednom, byly rozesety po zahradě.
Na večeři jsme měli vyhlídnutou dobře hodnocenou restauraci. Hodnocení si zřejmě přečetli všichni, protože se tam stála fronta na stůl. Šli jsme tedy jinam do krásné pidi restaurace, spíš stánku. Jídlo výborné, já si dala typické indonéské jídlo saté ayam (kuřecí špízy s burákovou omáčkou a rýži), Víťa experimentoval a dal si rybu dušenou v banánových listech,... jako dezert zelené palačinky plněné kokosem, rýžový pudink s čokoládou a kokosovým mlékem a banánem. Pak jsme se stavili pro pití na večer, víno, pivo, silné víno něco jako portské, somaek - korejská rýžová pálenka s pivem.Read more