Wir sind angekommen // Jsme na Islandu

Tag 1 + 2, - 26. – 27.09.2026
Abflug und Ankommen in Keflavik

Zuerst möchte ich euch unsere Reisegruppe vorstellen. Am besten fange ich mit dem ältesten Mitglied an.
Das sind wir: Ich, Jindra, meine Schwiegersohn Philipp, meine Tochter Sylvia und die Enkel Justus und Ida.
Die Taschen sind gepackt, alles im Auto verstauch und los geht`s zum Europaflughafen Basel / Mühlhausen. Im Parkhaus ist für uns ein Platz reserviert, deshalb geht alles problemlos weiter. Gepäckabgabe und nach einer kurzen Wartezeit dann weiter in den Flieger von easyJet, wo wir alle in der Reihe 7 sitzen konnten. Der Flieger hebt fast pünktlich, um 20:15 ab, Landung in Keflavik um 00:30, das war schon der 27.09.
Der ganze Flug verläuft ohne Vorkommnisse. Nach einer Weile in der Luft kommt der Servicewagen, und ich falle beinah aus allen Wolken. Es gibt nicht einmal ein Getränk mit einem kleinen Snack der im Preis inkludiert ist!! Ich muss sagen, für den Preis des Tickets kann man locker Hanoi oder Thailand erreichen….. Einfach nur Wahnsinn. Ok, man lernt nie aus.
Kurz vor der Landung kommt eine schöne Begrüßung. Der Pilot meldet Polarlichter auf der rechten Seite. Und dort sitze ich auch! Zwar nicht am Fenster, aber die nette Nachbarin hat mich gucken lassen. Schön war`s!
Alle Gepäckstücke sind mit uns zusammen angekommen, jetzt schnell zum Taxistand und ein Grossraum-Taxi suchen, da wir zu 5 sind. Das ist auch schnell zur Stelle und nach 3 km kann ich aussteigen und endlich mein Bett begrüßen. Der Rest der Truppe fährt noch ein paar km weiter. Warum? Leider ist in dem Haus, wo der Rest untergebracht ist, alles belegt und so schlafe ich eben woanders. Kein Problem, am nächsten Tag sammelt mich das Taxi wieder ein. Preis für 7 km lange Fahrt 52,-€, am Morgen war der Weg, warum auch immer etwas länger, und so hat die 9 km lange Fahrt 56,- € gekostet. Ein teurer Spaß, möchte man sagen. Mit den Preisen hier muss ich mich noch anfreunden, es bleibt leider nichts anderes übrig.
Am Flughafen haben wir das Mietauto abgeholt. Etwas knapp, aber alles hat rein gepasst und wir schließlich auch. Es ist Hundai Plug-in, somit können wir Elektro oder auch mit Benzin fahren. Das Auto ist ziemlich neu, mit 36 Tausen km auf dem Tacho. Und ich kriege langsam Schreck, wenn ich drinnen die Technik sehe. Ich fragte, womit man so schalten kann, auch bei Automatik muss man doch ein Hebel betätigen, und ich konnte keinen Hebel sehen. Da sagte mein Schwiegersohn: Ganz einfach, wie bei einem Trabi. Leider bin ich nie ein Trabi gefahren. Dann meinte er, am Lenkrad ist alles. Ok, trotzdem fühle ich langsam Unbehagen, wenn ich dran denke, irgendwann ein Auto mieten zu müssen.
Dann fahren wir endlich los. Wir fahren im Uhrzeigersinn.
An Reykjavik fahren wir vorbei. Der erste Halt ist in Borgarnes, wo wir ein Einkauf für die ersten 3 Tage machen. Es ist etwas knifflig alles unterzubringen, aber irgendwie schaffen wir es, und es geht weiter.
Da wir nicht nur auf dem Weg zu der ersten Unterkunft sind, schauen wir uns unterwegs noch einiges an. Wir halten in Gerduberg an, wo wir eine schöne Wand aus Basalt anschauen und dabei uns die Beine langziehen und klettern auch hoch, was vor allem den Kindern großen Spaß macht.
Das Wetter ist wechselhaft, an der Küste üblich, schnell wechseln sich Sonne und Wolken ab, und immer gegenwärtig ist ein starker und sehr kalter Wind.
Genug frische Luft geschnappt, es geht weiter, irgendwo steht eine schwarze Kirche, und die wollten wir uns noch anschauen. Vorher machen wir noch Halt bei einer Robben Kolonie, die nicht da war, trotzdem waren 6,- € Parkgebühr je Stunde fällig. Die Kirche ist klein, natürlich aus Holz. Da drinnen gerade eine Trauung stattfindet, fehlt der Besuch drinnen aus, und es geht weiter, da es schon ziemlich spät ist.
Gegen 19:00 Uhr erreichen wir unsere Unterkunft, wo wir die nächsten drei Nächte verbringen werden.
Übrigens: Was mich überrascht, ist die Tageslänge. Am Abend ist erst nach 20:00 Uhr langsam dunkel, und am Morgen kurz nach 06:00 Uhr fängt der Tag an.

Den 1 + 2 – 26.–27. 9. 2026
Odlet a přílet do Keflavíku
Nejprve bych vám chtěla představit naši cestovní skupinu. Nejlepší bude začít od nejstaršího člena.
To jsme my: já, Jindra, můj zeť Philipp, moje dcera Sylvia a vnoučata Justus a Ida.
Tašky jsou sbalené, všechno je naskládané v autě a vyrážíme na evropské letiště Basel/Mulhouse. V parkovacím domě máme rezervované místo, takže všechno probíhá bez problémů. Odevzdáme zavazadla a po krátkém čekání pokračujeme do letadla společnosti easyJet, kde se nám podařilo sedět všem v řadě 7. Letadlo odlétá téměř přesně v 20:15 a v Keflavíku přistáváme ve 00:30, což už je 27. 9.
Celý let probíhá bez jakýchkoli problémů. Po nějaké době ve vzduchu přijíždí vozík s občerstvením a já málem vypadnu z údivu. V ceně letenky není ani nápoj s malou svačinkou! Musím říct, že za cenu této letenky se člověk klidně dostane do Hanoje nebo do Thajska… Prostě neuvěřitelné. No dobře, člověk se pořád učí.
Krátce před přistáním nás čeká krásné přivítání. Pilot hlásí polární záři na pravé straně. A právě tam sedím i já! Sice ne u okna, ale milá sousedka mě nechala podívat se. Bylo to nádherné!
Všechna zavazadla dorazila společně s námi, takže rychle k taxíkům a najít velké taxi, protože nás je pět. To je také brzy k dispozici a po 3 kilometrech mohu vystoupit a konečně přivítat svou postel. Zbytek skupiny pokračuje ještě několik kilometrů dál. Proč? Bohužel v domě, kde je ubytovaný zbytek skupiny, je všechno obsazené, a tak spím prostě jinde. Žádný problém, další den mě taxi zase vyzvedne.
Cena za 7 km dlouhou jízdu byla 52 €. Ráno byla cesta, bůhví proč, o něco delší, a tak 9 km dlouhá jízda stála 56 €. Člověk by řekl, že je to pěkně drahá legrace. Na místní ceny si ještě budu muset zvyknout, bohužel mi nic jiného nezbývá.
Na letišti jsme si vyzvedli pronajaté auto. Bylo to trochu těsné, ale všechno se do něj vešlo – a nakonec i my. Je to Hyundai Plug-in, takže můžeme jezdit buď na elektřinu, nebo na benzín. Auto je poměrně nové, na tachometru má 36 000 kilometrů.
A pomalu mě začíná jímat hrůza, když uvnitř vidím tu techniku. Ptala jsem se, čím se vlastně řadí. I u automatu se přece musí nějaká páka ovládat, ale žádnou páku jsem neviděla. Na to můj zeť řekl: „Úplně jednoduše, jako u trabantu.“ Bohužel jsem nikdy trabant neřídila. Pak mi vysvětlil, že všechno je na volantu. Dobře, ale přesto mi začíná být trochu úzko, když pomyslím na to, že někdy budu muset řídit pronajaté auto.
Pak konečně vyrážíme. Jedeme ve směru hodinových ručiček.
Reykjavíkem projíždíme. První zastávku máme v Borgarnesu, kde nakupujeme zásoby na první tři dny. Je trochu oříšek všechno někam naskládat, ale nějak se nám to podaří a jedeme dál.
Protože nejsme jen na cestě k našemu prvnímu ubytování, prohlížíme si cestou ještě několik zajímavých míst. Zastavujeme v Gerdubergu, kde si prohlížíme krásnou čedičovou stěnu. Trochu protáhneme nohy a také vyšplháme nahoru, což si užívají především děti.
Počasí je proměnlivé, což je na pobřeží obvyklé. Rychle se střídá slunce a mraky a neustále fouká silný a velmi studený vítr.
Máme dost čerstvého vzduchu, a tak pokračujeme dál. Někde stojí černý kostel a ten jsme si ještě chtěli prohlédnout. Předtím se ještě zastavujeme u kolonie tuleňů, která tam ale zrovna nebyla. Přesto jsme museli zaplatit parkovné 6 € za hodinu.
Kostel je malý a samozřejmě dřevěný. Právě uvnitř probíhá svatební obřad, takže návštěva interiéru odpadá a my pokračujeme dál, protože už je poměrně pozdě.
Kolem 19:00 hodin přijíždíme do našeho ubytování, kde strávíme následující tři noci.
Mimochodem: Co mě překvapuje, je délka dne. Večer se začíná pomalu stmívat až po 20:00 a ráno krátce po 6:00 začíná nový den.Read more