Umgebung (Okkoli) von Vik i Myrdal

Tag 16 – 11.10.2026
Umgebung um Vik i Myrdal

Ich fange aber mit gestern an. Am Abend riss der Himmel auf, und wir konnten erneut die Polarlichter sehen!
Vik i Myrdal liegt an Islands Südküste.
Der heutige Tag könnte unter der Überschrift „Nicht viel gefahren, aber viel gelaufen“ stehen. Das was auf dem heutigen „To do“ Zettel meiner Tochter stand, hat sich alles in der unmittelbaren Nähe des Städtchen Vik finden lassen.
Die erste Destination war der Leuchtturm auf der Halbinsel Dyrholaey, etwa 20 km von Vik entfernt. Der Leuchtturm ist eigentlich nichts Besonderes,(m.M.n.), nur die Aussicht auf die umliegenden Gletscher und die Küste mit den schwarzen Stränden ist von dort oben sagenhaft. Von dort wanderten wir in der Umgebung und ließen uns von dem sehr starken Wind mal nach vorne treiben, mal mussten wir gegen ihn ankämpfen. Danach ging`s zum nächsten Stopp, wo wir einige schöne, aus dem Atlantik rausragende Lavaformationen bewundern durften. Der nächste Halt war beim „Schwarzen Beach Reynisfjara“. Der Strand ist bekannt nicht nur für die riesigen Wellen, die sehr tückisch sind, sondern auch wegen den Basaltsäulen die direkt in den Atlantik fallen. Das Highlight sind aber die Reynisdrangar – Felsnadeln, die bis zu 66 m hoch aus dem Atlantik rausgucken. Übrigens: Als wir uns gestern Vik näherten, waren die „Felsnadeln“ von weit her zu sehen, und ich sagte: Oh, sind wir hier in Australien? Das sieht aus wie eine Mini-Great-Ocean-Road ins Australien! Wir hatten auch viel Spaß auf dem Strand. Die Wellen sind richtig hoch und sind oft und unerwartet weit auf den Strand gekommen. Dort wurden natürlich viele verrückte Fotos und Videos gemacht, vor allem auf Stellen, wo die Wellen tief den Strand erreicht haben. Dem entsprechend wurden auch viele nass, aber hey, was soll`s, Hauptsache ein interessantes Foto im Kasten. Dass es auch gefährlich werden kann, das bedenken die Wenigsten. Die Wellen können nämlich ganz schnell die Leute ins Wasser spülen, und dann soll es kaum Entkommen möglich sein. Es steht zumindest auf den Warnschildern. Schließlich fuhren wir noch zu dem „Wahrzeichen“ von Vik, der kleinen, aber von weit weg sichtbarer Kirche, die stolz über dem Ort thront.
Am Ende des Tages lief die junge Truppe in das in der Nähe liegende Schwimmbad, wo, wie wahrscheinlich überall auf Island, Whirpools mit verschiedenen Wassertemperaturen waren. Ich war nicht mit hingegangen, da mir das heiße Wasser letztes Mal nicht gutgetan hat. Anstatt dessen bin ich zum Supermarkt gelaufen, um noch einige Kleinigkeiten zu besorgen.

--------------------------------------------------------------------------------

Den 16 – 11. 10. 2026
Okolí Vík í Mýrdal

Začnu ale ještě včerejškem. Večer se konečně protrhaly mraky a my jsme mohli znovu pozorovat polární záři! To je prostě zážitek, který člověka jen tak neomrzí.
Vík í Mýrdal leží na jižním pobřeží Islandu.
Dnešní den by se dal shrnout pod heslem „Moc jsme toho nenajeli, ale zato hodně nachodili.“ Všechno, co měla dcera na dnešním seznamu úkolů, se totiž nacházelo v bezprostřední blízkosti městečka Vík.
Naší první zastávkou byl maják na poloostrově Dyrhólaey, asi 20 km od Víku. Samotný maják vlastně není ničím zvláštním – alespoň podle mého názoru. Zato výhled na okolní ledovce a pobřeží s černými plážemi je odtud shora naprosto úchvatný.
Potom jsme se vydali na procházku po okolí. Vítr byl opravdu silný, takže nás chvílemi tlačil dopředu, jindy jsme s ním zase museli bojovat, abychom se vůbec posunuli dál. Člověk měl co dělat, aby udržel směr!
Pak jsme pokračovali k další zastávce, kde jsme mohli obdivovat několik krásných lávových útvarů vystupujících z Atlantiku.
Následující zastávkou byla černá pláž Reynisfjara. Ta je známá nejen obrovskými a velmi zrádnými vlnami, ale také čedičovými sloupy, které se tyčí přímo u Atlantiku. Největší atrakcí jsou však skalní jehly Reynisdrangar, které vystupují z oceánu a dosahují výšky až 66 metrů.
Mimochodem, když jsme se včera blížili k Víku, byly tyhle skalní jehly vidět už z velké dálky. A já jsem hned povídala: „Jé, jsme snad v Austrálii? Vždyť to vypadá jako taková miniaturní Great Ocean Road v Austrálii!“ 😀
Na pláži jsme si užili také spoustu legrace. Vlny jsou opravdu vysoké a často se naprosto nečekaně dostávají hodně hluboko na pláž. Samozřejmě se tam pořizovalo spoustu bláznivých fotografií a videí, především na místech, kam vlny zasahovaly opravdu daleko.
A podle toho to také dopadlo – mnozí skončili mokří. Ale co už, hlavně že máme zajímavou fotku nebo video v mobilu! Vždyť právě takové okamžiky pak člověku zůstanou v paměti. 😀
Že to ale může být také nebezpečné, si bohužel uvědomuje jen málokdo. Vlny totiž mohou člověka velmi rychle strhnout do moře a dostat se potom zpátky na břeh může být téměř nemožné. Alespoň tak varují tabule na pláži. Člověk by si tedy měl dávat pořádný pozor, i když ho zrovna láká pořídit si co nejzajímavější záběr.
Nakonec jsme ještě zajeli k místnímu „symbolu“ Víku – malému kostelíku, který je vidět už zdaleka a hrdě se tyčí na kopci nad městečkem.
Na konci dne vyrazila naše mladá parta do nedalekého bazénu, kde byly – jak už to na Islandu snad bývá všude – vířivky s různě teplou vodou.
Já jsem s nimi tentokrát nešla, protože mi horká voda při poslední návštěvě nedělala dobře. Místo toho jsem se vydala pěšky do supermarketu, abych nakoupila ještě pár drobností.
A tak zatímco si ostatní užívali teplou vodu, já jsem si vyřídila svoje malé nákupy. I takové chvíle zkrátka patří k našemu islandskému dobrodružství.Läs mer