Gold Circle, Island

Tag 18 – 13.10.2026
Gold Circle

Gold Circle, das ist der wohl bekanntester Name was einfällt, wenn die Rede über Island ist. Es handelt sich um ein Gebiet nicht weit weg von Reykjavik, mit vier sehr markanten Stellen. Eigentlich sind es die Hauptattraktionen. Ich benenne sie in der Reihenfolge, wie wir sie angefahren haben.
Der Vulkankrater Kerið -Geothermalgebiet Geysir -> Wasserfall Gullfoss -> Þingvellir Nationalpark, (wird auch Thingvellir geschrieben).
Wir starteten nicht weit weg von der aufstrebenden Stadt Sellfoss, wo unsere vorletzte Unterkunft liegt. Als wir den Vulkankrater erreicht haben, war das Wetter fürchterlich, Regen ohne Ende. Dieses Mal war anstatt Parkgebühr ein Eintritt fällig. Kurzes Info: Der Krater ist 55 m tief und 3 – 6500 Jahre alt. Man kann den Krater am oberen Rand umrunden, was wir auch gemacht haben. Dann ging es noch in runter in den Krater, (139 Stufen) um direkt am Wasser stehen zu können. Interessanter als am Wasser war wohl die Beobachtung der Asiaten, besser gesagt der chinesischen Jugend, (es waren Mittglieder einer organsierter Gruppentour), die natürlich ihre Videos für Instagramm im Kasten haben wollten und nicht auf die Uhr schauten. Der Guide hat richtig Druck gemacht, dass sie endlich kommen, „the show must go on“, meinte er wahrscheinlich. So etwas gehört auch zur Beobachtung bei Reisen, meine ich. Leider war keine Sonne da, das Wasser war „nur“ grün, aber wenigstens die Kraterwände haben Farbe gezeigt, die roten und schwarzen Lavaschichten, und die bunte Bewachsung, die doch etwas von herbstlichen Farben gezeigt hat.
Wir fuhren weiter, der Regen hat aufgehört, was hier recht schnell wechselt, und wir erreichten den Geysir. Für Besucher ist ein Areal zugänglich, wo man einige kleinere Geysire sehen kann, und natürlich den „größten“ (strokur = aktiver) Geysir. Er schießt alle etwa 10 Minuten in die Höhe, meistens 15 – 30 m, aber es können auch 40 m sein. Der wirklich große Geysir „Stori Geysir“ springt nur noch selten in die Höhe, etwa aööe 20 – 30 jahre, oder bei / nach Erdbeben. Das ganze Areal bietet eine schöne Wanderung mit guten Aussichtspunkten über das ganze Gebiet. Und hurraaa, hier hat es nicht geregnet! Bleibt nur zu erwähnen, wer schon vorher den Yellowstone NP besucht hat, für den ist diese Gegend nur ein kleines „Mini“.
Danach erreichten wir, für viele Menschen wohl die interessanteste Attraktion, den Wasserfall Gullfoss, oder übersetzt, Wasserfall des Goldes. Der Wassefall liegt im Fluss Hvita. Der Wasserfall ist in zweimächtige Kaskaden geteilt, die erste ist etwa 11 m hoch, aber richtig breit, der zweite Teil ist 22 m hoch und stürzt in eine enge Schlucht, Das ganze Spektakel ist wirklich interessant, und Dank den gut ausgebauten Wegen auch gut zugänglich. Hier war, wie am Geysir auch, der Zutritt für Lau, dafür war natürlich die Parkgebühr fällig. Zu dem Wasserfall gibt es selbstverständlich auch eine Liebesgeschichte. Es hat gegolten, dass man den Fluss um den Wasserfall nicht überqueren kann. Auf dem rechten Ufer lebte ein junger Mann, auf dem anderen Ufer ein junges Mädchen, das sich (angeblich) in den Mann verliebt hat und ihn aufgefordert hat, den Fluss zu überqueren. Schließlich war es ihm gelungen, sie heirateten und bekamen viele Kinder. (wie es damals sowieso ein Usus war…). Und der Name Gull = Gold Wasserfall kommt vor einer Erzählung, dass ein Mann aus der Nähe sehr viel Gold zu Hause hatte, dass er in einem Koffer deponiert hat und schließlich in den Wasserfall geworfen hat. Wer es glaubt, wird Seelig, gefunden wurde der Koffer nie.:)
Nun erreichten wir den letzten, für die Runde geplanten Stopp. Den Nationalpark Pingvellir. Der Himmel war abenteuerlich verfärbt, zwischen schwarz bis blau war alles vertreten. Nass wurden wir allemal, die Sonne hat sich hinter dem Regen gezeigt und einen schönen Regenbogen (teilweise sogar doppelten) gezaubert, wir haben die ganze Wetterpallette erwischt. In diesem NP ist sehr viel zu entdecken, wir mussten uns wegen fortgeschrittener Zeit mit den Hauptpunkten zufriedengeben. Der NP liegt am Nordufer des natürlichen Sees Pingvallavatan, in der Grabenbruchzone der zwei tektonischen Platten, der amerikanischen und der euroasiatischen. Das „Ping“ in dem Namen des NP bedeutet Volksversammlung. Kurz gesagt, der Name des Ortes bedeutet „Ebene der Volksversammlung“. In der Nähe der Schlucht Almannagjá, wurde bereits um 930, also am Ende der Landnahme durch vor allem norwegische Wikinger, einmal jährlich während zwei Wochen im Juni die traditionelle Versammlung Althing abgehalten, die sowohl gesetzgeberische als auch gerichtliche Funktion hatte. Es handelt sich um eines der ältesten Parlamente der Welt. Am Ende der Besichtigung ging es noch zum nicht weit entfernten Öxararfoss (Wasserfall). Der Wasserfall diente auch als Filmkulisse zu „Games of Thron“.
Nun wurde es langsam dunkel, nicht nur durch die Regenwolken, auch der Tag neigte sich dem Ende zu. Wir fuhren zurück nach Sellfoss, haben noch eingekauft und gegen 20:00 Uhr waren wir wieder in der Unterkunft angekommen.

Den 18 – 13. 10. 2026
Zlatý okruh (Golden Circle)

Golden Circle je pravděpodobně nejznámější název, který každého napadne, když se mluví o Islandu. Jedná se o oblast nedaleko Reykjavíku se čtyřmi velmi výraznými místy. Vlastně jde o hlavní turistické atrakce. Uvedu je v pořadí, v jakém jsme je navštívili:
Sopečný kráter Kerið → geotermální oblast Geysir → vodopád Gullfoss → národní park Þingvellir (píše se také Thingvellir).
Vyrazili jsme nedaleko rozvíjejícího se města Selfoss, kde se nachází naše předposlední ubytování. Když jsme dorazili k sopečnému kráteru, počasí bylo příšerné, pršelo bez přestání. Tentokrát se místo parkovného platilo vstupné.
Pro zajímavost: kráter je hluboký 55 metrů a je starý přibližně 3 000 až 6 500 let. Lze ho obejít po horním okraji, což jsme také udělali. Potom jsme sestoupili dolů do kráteru (139 schodů), abychom se mohli dostat přímo k vodě.
Zajímavější než samotná voda bylo asi pozorování turistů z Asie, přesněji řečeno mladých Číňanů, kteří byli členy organizovaného zájezdu. Samozřejmě si chtěli pořídit svá videa na Instagram a vůbec nesledovali čas. Průvodce na ně pořádně tlačil, aby už konečně přišli – pravděpodobně si říkal: „The show must go on!“ Myslím, že i takové zážitky patří k pozorování lidí během cestování.
Bohužel nevysvitlo slunce, takže voda měla „jen“ zelenou barvu. Alespoň stěny kráteru však ukázaly své barvy: červené a černé vrstvy lávy a pestrou vegetaci, která místy hrála podzimními barvami.
Pokračovali jsme dál. Déšť ustal, což se tady poměrně rychle mění, a dorazili jsme ke Geysiru. Návštěvníkům je přístupná oblast, kde lze vidět několik menších gejzírů a samozřejmě také ten „největší“ – aktivní gejzír Strokkur.
Ten vystřikuje vodu do výšky přibližně každých deset minut, většinou do 15 až 30 metrů, ale někdy může dosáhnout až 40 metrů. Skutečně velký gejzír Stóri Geysir vytryskne do výšky už jen zřídka, přibližně jednou za 20 až 30 let, případně při zemětřesení nebo po něm.
Celá oblast nabízí příjemnou procházku a krásné vyhlídky na okolní krajinu. A hurááá, tady nepršelo! Pro ty, co jiz predtim navsivili Yellowstone NP je toto misto jen „klaks“.
Poté jsme dorazili k atrakci, která je pro mnoho lidí asi nejzajímavější – k vodopádu Gullfoss, což v překladu znamená Zlatý vodopád. Leží na řece Hvítá.
Vodopád tvoří dvě mohutné kaskády. První je vysoká přibližně 11 metrů a je opravdu široká, druhá část měří 22 metrů a padá do úzké soutěsky. Celá podívaná je skutečně působivá a díky dobře upraveným stezkám také snadno přístupná.
Stejně jako u gejzíru se zde neplatilo vstupné, zato bylo samozřejmě nutné zaplatit parkovné.
K vodopádu se samozřejmě váže také milostný příběh. Traduje se, že řeku v místě vodopádu nebylo možné překročit. Na jednom břehu žil mladý muž a na druhém mladá dívka, která se do něj údajně zamilovala a vyzvala ho, aby řeku překonal. Nakonec se mu to podařilo, vzali se a měli mnoho dětí (což tehdy ostatně bývalo běžným zvykem…).
Název Gullfoss, tedy Zlatý vodopád, je také spojován s příběhem o muži z nedalekého okolí, který měl doma velké množství zlata uloženého v kufru. Nakonec ho prý hodil do vodopádu. Kdo tomu věří, ať věří – kufr se nikdy nenašel. :)
Nyní jsme dorazili k poslední plánované zastávce našeho okruhu, do národního parku Þingvellir.
Obloha měla fantastické barvy, od černé až po modrou bylo zastoupeno snad všechno. Mokří jsme byli každopádně všichni, ale za deště se ukázalo i slunce a vykouzlilo krásnou duhu, místy dokonce dvojitou. Zažili jsme tak celou paletu islandského počasí.
V tomto národním parku je toho k vidění opravdu hodně, ale vzhledem k pokročilé hodině jsme se museli spokojit s hlavními zajímavostmi.
Národní park leží na severním břehu přírodního jezera Þingvallavatn, v oblasti riftového údolí, kde se od sebe vzdalují dvě tektonické desky – severoamerická a euroasijská.
Slovo „Þing“ v názvu parku znamená shromáždění, respektive sněm. Název místa tedy v překladu znamená „Rovina sněmu“.
V blízkosti soutěsky Almannagjá se již kolem roku 930, tedy na konci osidlování Islandu především norskými Vikingy, začalo každoročně v červnu konat tradiční shromáždění Althing. Trvalo dva týdny a plnilo jak zákonodárnou, tak soudní funkci. Jedná se o jeden z nejstarších parlamentů na světě.
Na závěr prohlídky jsme se ještě vydali k nedalekému vodopádu Öxarárfoss. Tento vodopád posloužil také jako filmová kulisa pro seriál Hra o trůny (Game of Thrones).
Pomalu se začalo stmívat, a to nejen kvůli dešťovým mrakům, ale také proto, že se den chýlil ke konci. Vrátili jsme se do Selfossu, ještě jsme nakoupili a kolem 20:00 jsme dorazili zpět na ubytování.Läs mer