Fluss (reka) Reykjadalsa

Tag 20 – 15.10.2026
Baden in Reykjadalsa Fluss

So schnell kann es mit dem Wetter gehen. Gestern Unwetter, heute blauer Himmel, allerdings saukalt. Selbs die Kälte hielt unsere Reiseleitung nicht davon ab Befehl auszugeben: Auf geht`s, heute wird in einem warmen Fluss gebadet! Man widerspricht nicht, so wurde alles Notwendige gepackt und los ging`s, etwa 30 km weit, tief in die Berge. So ein Ereignis muss man sich, wie immer, erarbeiten. Als wir am Parkplatz ausgestiegen sind, schlug uns peitschend ein richtig kalter Wind in unsere Gesichter. Der Wind war dazu richtig stark, und hat uns bis zum Ziel begleitet, schön immer gegen den Körper und natürlich ins Gesicht. Der Weg war 3,3 km lang. Den ersten km ging es auf einem breiten Weg steil bergauf, was wegen dem starken Gegenwind harte Arbeit war. Später wechselte es bergab und bergauf, dafür waren wir schon höher und der Weg, inzwischen ein Pfad wurde immer mehr vereist, auch einige Bächer mussten überquert werden. Angenehm sieht anders aus, möchte die Verfasserin sagen….
Oben, bei der Badestelle angekommen, ganz zu meiner Überraschung, lagen einige Wanderer in dem etwa 40°C warmen Wasser. Mein Schwager hat sich schnell umgezogen und hüpfte in das warme Wasser und hat es sichtlich genossen. Die Enkel mit ihrer Mama haben sich die Füße warm gebadet. Ich, für meine Person, trotz allen notwendigen mitgebrachten Utensilien, habe entschieden, dass das Umziehen zu umständlich ist und habe es sein lassen. Der Wind peitschte weiterhin kalt und unermüdlich, so fiel mir die Entscheidung nicht schwer, nach dem Motto: Man muss nicht immer jede Gaudi mitmachen.
Nachdem alle wieder in voller Muntur startklar waren, sind wir den Weg zurück angetreten. Aber wie schön es war! Inzwischen hat sich der Tag zu einem superschönen Tag gemausert, der Himmel hat eine wunderschöne blaue Farbe gehabt, und die Sonne lachte uns in unsere Gesichter entgegen, ja die hat direkt geblendet. Das Beste an dem Wetter jetzt war, die Sonne hat mit ihrer Kraft die vereisten Pfade in gut begehbare verwandelt. Jetzt konnten wir auch endlich die Aussicht genießen und einige Fotos schießen. Das war bergauf wegen dem Wind unds kalten Fingern schier unmöglich. Nach etwa 4 Stunden haben wir den Parkplatz wieder erreicht, und es ging zurück, zu unserer Ferienhütte auf Zeit.
Die Inhaber des ganzen Grundstücks, es ist auch ein Zeltplatz dabei und noch weitere Hütten haben wohl Sinn für eine Art speziellen Kunst, die ich erst heute bei dem schönen Sonnenschein fotografieren konnte und euch in der Fotogaleirie zeige.
Laut Prognose sollen um Mitternacht wieder Polarlichter sichtbar sein. Mal sehen, ob wir aufwachen und aus den warmen Betten freiwillig raus, in die Kälte gehen werden.

Den 20 – 15. 10. 2026
Koupání v řece Reykjadalsá

Jak rychle se počasí dokáže změnit! Včera řádila bouřka, dnes modrá obloha, i když je pořádná kosa. Ani ta zima ale neodradila naši vedoucí zájezdu od toho, aby vydala jasný rozkaz: „Tak jdeme, dnes se budeme koupat v teplé řece!“ Rozkaz je rozkaz, neodporuje se, a tak jsme sbalili všechno potřebné a vyrazili. Asi 30 kilometrů daleko, hluboko do hor.
Takovou událost si člověk, jako ostatně vždycky, musí nejdřív zasloužit. Hned po vystoupení z auta na parkovišti nás do tváří šlehl pořádně ledový vítr. A nejen že byl ledový, on byl taky pořádně silný. Doprovázel nás až k cíli a celou cestu nám foukal pěkně proti srsti, samozřejmě přímo do obličeje. Prostě hotová idylka!
Cesta měřila 3,3 kilometru. První kilometr vedl po široké cestě strmě do kopce. V kombinaci se silným protivětrem to byla opravdu makačka. Potom se cesta začala střídat nahoru a dolů. Byli jsme už ale ve větší výšce a cesta, která se mezitím změnila v pěšinu, byla čím dál víc zledovatělá. A aby toho nebylo málo, museli jsme překonat i několik potoků.
No, příjemná procházka vypadá podle mě poněkud jinak, chtěla by podotknout autorka těchto řádků…
Když jsme konečně dorazili nahoru k místu ke koupání, čekalo mě překvapení. Několik turistů si tam spokojeně hovelo ve vodě teplé asi 40 °C. Můj švagr se rychle převlékl a hupnul do teplé vody. Bylo vidět, že si to náramně užívá. Vnoučata se svou maminkou si alespoň prohřála nožičky.
A já? Já jsem měla s sebou všechno potřebné vybavení, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že převlékání je příliš komplikovaná záležitost. A tak jsem to prostě vzdala. Vítr mezitím dál neúnavně a ledově bičoval všechno kolem, takže mě mé rozhodnutí nijak zvlášť netrápilo. Vždyť člověk přece nemusí absolvovat každou legraci, která se mu nabídne! 😄
Když se všichni zase navlékli do kompletní výstroje a byli připraveni k odchodu, vydali jsme se na zpáteční cestu.
A teď pozor, jak se všechno změnilo! Den se mezitím proměnil v naprosto nádherný den. Obloha měla překrásnou modrou barvu a sluníčko se na nás smálo tak usilovně, až nás přímo oslňovalo. A to nejlepší? Jeho síla stačila na to, aby zledovatělé pěšiny proměnilo v docela dobře schůdné cesty.
Konečně jsme si tedy mohli užívat i výhledy a pořizovat nějaké ty fotografie. Cestou nahoru to kvůli protivětru a zmrzlým prstům bylo totiž skoro nemožné. Člověk si mohl tak akorát hlídat, aby ho vítr neodfoukl, a doufat, že mu prsty ještě někdy rozmrznou.
Po zhruba čtyřech hodinách jsme dorazili zpátky na parkoviště a odtud se vydali do naší dočasné rekreační chaloupky. Člověk se přece jen rád vrací tam, kde je teplo a nefouká mu přímo do obličeje.
Majitelé celého pozemku, na kterém se kromě několika dalších chatek nachází i kemp, mají zřejmě zvláštní smysl pro umění. Jaký přesně, to zatím nedokážu posoudit. Každopádně jsem jejich výtvory mohla teprve dnes, za krásného slunečného počasí, pořádně vyfotografovat. Fotografie vám ukážu ve fotogalerii, ať si na to uděláte vlastní názor.
Podle předpovědi by měla být kolem půlnoci opět vidět polární záře. Tak uvidíme, jestli se probudíme a jestli se nám bude chtít dobrovolně opustit vyhřáté postele a vyrazit ven do té zimy. Nadšení pro přírodu má totiž své hranice… a někdy končí přesně tam, kde začíná teplá peřina! 😄Läs mer