Z Pico do Areeiro na Ruvio a zpět

Náš poslední den jsme museli dát ten přechod z Pico do Areeiro na Ruvio. Přivstali jsme si ještě dřív než posledně a udělali dobře. Všude spousta lidí, kteří šli na tůru nebo také jen na východ slunce. Těch výchoďáků tam bylo v tu chvíli více - sice nebyli vůbec vybaveni na takovou zimu (potkali jsme lidi s peřinou přes sebe, s normální obyčejnou peřinou 🙈) a také jejich orientace byla zmatená - většina jich šla na vyhlídku, posedali si a vyhlíželi východ slunce... na západní straně. Nekecáme, fakt. 🤣🤪

My jsme na nic nečekali a vydali se na trek. Provázela nás mlha, ale východ slunce a následné vyjasnění nám to brzké ranní vstávání bohatě vynahradili! 🌅🌄

Přestože to měl být celkem těžký trek, nám to tak nepřišlo. Šlo se dolů, pak nahoru, pak zase dolů. Sem tam nějaký tunel. A po pár hodinách jsme dorazili na vrchol nejvyšší hory Madeiry - Pico do Ruvio (Červený kopec; 1 862 m. n. m.). Všude tam byla slyšet čeština 🇨🇿 - z cca 30 lidí na vyhlídce jich bylo odhadem tak 20 z Česka! Nechali jsme se tedy vyfotit, zkusili pohladit místní kočku, pokecali s dalšími Čechy a marně čekali na rozplynutí mlhy.

Cesta zpátky byla taky celkem v pohodě - až na ty davy lidí, také převážně z Česka ("Jo, za námi jdou ještě dva autobusy."). Mlha nás ve střední části opustila, aby nás zase na konci dohnala. A protože ta tůra byl velký výkon, odměnili jsme se na konci zákuskem a Renča také pončou (místním alkoholickým nápojem). No, napíšu to bez obalu - dala si ty dvě deci na fotce a měla ji jak z praku. 🍰🥃

Poslední celý den dovolené se nakonec (až na tu mlhu) povedl. Bylo tam krásně. 🤩Weiterlesen