Las Piñas River

Sedim pred pulnoci na posteli a prijde mi uplne neskutecne, v jak jinem svete se clovek za 17h muze ocitnout. Jsem na druhem konci planety.

Update myti rukou na wc - Filipinci z letadla si vsichni ruce myji. Take po sobe v letadle nenechali temer zadny neporadek, narozdil od neskutecneho bordelu po lidech pri ceste do Peru.

Imigrační - za minutku hotovo, prijemny urednik.
Prvni nadech domaciho vzduchu - tyjo, vlhko a plisen.

Letistni terminal v Manile - neni tu nejak prazdno? Aha, tamhle maji nejaky automat na prodej sim karet Smart! A vedle stanek.

Vymena dolaru za pesos - 6 bank a smenaren pohromade, ceny stejne. Mladeho kluka za sklem se ptam: Mam si koupit Smart sim? Je to dobra volba? Prikyvuje “Yes mister!” Ale vlastne nevim jestli mi uplne rozumnel.

Koupe simkarty - zrejme rozumnel. Za tri minuty mam simku koupenou a nainstalovanou od dvojice mladiku ve stanku operatora Smart. Nabizeji asi 20 tarifu dle poctu gigabajtu dat. Telefonovani nebo sms na Filipinach uz zrejme nikoho neberou. Vsichni jedou na Whatsapp, Grab, Facebooku, Instagramu a nejake mobilni hre. Vybiram si druhy nejlevnejsi tarif, 9 GB dat za 900 pesos (na Kc deleno 2,27) a po aktivaci bezproblemove pripojeni a nacitani cehokoli.

Grab taxi - asijsky Uber. Celkem snadno bookuji auto za 101 p, mam to asi 1,8 km. Bohuzel vecerni doprava z puvodnich 6 minut aplikaci odhadovaneho cekani dela jeste pet... a jeste pet... a jeste. Navic, ja neznaly prostredi, cekam nekde o patro a 50 metru jinde, nez kam prijizdi muj ridic. Chatujeme pres Grab, musi jeste jednou objet budovu a konecne parkuje u me. Mezitim odjizdeji jini turiste jinymi auty, a statni policista i letistni ostraha si vzdy peclive foti auto, sofera i pasazera. Ze by opatreni proti unosum?

Manilska doprava - neco mezi Prahou v patek vecer a Denpassarem v poledne. Clovek musi umet klickovat, vcas gestikulovat z okenka, nebo zatroubit. Doprava je silna, ale v ramci moznosti klidna a plynula. Pak sjizdime z hlavni, do ulicek, kde mijime typicke poulicni stanky, male fast foody, chodce v poklidu krizujici cestu ve vsech smerech, stojime fronty v protismeru s tzv. Tricykly, neboli motorkami s krytou sajdkarou, no proste babylon. Ale! Vsichni v pohode, netroubi se zlostne. Obcas se z nektereho chodce stane na par chvil samozvany ridici dopravy, ale funguje to - zorganizuje dopravu zrovna ted a tady, ridici mu z okenka podekuji, a jede se dal. Pak zajizdime do mist, kam bych ani snad dobrovolne nesel. Uzke, spore osvetlene ulicky, spinavy asfalt, pochybne louze odtekajici od domu a kramku, toulavi, stekajici psi, vyzable kocky trhajici pytliky s odpadem na zaprazich. Dle mapy je to ovsem spravne, cesta do meho ubytovani... predsudky, napominam se. Takhle se tu proste zije.

Ubytovani - ridic me vysazuje, beru batoh, davam mu 120 p za jizdu i s velkorysym spropitnym, vykracuji mrizovanou branou do jeste uzsi ulicky. Za ni cihaji domorodci... A uz se na me první usmiva, asi 15leta divka. Ukazuje dal "this way mister" a tak si me dalsi dva jeste predavaji, vsichni me zdravi, dokud nejsem pred NomadsMNL backpacking homestay ceduli. Vychazi 20neco kluk a predstavuje se jako Alvin, s nimz jsem vyrizoval rezervaci. Ukazuje kuchynku jako klicku, kanystr s pitnou vodou, kavu a caj zdarma, Wc a koupelnu sdili tri pokoje. Muj pokoj jako malou saunicku - pousti vrtulovy vetrak, ktery si na nejmensi stupen troufa prehlusit i letadla, startujici nad strechou. Vybavení spartanske, ale je tu cisto.

Jidlo - ptam se Alvina, kde se da najist. Rika mi doleva, pak doprava, pak spousta stanku. Oka. A neco pro vegetariany? Tvari se pobavene. Na Filipinach? To snad ani ne... Takze sehnat bezmasou stravu bude zrejme stejny orisek jako v Peru. Nakonec se Alvin smiluje a rika, ze ceka jeste poslednho hosta a pak me doprovodi. Coz me tesi, mit domorodeho pruvodce je zaklad.

Vychazka - muj pruvodce Alvin je tu zamestan, homestay patri kamaradce. Take je hodne zamestan mobilem, stejne jako 99 % chodcu, ktere potkavame. Upozirnuji na to a on se smeje, ze hodne lidi je na Facebooku a hraje jednu mobilni online hru. Kdyz se rozhlednu a zacicham, ani se jim moc nedivim. Manila ma vazny problem se smogem. A cistotou vubec. Jdeme asi kilometr a projdeme postupne tri vyvarovnicky, nez narazime na uplne obycjne nudle, ktere mi umi udelat bez masa. Cekame asi dve minuty, platim 65 p a zpatky jdu sam, neb Alvin jde nekam za partou.

Rozprava s Filipincem - poslednim hostem je asi 40tilety Boghy (nebo tak nejak), pracujici v Saudske arabii jezdi sem domu kazdych par mesicu, zitra jede za manzelkou. Sedime spolu v kuchynce a vyptavame se jeden druheho na jeho zemi, zatimco dojidam nudle Bihol. Ma dobrou zpravu, a sice ze pry plazove opravdu povedeny ostrov Boracay je po petimesicni prestavce opet otevreny turistum. Zatim mam nejasno, zda se chci vypravit do takoveho hnizda, ale pry je tam opravdu krasne. A muj vybrany Siargao take.

Sprcha, dopsat denicek, vypnout vetrak, zkusit spat. Utahany na to jsem...Read more