Lima - prvni dojmy

Noční jízda z letiště připomínala dopravní špičku v Praze. Kdo troubí, jede. Klaksony se používají i místo blinkrů a křižování pruhů ubezpecuje, ze čáry jsou na malované spis jako na okrasu.

Lima smrdí. Smrdí jako oceán, ryba, zpocené dlouho nemyté podpaží a nohy, jako naftové spaliny a prach.

Lima překvapila vedrem. Čekali jsme 20 či 21 stupnu, ale tropickou noc 26 rozhodne ne. V maličkém pokoji se ihned rosime. Sprcha to po celodenním letu jistí, nicméně relax to není - stridava studena s varici nas udrzuje ve strehu.

Noc je jen jako cvaknuti oci a ranni 30st vedro je tu. Ty kratasy by se hodily... No odpocivejte v pokoji! (v mojem, ve skrini). Snidane kontinentalni, vejce houska mistni dzus a ovoce granadino, co vypada jako granatove jablko. Moc toho nebylo, pro vegetariana uz vubec.

Po snidani a prebaleni batohu na vyletni se vydavame na nakup lehkych bot, opal kremu, simkarty a vody za roh do mistniho supermarketu. V planu potom mame odjezd mistnim busem do historickeho centra, kde se chceme pocourat kolem nejvyznamnejsich pamatek a cestou zpatky na jih do hostelu projit i tri nejvetsi parky Limy.

K te simkarte - jednak se bude hodit internet v mobilu, druhak byt k zastizeni na vlastnim cisle. Tmobile ma totiz Jizni Ameriku v zone 4, kterou zrejme dostanete jen na pozadani nebo na zalohu. Tady jsme pripravu podcenili. Diky tomu najednou nemame pristup k volnemu presouvani penez v bance, placeni po internetu napr. letenek. Komplikace, a zbytecna. Skoda.

Supermarket retezce Plaza Vea je uplne bezny, dobre zasobeny typ "Kaufland". Boty moji velikosti 43 nemaji, peruanci jsou asi ponejvice malinky. Simku take nedostaneme, protoze jakozto cizincum nam ji mohou operatori vydat pouze v siti svych prodejen, a ve Vea je jenom takovy pultik s jednou mladou pani. Takze simka a boty zustavaji jako restik do mesta.

Bus naseho doporuceneho cisla 301 delsi dobu neprijizdi, takze nastupujeme do asi ctvrte 302 a ridic nam na lamanou otazku prikyvuje ze jede do "centro historico". Behem jizdy se bus plni az po okraj, a druhymi dvermi z nej zase lidicky vypadavaji. Mistni reknou vzdy: "Permisi!" a protlacuji se ulickou dozadu k vystupu. Bohuzel do cile nedorazime, neb po hodinovem propletani se zacpou a klickovanim pruhy se otre o nejaky osobacek vpredu a musi zajet do vedlejsi a skoncit.

Vydavame se tedy pesky s tim, ze jen otocime trasu a nejprve si pres parky dojdeme na hostoricke namesti. Ehm. Diky chybe v navigaci tahnu sebevedome Zuzku na upe opacnou stranu. Dochazi nam to po asi dvou km chuze a navratu na puvodni pozici trojuhelnikovym obchvatem.

Parkem pokracujeme po spravne trase, az k velkemu nakupnimu centru. Zde dokupujeme vodu, boty, simkartu (coz by vydalo na samostatny clanek, ale slo veskrze o vtipny a mily zazitek... Jen prilis dlouhy). Jdeme si odpocinout s nanukem zpet do parku, ale za chvili nas zveda pracovnik mestskych sluzeb "senor! Aqua aqua!" Az z gesta jeho kolegy chapeme, ze nam nenabizi vodu ke koupi ale ze tu budou zalevat travnik. V tom vedru by ani nevadilo, kdyby nas trochu zavlazili. Dvakrat nas oslovuji studentici, kteri dnes pachaji projekt typu "Povidej si s cizincem, ptej se ho na Peru a natoc se u toho na mobil". Je to mile a vtipne, tak vesele odpovidame a bavime se. Oni napul anglicky, my na procento a pul spanelsky.

Pres dalsi dve namesti a kdysi slavnou ulici Jiron de la Union dorazime do historickeho centra, kde opravdu je na co se divat. Prazak co videl Francii se sice nerozplyne, ale kolonialni styl s maurskymi balkony ma neco do sebe. Na namesti Plaza de armas, hlavni atrakci, mijime palace a katedralu de Lima. Pred prezidentskym sidlem stoji straze a dnes i silne ozbrojeni policiste. Jedno z nej lakadel, kostel San Pedro, je bohuzel z neznamych duvodu zavreny - stejne jako park de la Muralla s hradbami. Ech.

Odpocivame tedy vsede na retezu kol kasny pred klasterem San Francisco, dopijime svou posledni vodu a vydavame se peso po velmi frekventovane ulici Abancay. Mame asi hodinu a pul, nez v parku Magic water zacne nocni predstaveni. Neco jako zpivajici fontana, jen tady je jich asi 15, jsou ruzneho tvaru i velikosti a do nekterych se muze lozit, nechat se zmacet nebo vyfotit treba v siti vodnich proudu.

Abancay v odpoledni spicce je to prave orechove pro cestovatele, chtejiciho se seznamit s mistnim koloritem. Stankari, poulicni prodavaci klepoukovovym drobnym na sve bedynky ci krabice se zbozim, aby tak prilakali pozornost kolemjdoucich. Za jizdy se vyklanejici nahaneci z mikrobusu vyvolavaji cilove nazvy, taxikari vylezajici na cervene z aut a prekrikujici se s nabidkami. Vune jidel smazenych varenych syrovych se misi s vyfukovymi plyny, prachem velkomesta a prekryva leskle vylohy lepsich obchodu i zaspinene podlahy tech obycejnych, zhusta jen jakoby oblozenych prujezdu.

Lide na ulici jsou ale celkem ukazneni, nikdo se moc nepropleta ani neklickuje ani nepredbiha. Rychle se prizpusobujeme tempu, ze ktereho vypadavame jen kdyz chceme fotit. Jsme uz celkem dost unaveni a hladovi, utrmaceni z vedra. Jako vzpruhu si davame cosi, co vypada jako smazeny krouh testa velky na dlan - a ono je to sladke a medove! Navic cerstve usmazene a 4 ks jen za 2 sol. Myslim ze se to jmenovalo nejak jako Pesticidos, ale Zuzka se mi smeje ze to urcite ne e. Tak pry Picarones.

O blok dale odpocivame v malem parku a postopate kontrolujeme na offline mape smer. Zaplatpambu za tuhle aplikaci zdarma! Odtud pak uz svinskym krokem neb se nam krati cas.

Je tma, ulice se meni ve sve osvetlene tajemnejsi protejsky, a my jen s nekolikaminutovym zpozdenim platime u pokladny parku 10 sol za osobu... A vstupujeme do nadherne vytvoreneho, udrzovaneho a osvetleneho prostoru. Tohle vazne stoji za navstevu. Stravime v parku magickych fontan magicke dve hodiny, zacvicime si par pozic acroyogy pred velkou kruhovou fontanou (a lide si nas foti).

Pak uz je unava prilis velika - na ulici bereme minibus combis, nahaneci rikame "plaza Vea Miraflores", on "Si si" a uz sedime. Opet kontrolujeme na ipad offline mape nazvy ulic, abych na xkilometrove ceste neprejeli. Ale nahanec je borec, v plnem busiku si nas pamatuje a uz nekolik bloku predem krici dozadu nas nazev zastavky.

Rychly nakup vecere v supermarketu, smejeme se ze tu nas den zacal i konci. A ze prinesl zazitku!

Stripky z cesty po meste:
- Doprava busy i minibusy Combis je super levna - cesta skrz mesto stoji 1 sol na osobu, coz je 7,20 CZK. (Dale budu Soles psat jako fufeň nebo sol a vy si prepocitate).
- taxi stoji 2 sol na km a cena do cile se smlouva predem. Taxametry chybi.
- peruanci se moc nesmeji, za to hodne mluvi do mobilu nebo chatuji na facebooku a whatsapp. Jsou takovi zdrzenlivi, ale velmi mili a ochotni. Dokonce mi prijde, ze se nekteri tak trochu i stydi s nami mluvit. Je mozne ze je to kvuli mistnimu vnimani bilych a belejsich jako vyssi kasty? V pruvodci Lonely planet o tom zminka byla. Zuzka tento pocit nema.
- anglicky mluvi jen studentici, a to tak asi kazdy treti. Zbytek populace vcetne prodavacu a pracovniku v turistickem ruchu cista nula. Spanelcina nam chybi, ale z drmoleni mistnich usuzujeme ze ani pulrok biflovani by nam nestacil. Vsichni tak nejak predpokladaji ze kdyz uz jste v Jizni Americe, tak spanelsky umite.
- myfriendy jsme nepotkali a celkove tu v Lime nemame problem s otravovanim nebo prilisnou pozornosti. Bloudili jsme beznymi ulicemi (doslova) a prestoze jsme byli siroko daleko jedini bily a Zuzka jedina blondyna, citili jsme se bezpecne a v pohode. Indonesie v tomhle byla daleko narocnejsi.
- ulice smrdi moci a jsou takove jakoby upocene a spinave a zaprasene, ale odpadky skoro nevidite. Metaru je hodne a svou praci delaji. Vzpominame si asi tak na jeden papirek na namesti a mozna jednu petflasku v parku...?
- snad kazdych 100 metru stoji policista/ka. Nekteri v plne zbroji, se samopaly nebo balistickymi stity! Nevime zda se diky tomu mame citit bezpecne, nebo cekat divokou prestrelku gangu. (Druhy den nam José, recepcni z hostelu, rekl ze to byla specialni akce prepadu nejakych narkomafianu).
- poulicni prodavaci jidla a pochutin vsechno co se da bali do takovych podlouhlych uzkych pytliku, kterym pracovne rikame Pindici. V pindikovi tak mate bonbony orisky nanuky chipsy a podivne pasty ci kremy, coz muze byt rozmixovane jidlo stejne jako sladkost. Nevime. Ale jedi tak na ulici stare zeny i mladi policajti.
- doprava je silena a zacpovita cely den a nejspis i celou noc. Ridici se hodne mackaji, hodne se tlaci, hodne troubi. Ridic naseho busu se nevahal z okenka hadat a pokrikovat s nejakym ridicem osobaku, ktery zastavil a vylezl az pod jeho okenko. Policiste jsou na par krizovatkach a snazi se rukama a pistalkou ridit dopravu, ale dle vyjadreni Joseho spise jen prekazi :). Je fakt, ze nehodu jsme nevideli, coz je nekdy opravdu s podivem. Predstavte si dvouproudy trychtyr, do nehoz se vlevaji dve ctyrproude!! silnice, navic z kruhace velikosti Vaclavaku. Do toho vedro, troubeni, smrad z vyfuku a poulicni prodavaci propletajici se mezi zacpanymi auty, nabizejici vodu, napoje a zmrzlinu. Nechybi jim v nabidce ale ani autodrzaky, nabijecky ci noviny. Celkove ale jde tak o ctvrtinu silenosti Indoneske.
- parky jsou v Lime velmi vkusne a prakticky udelane. Na trave ve stinu stromu sedavaji ci lehavaji lide i psi. Kasna nechybi nikde, jen kvetinu jsme nevideli temer zadnou.
- vecerni Limu bych nazval stejne uspechanou jako denni, navic hezky osvetlenou.
- reka v Lime je uplne sedohneda, stejne jako vyprahle a puste kopce okolo.
- V Peru se chystaji volby, takze vsude visi usmevavi panove s cislem v rohu. Hodne to na ulicich zilo letaky a premlouvaky. Dokonce i nas parkrat oslovili a podavali nam prospekt jakehosi budouciho senatora spasitele. Muj anglicky vyklad, ze je mi lito ale nemam volebni pravo v jejich zemi, pochopili :) a ruku vzdy stahli.Read more