Mlzne Machupicchu - sladka zumpa

Kratce. Unava.

2040 m vyskovych prekonano. Machu picchu je nadherne misto s jemnou energii a krasnymi zachovalymi ruinami. Dojem kazi bezostysny peruansky vysavac na penize a jejich pitoma pravidla, o kterych se clovek dozvi az v okamziku kdy je proti nemu nekdo uplatnuje.

Vstali jsme v pul 4 kvuli vyslapu na Machu, chteli jsme videt vychod slunce.

dle dohody s hotelem ve 4 udelaji snidani (jejich bezna nabidka) a schovaji nam batohy v uzamcene mistnosti - coz normalne nedelaji, nechavaji je u recepce za zastenou. nas pokoj pry neni na dalsi noc volny, takze se musime zase sbalit. S sebou na Machu bereme jen vrchlik batohu a igelitku s bundou a vodou.

Dohody ale v Peru neplati, takze snidane nikde, recepcni nikde, barak zamceny. Nakonec Zuzka po 12 min zpozdeni zbesile busila na plechova vrata, az se slecna recepcni vzbudila, zamkla batohy a odemkla vrata. Rozcarovani a hladovi vyrazime do tmy.

Dalsi rozcarovani, kdy nam uz pohar pretekl: po kilometru je most, na moste zamcena brana u brany strazce tvrdici ze oteviraji v 5. Coze?? A proc se tuto informaci nikde nedozvime?? Web, oficialni kancelar Machu, cedule?? Na sve budce maji vytisteny papir a PROPISKOU MALYM PISMEM "5am-8pm". Citelne z 20 cm. Fakt uz nas to nastvalo. Cesta hore je pry na 2 h. Vychod slunce asi neuvidime. Asi to delaji naschval, aby si vsichni koupili predrazeny bus v 5:30. Je 4:20, je tu vic lidi, vsichni zmateni. Dohadovani s nimi nikam nevedlo. Cekali jsme do 5, ukazali jim vstupenku a pas a vyrazili sviznym tempem do destiveho nocniho pralesa.

Fyzicka dobra, dech obcas nestacil, promoceni jsme byli zespodu i svrchu. 2 h vystup jsme zvladli za 45 min. Pred vsrupem snidame, neb dovnitr se nesmi brat jidlo (pasujeme susenky) ani batohy >20l.

Kratce po 6. jsme vesli dovnitr, nechali se okouzlit a fotili fotili Machu temer bez turistu.

Zaplatili jsme si i povolenku na vystup na Cerro Machupicchu, tu horu ktera neni na vsech fotkach ;) ale mesto ma po ni jmeno. To uz se zvedal mraky z udoli k nam, zacalo prset a mlha nas obklopila. Vystup byl narocny, po strmych kamennych stupnich, mokro vsude, lidi ve strudlu.

Na vrcholku mlzno, vyhled nula. Cekali jsme. Skoro se i dockali, ale pak radeji obracime k navratu a prohlidce ruin. Cestou dolu se vyjasnilo a Machu jsme konecne meli jako na dlani.

Pak asi 3 h prohlidka, foceni, kochani. Opravdu je co videt. Lidi ani moc nebylo, nebo nam aspon neprekazeli. Pocasi stale vicemene zamracene a poprchavaci.

Sestup do mestecka Aguas caliente nekdy v 15 h uz jsme odtapali jen s vidinou tepleho jidla a sprchy.

Coz se postupne povedlo, jen opet dve prihody peruanci vs. bily turista. Nejprve nam v pizzerii zkouseli nauctovat 11 sol "servis" coz jsme odmitli. Vysvetleni od cisnika prislo postupne nekolik, nakonec to svedl na platbu kartou ze 10%, jenze matematicky by to bylo 5,6 sol nikoli 11... Platili jsme tedy hotove a jen castku za jidlo. Uz se proste odrbavat na kazdem rohu nedame.

Podobne naladeni v hotelu chceme slevu za neposkytnutou snidani. Recepcni evidentne nechtela resit vlastni chybu se sefovou, ale nebyla schopna nam nic nabidnout. Do toho se zamotal nas jimi zmeneny trojluzkovy pokoj, v nemz netekla voda a v koupelne byla plisen. A vida, najednou muzeme byt opet v tom samem pokoji co vcera!! Proc jsme se tedy museli sbalit a vystehovat?? Trojluzkac stal o 5$ vice, takze slevit jsme chteli zpatky i tyto.

Cele to nakonec trvalo vic nez hodinu a pul, majitel ci sef se vubec neobtezoval to s nami vyridit, recepcni na 30 min zmizela. Slevu jsme dostali 50 sol, ale zustava horkost z jejich jednani a promrhaneho vecera. A odhodlani pri zitrejsi zpatecni ceste zase za sebe bojovat a nenechat se zneuzivat kvuli barve pleti.

Mimochodem - vlak do vsi pod Machu pro cizince: 330 soles. Ten samy pro peruance: 10 soles... Chapete?

Zitra rano se presouvame opet pesky podel trati, a pak collectivos do Ollantaytamba, kde chceme prespat a druhy den navstivit mistni ruiny incke pevnosti.Read more