Filipíny - s batohem v ráji

Boure a lijak s nadale protekajici strechou rozhodly, ze z 1peace dnes odjedu. Boris mi sice nabizel noc zdarma nahradou, ale uz se mi chtelo neco podnikat. Navic, spocital jsem dny a zas tolik jich nezustava.

Bohuzel jsem ztratil pulden, nez prestalo prset. Na silnici si stopuji trikolku na stanici busu. Vystupuje se mnou takovy hubeny padesatnik, obleceny do bileho svátečního. Davame se klasicky do řeči, jde do kostela hrat na kytaru, ohoo! Jeho anglictina je dobra, probíráme zivot tady, v Evrope, politiku, Americany a valky, zkratka velky rozhovor v malem meste :). Rikam si, za tohle absurdne-bajecne setkani ta hodina cekani na bus stala...

To ještě netuším, ze jakmile odejde pan, zacne se me vyptavat vylozene starenka, sedici na schodech u obchodu/obcerstvovny. Nema anglictinu ani dobrou vyslovnost, ale o to vetsi zajem si povidat a dozvidat se věci. Jeji hlavni tema je mistni farar, z Norska, ktery se nemuze vratit domu, protože nema dost velký prijem z cirkve na koupi letenky za 50 tisic pesos. Proste osudy.

Bus prijizdi od namesti, pomerne narvany, skoro sama omladina. Pani me cpe dozadu na pětku, ze tam budu jako na super miste. Uzasny. A mam misto u okynka, batoh na kline. Zda se, ze jede pryc asi cely skolni okres. Kazdych doslova par metru nekdo vystupuje nebo spise pristupuje, za par minut uz lide stoji v ulicce. Rikam si, ze timhle tempem se do Tagbilaranu jen tak nedostaneme. Muj puvodni odvazny plan A nechat se vysadit cestou a odbočit si na 2 hodinky do parku Nartounu se timto hrouti. Na hlavni pobřežní silnici sice zrychlujeme, leč ne dost.

Do pristavu v Tagbilaranu vjizdim trikolkou az po pate hodine, coz se zahy ukazuje jako pricina zhrouceni planu B - totiz vzit první trajekt, preplavit se na noc do Cebu city a rano preletet na Palawan. Vsechny trajekty vsech spolecnosti jsou pro dnesek vyprodány. Jo, filipinci se vraci ze 4denniho volna... Vedel jsem to, ale doufal. Holt neny. Jesteze jsem nerezervoval zadny let ani hotel. Clovek ma hned vic svobody i penez. Cas na plan C.

S partou asi 6 mladych cestovatelu se zkousime domluvit o nabídce zvlasrniho chlapikayktery nam zkousi prodat misto na privatni rychle lodi na Cebu. Dostali bychom se pres more jeste vecer, misto 500 za 1500, ale mohl bych odletět uz rano... Detaily nabidky se ale meni s rychleu vetou, a rychle dochazi ke zmatku. Do toho kolem nas proudi davy, my zkousime ulovit dalsi pasazery, protoze lod ma pry kapacitu 10... Nabidka pro nas prestava byt zajímavá v okamziku, kdy se chlapik podrekne(?) ze lod popluje do mesta Oslob, misto do Cebu city. To je vice jak hodinu cesty taxikem ci busem, a o pulnoci tohle nikdo z nas absolvovat nechce. Ja mel sice Oslob a jih Cebu puvodne v planu, ale... Palawan vitezi, počet dni do odletu neni nafukovaci. Cebu skrtam.

Nemam z chlapika ten správný pocit, proto ostatni nechávám dalsimu vyjednavani a jdu si koupit listek na zitra brzy ráno. Jakmile ho mam, kupuji pres mobil letenku ze Cebu na Palawan. Bohuzel zrovna nefunguje dobre spojeni s Paypalem, takze za dávám platbu kartou - coz znamena odeslat, vyndat lekarnicku, z ni spendlik, spendlikem simku z iphonu, dat ceskou, pockat na pripojeni, prijmout potvrzovaci sms s kodem, prehodit zpet filipinskou sim, zadat kod a odeslat platbu. Uf. A to cele na lavicce mezi 50 lidmi, cekajicimi ve vecernim vedru na trajekt. Nekteri do rana.

Po tomhle upocenem shonu se jdu odmenit prvnim jídlem od rana. V Ande koupene pecivo jsem zapomnel vedle te pani na schodech... Davam si dva vajickove burgry, teple jidlo v zaludku je prima.

A znamou trasou do meho predesleho hotelu Blue moon. Dindi me poznava, dostavam vedlejsi pokoj, uzivam si luxusu civilizace.. Treba pitna voda zdarma, klimoska, horka voda.

Jo, filtr na vodu mi dobre nefunguje, netesnici tesneni pri sroubeni na zdrojovou lahev. Celkem skoda. Jsem tak odkazany na kupovanou vodu, stejne jako vsichni domaci.

Na zal si jdu koupit par místních laskomin, treba balicek banana chipsu za 65 p. Jsou fakt dobre.Læs mere