検索条件をリセット
Trans America
  • Ivo Drahorád
現在
  • Ivo Drahorád

Trans America

Solo bicycle tour across America
from Seattle to New York. もっと詳しく
フォローする概要概要カレンダーカレンダー写真写真共有共有バケットリスト
概要カレンダー写真
  • 現在地
    🇺🇸 St. Louis, United States
    Ivo DrahorádTrans America旅行者
    1Oranžová je barva podzimu.
    1Oranžová je barva podzimu.Na trailu.Je libo výhled na Missouri?Méně obvyklý pohled na trail.

    Day 47 - 101 km - Další trail končí

    昨日, アメリカ ⋅ ☁️ 23 °C

    Včerejší rozhodnutí postavit stan pod střechou se ukázalo jako prozíravé. V noci začalo pršet a takhle jsem mohl ráno balit hezky za sucha. Noční déšť ještě dozníval, ale spíš to bylo takové mrholení, které taky nakonec přestalo.

    Celý den bylo pod mrakem, teplota klesla proti minulým dnům o deset stupňů, na kolo ideální počasí.

    Zítra končí Katy Trail, přibližně 350 km dlouhá stezka, která mě provedla po bývalé železniční trati podél řeky Missouri napříč celým státem Missouri.

    Pokud se nestane nic neočekávaného, zítra Missouri opustím a za řekou Mississippi čeká další stát, Illinois. Velké pláně už jsou definitivně za mnou a před sebou mám stále hustěji osídlený východ USA.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Vítejte 🐸🐷
    Vítejte 🐸🐷V Boonville má trail velkou popularitu.Jeden z mnoha původních mostů, v pozadí Missouri.Kostel v Hartsburgu.1Moje dnešní útočiště.

    Day 46 - 128 km - Welcome to Frogs and Hogs

    9月20日, アメリカ ⋅ ☁️ 30 °C

    Brzy ráno mě trochu zneklidní bubnování dešťových kapek na stan, je po sedmé a déšť nepřestává, tak balím v dešti. Když jsem všechno mokré zabalil, pršet pochopitelně přestalo 🤷 No, pořád lepší než moknout za jízdy.

    Cesta není dneska tolik jednotvárná, občas se stromy rozestoupí a je vidět do kraje. Trail vede částečně i podle Missouri, která je v této oblasti už hodně mohutná, i díky dešťům v posledních dnech.

    Nocleh mám dneska naplánovaný v jakémsi hostelu či ubytovně pro cyklisty, ale když tam dorazím, budova je zavřená a nikde nikdo 🥴. Co teď? Ptám se chytrého telefonu, prý asi deset kilometrů dál je jakási možnost.

    Ta jakási možnost je pozemek amerických válečných veteránů, občas tam údajně někoho nechají přespat.

    Našel jsem to bez problémů, přízemní budova s nápisem Club, vedle přístřešek se stoly a lavicemi, zřejmě pro pořádání nějaké párty a volný plácek.

    V klubu se svítí, jdu se tedy zeptat, jestli si u nich můžu postavit stan. Vejdu dovnitř, a přesně jako v amerických filmech. Dřevem obložený barový pult, u něj sedí týpci s dlouhými vlasy, džínových bundách a popíjejí svůj drink. Uprostřed kulečníkový stůl, v rohu hrací automat. Ve filmu pak vstoupí cizinec, všichni ztichnou a upřeně na něj hledí.

    Ve skutečnosti jsem vstoupil já, ve slušivém cyklistickém úboru 🙈, a ne snad, že by všichni ztichli a upřeně se na mě dívali, ale bylo na první pohled jasné, že sem jaksi nepatřím. Nenechal jsem se ale rozhodit a zeptal se barmanky na možnost postavení stanu. Ta jen mávla rukou, že není problém a bylo vyřízeno.

    Vzhledem k předpovědi počasí jsem pak pro jistotu stan postavil pod přístřešek, přeci jenom balit za sucha je příjemnější.

    A proč ten nadpis Welcome to Frogs and Hogs? Ten nápis je na jedné stěně přístřešku a odkazuje na název velké každoroční akce pořádané místním veteránským klubem. Název je slovní spojení:
    🐸 Frogs = žáby – hlavní specialitou akce jsou žabí stehýnka
    🐷 Hogs = prasata, ale zároveň v americkém motorkářském slangu „hog“ znamená velkou motorku, takže na akci přijíždějí stovky motorkářů.
    Je to vlastně motorkářský a veteránský festival spojený s charitou. V minulosti prý přijíždělo kolem 300–600 motorek a několik tisíc lidí. Výtěžek věnují na pomoc místním veteránům, stipendia pro děti veteránů a další veteránské aktivity.

    Tak vidíte, kam se člověk dostane při obyčejné cestě přes Ameriku 🤗

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Katy Trail, bývalé nádraží v Sedalii.
    Katy Trail, bývalé nádraží v Sedalii.I takhle může vypadat americká vesnice. Ale na přespání v parku dobrý 🤗 (Chilhowee)Nejvyšší průsmyk na Katy Trail 😂Z někdejších nádraží jsou dnes odpočívadla s informačními tabulemi 👍

    Day 45 - 105 km - Rub a líc trailů

    9月19日, アメリカ ⋅ ☀️ 34 °C

    Celý den po Katy Trail a ještě následující dva, tři dny taky, aspoň podle plánu.

    Jizda po těchto trailech má výhody i nevýhody. Plusem je, že neřešíte automobilový provoz, na stezku smí pouze pěší, cyklisti a v některých úsecích koně. Takže pokud vás nekopne kůň, je riziko dopravní nehody minimální.

    Vzhledem k tomu, že trail byl původně železniční trať, tak převýšení bývá malé a stoupání a klesání jsou pozvolná. Říká se sice, že kopce jsou koření cyklistiky, ale zkuste to říct někomu, kdo už druhý měsíc den co den veze na kole slušnou zátěž. To už občas bývá překořeněno a úleva na cestě bez velkých stoupání přijde vhod.

    A konkrétně Katy Trail má ještě další bonus. Je zatím z velké části krytý stromy, což při teplotách 35°C, které zatím pořád panují, hodně pomůže.

    Takže zatím snad jediná nevýhoda je to, že celý den vidíte stále totéž. Šotolinovou cestu lemovanou stromy, žádné výhledy, žádná panoramata. Hodinu to vydržíte, celý den už je trochu na hlavu.

    I tady platí zásada - můžete mít všechno, ale ne všechno najednou.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Katy Trail.
    Katy Trail.1Pohled na Kansas City přes Missouri.Tady se zastavil čas (Pleasant Hill).Tohle nepotěší 🫣. Tak zpátky.Na trailu, už bez překážek.

    Day 44 - 114 km - Katy Trail

    9月18日, アメリカ ⋅ ☀️ 35 °C

    Katy Trail, další z řady rails-to-trails stezek, které by mě měly posunout k cíli.

    Ale nejdřív jsem se musel dostat z Kansas City. Dneska žádné pohodové cyklostezky, ale kličkování přes průmyslové periferie, když už se zdálo, že jsem z města pryč, ocitl jsem se v zajetí dálničních přivaděčů, nadjezdů a podjezdů. Město jsem definitivně nechal za sebou až po poledni, utahaný fyzicky z opakujících se stoupání a sjezdů, i mentálně z neustálého provozu kolem sebe.

    Do městečka Pleasant Hill, kde Katy Trail začíná, jsem dorazil kolem třetí hodiny a zbývalo mi ještě asi čtyřicet kilometrů do dnešního cíle.

    Takže nástup na trail a jedeme. Po pár kilometrech ale stop 😟. Z důvodu opravy mostu nad stezkou je cesta uzavřená, objet se nikudy nedá, že by snad někoho napadlo dát na začátek upozornění, že je stezka neprůjezdná, to bych asi chtěl moc 🤷. Tak zpátky, kus objet po silnici, napojit se na stezku o kus dál, přidat si nějaké kilometry, už tak jich dneska je málo 🙈 a přijet do plánovaného cíle orvaný jak borůvky.

    Postavit stan v místním parku, rychlá večeře, pivo na dobrou noc a pokračování zítra.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Řeka Missouri.
    Řeka Missouri.

    Day 43 - 93 km - Kansas City

    9月17日, アメリカ ⋅ ☀️ 33 °C

    Po několika chladnějších a deštivých dnech se opět vrátilo vedro, užiju si ho i zítra, pak se má podle předpovědi trochu ochladit, pokud do toho nebude moc pršet, tak bych to i přivítal.

    Vítr už teď není tak dominantní, přece jenom pomalu opouštím Velké pláně, krajina je členitější, přibylo stromů a vítr tady nemá možnost pořádně se rozběhnout.

    K dnešnímu dni nemám moc co říct, byl to jenom takový přesun o kus dál, poslední kilometry po periferii Kansas City. Cyklostezky zde ale mají fajn, vyhnete se nepříjemnému provozu a jedete si v klidu ve stínu stromů přes městské parky.

    Ještě snad jedna zajímavost o Kansas City. Jsou to vlastně dvě města, která tvoří urbanisticky jeden celek. Jedna část leží v Kansasu, druhá v Missouri, každý stát považuje tu "svoji" část za samostatné město se svojí samosprávou, svým primátorem i rozpočtem.

    Já se nacházím v té "missourijské" (hrozné slovo 🙈) části a zítra budu pokračovat dál na jihovýchod, takže Kansas mi tentokrát dopřán nebude 😟.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Saint Joseph, socha jezdce Pony Expressu.
    Saint Joseph, socha jezdce Pony Expressu.Historická část Forest City, jednoho z mála měst na dnešní trase.Po Missouri cestou necestou.Mural v centru Saint Joseph.

    Day 42 - 117 km - Saint Joseph

    9月16日, アメリカ ⋅ ⛅ 29 °C

    Popisovat dnešní den snad ani nemá význam, protože bych opakoval to, co včera. Od rána pršelo, s tím rozdílem, že dneska bez přestávky, až teprve odpoledne, když jsem dorazil zmoklý do Saint Joseph, tak přestalo. A to takovým způsobem, že během chvilky, co ustal déšť, se obloha rozjasnila, vysvitlo slunce a teplota stoupla snad o deset stupňů.

    Jako by se v uplynulých třech, čtyřech dnech nic nestalo, žádný déšť, výstrahy povodní ani nebezpečí tornáda. Příroda zase ukázala, že si bude dělat co a jak se jí zlíbí a nám nezbyde nic jiného, než se přizpůsobit.

    A ve zprávách slyšíte, že ve zbytku Ameriky padají teplotní rekordy 🙈.

    Snad ještě trochu od počasí k současné cestě. Dneska jsem skončil v Saint Joseph, což je s ohledem na dějiny Spojených států zajímavé místo. Tak mi dovolte další vzdělávací okénko 😉

    V roce 1860 byl Saint Joseph zvolen východním koncem Pony Expressu. Město bylo tehdy důležitým dopravním uzlem – vedla sem železnice a telegraf a zároveň leželo přímo na řece Missouri. Odtud už začínala cesta přes tehdy prakticky „divoký západ“ až do Kalifornie.

    V druhé polovině 19. století se americký Západ rychle rozvíjel a Kalifornie byla stále velmi vzdálená od východu USA. Mezi Missouri a Kalifornií sice fungovala poštovní doprava, ale dopis putoval několik týdnů. Proto vznikl nápad vytvořit štafetu jezdců na koních přes celý kontinent. Jezdec nejel celou trasu. Síť tvořilo přibližně 150 stanic, kde se měnil kůň. Jezdec obvykle urazil kolem 75 až 160 km, potom předal brašnu s poštou dalšímu jezdci.

    Díky tomu mohl dopis z Missouri do Kalifornie dorazit přibližně za 10 dní, což bylo na tehdejší poměry fantasticky rychlé.

    Pony Express začal fungovat v dubnu 1860 a v říjnu 1861, tedy po pouhých 18 měsících, skončil.

    Důvodem nebyli indiáni, koně ani nedostatek jezdců. Hlavním důvodem byl telegraf, který byl dokončen přes kontinent. Najednou už nebylo potřeba posílat zprávu přes 3 000 km na koni. Telegraf ji dokázal přenést během několika minut. Přesto má Pony Express významnou roli v historii vývoje Spojených států.

    Snad vás to moc nenudilo, co budu psát zítra, netuším 🤷. A na tom je to cestování krásné, nevíte, co bude další den, plán můžete mít dokonalý, ale ve skutečnosti to pak může být úplně jinak 🤗.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Tak Nebraska je už za mnou.
    Tak Nebraska je už za mnou.Krajina se podstatně změnila.No comment 🤷2Další stát v pořadí.Missouri a Ozarks, cyklistické peklo. Nahoru, dolů, nahoru, dolů,...

    Day 41 - 118 km - Cestující v dešti

    9月15日, アメリカ ⋅ 🌧 18 °C

    Ráno kouknu z okna, pak na předpověď počasí a chtěl bych být někde jinde. Venku leje jako z konve, předpověď hlásí déšť na celý den, snad jenom to tornádo si našlo jinou cestu.

    Ale jiná možnost než vyrazit na cestu stejně není, tak o čem mudrovat 🤷. Pořádně se ještě nasnídám, možná to bude jediné jídlo na celý den a pak vyrážím. Nejhorší jsou ty první minuty, než tělo vstřebá přechod ze sucha a tepla do deště, než promokne, pak už je to jedno, problém je spíš v psychice, přijmout fakt, že to takhle bude celý den.

    Začátek nic moc, leje, navíc trasa vede po dvouproudové silnici, kde každý průjezd kamionu ještě zvýrazní vodní sprchu, ale asi po hodině se cesta odklání na vedlejší okresní silnice, krajina začíná být zajímavější, přibývá stromů, cesta není přímka, kde vidíte deset mil před sebe, ale různě se klikatí, kdyby tolik nepršelo, docela bych si to užíval. To už jsem mezitím překročil hranice a ocitl jsem se ve státě Iowa. Zřejmě zlý duch Nebrasák už tady ztratil své kouzlo a proto ty změny k lepšímu. Za další hodinu dokonce přestává pršet a moje nálada se výrazně zlepšuje.

    Krátce po poledni končím krátkou návštěvu ve státě Iowa a další na řadě je Missouri.

    Déšť se během dne několikrát vrací, aby se na závěr vrátil definitivně. Do plánovaného cíle už moc nezbývá, ale jsem už zase totálně promočený. Hřeje mě ale představa, že na konci mě čeká motel, kde neprší, kde je teplá sprcha a postel.

    Přijíždím k motelu a na dveřích recepce svítí neonový nápis No vacancy. Prší, mám toho tak akorát a teď tohle? Jdu ke dveřím, beru za kliku, zamčeno.

    Někdy jsou chvíle, kdy je potřeba se vzepřít realitě. Dveře jsou sice zavřené, ale uvnitř se svítí. Zabouchám na okénko a světe div se, uvnitř se ozvou nějaké zvuky, dveře se otevřou a objeví se paní. Udělám psí oči a ptám se na volný pokoj. Asi jsem vypadal dost zuboženě, protože mě zve dál, někam volá a pak povídá, že její syn taky jezdí na kole.

    Pokoj se nakonec našel a já tímto zdravím jejího syna, ač ho vůbec neznám 🙋.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Kdyby tolik nefoukal ten vítr 🌬️
    Kdyby tolik nefoukal ten vítr 🌬️Tohle zrovna nechcete, aby vám přišlo na mobil 😟Povodně nestačí? Přidáme tornádo 🤔Pro dnešek záchrana, zítra se uvidí.Televize je toho taky plná.Optimistický pohled z okna. 🙄

    Day 40 - 39 km - Koupím lístek na Noemovu archu

    9月14日, アメリカ ⋅ ☁️ 23 °C

    Dobrodružství prý začíná za komfortní zónou. Zdá se, že jsem ji právě překročil 🤷

    Včerejšek mě měl asi trochu ukolébat, že ten vítr není tak hrozný, drobné přeháňky taky nejsou žádná komplikace, a tak když jsem k večeru stavěl stan, říkal jsem si, že sice má v noci pršet a druhý den zase foukat vítr, ale že to zvládnu. Jo, už jsem to někde slyšel a dopadlo to stejně 🤭

    Pršet začalo asi ke čtvrté hodině ráno a to tak, že hodně 🌧️ Stan to naštěstí ustál, ale ráno to vypadalo, že jsem ho postavil v bazénu. Za deště tedy balím (balit mokré věci a hlavně je pak vybalovat zbožňuju) a sedám na kolo s úmyslem zdolat dneska 115 kilometrů. Vítr se včera šetřil, tak dneska mi to dává sežrat. Po dvaceti kilometrech je mi už jasné, že to nedám. V hlavě probírám různé varianty, jak z toho ven, když mi pípne zpráva, že v oblasti hrozí silné deště a povodně. Po zralé úvaze, že pod stan to asi nebude a dneska už nemá smysl pouštět se do žádných větších akcí, vyhledám hotel v dosažitelné vzdálenosti (díky za webové aplikace) a za hodinu už jsem v horké sprše a vybaluju a suším vše, co se stačilo namočit.

    Přemýšlím, jak upravit plánovanou trasu, když opět píp píp, tentokrát varování před tornádem.

    Dochází mi, že plánovat v tomhle okamžiku nemá smysl. Počkám do rána a podle aktuálních informací rozhodnu, co dál. Televize toho je už taky plná, tak myslím, že zítra ráno budou čerstvé informace.

    Tak trochu mi připadá, že ten cestovatelský bůh zkouší, co člověk vydrží. Bylo velké vedro. Zvyknul sis? Přidáme vítr. Tak ty jedeš i proti větru? Tumáš déšť. No dobře, tak co povodně? A jestli si nedáš pokoj, zkusíme tornádo. 😡 To by bylo, aby ses z toho neposr...l.

    No, někdy už k tomu nebylo daleko. Tak uvidíme, kdo s koho.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Zdá se, že nejen kukuřice 😂
    Zdá se, že nejen kukuřice 😂Po stopách historie automobilismu USA.Horizontály.

    Day 39 - 105 km - Trochu historie

    9月13日, アメリカ ⋅ ☁️ 15 °C

    Nakonec to dneska taková hrůza nebyla. Déšť jenom ve formě chvilkových přeháněk, protivítr byl, ale s intenzitou minulých dní se to nedalo srovnat, asi se šetří na dny další 🙈, takže když jsem měl v nohách dnešních plánovaných 75 km a bylo teprve něco málo po druhé hodině, rozhodnul jsem se ještě kousek pokračovat.

    Bylo z toho hezkých 105 km, skončil jsem na jakémsi tábořišti u městečka Waterloo.

    Cesta pochopitelně pořád stejná a stejně nudná, snad jenom s výjimkou toho, že kromě kukuřice se podél cesty občas objevily v hojném počtu keříky konopí 🫣

    A na závěr jedna osvěta 🤗 - část dnešní trasy kopírovala historickou Lincoln Highway, což byla první transkontinentální silnice v USA, která byla navržena přímo pro automobilovou dopravu.
    Spojovala New York City 🗽 na východním pobřeží a končila v San Franciscu 🌁 na západním pobřeží. Vznikla v roce 1913 a v té době představovala jednu z mála spolehlivých cest přes Skalnaté hory před vznikem moderních dálnic.

    To je pro dnešek vše, v noci má prý přijít silný déšť, tak si budu držet palce, ať to stan ustojí bez ztráty kytičky 🌼

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Kukuřice, kukuřice, kukuřice, řekl by pan Srstka. To je Nebraska.
    Kukuřice, kukuřice, kukuřice, řekl by pan Srstka. To je Nebraska.Sezóna dýní v plném proudu. A taky bude Halloween 🎃Jedete celý den a skoro pořád vidíte lány kukuřice ...... a občas chov dobytka.

    Day 38 - 98 km - Jednou jsi dole, jednou nahoře

    9月12日, アメリカ ⋅ ☀️ 21 °C

    Severní vítr je krutý... No, ne vždycky, když se vhodně využije.

    Podle mého geniálně 🫣 vypracovaného plánu jsem dneska měl jet na východ a další den na jih. A meteorologové hlásí dneska severní vítr, zítra východní. Takže oba dny nic moc, když vám foukne silný boční vítr, moc rychle to nejede. A co tedy jet první den na jih a druhý den na východ? Dostanu se tam, kam původně chci a dneska pojedu po větru 😄 Jo, já vím, zítra si to vyberu a pojedu proti větru, ale stejně má pršet a celý den nebude stát za nic. A nebo se třeba v předpovědi spletli a zítra to bude úplně jinak. Prostě košile bližší než kabát, dneska jedu po větru a zítřek je ještě daleko 🤗

    Jak řekli, tak udělali ☺️ Ve dvě hodiny jsem měl odpracováno, téměř sto kilometrů bez větší námahy a jako odměnu za uplynulé dny a závdavek na dny příští ještě ubytování s postelí a snídani k tomu.

    Já vím, že zítra zase budu nadávat, že je protivítr, že prší, že je všechno špatně, ale dneska mám havaj. Nebo spíš ještě Nebrasku.

    Co vlastně o ní říct? Žádné přírodní nádhery nečekejte, nekonečná rovina, podél cest pole, převážně s kukuřicí, občas nějaké pastviny s dobytkem, prostě zemědělství je tady na prvním místě. Ale oproti vyprahlým prériím ve východní Montaně nebo Wyomingu je tady kolem aspoň zelená vegetace, i teploty už trochu klesly. Sice se pořád ještě přehoupnou přes třicítku, ale je to o deset stupňů míň než v minulých týdnech.

    Ještě pár dní vítr bude pánem, ale až opustím oblast Great Plains, pojede se na kole už zase podle pravidel, na která jsme zvyklí u nás ve střední Evropě 😀👍.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Mám tu čest jet aspoň kousek po nejdelší silnici USA 😉
    Mám tu čest jet aspoň kousek po nejdelší silnici USA 😉Chvíli po silnici, chvíli po trailu. My ty stereotypy rozbijeme 😄Informační tabule podél trailu.Bývalá nádražní budova v O'Neill.

    Day 36 - 79 km - Pořád na východ, rychle či pomalu

    9月10日, アメリカ ⋅ 🌬 27 °C

    Chceš-li rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech, zní jedno přísloví. Já si dneska naplánoval aspoň sto kilometrů. Vždyť Nebraska je samá rovina, cesty kvalitní, přece mi to vítr nezkazí.

    A tak po tradiční snídani u benzínky vyrážím. Vítr zatím spíš přemýšlí, kterým směrem se bude ubírat, tak než si to ujasní, mám už pár kilometrů za sebou. Nakonec fouká šikmo zezadu, to mi docela vyhovuje a v poledne už mám padesátku za sebou. Zastavím se na další pumpě na kousek pizzy a něco k pití a když vyjdu ven, je něco jinak 🙄 Vítr se mezitím otočil a mé plány rozfoukal jak domeček z karet. Stěží dneska 80 km, v O'Neill končím, zítra je taky den 🥴

    Aby cesta po nekonečné pláni nebyla tak monotónní, občas vyměním silnici za trail a naopak. Vzhledem k tomu, že obě cesty jsou téměř neustále souběžné, není to problém. Všimnul jsem si, že silnice č. 20, po které momentálně jedu, je občas označená jako historická silnice. Nedalo mi to a zjistil jsem, že je to jedna z prvních amerických dálkových silnic, která vede od Pacifiku v Oregonu až k Atlantiku v Massachusetts a je nejdelší číslovanou silnicí USA. Tak jsem zase o něco chytřejší.

    A co zítra? Už neplánuju 🙈 Chtěl bych ujet co nejvíc, ale když si vítr postaví hlavu, nic s tím nenadělám. Prostě pořád na východ, ať už rychle nebo pomalu.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Nástup na Cowboy Trail ve Valentine.
    Nástup na Cowboy Trail ve Valentine.Tohle není moje fotka, to jen pro ilustraci, kudy vede trail.Rovnější to už snad ani být nemůže. To je prostě Nebraska.Na trailu.Wood Lake, jedno z mála osídlení podél trailu.

    Day 35 - 105 km - Cowboy Trail

    9月9日, アメリカ ⋅ ☀️ 26 °C

    Cowboy Trail je další z mnoha trailů typu Rails-to-Trails, neboli železniční trať přeměněná na cyklostezku. V tomto případě jde o bývalou trať Chicago & North Western Railway. Hlavní souvislý úsek vede z Valentine do Norfolku a má zhruba 315 km.

    Takže proč jet po silnici, když můžu po cyklostezce? A tak po snídani u pumpy ve Valentine nastupuju o pár ulic dál na trailhead a mířím po bývalé železnici směr východ. Asi nejznámější na tomto trailu je historický most přes řeku Niobrara, dlouhý čtvrt míle a padesát metrů nad řekou. Bohužel, z tohoto mostu vidím jenom prkna pod sebou, jak vypadá zvenku nemám šanci na vlastní oči zahlédnout, trail je rovný jako přímka a nenabízí žádný boční pohled z nějaké zatáčky.

    Vítr je dneska takový všelijaký, většinou fouká z boku, takže moc nepomáhá. Ale nesmím se rouhat, vím, co dokáže, když foukne proti.

    Asi třicet kilometrů jedu po trailu, ale štěrk je místy docela hluboký a kolo občas nejede, jak bych si přál. Souběžně s cyklostezkou vede normální asfaltová silnice, která trail v podstatě po celé délce kopíruje. Napadá mě hříšná myšlenka, že to zkusím to po silnici. Přejíždím na nejbližším nájezdu a ono to najednou jede o 5 km/h rychleji. No, na trail už jsem se nevrátil 🤭

    Co jinak říct k dnešní cestě? Krajina je čím dál víc zemědělská, většinou obrovské lány kukuřice, občas nějaká pastvina s dobytkem. Kdo tvrdí, že Země není placatá, ten nebyl v Nebrasce 😂

    Zítra to bude asi podobné, pokud vítr nerozhodne jinak.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Město s příznačným názvem využívá symbol srdce na každém kroku ♥️
    Město s příznačným názvem využívá symbol srdce na každém kroku ♥️Velký Manitou doprovází jejich duše do věčných lovišť.Great Plains – nekonečné prérie, široké obzory a silný vítr.1Nebraska, další v pořadí. Zemědělský stát Velkých Plání.Mural ve Valentine.

    Day 34 - 89 km - Nebraska

    9月8日, アメリカ ⋅ ☀️ 27 °C

    Nic netrvá věčně, ani dobré, ani zlé. Ráno lehce pod mrakem, ale bez deště a vítr se vrací zpátky a jako omluvu za minulé dny se mi opřel do zad. Rychlost jízdy dvojnásobná, únava a námaha poloviční.

    Jsem v centru Velkých Plání, uprostřed nekonečné roviny, kde o mém postupu na východ bude rozhodovat vítr.

    Dneska na seznamu přibyl další stát, Nebraska. Jižní Dakota je minulostí, s krásnou přírodou a se zážitky, na které se nezapomíná.

    Časové pásmo se znovu mění, takže jsem opět o hodinu blíž k domovu.

    Přede mnou první noc v Nebrasce, ve městě Valentine, které příchozím nabízí své srdce ❤️.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Déšť a protivítr, ideální kombinace pro cyklistické masochisty.
    Déšť a protivítr, ideální kombinace pro cyklistické masochisty.

    Day 33 - 40 km - Jednou se to zlepšit musí

    9月7日, アメリカ ⋅ ⛅ 28 °C

    Dneska hodně stručně. Vítr beze změny, přidal se déšť 🙈 Ráno leje jako z konve, čekám do deseti hodin, kdy je check-out na pokoji, prší pořád.

    Díky větru prší vodorovně 🫣, takže během pár minut jsem skrz naskrz. Vypínám mozek a jako stroj šlapu do pedálů. Cílem je dojet tam, kde jsem měl být za normálních okolností včera. Není to daleko, asi čtyřicet kilometrů, ale za současných podmínek se radost vytrácí.

    Po poledni déšť ustává, aby se v pravidelných intervalech vždycky vrátil. Po dojezdu na provizorní kemp přestává pršet definitivně a vzhledem k tomu, že je teplo, promočené věci rychle usychají.

    Zítra už pršet nemá a i vítr by se měl dle předpovědi otočit. Nebudu předem jásat, ale snad bych si to po uplynulých dnech i zasloužil 🙏

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Nasedat, za chvíli odjíždíme.
    Nasedat, za chvíli odjíždíme.Tak jaký je tady šerif, čestný nebo úplatný? 🤔Ubytovat se v hotelu a večer zajít do saloonu.Tahle stodola si prý "zahrála" ve filmu Tanec s vlky. Budu se na to muset doma podívat.Fouká a nemáte se kam schovat 🥴Kmen Siouxů je statečný a dneska mi nabídl přístřeší 😆

    Day 32 - 38 km - Větru neporučíš

    9月6日, アメリカ ⋅ 🌬 32 °C

    Poručíme větru, dešti... To už kdysi zkoušeli soudruzi a moc se jim to nedařilo. Já dneska taky větru neporučil 🤔 Od rána to byl předem prohraný boj s větrnými mlýny, doslova. Tak silný protivítr jsem na kole asi nezažil ani v Patagonii a když se rychlost jízdy na kole blížila rychlosti chůze, usoudil jsem, že přísloví "moudřejší ustoupí" je prověřeno zkušenostmi předků a ustoupil jsem při nejbližší možné příležitosti do závětří motelu. U Siouxů je sice draho, ale nefouká tady vítr.

    Ale abych si jen nestěžoval, že je všechno špatně (tu cestu jsem si vymyslel, tak si to musím vybrat se vším všudy, navíc každý má svých starostí dost, tak proč k tomu ventilovat i ty svoje), přihodím něco zajímavějšího.

    Když jsem včera přijížděl do kempu, kde jsem měl naplánovaný nocleh, tak asi dva kilometry před ním podél cesty bylo jakési městečko s podivným názvem 1880 Town. V duchu jsem si říkal, že po tom větrném dnu bych si možná zasloužil postel a že by motel nebyl úplně od věci. I odbočil jsem do města obhlédnout situaci.

    Jenže dostanete se jenom na parkoviště a dál to nejde, žádná silnice do města nepokračuje 🤷 To není totiž jen tak obyčejné město, to je skanzen 😂 Musíte si koupit vstupenku a dál jen po svých.

    Takže z motelu nic nebylo, dojel jsem do kempu, ale říkal jsem si, že když už jsem tady, tak se tam podívám. A druhý den ráno jsem si to město, kde čas se zastavil na konci 19. století, v době rozmachu Divokého Západu, zlaté horečky a westernů, prohlédnul.

    Není to žádná komplexní historická památka, byly sem navezeny budovy a objekty z různých míst této oblasti a uspořádány tak, jak asi vypadala města a osady v příslušné době. Ale je to hezké, milé a člověk si může na chvíli připadat skutečně jako kdyby se časem přenesl do minulosti.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Celý den stejný pohled.
    Celý den stejný pohled.Ještě zamávat a sbohem.... a poslední zhasnul.Každý den jinde.

    Day 31 - 82 km - Vítr

    9月5日, アメリカ ⋅ ☁️ 35 °C

    Tak jsem si říkal, že dnešek by mohl být po náročném včerejšku takový odpočinkový, jenom se přesunout o kus dál. Jenže o tom, jaký den bude, já nerozhoduju.

    Třeba takový vítr... Ráno ještě pár posledních kilometrů národním parkem, než jsem ho definitivně opustil, pak kousek na sever napojit se na silnici, která mě dovede až do dnešního cíle. Na silnici, která míří 65 kilometrů jedním směrem a nebýt silného protivětru, mohl to být skutečně odpočinkový den.

    Ovšem z poklidné jízdy se stává boj s větrem kdo s koho. Do kopce občas sesednout a tlačit, s kopce usilovně šlapat, abych se nezastavil, horko tomu taky moc nepomáhalo. A když vám po dojezdu chytré hodinky pípnou, že doporučená regenerace jsou čtyři dny, tak to taky moc nepotěší 🙈

    Co se dá dělat, zregenerovat musím přes noc a zítra znovu do sedla. A jaké to bude, rozhodne vítr 🌬️.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    NP Badlands.
    NP Badlands.Scenic, město duchů.Ty potvory jsou všude 😮NP Badlands.NP Badlands.NP Badlands.NP Badlands.

    Day 30 - 86 km - Badlands

    9月4日, アメリカ ⋅ ☀️ 34 °C

    Tenhle fascinující národní park skutečně nemá své jméno pro nic za nic. Věděli to už původní obyvatelé, indiáni kmene Siouxů, kteří tuto oblast tak nazvali jako první, pochopil jsem to dneska i já při průjezdu parkem.

    Ale popořádku. Ráno zatažená obloha, dokonce spadlo i pár kapek, vypadalo to, že by mohlo být docela příjemné počasí na jízdu. Po pár kilometrech přijíždím do městečka Scenic, naprosto opuštěné osady, kde je ale na ulici funkční automat na Coca Colu. Nechápu, ale využívám, žádná jiná možnost něco si koupit až do večera nebude.

    Mraky se honí po obloze, teplota příjemná, dneska bude fajn den, říkám si. Asi po dvou hodinách přijíždím k západní bráně parku, ale to už se sluníčko začíná hlásit o slovo, silnice střídá sjezdy a výjezdy, prostě opět klasika. A protože bizonů není nikdy dost, tak jeden stojí u cesty a nemá snahu odkráčet stranou. Nevěřili byste, jak se najednou ta silnice zda úzká. Projel jsem, ale dobře jsem se necítil.

    S přibývajícím časem se zvyšuje provoz, navíc silnice přechází v prašnou cestu, takže každé protijedoucí auto mě nakrmí dávkou prachu. Teplota už dávno opět atakuje čtyřicítku, studenou vodu z termosky už jsem vypil, teď mi zbývá už jen ohřátá voda v lahvích, která fakt moc neosvěží.

    Ověřil jsem si, že projet národní park Badlands v tomhle ročním období na kole není ideální. Nikde není možnost doplnit vodu nebo koupit nějaké občerstvení. Ale park sám o sobě je nádherný a návštěva stála za to i přes trochu toho nepohodlí.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    I taková pumpa potěší, vždycky se dá koupit aspoň něco k pití.
    I taková pumpa potěší, vždycky se dá koupit aspoň něco k pití.Walmart, jistota na cestách. Modrožluté logo láká už z dálky.Není den, abych nebyl ubezpečen, že jsem v USA.Krajina už toho zase nemá moc co nabídnout.Když stěhování, tak se vším všudy.Ještě kousek a budu v kempu.

    Day 29 - 97 km - Když žaludek řídí cestu

    9月3日, アメリカ ⋅ ☀️ 35 °C

    Asi před třemi dny mi došel plyn do vařiče. Což není sice žádná tragédie, ale jíst několik dní po sobě studené fazole a nemít možnost si udělat čaj nebo kafe, to nepotěší.

    Rapid City, jediné větší město v dosahu, leží asi třicet kilometrů na sever od výchozího bodu dnešní etapy a původně jsem vůbec neměl v plánu přes něj jet. Jenže touha po teplé večeři upravila moje plány a já do Rapid City zamířil. Proč? No protože je tam Walmart.

    Walmart je obchodní řetězec supermarketů po celých USA, a především je to taková poslední jistota a záchrana cestovatelů, jako jsem já. Nabízí všechno, co můžete po cestě potřebovat. Od nepřeberného sortimentu jídla a pití k doplnění zásob, přes nabídku případných léků, hygienických potřeb až po základní outdoorové vybavení. Takže bylo rozhodnuto, dneska to do cíle vezmeme oklikou.

    Cesta ale utíkala svižně, po tréninku v kopcích Black Hills kilometry už zase v rovinaté krajině přibývaly rychle a zajížďka nijak nenarušila časový plán.

    Plynová bomba úspěšně zakoupena, zásoby doplněny a vyjíždím z města k dnešnímu cíli. Na úplném okraji města zastavuju na benzínce, poslední na příštích šedesát kilometrů, abych se ještě napil. U automatu si natočím velký kelímek Pepsi a jdu ke kase zaplatit. Paní se na mě podívala a povídá. "To je v pořádku, pane. To je pro vás."

    Tak nevím, jestli jsem vypadal tak zuboženě nebo jestli paní měla slabost pro cyklisty, každopádně to bylo milé.

    Samozřejmě pumpa na tom neprodělá a můj rozpočet to taky nijak neovlivnilo, ale bylo to hezké gesto, které potěšilo.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Národní památník Mount Rushmore.
    Národní památník Mount Rushmore.Sylvan Lake ráno.Ta obloha vážně není z Photoshopu 🙂A pak, že bizoni nejsou 🤔Tak úplně blízko zase být nechcete.2Pořád ještě žiju ☺️ a všechny pozdravuju.Obloha je večer občas dramatická.

    Day 28 - 68 km - Čtyři prezidenti

    9月2日, アメリカ ⋅ ☀️ 19 °C

    A není to málo, Antone Pavloviči?

    Národní památník Mount Rushmore zahrnuje sochy čtyř amerických prezidentů, vytesaných do žulové skály Mount Rushmore v pohoří Black Hills. Původně skutečně mělo být prezidentů více, přičemž se uvažovalo i o dalších významných postavách amerických dějin. Projekt se ale postupně zmenšoval kvůli nedostatku peněz a technickým problémům, takže nakonec zůstaly pouze čtyři hlavy: George Washington, Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt a Abraham Lincoln.

    Tolik stručná informace o symbolu Jižní Dakoty, který ročně navštíví dva miliony návštěvníků. Ode dneška se mezi ně mohu počítat i já 🤗. Mimochodem, nevím, jak to počítají, vstupenky se na tuto atrakci neprodávají, platí se pouze parkovné za auto, motorku nebo bus, ale ne podle počtu osob 🤷.

    K Mount Rushmore jsem se dostal po parádním sjezdu (a menším výšlapu) od jezera Sylvan, kde jsem přespal minulou noc. Od památníku ještě jednou dolů, nahoru a definitivně dolů. Posledním sjezdem jsem pak postupně opustil oblast Black Hills, zatím asi nejhezčí a nejzajímavější etapu probíhající cesty. Uplynulé tři, čtyři dny nabídly nádhernou rozmanitou přírodu, déšť i sluníčko, a i když to byly zároveň díky mnoha stoupáním fyzicky hodně náročné dny, určitě budou patřit mezi ty nejhezčí.

    A na závěr dne, když už jsem něco takového nečekal, jsem dostal splátku za ty včerejší kecy na bizony 🙈.

    Black Hills už mám skoro za sebou, když protijedoucí auto zastaví a chlápek mi povídá - jeď opatrně, asi půl míle odsud jsou u silnice bizoni. Tak mám, co jsem chtěl 🫣 No bizoni, byly jich desítky, někteří přecházeli silnici a vy si v tu chvíli uvědomíte, že je rozdíl sedět v autě a z okénka fotit a nebo jet na kole, kde jaksi žádná ochrana není. Přiznám se, moc klidný jsem
    nebyl, když jsem mezi nimi kličkoval. Je to veliké jako dvě krávy na sobě, funí to, mručí to a vy byste chtěli být hodně rychle pryč.

    Ale jak se říká, zážitek musí být především silný, což v tomto případě byl.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Black Hills po dešti.
    Black Hills po dešti.To není žádná historie, jenom poutač u cesty.Tak aby se neřeklo, jeden se ukázal.Pohled z Needles Highway.Je to hezký, ale ten kopec 🫣Sylvan Lake večer.

    Day 27 - 76 km - Na bizony půjdu příště do ZOO

    9月1日, アメリカ ⋅ ☀️ 22 °C

    Tenhle den měl být především takové zážitkové safari po Wildlife Loop Road, což je asi čtyřicetikilometrová smyčka po Custer State Parku a lze prý při jízdě po ní vidět zblízka spoustu všemožných zvířat, hlavně ale bizony. Bizoni na vás vyskakují z reklamních letáků, suvenýrů, triček, bilboardů, v informačním centru o nich běží videosmyčky, zkrátka máte pocit, že veškerá světová populace bizonů je koncentrovaná právě v Custer State Parku a pokud chcete vidět bizona ve volné přírodě, musíte jet právě sem.

    Že by to dneska třeba nemuselo být úplně podle představ, mě mohlo trknout už ráno. Pomalu se začínám balit, jsem ještě ve stanu a najednou uši zbystřily. Povědomý zvuk dopadajících kapek na stan. Kouknu tedy na předpověď, má to být hodinová přeháňka. Než balit a jet v dešti, to radši tu hodinu počkám. Den bude sice náročný, je tam hodně stoupání, takže zdržení je nepříjemné, ale co nadělám.

    Po hodině déšť nepřestává, samozřejmě to dopadlo přesně podle Murphyho. Balím a vyrážím v dešti s hodinovým zpožděním 🙈

    No nic, déšť asi po půlhodině jízdy přestal, já odbočil na Wildlife Loop v dychtivém očekávání. Jedu kilometr, dva, pět, žádná zvířena v dohledu. Asi budou kousek dál, uklidňuji se. Nebudu to protahovat, veškerá fauna z Black Hills asi měla dnes zákaz vycházení, neviděl jsem vůbec nic 😟.

    Jediného bizona jsem pak zahlédl odpoledne v místech, kde snad ani už neměl být, ležel u silnice, líně přežvykoval a v duchu se asi potutelně smál, jak bizoni vydrbali s jedním naivním turistou.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Úžasný ranní začátek.
    Úžasný ranní začátek.Okolí trailu se každou chvíli mění, pořád je se na co dívat.Když po trati, tak i tunelem 😉Zelená, kam se podíváš.Dřív místo cyklistů jezdily po trati mašinky.Nádhera celý den.Bizon, symbol Custer State Parku. Snad nějaké zítra uvidím naživo.

    Day 26 - 82 km - Cyklistická extáze

    8月31日, アメリカ ⋅ ☀️ 25 °C

    Zatím nejkrásnější cyklistika amerického putování. Celý den jsem pokračoval po Mickelson Trailu, bývalé železniční trati. Žádná silnice, žádná auta, perfektně upravený povrch cesty, nádherné okolí - louky, lesy, pastviny, všude svěží zelená tráva. Prostě cyklistický orgasmus celý den ☺️

    Obrovský rozdíl proti nekonečným ubíjejícím prériím v předchozích dnech. Kopce byly, to ne že by nebyly, ale železniční trať musí mít převýšení pozvolné, žádné nahoru a hned dolů, takže i ta stoupání byla příjemnější.

    Ještě asi dva dny se budu pohybovat v oblasti Black Hills. Zítra mám v plánu navštívit Custer State Park s volně žijícími bizony, takové menší safari 😄, snad budu mít štěstí a nějaké uvidím.

    Mám za sebou přes dva tisíce kilometrů, zhruba třetinu plánované cesty, skoro měsíc v sedle cestou a občas i necestou. Zatím všechno víceméně drží, žádné větší problémy se nevyskytly, tak držte palce🤞, ať to tak pokračuje i nadále.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Typická vjezdová brána do ranče.
    Typická vjezdová brána do ranče.Začátek hlavní historické třídy v Deadwoodu.Salon, kde byl zastřelen Divoký Bill Hickok.Začátek Mickelson Trailu v Deadwoodu.Na trailu.Chudák myška, už to má spočítané 😥Na sklonku dne.

    Day 25 - 51 km - Deadwood

    8月30日, アメリカ ⋅ ⛅ 29 °C

    Ufff... Dneska sice jenom padesát kilometrů, ale převýšení skoro tisíc metrů. Po příjemné cyklostezce odjíždím z města Spearfish, kde jsem strávil noc, napojuji se na silnici a po pár kilometrech už začíná stoupání do kopců Black Hills, které bude trvat celý den.

    Přibližně v polovině, tedy asi po pětadvaceti kilometrech, dosupím do města Deadwood. No, do města, má asi 1300 obyvatel, ale v době zlaté horečky v letech 1876 až 1879 zde žilo 25 tisíc lidí, které sem přilákalo objevení nalezišť zlata v Black Hills. Hlavní ulice je národní historickou památkovou čtvrtí, která zachovává původní architekturu. Mezi známé osobnosti té doby, které v Deadwoodu kratší či delší dobu pobývaly, patřil třeba pistolník a zvěd Divoký Bill Hickok nebo Kalamity Jane. A Divoký Bill zde nejen žil, ale i zemřel, respektive byl zastřelen zezadu v místním saloonu, když hrál poker.

    Po odpočinku a krátké prohlídce města pokračuji v jízdě po Mickelson Trailu, který zde začíná. Jak bývá dobrým zvykem, je to opět stezka, vytvořená na původní železniční trati. Jede se tady podstatné příjemněji než po silnici, jednak nemusíte dávat pozor na auta a pak také velká část stezky vede lesem, který poskytuje příjemný stín.

    Odpoledne končím v liduprázdném kempu pár desítek metrů od stezky, zítra je v plánu pokračovat po Mickelson Trailu do města Custer, nejstaršího města v Black Hills.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    Když se ještě vyráběla krásná auta.
    Když se ještě vyráběla krásná auta.Kopec hned od začátku, aby se mi nezkrátily žíly 🫣Vyrábět v USA vlajky asi bude dobrý job. Visí všude.Pro zpestření pár mil odlehlými venkovskými cestami.1Tahle fotka musí být černobílá. Připomíná mi to Ameriku 30. let, prohibici, gangstery, staré filmy.Občerstvení na hranici. Opouštím Wyoming, Vítá mě Jižní Dakota. Jaké to tady bude?1Manuál na medvědy 😂

    Day 24 - 81 km - Pohodový den

    8月29日, アメリカ ⋅ ☁️ 30 °C

    Po relaxačním včerejšku dneska zase do práce. A hned od rána pěkně do kopce. Ale snad částečně díky včerejšímu odpočinku, částečně i díky počasí se jelo docela dobře. Sluníčko šlo do práce až po poledni, takže celé dopoledne bylo pod mrakem a teplota se držela na přijatelných hodnotách. I krajina po předchozích dnech začala být opět zajímavější, cesta vede mezi skalami v různých odstínech červené, přibývá i stromů.

    Takže dneska takový běžný pohodový den. Aby to nebylo tak úplně sluníčkové, tak poslední kilometry foukal docela nepříjemný protivitr, ale tu pohodu si člověk musí nějak zasloužit.

    A vzhledem k tomu, že jsem si dneska odškrtnul další stát v pořadí a přivítala mě Jižní Dakota, kde už na prodej piva nemusí být licence, tak po dojezdu do velice příjemného kempu byla i ta zlatá tečka s pěnou 🤗

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Ivo DrahorádTrans America旅行者
    1Příjezd k Devils Tower.
    1Příjezd k Devils Tower.Barevné skály v přilehlém parku.Indiánská legenda o vzniku skály.Na okružním treku kolem skály.Devils Tower.Neodmyslitelný prodej suvenýrů.

    Day 23 - 41 km - Devils Tower

    8月28日, アメリカ ⋅ ☀️ 32 °C

    Dnešní den jsem pojal jako takový odpočinkově-poznávací. Trochu jsem změnil původní plán a poprvé od začátku cesty jsem zůstal dva dny na jednom místě.

    Asi dvacet kilometrů od městečka Hulett, kam jsem včera přijel, leží totiž Devils Tower, nejstarší národní památka Spojených států a jedno z nejposvátnějších míst pro indiánské kmeny severních Plání. A tak jsem usoudil, že už se sem asi znovu nikdy nepodívám a že by byla škoda tohle zajímavé místo jen tak minout.

    Ráno v klidu kávička a kobliha z pumpy odnaproti, věci nechávám v kempu a jen tak nalehko odjíždím na kole směr Devils Tower.

    A snad víc než slovní popis vám řekne pár přiložených fotografií z dnešního výletu a na závěr indiánská legenda o vzniku tohoto přírodního útvaru:

    Sedm dívek si spokojeně hrálo v místě dnešní skály. Byly veselé, bezstarostné, když tu se znenadání objevil obrovský medvěd, který začal dívky pronásledovat. Ve snaze uniknout medvědovi dívky vylezly na vrchol skály, padly na kolena a začaly se modlit, aby byly zachráněny.

    Velký Duch vyslyšel jejich modlitby a zařídil, aby skála začala mohutnět a zároveň růst směrem k nebesům, aby medvěd neměl šanci dívky dostihnout. Ale ani medvěd samozřejmě svůj boj nevzdával. Jak se snažil na skálu za každou cenu vylézt, zanechával svými obrovskými drápy rýhy ve skále, které jsou dodnes viditelné a pro skálu charakteristické.

    Navzdory jeho velkému snažení se mu nepodařilo dívky chytit. Ty se zatím šťastně vznesly až k obloze, kde se proměnily ve hvězdokupu Plejády, někdy nazývané Sedm sester.

    Ivo.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください