Pilar

Uz jste nekdy plavali v jeskyni? S krapnikama? V tricku a kratasech? A proti proudu? A mela ta voda 30 stupňů? :)

Rano se budim klasicky po pate mistniho casu, zkouším se jeste dospat. Ranni ritualy, v 0730 vyhlizim domluvenou snidani, nic. V homestayi je jen uklizecka, ktera rika, ze JR je nekde na surfu a kucharka/recepcni Dzidzi nedorazila. No bezva. Ale tak cas jeste mam, kdyztak bude kase ze zelezne zasoby.

Cekam pul hodiny, prijizdi JR. Dzidzi je pry nesehnatelna na telefonu. Pro mne okej, potrebuji jenom klice od skutru a muzu vyrazit na vylet. Jenze, skutr i klice ma hadejte kdo. Uz trochu rozladeny cekam dal, davam si kasi a protein tycku na zal. To nejcennejsi, co cestovatel ma, je cas. To jsem se naucil uz pred lety.

Dzidzi dorazi chvili pred pul desatou, predava mi klicky, podepisuji papir a jedu. Rovnou pro benzin, protoze nadrz je skoro prazdna. Taky potesi. Nezacina to hrovna hladce.

Typicky stanek u silnice s litrovymi coca-cola flaskami, naplnenimi benzinem, ma na povel asi 12leta sympaticka divenka, hlidajici tak 2leteho brasku. Prosim ji o pomoc s otviranim sedla, pod kterym je umistena nadrz. Nevi, ja taky ne. Nevidim totiz oteviraci zamek, na nejz jsem zvykly, ani zadne specialni tlacitko. Laborujeme spolecne, obchazime skutr a je to naprosto kouzelny moment. Nakonec vzdavame, dojedu se zeptat... A kdyz davam klicky do zapalovani, vsimam si temer zasleho oskrabaneho symbolu "Push open" vedle "Lock - 0 - Start". Huraaa! Ucim odemykani divenku, smejeme se, benzin klokta a ja mavam a jedu. Aspon bude mit o cem vypravet.

Skutrik jede pekne, ja v brylich a cepici ksiltem dozadu (slunko je strasna svina), ucim se splynout se zdejsim provozem a spravne troubit. Proti Indonesii naprosta pohoda. Silnice jsou okreska treti tridy, obcas rovny, lepsi usek. Zaberu mirne za plyn a Hondicka da okamzite 80... 100... Brzdim. Uletěla by mi cepice.

Cesta prima ubiha, pocasi bezva, mobil s mapu funguje. Nazvy vesnic jsou i nejsou, par ukazatelu polezi jen tak oprenych nekde o strom, takze vzyvam GPS boha. Ale tech silnic zas tolik neni.

Safra, moment! Zastavuju, tentokrat ne na fotku nebo utreni bryli. Mam ja vůbec dost penez?? Koukam do penezenky... Mam asi 350p. To neni zrovna moc. Stovka vstup tam a tam, nejspis jeste litr dva benzinu (60p za litr), docela bych dal i obed... Achjo, tak tohle je na me. Vterina vnitrniho upeni, pak nachazim klid a chystam se k otocce. Vedle me zastavuje skutrik s Lorenzem a Stefani, onim Filipi pareckem se stejnou trasou. Jsou upe zlatí, pry jestli vse ok, pak mi pujcuji 2 tisice a pokracujeme k jeskyni.

Ta je naštěstí označena velkou ceduli, před níž je malé bambusové kryté parkovistatko pro skútry. Vedlejší bouda s lavičkami a ohništěm, v němž kouří kokosové slupky, je obsazeno asi 15 místními různého věku. Na vše dohlíží ze stánku s tickets a suveniers madame s velkým M, evidentně vůdce všeho kolem. Ostatní budou zřejmě buď její děti, nebo průvodci, nebo zevlové.

Po krátkém dohadování o ceně A chodu atrakce dostáváme cenu 125 což namísto původních 160, protože jsou se mnou dva Filipínci – Chocho… Trochu váhavě nechávám na vybízení všech okolo batoh u madam ve stánku, ale prý je to nutné – pokud mi tedy nevadí, že se úplně namočí. V jeskyni je prý voda po prsa a místy se i plave. Otestujeme tedy poctivost místních. Ale nemám žádný zlý pocit.

Je to tak, v jeskyni je opravdu voda a opravdu se v té vodě chodí, šmátrá, plave a občas i přidržuje jsem – tam nataženého provazu. Voda před jeskyní je trochu chladná, ale uvnitř jeskyně už normálně mořský 30°. Je v ní proud a proto člověk musí dávat přiměřeně pozor. Jsem rád, že nemám ani batoh, Ani mobil. Ještě je pravda, že jsem si mohl sundat tričko možná i kraťasy. Ale nechal jsem se strhnout davem, který bez přemítání nastoupil v oblečení tak jak byl přímo do vody.

Průvodce, kluk tak pětadvacet let anglicky nic moc neříká, ale překládá mi stephanie. Ono ani není moc co, žádné informace o jeskyni jako takové nedostáváme. Jako akční zážitek je to prima, 6 hvězdiček z 10. Na konci je malá laguna skrytá mezi skalami, ze které Se vychází z druhé strany na silnici. Vracím se tam ještě s mobilem pro pár fotek.

Když ždímeme trička, přijíždí asi 10 bílých turistů 10 bílých turistů vedené místním průvodcem. Ten mluví velmi pěkně plynule anglicky a vysvětluje jim, že si mají vzít pouze plavky, že věci jim ohlídá. No, takova informace by se hodila :).

Lorenzo a stephanie si dávají cigárko, během kterého schneme u skůtrů, a já z nich tahám nějaké informace o ostrově Cebu a bohol. Potvrzují mi předchozí tipy a stephanie dokonce nabízí, že mi dá kontakt na nějakého bratrance, který žije v Cebu city a mohl by mi případně nějak pomoci nebo mě nasměrovat.

Sedáme na rozpálené sedačky, což je celkem příjemné, protože nám uschnou zadky a vyrážíme vstříc další zastávce, což je Magpupungko beach a rock poolsЧитать далее