Pevnost Olantaytambo a cesta do Arequipy

V 10 rano jsme nechali bagly v hostelu v uschove a vyrazili na prohlidku mistnich inckych ruin, tycicich se na svazich hned za mesteckem. Byly to nase posledni, 9. jubilejni ruiny v Peru (9. vlna, 9. brana, proste magicka 9).

Nejdrive jsme vsak zasli pro snidani do marketu - banany 0,5 s za kus, susenky za 2 a nechali jsme si ukrojit dva kusy vystavene babovky za 2 soles. Cast jsme snedli hned, opreni o kamennou zidku na okraji zastavby a sledovali, jak se na protejsim svahu hemzi mezi kamennymi stavbami turiste. A za par minut jsme byli mezi nimi :).

Vstup do pevnosti/citadely je na Boleto turistico, coz uz jsme meli koupene. Dokonce tu davaji mapicku s trochou textu a k dispozici jsou i wc u vstupu. Sluzby samozrejme nabizeji i pruvodci - my si ho nebrali - a co jsme meli moznost zaslechnout, vypraveji vskutku velice poutave a fundovane. Dobre.

Bylo jemne pod mrakem, neco mezi trickem a mikinou. Do schodu jsme sundavali, pri zastavkach oblekali.

Ruiny samotne nejsou nicim uplne mega vyznamne, jen historii. Nam se tedy libily pomerne zachovale lazne a chram Vody, kde tato proudila ve starobylych kanalcich a zurcela do kaskadovych fontanek. Dale nas zaujalo, ze i ve vlastne vojenske stavbe meli dve observatore - jednu hvezdnou na vrcholku hory a jednu slunecni = kalendar dole u skaly.

Prohlidka nam trvala asi dve hodiny a postestilo se nam opet videt zblizka kolibrika, jako pod Machu picchu - zelenomodreho, ale tento mel navic zlutou kresbu na hlavicce. Setkani s temito srandovnimi ptacky nas vzdycky roznezni a rozesmeje. Jsou take dost rychli a neposedni, takze fotku bohuzel necekejte :).

Cele okoli tvoreno tremi udolimi je hodne fotogenicke a koukatelne, jedna se o konec tzv. Posvatneho udoli. Nedaleko se nachazi i incky dul, ale na ten nam nezbyl cas. A k te historii: inka Manca sem ustoupil po porazce v Saqsaywamanu s nekolika tisici bojovniky. Spanele na nej vytahli se 70 kavaleristy, Manca je nechal zautocit na hradby a pak jim zaplavil udoli pod kopyty koni diky pripravenym kanalum. Spanele panicky prchli. Byla to posledni vyhrana bitva inku.

My misto na konich opustili Olantaytambo busikem collectivo i s vyzvednutymi batohy a taskou vypraneho pradla z Lavanderie (2 kg, celkem za 8 soles). Uz jsme vedeli co a jak, takze nas nikdo nenatahl a za celkem 3x 6 sol jsme se i se zastavkou v Pisacu na nakup dostali do Cusca.

V Cuscu jsme pristali casove tak akorat na 2 km prochazku do depa bus spolecnosti Cruz del Sur, vymenu elektronicke jizdenky za papirovou, toaletu a snedeni papas fritas se zeleninou.

Chvili pred 20. hodinou jsme se nalodili na palubu busu, za jizdy psali denicek a vicemene zkoukli celkem prijemnou americkou westernovou komedii od Adama Sandlera. Pak s jejim skonceni nekdy v deset jsme konecne zavreli oci.

Bylo toho v planu celkem dost, prejezdy a zastavky, ale vse klaplo s jistou davkou pile a vule. Dekujeme :). Unava velika, uz i v hlave, nechce se nam nic moc resit ani planovat. Jenze to holt tak je, kdyz chceme za mesic objet ta "Nej".Read more