Colca Canyon - Sangalle

S nechutí jsme zase vstávali takhle brzo ráno. Takhle jsme si dovolenou nepředstavovali. Už se těšíme, až budeme vstávat do práce, to bude pohodička. Že bych po návratu začal chodit na sedmou a ne na devátou?

S guidem jsme se sešli včas ve 04:20, ještě probrali pár věcí a pak vyrazili na lačno na kopec. První kroky začínaly ve 04:40 v Sangalle (2100 m.n.m.) spolu s dalšími skupinami. Většina měla čelovku a svítila si na cestu. My jsme naši taky měli s sebou, ale nějak se nám v batohu nejspíš zapnula a vybili se baterky. Měsíc ale krásně svítil na údolí a my se rozhodli, že baterku nepotřebujeme a tak jsme si nesvítili ani mobilem.

Celkem nás mělo čekat přibližně 1000 výškových metrů a prvních asi 30 minut jsme měli relativně klidné tempo a říkali si, že je to překvapivě jednoduché. Pak nám průvodce řekl, že můžeme jít vlastním tempem a že se potkáme nahoře. My jsme tedy vyrazili. Při pohledu do údolí bylo vidět, jak se po svazích táhne had z čelovek. A to jak nad námi, tam pod námi. 

Po asi hodině cesty to začínalo být náročnější. Zatím byla stále ještě relativně tma, v dálce ale byly vidět první osvětlené špičky hor. Sil ubývalo a a jak jsme stoupali, kyslíku ve vzduchu také nepřibývalo. Bylo to každým krokem exponenciálně víc nahovno. Pravidelně jsme se s několika páry předbíhali, protože jedni zrovna dosvačili nebo dopili a ti druzí šli teprve na to. 

Slunce mezitím pomalu stoupalo a vrhalo světlo na větší a větší část kaňonu a okolních hor. Neměli jsme žádné mraky a tak byla skvělá viditelnost. Kolem 05:45 začali pořádně zpívat ptáci všude kolem nás, což celý dojem z okolní přírody akorát umocňovalo. Tentokrát jsme už potkali osly, kteří vynášeli turisty na kopec. Kupodivu byli skoro všichni ve věku +- jako my, nebo spíše mladší. Z nás lilo jako z konve, ale naštěstí jsme měli 3 litry vody s sebou. Ke konci už nám pořádně kručelo v břiše a bylo lehce na zvracení, i když byl náš žaludek kompletně prázdný. Snídani dostaneme až nahoře v Cabanaconde, které leží v 3200 m.n.m..

Nahoru jsme dorazili téměř přesně po třech hodinách a na náš výkon jsme byli patřičně hrdí. Pod malým přístřeškem seděla místní babička, která prodávala nápoje a jídlo. My jsme do sebe hned kopli ionťák a k němu jsme dostali banán zdarma. Udělali jsme pár fotek a užívali si výhledy na kaňon i na zasněžené hory, které byly vidět až odsud zeshora. 

Po asi 20 minutách dorazila poslední členka naší skupiny a my mohli jít konečně na snídani. Ta se servírovala v centru města, které leželo asi 15 minut chůze odsud. Nasadili jsme tedy tempo, abychom dnes ještě vše stíhali. K snídani byly vajíčka a houska, i tak to ale chutnalo výborně po tom ranním výkonu.

Po jídle jsme naskákali do dodávky a jeli asi hodinu k horkým pramenům (něco jako termálním lázním) u města Chivay. Tady jsme měli hodinu na to užít si za malý poplatek 15 Soles místní bazény, které měly  teploty 33°C, 35°C, 38°C a jeden studený bazén na ochlazení. Naše dodávka dorazila jako jedna z prvních a tak byly bazény ještě relativně prázdné. 

My jsme se převlékli a naskákali do vody. Byl to skvělý pocit se po takovém výšlapu uvolnit v horkých lázních. Mezitím přijížděli další turisti a bazény se pomalu začínaly plnit. 

Takticky jsme střídali horkou (38°C) a studenou vodu, nejen protože to bylo nejpříjemnější, ale zároveň tady bylo nejméně lidí. Studená jim byla moc studená a horká zase moc horká. Proč toho tedy nevyužít, že. 

Po hodině jsme se opět sešli u dodávky a jeli k restauraci, kde servírovali jídlo formou bufetu. To jsme si museli tentokrát zaplatit sami. Já měl ještě pořád hlad, protože jsem měl jen poloviční snídani (vajíčka jsem rozdal ostatním) a tak jsem si to zaplatil. Niki to vynechala, protože byla ještě plná a přišlo jí to zbytečně drahé (40 Soles). 

Když byli všichni najedení, čekaly na nás ještě tři zastávky. První na vyhlídce, odkud měly být vidět okolní vulkány. Tam ale bylo zataženo, takže jsme neviděli nic a zastavili jen na 5 minut. Další byla u silnice uprostřed přírodní rezervace, kde se pásly vicuña, alpaky, lamy a ovce. Poslední pak akorát na záchod, než dorazíme do Arequipy. 

Po návratu jsme se rozloučili se zbytkem naší skupiny a šli si vyzvednout batohy do cestovky. Ještě stále tam byly! Poděkovali jsme, nechali si poslat odkaz, kde jim můžeme dát dobrou recenzi, a šli se ubytovat.

Na chvíli jsme si dali pauzu a projeli fotky z dneška a pak šli konečně na jídlo. Dneska se už nic víc dít nebude a my si půjdeme akorát odpočinout po dnešním výšlapu.Read more