Karangarua

Po snidani a rychle prochazce k jezeru, ve kterem se zrcadlily okolni hory, jsme absolvovali zbyvajicich asi 40, 50 km k zacatku Copland tracku. V planu jsme ho s Mirou meli uz v kvetnu, ale kvuli silnym destum ho DOC na nekolik dni zavrel.
Ani tentokrat predpoved nevypadala nijak idealne. Byli jsme zkratka smireni s tim, ze budeme 2 dny pochodovat v desti. Po ceste jsme potkali asi 8 lidi, kteri kvuli predpovedi hromadne prchali pryc a nezapomneli nas upozornit na to, ze kdyz nemame rezervovanou chatu, budeme na miste platit dvojnasobek (jsem to Tonymu rikala!).
Pak jsme ale narazili na Pip Craigie a jeji kamarady z Queenstownu a Arrowtownu, co si na chate zaplatili 2 noci v luxusnim 5luzkovem pokoji Sierra, vyuzili jen jednu a tu druhou nam nabidli. Mlade ucho dobrovolny ranger, co tu zametal podlahu, kdyz jsme (po 18 km podel reky nenarocnym terenem bez vetsiho stoupani - zabralo nam to misto oficialnich 7 asi 4,5 hodiny) dorazili a co se vydesil k smrti, kdyz na neho Tony promluvil (nikoho evidentne necekal), nemel nic proti, tak jsme meli Sierru v hodnote 100$ s vlastni horkou sprchou sami pro sebe a zadarmo.
Koneckoncu jsme byli jedini v cele chate, co za normalnich okolnosti praska ve svech navalem turistu. A prirozene jsme se taky nemuseli s nikym delit ani o horke bazenky, co tu vytvari pramen vyverajici ze zeme. Teda az na Hawka (tak si mlady ranger rikal - k jestrabovi mel teda hooodne daleko ;-)), co se k nam pridal na druhou (nocni) rundu - to uz prselo hodne. Ale se sklenkou cerveneho v horke vode... kdo by si stezoval, ze ;-)?Leia mais