Lviv

Tak jsme se dočkali. Po 5 a půl hodinách strávených na hranicích jsme kolem 10:30 místního času přijeli do Lvova (pozn. Ukrajina je v jiném časovém pásmu... Mají oproti nám o hodinu víc).

Naše první cesta vedla do úschovy zavazadel, kde jsme nechali velké batohy, a pak na snídani. Dali jsme si čiburieky - smažené kapsy plněné různými směsmi, my měli masovou. K tomu soljanku - polívku a kvas - kvašený místní mírně alkoholický nápoj.

Pak jsme se vydali na obhlídku města. Došli jsme do historického jádra, kde jsou domy už docela slušně opravené. Mimo centrum je to pak už horší. A sídliště na okrajích vypadají, jako by se měla za chvíli zhroutit. Ale uvnitř to prý tak hrozné nebývá.

Vylezli jsme si také na radniční věž, abychom se podívali na město z výšky. Na oběd jsme si zašli do sítě místních jídelen... Dobře tam vaří, vyberete si, na co máte chuť a je to za slušné peníze. Oběd pro dva ve složení polévka nebo salát, hlavní jídlo, zákusek a pití vyšel asi na 170 Kč ☺

Šli jsme se také svézt místní hromadnou dopravou. Ve Lvově jsou tramvajové tratě užší než u nás. Mají rozchod jen 1000 mm. A v dopravních prostředcích tu hrají bezva hru 😁 Jízdenky lze bez přirážky koupit u řidiče. Jedna jízda vyjde na 2 hřivny. Pokud nastoupíte zadními dveřmi a potřebujete jízdenku, tak vezmete odpočítání obnos a strávíte to nejbližšímu člověku ve směru k řidiči. Peníze takto doputují k řidiči a ten stejnou cestou začne posílat zpět jízdenku, která doputuje k vám. A prý, dle místních, doputuje vždy. Jízdenku je pak nutné označit v "kompostéru", které jsou umístěné mezi okny.

Další lahůdkou místní dopravy je to, že nejsou zastávky moc často označeny svým názvem a ani na nich nevisí nic, co by se podobalo jízdnímu řádu.

Večer jsme se stavili na večeři tam, kde na oběd. Po večeři už jen přesun na nádraží (trochu hektický, protože tramvaje kvůli výlukám jezdí jinak) a odjezd do Oděsy nočním vlakem.Leia mais