Philippines
Province of Surigao del Norte

Here you’ll find travel reports about Province of Surigao del Norte. Discover travel destinations on the Philippines of travelers writing a travel blog on FindPenguins.

11 travelers at this place:

  • Day299

    Siargao

    May 21 on the Philippines

    Nach nur 4 Flügen und einer Reisezeit von ca. 22 Stunden hatte ich es von Tasmanien auf die Philippinen geschafft.
    Mein erstes Ziel dort, Siargao. Ein ehemaliges Fischerdorf, was heute Surf Paradies ist. Dem entsprechend lief auch das Leben dort ab. Tagsüber, je nach Gezeiten, den richtigen Surfspot ausgesucht und ab ins Wasser. Je nach Spot waren diese mal mit und mal ohne Boot erreichbar waren.
    Abends ging es dann in einem der zahlreichen Restaurants essen und dann feiern. Am nächsten Tag wiederholte sich das ganze, nur die Party Location wechselte je nach Wochentag.
    Falls es mal mit den Wellen nicht so gut lief, war man mit erholen, gammeln oder Kokosnüsse knacken beschäftigt. So ließ es sich auch 2 Wochen wunderbar leben, bis die Wellen nicht mehr so recht wollten und es hieß, weiter ziehen.

    Zwischendurch gab es noch zwei nette Tagesausflüge auf ein paar noch kleinere, vorgelagerte Inselchen.

    An Siargao kann man leider, wie an vielen Orten in Süd Ost Asien oder Südamerika, das streben nach Gewinnmaximierung mit bloßem Auge beobachten. Überall wird gebaut, Strände privatisiert, die Homestays zu Resorts und die philippino Garküche zum Hipstar Café. Das macht es natürlich bequem, ist aber weit vom authentischen Leben entfernt, dem alle Backpacker dort nacheiferne, während sie dort ihren Cappuccino trinken und Pizza essen. Schon schade!
    Read more

  • Day116

    Siargao, Philippinen

    May 1, 2017 on the Philippines

    Nach einer laaaaangen Anreise über Brisbane-Darwin-Manila (eine Nacht am Flughafen)-Cebu-Siargao sind wir am Montag den 01.05. endlich auf den Philippinen angekommen. Vorher musste auf Grund von Krawallen und Warnungen vom Auswärtigen Amt noch unsere Reiseroute spontan umgeändert werden. Kurz vorher erreichte uns noch die Nachricht von einem Erdbeben.

    Zum Glück haben wir für die Zeit auf den Philippinen etwas Verstärkung aus Germany angefordert. Mit Sari und Luki wurde unsere Gang somit temporär verdoppelt. Während Sari schon auf Siargao in der Sonne lag musste Luki auf Grund von Flugproblemen mit uns einen Tag später anreisen.

    Nach einem sauberen, gesitteten und quasi menschenleeren Australien haben wir am Manila Flughafen dann erst einmal einen Kulturschock erlebt. Es waren abgerundet geschätzt ca. 100 Millionen Menschen am Flughafen von denen die meisten den Boden mit improvisierten Schlafgelegenheiten belagerten. Zudem wurden wir in den ersten 10 min auch direkt von verschiedensten Hobbyzauberern begrüßt (von Geldwechselmagiern bei denen Geld wie von Geisterhand verschwindet bis zu Taxifahrern bei denen sich der Preis trotz Absprache mysteriös verhundertfacht war alles dabei). Die Philippinen ein wahrhaft magisches Land ;)

    Nachdem wir dann aber trotz aller Startschwierigkeiten gut in Siargao angekommen sind durften wir endlich auch die schönen Seiten der Phillies kennenlernen.

    Hier wartet nämlich ein super schönes, grünes und vor allem sehr sauberes Paradies auf uns. Wir hatten jeweils eine kleine Hütte direkt am Strand und der Inhaber Eddy war ein Berliner.

    So verbrachten wir knapp eine Woche mit Roller fahren, lecker einheimisch essen, mit Hunde Babys spielen, surfen, in natürliche Rockpools baden, günstigen Massagen und Karten spielen. An einem Tag buchten wir uns dann noch ein Boot mit einem
    Fahrer und erkundeten noch etwas die umliegenden Inseln.

    Am Samstag ging es dann für eine Nacht wieder zurück nach Cebu City und am folgenden Morgen weiter Richtung Norden. 3,5 stunden mit einem Taxi und eine weitere halbe Stunde auf einer Nussschale strandeten wir fix und foxy auf der kleinen Insel Malapascua.
    Read more

  • Day1

    WOW! Siargao, Philippines

    March 25 on the Philippines

    The archipelago of the Philippines is made up of roughly 7,107 islands and Siargao Island is, for me, my most favorite and the most travelled island by locals and foreign tourists.

    This uncharted island is full of wonders, best known as the surfing mecca of the south. The well known spot is the Cloud 9 where surfers flood the beachlines to witness and experience the best waves of the Pacific Ocean.

    Also, you should not miss the natural tidal pool of Magpupungko. The bluish-green waters will definitely takes your breath away and you can't resist to take a plunge. Next on the list is the Sugba Lagoon. This mysterious water basin is surrounded by lush forest of mangroves and towering rock walls. A trip here in not complete without the most exhilarating jump into the deep blue-green waters. Lastly, you can't away the island hopping tour exploring three major islets of Siargao, the Guyam, Daku and my favorite Naked Island. Those crystal clear waters and white sand bars are the highlights of the tour.

    Siargao is the perfect summer escape for me. I love the place, the food and the hospitality of the locals.
    Read more

  • Day5

    Siargao skutr tour - Magpupungko pools

    October 27 on the Philippines

    Dalsi zastavkou ma byt malebna scenerie s praktickym vyuzitim na jedne slavne plazi - prirozene bazenky ve skale, v nichz lze plavat a snorchlovat.

    Odbocku z hlavní silnice nejdriv o par km minu, protoze chci stihnout sraz s JR v Pacifiko vice na sever. Pak si ale rikam, ze by byla skoda tohle vynechat, a tak se zastavuji, pisu JRovi o zpozdeni a obracím.

    Plaz je oplocena, s velkou branou a parkovistem pro skutry, typicky pod bambusovou strechou. Tak 8lety kluk na me mava, abych zastavil, ukazuje mi nejblizsi volne misto. Za 20 p parkovneho mi na riditko uvazuje prouzek z palmoveho listu. Roztomile :).

    U brany mi pan vstupenka říká, ze dnes se neplave, neb v oceanu radil tajfun a jsou velke vlny. Na oplatku nechce oficialnich 50 p vstupu na udrzbu a uklid plaze.

    S tim uklidem to mysli Filipinci opravdu vazne. I tady jsou cedule, anglicky nabadajici všechny návštěvníky k cistote a odneseni všech svych odpadku. Nechybi dokonce ani specialni klicky na petlahve. To se mi libi.

    Plaz je piscita, ve vode se skalnatym podlozim. Vlny doslova busi o breh. Vedro je spalujici. Potkavam dobre vypadajici restauraci - hura, maji vegetariánské curry! Takze jedno s rejzi, plus mango koktejl. Zeleninove kari mi naservirovali s hrnkem horke vody, v niz je zapíchnutá vidlicka a lzice. Na zelene minipapricky, lezici vedle malinkate limetky, si netroufám. Stacilo mi jednu opatrne zakousnout... Mango shake s ledem je naprosto famozni. Muj oblibeny napoj.

    Nasleduje uzasne klidne stravnicke intermezzo. Po skonceni jen lituji, ze uz v zaludku nemam misto na vypiti mladeho kokosu z blizkeho stanku. Par fotek plaze, sms JR ze uz jedu.

    Kluk z parkoviště pobavil. Vida mne prichazet, stroji se za terenni Hondou 125 a kyve na me: "This one, sir?" Uprimne se smeju, za jakyho drsnaka me tu maji, a ukazuju na osuntelou pronajatou skutrikovou sestricku. Kluk odvazuje palmovy "listek" a uz frcim.

    Pristi zastavka vesnice Pacifico, raj to surfaru.
    Read more

  • Day6

    Siargao - surfing a Sugba lagoon

    October 28 on the Philippines

    Den zacal ovesnou kasi z CR a odjezdem 300 metru s JRem pro surfboard na mou vyuku. Vůbec jsem nevedel co ocekavat, jestli me to bude bavit, zda se nahoře udrzim...

    Po prijezdu k mori hned vedle ve vsi mi nejprve na sousi ukazal, jak se na lopatu leha :), padluje, jak se vstava pres povel Ready! Up! a umisteni nohou. Vycekali jsme si par minut, nez se na muj vkus zivy priboj uklidnil, a opatrne, ja s nekolika odsedy na zadek, jsme dosahli nasedaci hloubky. JR vedle me plaval, vicemene vsude stacil, ja padloval a snazil se lezet na surfu rovně.

    Nasmerovat prkno ke brehu, cekat na vlnu, JR me misto padlovani roztlacuje... Ready! Up! Vstavam a... Jedu! Hahaaa! Roky obloucku na snowboardu se zurocily. Prvni tri vlny postupne davam, padluju ve svem cernem bambus tricku zpatky, a nejaci JRovo kamaradi se ptají, jestli fakt stojim na surfu poprvé. Rikam klasicky zert, je to dobrym instruktorem, povedl se...

    Pokrocilejsi faze surf vyuky znamena, ze zkousim sam dopadlovat na rychlost vlny, a odhadnout, kdy vstat. JR se venuje i vedle se snazici blondyne, ecidentne samouk. Taky neveri, ze jezdim poprvé. Na vlne se vždy vzajemne podporujeme potleskem a halekanim, atmoska jak v Austrálii. Dari se mi nicmene střídavě, po 1,5 hodine zacinam byt unaven. Posledni vlnu pak krasne chytam, dojizdim - pry - 70 metru a vlastne musim sam sestoupit, protoze se blížím k nejakym kamenum.

    Tak surf bychom meli, odškrtnuto.

    Sprcha, neplanovany usinaci odpocinek, a po 13. hodine sedam na skutr smer mestecko Del Carmen, odkud vyplouvají specialni lode do dalsi atrakce ostrova, Sugba lagoon. Ma to byt malebna morska laguna s krasnym koupanim a snorchlovanim.

    Cesta je bez problemu, vedro rekl bych az zhnouci a ja se po zaparkovani skutru mezi 107 ostatnich na placenem parkovistatku u pristavu vydavam obhlednout mistni obchůdky, ci maji opalovaci krem. Potrebuje ho zejmena muj nos. A maji, ale cena 350 p za 50 ml lahvicku se mi zda prehnana. Koupim v ubytku za 200.

    Pak je potreba vyresit hlad a spolucestující. Lod do laguny je totiz vždy pro 6 osob a stojí stejne, je to oficialni podnik a cena 1600 p. Muzu ji zaplatit sam a jet, nebo pockat, az se sejde dost zajemcu.

    Davam si zeleninove kari v ne prilis vábně vyhlizejici mistni jidelne, a jsem zklaman - ve vegetarianskem jídle jsou kousky hoveziho. Hohoo. Na nalodeni pak cekam pres hodinu, protoze na spatnem miste. Cekaci misto je vzadu za restauraci, kde je ofiko kancelar s prodejem listku.

    Schazime se 4 dospeli a dve deti, ja a jeden bodry Australan mame specialni "zahraniční" cenu samozrejme. Bez dalsich průtahu se nalodujeme a vyplouvame. Jde o podstatne rychlejsi lod, nez z meho predchoziho výletu, ale stejny typ - bangka. Jen vetsi a misto bambusu je z kovu a plastů.

    Frcime kolem mangrovniku, coz je romantika, a neustale nekdo foti. Ja si ostentativne uklizim mobil do igelitky kvuli vodni tristi, a pozpevuju si Vzhuru na paalubu daalky volaji... A desne me to bavi. Subjektivne mi cesta prijde docela dlouha, ale vic nez 30 minut to asi nebude. Cestou muzeme obdivovat (a fotit) mangrovniky, kulate kopce jako od zmrzlinare a jak proplouvame mezi utesy, objevuji se i vesnicky na vode, chajdy na kulech.

    Kdyz vplouvame do Sugba lagoon, je mi behem prvnich par vterin jasne, ze tady jsem spatne. Shrnu a zrychlim:
    - voda je zakalena a celkem studena
    - Na miste neni nic zajimaveho
    - Podmorsky zivot temer cista nula
    - Jedina atrakce je tu seskok z 3metrove drevene vezicky u mola, a to mi prijde za 500 p a dlouhou jizdu dost malo.

    Davam si alespon par set metru kraula uplnym ponorenim, abych tu alespon neco delal. Venku z vody sleduji asi 15 minut hromadu Filipincu, jak dovadi u skoku, nekolik turistu se obsriva 50 m tam a zpatky lagunou na paddleboardech, a za mnou cesac a malir pripravuje nějakou mistni krasku na foceni. Aha, uz prisel i krasavec, asi svatba.

    Nastesti nas brzy volaji zpatky na lod a cesta slabnoucim sluncem uz utika rychle a zatim neni chladno.

    Skutrik jako samojediny ceka na parkovisti. Startuji do pocinajiciho soumraku, ktery je tu v tropech po čertech rychly. Zpáteční cestu plus minus odtrpim v poletujicim hmyzu bez bryli, abych lepe videl na silnici a chodce. Ale frčí to pekne. Prijde mi, ze vyjelo dost omladiny, asi do mesta za zabavou.

    Zpatky v Dapa se hlasi hlad. Na pomoc beru opět Maps.me a koukam koukam, ma tu byt obchodacek! To by jeste mohli mit otevreno. Propletam se par ulickami, je to jak ve filmu... A najednou pekarna na rohu! Jooo! Okamzite otacim a rozjarene nastupuji k mlade slecne, která ma nadherny usmev (smeje se i ocima) a nejlepší anglictinu, co jsem tu zatim slysel - temer bez prizvuku, slusna slovni zasoba. Konecne muzu prestat mluvit jako retard. Nakup si uzivam a vuni peciva take. Konecne neco normálního k jidlu!

    Vecer zavrsuji o ulici dal v typicke malé rodinne vyvarovne. Kluk venku griluje, v kuchyni uvnitr vari ryzi atd, hoste sedi na plastovych zidlich a diskutuji u cuceni do mobilu. Pololamane se zdravím s hlavou rodiny, vysvetluji ze nechci maso. Zmatene a soucitne mi zkousi vybrat rybu :)). Je ro legrace, ale nakonex se dohodneme na hranolkach (ó!) a nejake zelenine. Pan mi ukazuje lilky, jestli muze byt, a pak je podava synovi na gril. Po cca 10 minutach mi prinaseji tak bajecne vypadajici talir lilku vcelku, nazdobeny dalsi syrovou i nalozenou zeleninou, ze by u nas stal tak 250. Vsechno jim to zkousim vysvětlit, chapou a krasne se teteli nad tou chvalou. Uzasny. Tady jsem se za 100 p výborně najedl a jeste pokecal s ohromne vstricnymi a milymi lidmi.

    Louci se se mnou skoro jako se stamgastem a ja tech poslednich par km do ubytka jedu s nepritomnym usmevem a zvlastnim, hrejivym pocitem, ze nehlede na barvu, rasu, kulturu, vek ci pohlavi se proste laskavi lide vzdycky najdou, a rozzari vam den.

    Ne tak 1,5 hodiny prazdnych pokusu o koupeni letenky na dalsi ostrov. Signal je mizerny, stejne jako mistni wifi. Zbyva posledni pokus, popojedu blize do Dapu, tam byl dobry LTE signal. Beru skutr a vyjizdim jen s mobilem.

    A pak se to stane.

    Na jednom jedinem kratkem useku, kde sviti poulicni lampy, stoji u cesty tri pejsci. Provoz je uz slabsi, ale prece jen, pořád neco jezdi. Ja moc nenavykly troubeni a klickovani zpomaluji... Pejsci dělají nesmely pokus o vstup do silnice... Jeste zpomaluji... Pejsci se na me divaji a stoji, vsichni u sebe. Uplne jsem zastavil. Vedle me dalsi motorka, za nami take. A oni... Dva krajni berou mezi sebe jednoho, mensiho, ktery tezce pajda na dve tlapky. kymaci se tak, ze jasne, ze sam by nepresel. A ti dva ho podporuji a chrani. Nikdy jsem nic podobneho nevidel. V protismeru take zastavilo auto, nechává je prejit.

    A jsou tam.

    Pejsci prevedli sveho kamarada pres cestu, a vsichni ti lide tady to pochopili, umoznili jim to.

    Provoz se zvolna rozjizdi, ja mam ale oci plne těch psích, jak se na me podivali na zacatku... Vlastne slz. Stojím uprostred pruhu a utiram si oci, takhle nejde ridit. Kdosi vedle me popojede, placa me po rameni. Vidim povzbudivy usmev nejakeho pana, ma laskave oci. A mizi na motorce pryc.

    Tohle si chci zapamatovat. Navzdycky.
    Read more

  • Day5

    Siargao skutr tour - Tayangban cave pool

    October 27 on the Philippines

    Uz jste nekdy plavali v jeskyni? S krapnikama? V tricku a kratasech? A proti proudu? A mela ta voda 30 stupňů? :)

    Rano se budim klasicky po pate mistniho casu, zkouším se jeste dospat. Ranni ritualy, v 0730 vyhlizim domluvenou snidani, nic. V homestayi je jen uklizecka, ktera rika, ze JR je nekde na surfu a kucharka/recepcni Dzidzi nedorazila. No bezva. Ale tak cas jeste mam, kdyztak bude kase ze zelezne zasoby.

    Cekam pul hodiny, prijizdi JR. Dzidzi je pry nesehnatelna na telefonu. Pro mne okej, potrebuji jenom klice od skutru a muzu vyrazit na vylet. Jenze, skutr i klice ma hadejte kdo. Uz trochu rozladeny cekam dal, davam si kasi a protein tycku na zal. To nejcennejsi, co cestovatel ma, je cas. To jsem se naucil uz pred lety.

    Dzidzi dorazi chvili pred pul desatou, predava mi klicky, podepisuji papir a jedu. Rovnou pro benzin, protoze nadrz je skoro prazdna. Taky potesi. Nezacina to hrovna hladce.

    Typicky stanek u silnice s litrovymi coca-cola flaskami, naplnenimi benzinem, ma na povel asi 12leta sympaticka divenka, hlidajici tak 2leteho brasku. Prosim ji o pomoc s otviranim sedla, pod kterym je umistena nadrz. Nevi, ja taky ne. Nevidim totiz oteviraci zamek, na nejz jsem zvykly, ani zadne specialni tlacitko. Laborujeme spolecne, obchazime skutr a je to naprosto kouzelny moment. Nakonec vzdavame, dojedu se zeptat... A kdyz davam klicky do zapalovani, vsimam si temer zasleho oskrabaneho symbolu "Push open" vedle "Lock - 0 - Start". Huraaa! Ucim odemykani divenku, smejeme se, benzin klokta a ja mavam a jedu. Aspon bude mit o cem vypravet.

    Skutrik jede pekne, ja v brylich a cepici ksiltem dozadu (slunko je strasna svina), ucim se splynout se zdejsim provozem a spravne troubit. Proti Indonesii naprosta pohoda. Silnice jsou okreska treti tridy, obcas rovny, lepsi usek. Zaberu mirne za plyn a Hondicka da okamzite 80... 100... Brzdim. Uletěla by mi cepice.

    Cesta prima ubiha, pocasi bezva, mobil s mapu funguje. Nazvy vesnic jsou i nejsou, par ukazatelu polezi jen tak oprenych nekde o strom, takze vzyvam GPS boha. Ale tech silnic zas tolik neni.

    Safra, moment! Zastavuju, tentokrat ne na fotku nebo utreni bryli. Mam ja vůbec dost penez?? Koukam do penezenky... Mam asi 350p. To neni zrovna moc. Stovka vstup tam a tam, nejspis jeste litr dva benzinu (60p za litr), docela bych dal i obed... Achjo, tak tohle je na me. Vterina vnitrniho upeni, pak nachazim klid a chystam se k otocce. Vedle me zastavuje skutrik s Lorenzem a Stefani, onim Filipi pareckem se stejnou trasou. Jsou upe zlatí, pry jestli vse ok, pak mi pujcuji 2 tisice a pokracujeme k jeskyni.

    Ta je naštěstí označena velkou ceduli, před níž je malé bambusové kryté parkovistatko pro skútry. Vedlejší bouda s lavičkami a ohništěm, v němž kouří kokosové slupky, je obsazeno asi 15 místními různého věku. Na vše dohlíží ze stánku s tickets a suveniers madame s velkým M, evidentně vůdce všeho kolem. Ostatní budou zřejmě buď její děti, nebo průvodci, nebo zevlové.

    Po krátkém dohadování o ceně A chodu atrakce dostáváme cenu 125 což namísto původních 160, protože jsou se mnou dva Filipínci – Chocho… Trochu váhavě nechávám na vybízení všech okolo batoh u madam ve stánku, ale prý je to nutné – pokud mi tedy nevadí, že se úplně namočí. V jeskyni je prý voda po prsa a místy se i plave. Otestujeme tedy poctivost místních. Ale nemám žádný zlý pocit.

    Je to tak, v jeskyni je opravdu voda a opravdu se v té vodě chodí, šmátrá, plave a občas i přidržuje jsem – tam nataženého provazu. Voda před jeskyní je trochu chladná, ale uvnitř jeskyně už normálně mořský 30°. Je v ní proud a proto člověk musí dávat přiměřeně pozor. Jsem rád, že nemám ani batoh, Ani mobil. Ještě je pravda, že jsem si mohl sundat tričko možná i kraťasy. Ale nechal jsem se strhnout davem, který bez přemítání nastoupil v oblečení tak jak byl přímo do vody.

    Průvodce, kluk tak pětadvacet let anglicky nic moc neříká, ale překládá mi stephanie. Ono ani není moc co, žádné informace o jeskyni jako takové nedostáváme. Jako akční zážitek je to prima, 6 hvězdiček z 10. Na konci je malá laguna skrytá mezi skalami, ze které Se vychází z druhé strany na silnici. Vracím se tam ještě s mobilem pro pár fotek.

    Když ždímeme trička, přijíždí asi 10 bílých turistů 10 bílých turistů vedené místním průvodcem. Ten mluví velmi pěkně plynule anglicky a vysvětluje jim, že si mají vzít pouze plavky, že věci jim ohlídá. No, takova informace by se hodila :).

    Lorenzo a stephanie si dávají cigárko, během kterého schneme u skůtrů, a já z nich tahám nějaké informace o ostrově Cebu a bohol. Potvrzují mi předchozí tipy a stephanie dokonce nabízí, že mi dá kontakt na nějakého bratrance, který žije v Cebu city a mohl by mi případně nějak pomoci nebo mě nasměrovat.

    Sedáme na rozpálené sedačky, což je celkem příjemné, protože nám uschnou zadky a vyrážíme vstříc další zastávce, což je Magpupungko beach a rock pools
    Read more

  • Day4

    Spanila plavba na Krokodyli ostrov

    October 26 on the Philippines

    Casulian island je par km od pobrezi Siargao a podle slov Jayara je tam nejlepsi snorchlovani z okolnich ostruvku. Take ma dva kopecky, odkud je pry very nice view. Nejlepe je tam pry priplout v poledne, kdy je odliv.

    Nam se to povedlo, ale i mistr guide se občas utne.

    Dukazu, ze zadne snorchlovani nebude, si takovy morsky vlk jako ja vsimne uz zdalky. A ze jsem na to mel hodne casu - zpatecni plavba byla proti větru, vlnam, rozumu. Mohutne vlny se tristily na hranicich utesove melciny. Na melcine zase bylo... No... Melko. Nic k videni nez pisek a morska trava.

    Alespon to vylodeni jsem si uzil - kraceli jsme ke brehu jako tri objevitele. Az na to, ze chlapci jsou tu jako doma, a nemeli jsme vysoke kozene boty a klobouky, ale zabky a ksiltovky.

    Zakotvili jsme primo u vetsi vesnice Corridor - pry asi tisic obyvatel. Podle vzhledu zanedbana cikanska osada z prelomu predminuleho stoleti, tady filipinsky standard venkovskych oblasti.

    V prvni chatrci se mi pruvodci zastavuji a hazi pokec s nekolika mistnimi obcany zraleho veku. Na zavolani vychazi asi 55lety chlapek s velmi zanedbanym chrupem a pta se, jestli potrebuji guida. Jsem z toho zaskočen, protoze na kopecek za vsi jsem puvodne chtel jit uplne sam, svym tempem, se svymi myslenkami. Prekvapeni je na mne asi videt, protože chlapik znejisti. Rika, ze jeho sluzby jsou za 300 p. Ehe. He. Eee... S diky odmitam, takze vyrazime ve trech. Lulo s Romikem evidentne dostali rozkaz nespoustet ze me zrak a dorucit me zpet neposkozeneho.

    Hihnam se tomu, kdyz prochazime asi dve ulice, nez nas odbocka skrz mensi skladku odpadku pousti do kopce.

    Krasna prochazka. Palmy, trava, kokosy vsude, nejake fialove a bile kviti. V polovine vystupu si tri dorostenci, pracujici na loupani kokosovych slupek, klepou na celo a ptaji se mych stinu, ci vedi, ze je kratce po poledni a tudíž velke vedro. Hehe.

    Na kopecku je oploceny pozemek s ceduli "nevstupovat" a bambusovy přístřešek "k pronajmuti", pry kemp. Uvnitr sedi asi 15 kusu omladiny a na prvnich par uvodnich vet se rozesmeji jak blazni. Dozvidam se, ze se vsadili, ze ktere casti zemekoule jsem, a nekdo desne prohrál.

    Delam pictures, konverzuju s jednim mladikem z nehoz se vyklubal surf instruktor (jak jinak) se svym zájezdem. Mirime s nimi dolu a davaji mi ochutnat takové zelene vejčité ovoce. Mingo. Je to desive, strasne kysele a trpke. Krizenec trnky a rambocitronu. Oni to fakt ukusujou, pozvykaji a pak udelaji Bleee! Delam taky. Maji z toho radost. Az kdyz se ptam, na cem todle roste, a ukazou mi mangovnik, dochazi mi, ze je to proste nezrale mango.

    Pri nalodovani zveda Lulo telefon a pak se me vzrusene pta, jestli chci jet snorchlovat na Naked island. Je to jeden ze tri pidiostruvku, na ktere se normalne jezdi na puldenni "island hopping", na koupacku a cucku do vody.

    Samozrejme ze chci.
    Read more

  • Day4

    Spanila plavba - snorchl na Naked island

    October 26 on the Philippines

    Jedná se o malinkatý ostrůvek, vlastně jen písečnou dunu čnící z moře asi 3 m nad hladinou. Naked proto, že na něm neroste vůbec nic. Okolo něj jsou pry nějaké korálové útesy, U kterých stojí za to šnorchlovat.

    Od krokodýlího ostrova je to jen pár minut plavby a my tak už zdálky sledujeme, kterak od břehu odrážejí, nebo k němu naopak připlouvají další lodě s turisty.

    Jakmile kluci vyhrabou do písku dost velkou díru, aby se do ní dal zapustit kámen na šňůře místo kotvy, Vrhám se do nízkých vln v plavkách se šnorchlem.

    Díky vlnám je písek trochu zvířený a není moc dobře vidět. Zpočátku jsem velmi skeptický, protože podmořský život tu zrovna nebojí. Po zhrube 20 minutach křižování se mi ale dari zahlednout nekolik veci, ktere mi rozjasnuji plavco v teplounkem mori: pulmetrovou sedohnedou hvezdici, o něco menší krasne modrou, par barevnych rybek, klauny (Nemo), neohrozene si prede mnou branici svuj koral, a opravdu VELKOU pulku krajkovane skeble, vazici tak 3 kila a mnohem vetsi nez moje hlava.

    Dohromady se ale neni moc na co divat. Zkousim alespon pilovat styl kraula Total immersion, a se snorchlem to jde opravdu fajn :). V mori to krasne funguje.

    Pak supky do lode, pulhodinka domu, kde me vyzvedava JR na skutru. Je neco po 16 hodine. Sprcha je tentokrát celkem tepla, aha, asi ohrev slunickem. Rikam si, ze rovnou dopisu denicek, ale vicka si to nemysli. Az do vecera spim.

    Po probuzeni uz mi nezvoni v usich od hluku motoru, takze muzu bez obav z nahluchle konverzace mezi lidi. Potkavam JR, domlouvame predbezny plan na zitra - pujcim si skutr a objedu pulku ostrova. Stejny plan ma i mlady filipinsky par, tak se treba potkame. JR ma nejake vyrizovani, ale chce se sejit ve vesnici Pacifico, kde je vyhlasena surf plaz a pry i bezva restaurace.
    Read more

  • Day5

    Siargao skutr tour - Tak tak falls

    October 27 on the Philippines

    Poslední zastavkou sobotniho vyletu jsou sladkovodni (hura) vodopady s poloprirodnim koupalistem. Vydavame se tam JRovym autem po srazu v Pacifico. Seznamuji se s jeho přítelkyní Valerie ze Svycarska, a jejim francouzskym kamaradem z ubytka.

    Po 15 minutach jizdy a 10minutove chuzi z parkoviste jsme tam. Vstupne 25 p. Čekal jsem davy, preci jen je sobota odpo... ale krome nasich pratel Lorenza se Stefanii a dvou zahradnic tam neni noha.

    Ja s Valerii jsme jedini, kdo hupkaji do vody. Prijemne osvezeni, byt v chladnejsi nez 30stupnove slane vode. Nechavam se masirovat vodopadem na skalisku, pak opatrna sipka, plavu zpatky. Kvalita vody by v EU neprošla :).

    Vsem sdeluji svuj zazitek: je to tyden, co jsem si toto misto prohlizel na Google mapach jako panoramatickou fotku. A dnes tu stojim a koupu se! Spouští to debatni lavinu tema globalizace, ekologie a politika. S potesenim zjistuji, ze mame všichni hodne podobne informace i pohledy na problematiku. To takhle Filipínci, Svycarka, Francouz a Cech vejdou do baru...

    Cedtou zpatky se jeste zastavujeme na pul hodiny v Pacifico, kde hraje muzika mezi palmami na plazi a nejaci dva moderatori cosi vyhlasuji. JR si mysli, ze bude jeste pokracovat surfarska soutez, ale po chvili je jasne, ze uz jen rozdavaji tricka ucastnikum. Uz me to tam neba, chvilku pozoruji racka poustevnika, jak dela nenapadneho v podlouhle, spicate skebli, pak si jdu koupit na vecer jedno krasne zlute mango. Ostatni uz se sbiraji, takze se loucime, ja sedam na skutrik, oni do auta.

    Zpatecni cesta je pomerne dlouha a malinko unavna. Ne kazdy ucastnik provozu sviti, nebo si jako chodec dava dost pozor. To je takova odvracena strana toho jejich troubeni - zda se mi, ze vsichni tak jako pocitaji s tim, ze je kazde projizdejici vozidlo upozorni, a nestaraji se dost sami. Ja jako troubeni nezvykly jedu v obydlenych castech radeji hodne pomalu.

    Je vecer, od obedoveho curry jsem nepozrel. Premyslim, zda se zastavit nekde na jidlo, ale nakonec to vyhrava unava s pohodlnosti a dam si na ubytku cinskou z pytliku. Od kucharky dostavam ryzi z vecere, dobra kombinace :). A jako dezert vyborne mango.

    Postrehy znhromadne z celeho dne:

    - [ ] Hodne psiku, vsichni jsou si rasou podobni, vypadaji velmi krotce a přívětivě. Lezi u silnice, u zaprazi, dopravu maji zmaknutou a vi, kdy se troubi na ně a maji uhnout. Neviděl jsem ale nikoho je hladit, krmit ani si s nimi hrat.
    - [ ] Kokosove skorapky nebo zrnka ryze na plachtach, susici se u silnice. Skorapkami se topi v grilech vyvaroven podel silnic. Cmoud je to slusnej.
    - [ ] Vsechny napisy silnicnich znacek jsou v anglictine - druhy uredni jazyk Filipin. Co ostrov, to totiz vice ci mene jiny jazyk. Cesi, Slovaci a Polaci si taky "skoro rozumí", ale neni to ono. A mate rovniu elehantne vyresene cizince.
    - [ ] Holcicka prechazejici s mensim braskou silnici, mavajici, "Hellou!" Jako bilej jsem v zapadlejsich castech proste atrakce.
    - [ ] Vodni buvoli s kruhem v nose, pasouci se v palmovych hajich. Zemedelske tazne zvire.
    - [ ] Mrte muchnicek mezi stromy ve stinu - zastaveni se na minutku kvuli fotce znamena mit obe nohy zestipane
    - [ ] Co jsem nečekal a co me tesi - nejsou tu zadni otravni poulicni prodejci, nebo vnucovaci cehokoli kdekoli. Lidi koukaji, kam jako pujdu, leckdy se i zeptají, ale nikdo mi nic nevnucuje.
    - [ ] Jako zahranicni turista mam vyssi ceny nez domaci. Ze zakona. Napr. vstup vcera do jeskyne za 850 p, Filipinci za 150. Ubytovani stejne tak. Alespon jidlo ma ceny stejne - tedy, tam, kde jsou ceny oficialne vypsane na nejaky papir. Kde ne, smlouva se. Ja jsem si ale rekl, ze setrit nemusim a nebudu domaci zdimat. Kdyz se mi něco zda uz moc, usmeju se a ptam se: "Is this a fair price?" Kdyz si ten clovek stoji za svym, dam, co si rekl. Jo, a zaokrouhluju. Jednak za opravdu drobne 1, 5 pesos skoro nic nekoupite, druhak nechci cinkat cvanclikama, tretak lokalnim to urcite pomuze. No a nejsou na to uplne zvykli, mnohdy nechapou proc si vracene penize nechci vzit.
    Read more

  • Day3

    Siargao - hnizdo General Luna

    October 25 on the Philippines

    30 minut jizdy po celkem dobre okresce mezi palmami, vodnimi buvoly a velmi jednoduchymi chudymi vesnicemi uplyne v klidu, chlapik Dudui jede opatrne. Za jizdy fotim par obrazku a stridam ruce na madle vzadu, neb me batoh prece jen trochu tahne.

    Po prijezdu nekam, co vypada jako dalsi vesnicka spinava ulice, muj sofer prohlasuje " This is Luna". Ja na to, kudy k pláži. Ukazuje dal po silnici a pry 5 minut chuze. Znam ty asijske odhady, ale co. Davam mu dvacku navic, protoze neschudnu a on vypada ze penize fakt potrebuje. Za to me vybizi, abych nasedl, ze me jeste hodi k plazi. Fajne :).

    No co budu povidat, jedeme jeste asi 10 minut na motorce :), nez stavime pred bambusovou branou Cloud9 - slavne to surfarske plaze. Loucime se s tim, ze kdybych potreboval transfer v nedeli na letiště, at mu zavolam.

    Ze je plaz surfarska, poznate podle snadno: beachboys se surfama, vitr, vlny jak prase, vic skal nez pisku. Je navic zrovna odliv, cili do vody daleko a pres kameni. Do toho se smocit nejdu, takze jen chvili dýchám atmosku na lavicce v palmovem hajku, pohled osameleho namornika upreny do dalky obzoru a minulosti.

    Pak se napomenu a jdu na to ubytko. Po par minutach na přijatelném signalu beru prvni prijatelnou věc z asi 10 nabidek, ktere maji klimosku a kuchynku k dispozici. Rezervuji samostatny pokoj a koupelnu, coz na Siargao ("Šargao") znamena 750 za noc a vice. Fotky vypadaji velmi dobre, pojdme na realitu.

    Pres roztomily cafee podnik, kde si dopravam asi ve tri odpoledne caj z pytliku, pancake se sirupem a velký fruit salad, to cele za 530 p (uff) se dostavam na ulici, kde mavam na prvniho motor chlapika. Ukazuji mu nazev vesnice a ubytka, dle Maps.me je to 18 min jizdy. Bavi se chvili s kolegou, vypada to skoro, ze nevi, kde ta vesnice je... Ale kdyz tu zije... To snad trefi... To i ja se ve zdejsich pěti silnicich po par shlednutich mapy celkem orientuji :).

    No, tak netrefil.
    Read more

You might also know this place by the following names:

Province of Surigao del Norte

Join us:

FindPenguins for iOS FindPenguins for Android

Sign up now