Tagbilaran City

To mate tak. Nekdy se holt pul dne balite, pak pul dne cestujete autem, letadlem, lodi... A je to jen unavne, zdlouhave, upocene, hladove, ziznive. Nejiste. Zpozdene. Proste "ztraceny den".

Pak vkrocite jinam. Do jineho proudu. Ucitite zvláštní dotyk nekde vzadu nad hlavou, jak vas vede neviditelna ruka. A behem pul hodiny se stanete soucasti drobnych, ale silnych udalosti, ktere vam uplne vynahradi cely den...

Co bych si chtel z tohoto dne zapamatovat a sem vypichnout?

- Krome koupene letenky na ostrov Cebu jsem nemel zadny pevny plan, kde skoncim. Behem hodinoveho preletu jsem poprve otevrel Lonely planet a dival se, kam se vydat. Po pristani jsem u informaci zjistil, ze se casove dokazu dopravit trajektem na sousedni Bohol, a moooznaaa ho pak i celý prejet na vychodni pobrezi, do oblasti kolem mestecka Anda.

- Taxikar byl mlady kluk, poctive meril taxametrem, dobre jsme si popovidali. Klickoval tak, ze by prazsti taxikari bledli zavisti.

- Pier 1 neboli odjezdove molo nejen na Bohol, terminal 1, je hodne rozsáhlý komplex. Pro mistni je to neco jako jet busem. Jenom vas zkasnou o vstupni poplatek a 2x projdete bezpecnostni kontrolou jako na letisti. Lístky koupite pres silnici naproti terminalu, pak vam teprvr umozni vstup. Pry se vyplatí se pred koupi zeptat, zda je opravdu na lodi jeste volne misto, aby pak clovek nebyl nemile prekvapeny dlouhym cekanim na dalsi.

- Podcenil jsem vodu, dehydratoval telo a dostal migrenu. Na letisti na dvojich wc netekla voda, takze muj filtr se do hry nedostal. Nez jsem si koupil pullitr petku za 25 na molu, uz bylo pozde.

- Namorni plavba je věc osidna, a ani lodim se nevyhybaji zpozdeni. Ta moje mela 1,5 hod. z puvodniho vypluti v 1620. To mi bylo jasne, ze dalsi přesun po Boholu nestihnu a musim prenocovat v Tagbilaranu na jiznim cipu.

- Cekani jsem si zpestril koupi vajickoveho burgeru a poslechem kapely nevidomych hudebniku, takovych peknych stariku. Hodil jsem jim do kasicky všechny drobne. Take si muzete dat hodne levnou masaz (150 p za hlavu a siji) od nevidomych maseru, primo na sedacce v hale.

- Behem dvouhodinove plavby jsem zkousel zahánět migrenku dalsi vodou, pospavanim a sledováním Herkulese na video tv. Pokusy o nalezeni ubytování pres mobil selhaly na nedostatku kvalitniho signalu.

- Ubytko vybráno u verejneho wc na parkovisti, 18 minut chuze. Po prosezenem dni jsem se chtel projit, a proto jsem neposlechl maminku a sel sam, v cizi zemi, cizim mestem. Po setmeni. Naprosto v klidu.

- S usmevem odmitam nabidky motorkarskych a tricykl taxikaru, ze to mam par minut pesky. Lehounce prsi. Je to prijemne.

- Na rohu hlavni od pristaviste opet odmitam odvoz, kdyz me za rukav taha mala ruka. Kouknu dole, tak 5leta usmudlana holcicka... Ale s krasnyma ocima... Ukazuje světově zname gesto "jist, jist". Aha, takze prvni filipinsky zebrak. Za ni, na schodech v podloubi, vidim zrejme jeji rodinu. Nejake drobne mam, lovim 10 p. A ona... Ona poskakuje k rodicum a tancuje u nich radosti. Tata se na usmeje, nezne a laskyplne. Vůbec ne jako nejaky "pasak" vyuzivajici ditete k zisku. Neskutecny moment. Lovim jeste jeden drobak a ze schodu se zveda jina divka, lezici oprena o matku. V jejich ocich čtu vdecnost, ale i strach - ze snad ucuknu...

- Klickuji dvema, tremi ulicemi. A mistni zivot se mi odviji pred ocima jako film: kluci, hrajici nejakou pinkanou ve spinavem dvore. Cmoudici hromada odpadu a kokosovych slupek vedle zaparkovaného auta. Vyrostci upravujici motorku v dilne, smejici se necemu na mobilu. Projizdejici devcata, tri na jednom skútru - volaji Helou handsome! A pak se tomu pubertalne smeji. Muz a zena na motorce, on vepredu klec se slepici, ona v sukni, sedici elegantne obema nohama na jednu stranu. Babicka se dvema vnoucatky na zidlich, vsichni sledujici ulici jak televizi. Vnoucek vola: Helou, sir! Ja na nej pod dojmem filmu Helou, Hercules! Evidentne vi, protoze okamzite nadme hrudnik. Delam jeste poklonku babicce: Helou madam! A babicka se pobavila, az se zasmala a tleskla si. Tak tohle me bavi.

- Hotel je dustojny, levny a kluk na recepci mluvi dobre anglicky. Jmenuje se Dindy, a ja odpadavam. Chapete... :) Zkousim mu to vysvetlit, ale co uz.

- Sprcha, maly supermarket retezce 7eleven nabizi k jidlu... Instantni nudle! Jako odmenu za dlouhy prejezd pridavam dva coko donaty. Zajimava vychytavka: v obchode je nadrzka s horkou vodou, takze si nudle rovnou muzete zalit, a u dvou stolecku v rohu sníst. Ja jdu na hotel.

- Pred usnutim podnikam nepříliš vydareny chat, a usinam těžko, trudomyslne a smuten.

Tak to byl muj prejezd na Bohol.Читать далее