Ban Lin Chang

Za 20 bahtu na den jsem si pujcila kolo (dokonce s prehazovackou, na ktere fungovaly cele 3 stupne!) a jala se prozkoumavat mesto. Nejdriv samozrejme jeden z 8 ocelovych (z celkem 688) mostu na 415 km Death Railway, znamy most pres reku Kwai. Je dlouhy skoro 400 metru a doted po nem 2krat denne v kazdem smeru prejizdi mistni vlaky. A v mezicase se prochazi hory turistu. I tak to tu ma ale atmosferu.
Kousek od vlakoveho nadrazi je Thailand-Burma Railway Centre s muzeem venovanym historii zeleznice, na jejiz vystavbe 16 mesicu pracovalo 60 000 valecnych zajatcu a na 200 000 placenych asijskych delniku. Pres 100 000 jich na zraneni, nemoci, podvyzivu nebo tyrani zemrelo. Vstupne je drahe (140 bahtu ), ale stoji to zato. A clovek na konci dostane free kafe nebo caj v hodnote tak 2 THB ;-).
Prosla jsem se po nadherne udrzovanem valecnem hrbitove hned naproti, a pak si slapla asi tak 5 km ke Khao Poon jeskynnimu chramu. Cilova rovinka signifikantne do kopce a i na nejvyssi z mych funkcnich 3 stupnu jsem se pekne zapotila. A jeskyne se za to fakt neodvdecila - hruza, jak tady z krasneho prirodniho utvaru dokazou stvorit upraseny buddhisticky kyc :-(.
Po ceste zpatky jsem na mensim z valecnych hrbitovu snedla par bananu. Za 5 bahtu jsem se nechala prevezt trajektem pres reku a dalsich asi 5 km slapala k Wat Tham Mangkonthong, tzv. Floating Nun, chramu vznasejici se mnisky. Pojmenovany je podle svetice, co se tu pry vznasela ve vode a pritom meditovala. Kdyz jsem tu byla ja, nikdo se tu nevznasel. Ale k chramu vedlo x schodu (ufff), a tak odsud byly hezke vyhledy. Dole bylo palacu nekolik, v jednom z nich vypelichana mrsina telatka s 5 nohama a specialni masinka s mnichem uvnitr. Kdyz do ni clovek hodil 5 nebo 10 bahtu, vylozila mu osud. Hodila jsem tam ceskou petikacku a ted uz vim ;-).
Chinese Cemetery, zidovsky hrbitov, co mi doporucil muj domaci, jsem nenasla. A tak jsem prejela reku a sla si dat studenou sprchu. Na cyklistiku celkem vedro :-/.Okumaya devam et