Kakheti

Zážitků tu fakt není málo, jen co je pravda 😄. Na dnešek byla naplánovaná hromadná hospoda, jídlo, pokec, snad nějaké tancování a tak. Předem jsme se s naší českou skupinkou vydali na nákup a já a Manka jsme to pak šly odnést na hotel, zatímco Dejv a Maki zamířily přímo do hospody. Po cestě z hotelu do hospody jsme s Mankou potkaly Rafika /ráfika/, zdejšího Gruzinco-Rusa z Lagodekhi. Seděl si takhle u silnice a když jsme procházely okolo, tak na nás volal a zdravil. Znali jsme ho už od předvčerejška, kdy jsme hledali jednu restauraci a on nám ukázal cestu. No, tak jsme se s Ráfikem daly do řeči. A pak jsme si s Ráfikem sedly. A pak jsme s Ráfikem pily. Šel kolem jeho syn, Ráfi mladší, a papa Ráfi ho poslal pro meloun a chlazenou vodu, abychom to měly čím zakousnout a zapít. Mladší Ráfik donesl i talířky, vidličky a ubrousky, meloun byl nakrájený na kousky a voda vážně krásně chladivá. Syn si k nám taky přisedl a povídal si s námi. Pak se přidal další Gruzinec Georgi se psem jménem /tengou/ :). Povídání nebylo úplně jednoduché, já ani M. moc rusky neumíme (i když ona přece jen naštěstí umí mluvit o něco víc než já), ale po pár panákách koňaku to pak najednou nějak šlo snáz 😂. Ráfik připíjel třeba i na Brno a všechny dobré lidi na světě, my připíjely na přátele z Lagodekhi a bůhví na co ještě. R. taky říkal, že je náš brat, protože očividně když s někým pijete v Gruzii, tak jste brati (nevím, jestli i sestry?). Protože na nás čekala naše skupina v restauraci a hlavně jsem si aspoň já říkala, aby se o nás Maki a Dejv nebáli, když se tak dlouho nevracíme, tak jsme se z tama snažily několikrát odejít, ale moc se nám to nedařilo 😅. Nejdřív to bylo, že nenene, dopijeme koňak a oni nás pak do té restaurace zavedou. Po dopití si ale R. zapálil další cigaretu. Pak už se navíc hodně stmívalo a my nechtěly jít úplně za tmy, tak jsme se snažily zvednout, ale nenene, Ráfik mladší byl ještě poslán pro květy z jejich zahrádky - údajně nejkrásnější květy v Lagodekhi (nebo jsem tohle aspoň rozuměla). Vrátil se se svazkem nádherných, barevných kvítků pro každou z nás 💕. Ráfik starší nás přemluvil, ať Ráfikovi mladšímu za tu kytičku dáme pusu, z toho dynamického povzbuzování jsem se hrozně styděla, ale whatever 😄. No a nakonec se nám podařilo nějak odejít při západu slunce. Georgi nás doprovodil až k restauraci. Wow, tomu říkám zážitek!!

Nejvtipnější je, že po cestě do restaurace jsme se s M. shodly, že nám sice ostatní asi už dávno snědli všechno jídlo, ale že tenhle zážitek za to prostě stál. No, a došly jsme do restaurace a ono se zrovna začalo nosit jídlo na stůl, takže jsme nepřišly o absolutně nic!! Pak se jedlo, pilo, kecalo, tančilo, seznámila jsem se s dalšími EGGařemi (třeba s Alex z U.S.)...

Ještě přidávám fotku zdejšího způsobu výkopu na silnici. Nejsem si jistá, kde pořád berou důvody něco rozkopat, ale den co den se tu objevují nové díry!Meer informatie