Georgia
Kakheti

Here you’ll find travel reports about Kakheti. Discover travel destinations in Georgia of travelers writing a travel blog on FindPenguins.

Most traveled places in Kakheti:

All Top Places in Kakheti

9 travelers at this place:

  • Day71

    Georgia, we'll miss you!

    November 8, 2017 in Georgia

    Nana & Vazha made us a truly warm welcome in Lagodekhi with coffee, bread and cheese by their fireplace. They have a beautiful house, surrounded by a garden full of vine stocks, pomegranate and persimmon trees. Each year they pick three tons of grapes, from which Vazha turns one ton into vine for their personal use.

    Pretty quickly during our conversations, we decided to stay a day longer to explore the Lagodekhi National Reserve, Vazha had been working for 28 years as a director, by foot. Our 1-day-hike to the Black Grouse waterfall whetted our appetite for more hiking in this area.

    Nana prepared us super delicious Georgian meals and, not to forget, without Vazha's experience and help, our trip would have ended in Lagodekhi for the moment when the axis of Hauke's front wheel broke during a minor repair - true to the motto "Don't push too hard (Nach fest kommt ab)". According to Murphy's Law, we didn't carry a spare part, so Vazha and Hauke drove around the town to find something they could use - and luckily, in a small hobbyist workshop, they found a suitable shaft - a bit bent and rusty, but better than nothing! And after almost 500km, it still works :)

    Our last two evenings in Georgia were really cosy, sitting together by the fireplace, chatting (two other travelers from Poland arrived in the Guesthouse as well), drinking homemade wine and reading.

    For sure, one day we'll visit this beautiful country again solely because of the people's kindness, the beautiful mountains and the delicious food!
    Read more

  • Day69

    Following trails of tasty wine

    November 6, 2017 in Georgia

    Endless offerings of grapes, grape juice, churchkhela and wine along the road through colorful mountain slopes resolved all doubts that Kakheti is a true wine-growing region. So we ended up camping between vine stocks and enjoyed the silence a day ride away from metropolitan loudness.

    We found out that traveling on the main roads by bike increases the chances to run across people we met before, so did Julia & Pierre stop by when they saw us. As for the climb up to Signaghi we needed more time than expected we didn't make it to meet up again with these lovely guys.

    However, the ascent was absolutely worth it as Signaghi provides stunning views over the surrounding valley and the Great Caucasus. The town itself is very well restored and quite touristy with plenty of guesthouses and restaurants.

    Unsurprisingly, we found ourselves within a group of Russian tourists and tried our best to keep up with drinking homemade wine and dancing the Georgian style to Georgian live music.
    Read more

  • Day90

    2. Etappe Ujarma - Telavi

    May 18 in Georgia

    Auf den vielen Radfahrer-Blogs, die Flo zum Thema Radfahren in Georgien gelesen hat, stehen die Leute 5 Uhr morgens auf um loszuradeln. Bei uns startet der Tag gute 6 Stunden später. Wir haben den Vorteil, wach und frei von Augenringen zu sein, müssen aber auch den Großteil der Etappe in der prallen Mittagshitze fahren. Und das ist bei der Tour, die wir uns für Tag 2 vorgenommen haben kein Spaß. 700 Höhenmeter in 20 km. Das ist streckenweise ganz schön steil! Flo hat heldenhaft das Gepäck hochbefördert, Babs das Essen. Auf manchen Passagen mussten wir alle 500m halten, weil es einfach nicht mehr ging. Anerkennung gab es ca. 6km vor dem Gipfel von einem Engländer, der gerade den letzten Tag seines dreiwöchigen Radurlaubes durch Georgien hatte. Natürlich mit top Ausrüstung und riesigen Oberschenkeln. Von beidem können wir nur träumen. Babs hat ein Kissen auf ihren viel zu harten Sattel geklebt und transportiert das Essen in Jutebeuteln. Nix da Gepäckträgertaschen und Radlerhosen.
    Und nach guten 4 Stunden dann endlich der Gipfel. Es gibt sogar einen kleinen Laden. Im ersten Moment dachten wir, dass neben Kaffee auch Essen verkauft wird, dann stellt sich aber raus, dass die Familie des Ladenbetreibers einfach ein Barbeque macht. Und die georgische Gastfreundschaft (oder unser bemitleidenswerter Anblick) haben uns zwei volle Teller und zwei Becher Wein beschert. Den macht hier jeder selbst und es gehört sich nicht abzulehnen. Auch nicht mitten auf einer Radtour. Flo musste am Ende drei Becher trinken. Mit der Ausrede, dass uns die Abfahrt ja noch bevorsteht, konnte keiner was anfangen.
    Die Abfahrt war rasant und die großartige Belohnung des Tages. In Telavi haben wir noch eine schöne Unterkunft gefunden und entschließen uns sogleich einen Tag Regeneration einzufügen und verlängern auf zwei Nächte.

    Geplant 45km
    Gefahren:
    Time 4h11m
    Avg 11 km/h
    Max 37,6km/h
    Dst 46,47km
    Read more

  • Day10

    Sighnaghi und der Wein

    September 2, 2017 in Georgia

    Nach unseren Erfahrungen in und um Dedoplitskharo schnappten wir ein Taxi und ließen uns nach Sighnaghi bringen (gesprochen Sirnagi). Der Taxi Fahrer war ein alter Mann dem wir wahrscheinlich das Geschäft des Jahres gebracht haben :) Während der Fahrt habe ich mich aber manchmal gefragt ob ich in einem 50 Jahre alten Auto sitze oder in einer Propeller Maschine, so laut und ratternd war der Motor. Preis der Fahrt umgerechnet aber immernoch ein Witz: 30 Lari für eine 30km Fahrt.

    Unterwegs eine Unterkunft gebucht in einem Guesthouse. Die Frau war super nett, erklärte uns mit Händen und Füßen aber, dass es zwischen 18 und 9 Uhr kein fließend Wasser gibt in der Stadt... Sie hatte aber einen großen Warmwasser-Tank parat, so ging eine Dusche dann doch. Selbst ist der Mann! Nach kurzer Erfrischung ging es dann zum "The Pheasant's Tears" eine georgisch-amerikanisch geführte Winery mit exquisitem Menü. Wir buchten ein Wein-Tasting, was auch sehr interessant und gut war. Essens-technisch sah das aber anders aus: der Kellner musste uns erklären, dass ihnen leider bis auf ein Hühnchen ALLE Fleischstücke ausgegangen sein - Also Tomatensalat und georgischen Käse gegessen (der war super! Traditionell gereift in Schafspelz!).

    Anschließend rüber zu dem vllt. einzigen anderen Ort mit Verpflegung, einer Art Café. Wein bestellt, der Kellner/Besitzer nicht sonderlich glücklich dass wir kein Essen wollten. Kurze Zeit später hat er dann einen halben Liter Rotwein über meine Hose und das Shirt entleert :( Besonders gut weil ich ja nur das nötigste aus Tbilisi mit habe... laufe ich also durch die Winerys mit passendem Duft.

    Die Nacht war ganz ok im Guesthouse, bis um 3.30 Uhr die beiden hauseigenen Hähne meinten sie müssen die Party und den Tag beginnen.

    Also früh raus und zur St. Nino Kirche inklusive Kloster marschiert. Lockere 5-6km und um 9h sind es hier schon lockere 30-32 Grad. Blöd nur dass dort alles renoviert und erneuert wird. Also wieder zurück und die Stadt noch ein bisschen angeschaut bevor es mit dem Taxi jetzt grade nördlich geht, zur ersten Weingebiets-Besichtigung.
    Read more

  • Day10

    Georgischer Wein - ein Gedicht!

    September 2, 2017 in Georgia

    Besagtes Taxi brachte Josh und mich zur Winery Khareba. Doch recht weit ab von den anderen großen Weinbauern wurde uns grade dieser Spezielle noch auf der Gareji Tour von einem französischen Paar empfohlen. Der Grund: Die komplette Anlage ist in einen Berg hineingebaut. So kann der Wein bei ca. 12-14 Grad Celsius ideal lagern (wir bekamen zur Besichtigung Decken gereicht) und ideal reifen. Denn georgischer Wein wird "komplett" also mit Haut und Kernen für seine gesamte Dauer in so genannten Kveris gelassen. Das sind aus Ton gefertigte Gefäße, die in den Boden eingelassen werden.

    Für 15 Lari bekamen wir eine kleine Führung durch die Tunnel, eine Einführung in die Weintradition des Landes und zusammen 4 verschiedene Weine zum probieren. Und ich muss sagen: ich hätte alle auf der Stelle gekauft! Georgische Weine sind im Durchschnitt deutlich süßer, dadurch aber auch deutlich süffiger als mancher europäische Trockenwein.

    Anschließend liefen wir die Straße weiter hinunter und gingen gleich zur nächsten Weinfabrik / Anlage. Hier empfing uns eine sehr nette junge Halb-Armenierin mit exzellentem Englisch und vor allem tollen Sidestories. Das Tasting dauerte aufgrund der interessanten Diskussionen so fast 1,5 Std. In dieser Zeit bekamen wir 6 verschiedene Weine, sowie einen hauseigenen Brandy und Chacha zum probieren. Ich muss sagen, ein wenig angeschwipst waren wir beide ;)

    Beide Tastings haben den gestrigen vielleicht nicht so glücklichen Tag doch deutlich vergessen lassen. Georgischer Wein sollte jedem einmal ins Glas kommen und ich bin sicher viele werden danach keinen bzw. deutlich weniger europäisch gekelterten trinken.

    Fun fact: Die Georgier trinken ihren Wein gekühlt, also auch den roten! ;) (Das muss auch so sein, ist er doch deutlich schneller vergänglich aufgrund des Kelterungsverfahrens.)
    Read more

  • Day3

    Gurjaani

    April 30 in Georgia

    Back on the road!
    Shortly after leaving Signahi we stop at a panoramic point to take some pictures of the town built on the hill. While waiting for the latecomers to get back on the bus, our guide explains us that many cars have a steering wheel on the right hand-side because Georgians used to import them from Japan (as they were cheaper and in better conditions than European and US cars).

    We then proceed to our next stop: Gurjaani, where we will have lunch as well as wine tasting and Churchkhela masterclass.
    It takes us around 40 minutes to get to the restaurant, that turns out to be pretty amazing: under a huge wooden porch covered with climbing plants some local women are preparing meat, bread, Khachapuri (❤) and Churchkhela (the sausage-like candies). On the other side of the courtyard another porch is hosting our dining tables. And, according to the delicious smell permeating the whole area, we will not leave hungry.

    Before starting this new gastronomic experience I look for the toilets and the sign makes me smile: "MEN to the LEFT because WOMEN are always RIGHT". It's official: I love Georgians!
    It's now time for Churchkhela masterclass: we learn how to make these sausage-candies by rolling a chain of nuts in a pot with a hot, sticky grape syrup. I must say I had better results when making the Kachapuri... 😑

    It's finally time to eat! We were expecting a quick snack, but we get instead a real feast with freshly baked bread, tasty veggies, roast potatoes and grilled pork. When we think we are already full we get our beloved Khachapuri and we definitely had still some room in our stomach for it, because the five dishes disappeared within a couple of minutes. 😂
    When we think it's finally coffee time, the "waitresses" (who obviously speak no English nor any other language known to us) bring us a lamb stew and a bean soup! This lunch is starting to remind me a Southern Italian wedding dinner...
    I try to get some more water by shaking the empty bottle in front of one of the waitresses, but all I get is to scare her to death as she runs away from me with a frightened face. At least our guide manages to order some tea...

    After lunch we have a wine-tasting session and it's already past 4pm when we finally decide that it's time to hit the road again. Not surprisingly we are over one hour behind schedule, but, most importantly, I run the risk of being abandoned in the delightful town of Gurjaani as everybody suddenly decides to get back to the bus while I am in the toilet. Luckily everybody knows "the one and only Elisa" (as I have been named ten minutes after we left Munich) and my absence is noticed before the bus actually leaves.
    Our next destination is Tsinandali, but we stop a few minutes on the way to take some pictures (and crazy group selfies 😉) in the vineyards.
    Read more

  • Day3

    Tsinandali

    April 30 in Georgia

    When we finally get to Tsinandali it's already past 5pm. We have planned a visit of an elegant villa surrounded by an immense park, but the next guidetour won't start until 6pm. That means we have plenty of time to have a walk in the green (or do some wine tasting) before we actually start the tour of the villa. When it gets a bit too chilly outside, I try to kill some time by having an overpriced latte macchiato in the cafeteria of the villa. This turns out to be a good opportunity to get to know one of my travel mates: Tina, a senior German woman from the Allgäu who lived many years in Tokyo and seems to know a lot about New Zealand.
    The actual visit of the villa (that apparently belonged to a famous Georgian nobleman) is honestly quite boring, but at least it only lasts for 20 minutes. We then proceed back to the bus, where we found one of our travel companions snoring on a seat: it looks like he got so drunk during the wine tasting that he didn't even wake up when we arrived in Tsinandali.

    Thanks to the evening light we can now clearly see a stunning 5.000-meter mountain peak not far away from us. On the way back to Tbilisi we also drive through the mountains and enjoy amazing views of the sunset on the Caucasus. The road is as spectacular as hilly and full turns, so that it takes us ages to get back to Tbilisi and we reach the hotel at 9pm: too late to do some more sightseeing, but not to take some more pictures from the rooftop of the building!
    This is our last night in the capital: tomorrow we will head West towards Kutaisi!
    Read more

  • Day15

    Na východ za vínom

    May 14, 2017 in Georgia

    Kakheti je región východne od Tbilisi, ktorý je známy produkciou vína. Tá sa vraj datuje až 8000 rokov do minulosti vďaka hlineným nádobám, v ktorých našli zvyšky hrozna.

    Náš vodič žiaľ nebol veľmi dobrý sprievodca a veľmi sme si nepokecali. Ukázalo sa aj, že to, čo sme si pôvodne dohodli, sme si len mysleli a až toľko ochutnávok sa nekonalo, no a neboli ani v cene.

    Všetko sa točilo okolo mesta Sighnaghi, administratívneho centra regiónu. Prezreli sme si niekoľko pamiatok - kláštor, okolo ktorého sa pestuje hrozno, malú pevnôstku spojenú s kostolom, hradby mesta. Čo bolo naozaj úchvatné boli vzdialené hory na severe, nad údolím Alazani. Vymyslený rozhovor:

    - "Ideme na hrebeňovku."
    - "Héj? A na ako dlho?"
    - "Ále, na pol roka..."

    Ochutnávku sme mali u pána, ktorý sa točí okolo vína asi 7 rokov a chce si postupne našporiť na hlinené nádoby, aby mohol robiť vlastné víno. Asi preto nám nalieval tak málo a postupne ešte menej. Víno však bolo chutné. Niekoľko fľaší sa aj kúpilo, jedna rovno vypila a jedna rovno rozbila. Tak sme si povedali, že to pre šťastie.

    Cestou späť sa vo mne ozval pivný duch a začal som hľadať podniky s poctivým pivom. Prvý bol zatvorený, v druhom sme už mali šťastie. V treťom chýbalo pivo, no našťastie zásielka došla kým sme jedli burgre. Dopriali sme si trochu "domácej chuti".

    Zavŕšili sme to cestou zubačkou na vrch k televíznej veži, odkiaľ mal byť mega výhľad na nočné mesto. Pozerať sme sa však museli len zdola, lebo na vežu sa nakoniec ísť nedalo. Zachránil to zábavný park, ktorý bol postavený všade naokolo. Nám však chýbal kredit na kartách, ktoré sme si už nestihli dobiť. Nabudúce už budeme vedieť, čo a ako :)

    Pomaly sa zberáme do Kutaisi, kde strávime poslednú noc.
    Read more

  • Day5

    Středa, dopoledne

    July 27, 2016 in Georgia

    Ve středu ráno jsem se chtěla proběhnout dolů do obchodu a koupit si snídani, ale Eliška a Maki se rozhodly se ke mně přidat, tak jsme šly (chůzí) ve třech. A půl. Od vchodu do hotelu nás doprovázel taky EGG dog, takový prťavý, tulivý chlupáč, kterému jeden z kluků ve městě včera koupil párek a psík nás od té doby následoval. Byl strašně rozkošný, pořád pobíhal sem a tam, před náma, za náma a vypadal, že nás hlídá 💓. Čekal na nás pak i před obchody, ale nakonec se někde ztratil 😢.

    Ve městě jsme konečně mj. zašly na venkovní market, kolem kterého jsme denně procházeli už od neděle. Je to takový malý dvorek nacpaný stánky a ty jsou zaskládané hromadami ovoce a zeleniny. Mají tam třeba broskve, melouny, švestky, rajčata, česnek, lilek, okurky, ale taky sýr, nějaké zavařeniny, nápoje a tak. Já jsem si tam koupila broskve (stejně jako rajčata jsou tu olbřímí) a holky si vzaly kus sýra, který se dává na khachapuri. Ten sýr mi hrozně chutná, je to něco jako náš balkán, ale lepší.

    V hodině s Robertou nám jedna Gruzínka řekla, že pokud se v gruzínštině líbáte vášnivě, používá se jiný pád (ergativ), než pokud se líbáte normálně (nominativ) 😃.
    Read more

  • Day5

    Středa, odpoledne

    July 27, 2016 in Georgia

    Po obědě jsme se s Dejvem, Mankou a Maki vydali vykoupat a u řeky se k nám přidala ještě Marina z Ruska. Chvilku jsme se jen tak váleli ve vodě, ale potom jsme šli prozkoumat ještě jiné 'ramínko' řeky o kousek dál (je tak malé, že se mu 'rameno' fakt říct nedá) a skončili jsme vylepšováním hráze z kamenů, kterou tam včera někdo postavil, protože Dejva napadlo, že když ji trochu zvýšíme a líp uzavřeme, tak bychom mohli zvednout hladinu vody a třeba by se tam pak dalo i trochu plavat. Naprosto jsme se všichni ponořili do našeho stavitelského úsilí a byla to hrozná zábava. Naštěstí se tam menší i větší šutry válí všude okolo, takže nebyl problém najít jakýkoliv podle našeho gusta. Doopravdy se nám podařilo hladinu zvednout a tak jsme si nakonec i trochu zaplavali. Taky jsme si s Mankou uplácaly sněhuláka z jílu 💕.

    Protože jsme toho ale neměli dost, tak jsme s Mankou, Dejvem a Marinou šli do vody i po odpoledních přednáškách a pustili jsme se do úprav jiné hráze - té, co byla v místě, kam jsme se chodili koupat normálně. A co se nestalo - z ničeho nic, naprosto beze slova, se k nám přidala i gruzínská mládež (tak ve věku od 6 do 16). Většina z nich ani neuměla anglicky, ze začátku se nás vlastně ani nedívali, prostě jsme jen pracovali na společném díle 😊. Pak jsme se s nimi i trochu dali do kontaktu. Třeba když jsem nesla jeden fakt těžký šutr, tak mi jeden kluk naznačil, že mi pomůže a nakonec ho odnesl za mě. Dva z těch kluků (Luka a Nik) uměli anglicky a dali se se mnou a s Mankou do řeči. Trochu jsme je vyděsily naším věkem. Řekli nám, že je jim 16, načež Manka prozradila svých 23. Byli v šoku chudáčci. Pak se ptali mě, mysleli si, že jsem mladší než M., tak jsem jim řekla těch 26. Mrzí mě, že nemám zaznamenané audio zvuku, co následně vydali 😂. Podařilo se mi navázat ještě jeden milý kontakt. Všimla jsem si, že tam po mě občas pokukuje jedna tak 8letá holčička a když jsem začala házet žabky, tak to začala zkoušet taky, ale nešlo jí to. Neuměla anglicky, tak jsem jí to vysvětlovala vyloženě pohybově, beze slov a normálně se jí to pak po pár minutách fakt dařilo! Měla jsem z toho hroznou radost a je to jeden ze zatím nejlepších zážitků odtud ☺.

    Od vody jsem odešla dřív než ostatní a vydala se s Christiane trochu prozkoumat uličky Lagodekhi. Kousek od hotelu jsme objevily a zrovna i vyzkoušely pekařské okýnko, kde prodávají puri. Za 6 korun tam člověk koupí fakt velké puri, hurá, neumřu hlady! V obchodech tu totiž prodávají spíš sladké pečivo a na to moc nejsem. Při procházce s Ch. jsem navíc zjistila, že na to, jak ošuntěle a zapadle to tu působí, tak je tu obrovské množství různých obchodů a podniků.
    Read more

You might also know this place by the following names:

Kakheti, Kachetien, Кахеҭи, Kaxeti diyarı, Кахетыя, Кахетия, Kachethi, Kakhètia, КӀахети, Kachetie, Kaxeti, Kaĥeti, Región de Kajetia, Kahhethi, کاختی, Kakhétie, קאחתי, Kaheti, Կախեթի մարզ, Cachezia, カヘティ州, კახეთი, 카헤티 주, Kachetija, Кахетија, Kacheti, Къахет, Kachetia, کاخطی, Cachétia, Кахеті, KAK, კახეთიშ აკანი, 卡赫季州

Join us:

FindPenguins for iOS FindPenguins for Android

Sign up now