Rano Kau

Jako první tour jsme zvolili okružní jízdu po ostrově s Israelem, naším hostitelem a pro tento den také průvodcem. V 10:00 nás měl nabrat v našem ubytování a tak jsme vše včas připravili, aby nás znovu nepřekvapili těsně po spánku jako včera.

K našemu překvapení v autě po příjezdu také seděla Sari s Amelií. Prý nám budou celý den překládat. Nejdříve dojeli natankovat a po cestě nám ukázali ještě lepší místa, kde nakoupit jídlo. Nejsou tady žádné supermarkety, jen malé sámošky, které jsou předražené. I proto nám už hned po rezervaci ubytování psali, že si máme přivézt vlastní jídlo v kufru, abychom ušetřili. To se nám stalo poprvé a my tedy netušili, co na nás čeká.

Po tankování jsme konečně vyrazili na výlet. Jako první nás Israel vzal na Rano Raraku, což je sopka, kde se vyráběly sochy Moai. Ty se nejdříve vytesaly do skal a když byla jejich přední strana hotová, oddělily se od skalního masivu, přesunuly na jejich cílovou lokalitu a tam se dodělala jejich zadní strana. Všechny sochy z ostrova pocházejí právě z Rano Raraku. Ve svazích hory zde stála spousta soch a další bylo možné najít ještě připojené do skal. Ty se nestihly oddělit a tak jsou nadále součástí sopečného kopce.

Israel nám vše vysvětloval a jeho žena Sari pro nás vše překládala. U toho měla svou tříměsíční dceru ve vaku a i přes šílený vítr nám podávala výklad. Počasí se tu extrémně rychle mění, a tak jsme na začátku měli krásně a svítilo slunce, o pár chvil později k nám dorazil vítr a déšť. Ta bouřka byla natolik silná, že mi trvalo dvě minuty, než se mi povedlo obléknout bundu. Vítr byl tak silný, že jsem díky dešti nic neviděl a neměl jsem páru, jak se dostat dovnitř. Sari s Amelií byly asi 50 metrů před námi na kopci a pokračovaly dál a my nechápali, jak to můžou zvládat.

Sochy reprezentují krále a další významné osobnosti z místního lidu. Pokud nějaký král umřel, v tu chvíli tu začali s tvorbou jeho sochy. Ta dodávala jeho městu a lidu sílu, kterou nazývali mana. Proto byly sochy hlavním cílem znepřátelených klanů a když je protivníci povalili, klesla morálka a tím i síla napadeného klanu. I proto byla spousta soch nalezena právě v povaleném stavu a musela být znovu zdvižená do současné podoby. To je tedy alespoň jedna z teorií.

Dalším navštíveným místem bylo Tongariki. Zde stojí celkem 15 soch v řadě. Platforma Ahu Tongariki byla zničena v roce 1960 tsunami vyvolaným silným zemětřesením v Bolívii. To odneslo sochy do vnitrozemí až 150 metrů daleko a část z nich stáhlo zpět do moře. Všechny sochy až na jednu ztratily svůj "klobouk", který je vytesán z jiného, lehčího kamene. Ten je zbarvený do ruda. Nemá to však být klobouk, ale culík, který tu dříve kralové a náčelníci nosili. Většina z nich zmizela do moře, naštěstí byla ale opět nalezena a teď leží nedaleko soch.

V pozadí naráží vlny do skal a za nimi se tyčí malý ostrůvek Matu Marotiri. Za sochami je schované malé pohřebiště, kde se těla zesnulých spalovala. Jejich popel měl být odnesen do oceánu, který spojoval světy mezi živými a mrtvými.

Odsud jsme pokračovali na severní pobřeží ostrova, kde podél cesty stál kámen Pu' o Hiro. Do něj jsou vytesány otvory a při foukání dovnitř kámen vydává zvuky. Ty mají lákat ryby z okolí, aby připlavaly k ostrovu a místní je mohli lovit. Israel se pokusil rozeznít kámen Pu' o Hiro, bohužel neúspěšně. Celý přitom zrudnul a omlouval se a říkal, že to není tak jednoduché, že nám ale později ukáže video, jak se to povedlo jiným domorodcům. Ještě jsme zastavili u rytin ve skále Papa Vaka, kde je vyzobrazen tuňák a žralok.

Nedaleko odsud se také nachází Te Pito te Henua, což je místo, kde se leží speciální kameny. Díky vyššímu obsahu železa se zahřívá na vyšší teploty než ostatní kameny a také způsobuje odchylku na kompasu. V jazyku Rapa Nui se Velikonoční ostrov jmenuje právě "Te Pito te Henua", což v překladu znamená pupek světa. A ten má být právě tady.

Nakonec jsme si dali pauzu na oběd u pláže Anakena. Ta je obklopena palmami (jako jediná na ostrově), mezi nimi pobíhají slepice a kohouti a v pozadí se tyčí platforma Ahu Anakena se sedmi sochami Moai. My si sedli spolu s naším hostitelským párem, objednali jsme si vynikající empanadu k obědu (taštička plněná různými věcmi - u mě sýr a rajče, u Niki tuňák a sýr) a k tomu si dali pivko. Během jídla nám Israel a Sari dali tipy na další výlety a kam zajít do restaurace na ostrově.

Anakena je asi ta nejhezčí pláž na ostrově a zároveň místo, kam měl dorazit první polynéský osadník, Hotu Matu'a. Máme v plánu se sem ještě vrátit další dny a vykoupat se, když to počasí dovolí, a tak jsme tu netrávili zbytečně moc času.

Poslední zastávkou byla Vaitea, malá farma připomínající tragédii, kdy byl Velikonoční ostrov pronajat britské společnosti na chování ovcí. Přitom byl celý lid držen ve městě Hang Roa a nucen pracovat na farmách, aby si za to mohli koupit jídlo. Po několika letech se za Rapa Nui postavilo Chilské námořnictvo a tak dostalo ostrov na starost.

Po dlouhém výletě nás dovezli zpět domů a přinesli i větší pánev, kterou potřebujeme na vaření, a k tomu 3 manga z jejich zahrádky. Nám zbyly síly už jen na rychlý nákup jídla k večeři a krátkou procházku k Ahu Tahai. Po západu slunce jsme se přesunuli domů, kde jsme si v klidu uvařili a rozhodli se, že další den strávíme odpočinkem. Cítíme se tu jako na dovolené, i když to asi zní divně, když teď cestujeme už několik měsíců. Ale chceme to pojmout jako dovolenou a v klidu si to užít. Přeci jen se sem jen tak nevrátíme.Read more