Dinamo Stadium

Další večer, další akce. Jsou tu fakt šíleně akční organizátoři a pořád se něco děje. Dnes to byla ochutnávka vína. Dole v jídelně byly nachystané stoly plné zdejšího vína (bílé, červené, suché, polosladké i sladké), k tomu puri, ten slaný sýr, plátky melounu a broskví. Nejdřív byla nějaká přednáška o vinařství v Lagodekhi/Kakheti, ze které ale moc nemám, protože je v jídelně špatná akustika. No a pak se pilo. Každý si mohl sám nalít kolik čeho chtěl. U toho se lidi procházeli, povídali si... Myslím, že je to přesně můj typ akce 😁. Seznámila jsem se s dalšíma (pro mě) novýma lidma, třeba s Tomkem z Polska, Maxem a jeho přítelkyní (oba z U.S., zjistila jsem, že on tu učí fonetiku) nebo s Lukou z Bosny (který mi slíbil, že ho můžu kontaktovat ohledně vokativu!). Konečně jsem si taky troufla jít za Tobiasem, který tu učí a já slíbila Karlíkovi, že ho budu pozdravovat, protože jsou kamarádi. Zapletli jsme se do debaty ohledně jeho templátové teorie pro češtinu, ale stejně nejsem úplně přesvědčená, že to je... elegantní teorie 😞.

Nejvíc jsem si ten večer pokecala s holkama z Polska, se kterýma jsem se včera náhodou seznámila, a s Andrejem z Běloruska. Sedí mi jejich smysl pro humor. Až se většina vína dopila a většina lidí šla pokračovat v zábavě před hotel, my 4 jsme tam ještě zůstali a přidružili jsme se ke skupince místních, většinou postarších lidí. Jedna paní mi vysvětlila, jak je to se zdejšími přípitky. Nejdřív se připíjí na Boha, pak na svobodu, pak na rodiče, no a pak to už záleží na vlastní kreativitě, přičemž poslední přípitek bývá ten nejkreativnější 😆. Mají taky víc obdob pro 'cheers', my s místními jsme ten večer používali takovou, kdy hostitel zavolá 'gamar-" a ostatni doplní "-jus" /džus/, a celý proces se zopakuje tak třikrát za sebou. K červenému se jí ten sýr s puri. Mají taky bílé stolní víno a říkají mu European style, ačkoliv nevím proč nebo v čem je rozdíl.

Po skončení akce jsem nevěděla, co dělat, jestli už jít spát nebo co... Šla jsem se do kuchyně napít a objevila jsem tam sešlost Gruzínek (EGGerských i z hotelu), které v kuchyni zpívaly národní písně a tančily. Znělo a vypadalo to úžasně, že to ani nedokážu popsat. Lead dělala Mariam a pamatuju si třeba písničku o tom, jak je kluk nešťastně zamilovaný do holky, která ho nechce, a i když je smutný, tak je zároveň rád, že našel takový cit. Jmenuje se to, myslím, Nauč mě, jak být smutný. Vůbec zpívaly hodně takových temnějších balad. S Mankou (kterou jsem tam zavolala, protože jsem věděla, že ji ta sešlost nadchne) jsme si pak střihly Holku modrookou a Mezi horami. Z té druhé písničky byla pobaveně zděšená Ola (která se tam taky objevila), jelikož umí dost dobře česky a rozuměla, o čem to je. Mezi horami se taky líbilo Gruzínkám, je to dost podobné jejich písním. Jednu písničku zazpíval i Jeff (učí, myslím, sémantiku?). Holky nás učily nějaké gruzínské tance, ale moc nám to nešlo, asi nejsme dost elegantní. Na dobrou noc jsme si dali Rock You a Drunken Sailor.Read more