Dinamo Stadium

Discover travel destinations of travelers writing a travel journal on FindPenguins.

8 travelers at this place

  • Day155


    February 13, 2020 in Georgia ⋅ ☁️ 4 °C

    Von den Bergen aus ging es wieder nach Tbilisi, da die Geburtstagsfeier meiner Freundin Cheryl auf dem Programm stand. Ich verbrachte wieder knapp eine Woche hier.
    Auf dem Programm standen:
    - Wizard-Abende,
    - Cheryls Geburtstag,
    - Bowling,
    - Restaurantbesuche mit georgischer Musik und Tanz,
    - Wäsche waschen,
    - Visum für Aserbaidschan beantragen,
    - Päckchen zur Post bringen.
    Außerdem gab es einen Abschiedsabend, da ich meine neuen Freunde jetzt erstmal nicht mehr sehen werde.
    Es tat gut, zwischendurch wieder ein geregeltes Sozialleben mit einem festen Freundeskreis zu haben.
    Read more

  • Day2


    July 11, 2018 in Georgia ⋅ 🌙 27 °C

    Wow, Tiflis ist wunderschön, mega entspannt, total heiss und super lecker! Nach der frühen Ankunft haben wir erstmal versucht, im "Park" am Flughafen zu pennen, was nicht gut geklappt hat. Also ab in die Stadt trotz früher Stunde, und glücklicherweise durften wir morgens um sechs schon ins Hostel einchecken, Zimmer alleine für uns mit Blick auf die Berge. Ein Traum! Und dann ganz entspannt los auf Entdeckungstour: Das beste Frühstück hier in der Gegend!Read more

  • Day7

    Martvili Canyon

    May 4, 2018 in Georgia ⋅ ⛅ 28 °C

    Last wake-up in Mestia. 🙁
    A long day lies ahead of us as we have to be in Kutaisi by tonight. I will definitely miss these mountains...
    Departure is set at 8.30am and this time I am really the last one to show up in the breakfast hall, but I still make it to the bus in time. We are probably getting used to these long transfers: after a couple of toilet and coffee stops we are already at the Martvili Canyon, a hot rocky valley not far away from the town of Inchkhuri. Even if it feels like we have just left Mestia, it's actually 3.30pm!

    Knowing we wouldn't be able to stop at a restaurant, this morning we packed some food for a picnic. Luckily the weather is again amazing but the heat is terrible and finding a spot in the shade that hasn't already been used by local cows as an open-air toilet is not an easy task.
    Quickly consumed our lunch (we are by now obsessed with the motto of our guide "if it's possible, you may want to hurry up a little bit"), we walk further down the valley until we reach the entrance of the canyon itself. After wearing a life vest, we split into small groups and get on the pier, where some inflatables are waiting for us.
    I get on the second boat together with Jitka, Ralf, Tina and Colin. It looks like only the two passengers in the first row get to paddle, so I can simply sit back and relax enjoying the scenery and taking pictures.
    The canyon is truly breathtaking: a narrow creek with shallow super transparent green water carves its way in a 20- to 40-meter deep gorge. Like other places we visited during this trip, it looks unreal... The boat trip doesn't last long (the canyon stretches for 2,5 km but only the first part is accessible) and we have time for a quick walk in the bush where we get more stunning views of the gorge ans discover some more chasms and waterfalls.

    After a quick walk around we start heading back to the bus: it's not a long way until the parking lot, but the heat is almost unbearable and we have to stop at some strategically-located stands selling pomegranate juice. These people really do know how to do business...
    When we are finally back on the bus, we realise that our vehicle has turned into a furnace after lying for over an hour in the sun. Our funny mute bus driver decides to solve the situation by making everybody get off the bus and turn both the AC and the stereo on, so that the whole valley echoes with the tune of "Despacito". No need to say that some of my travel mates (not the German ones, obviously) can't resist the temptation to start dancing surrounded by enthusiastic locals that reward them for the entertainment with free chocolate. What an experience!!! 😂
    Read more

  • Day7


    May 4, 2018 in Georgia ⋅ 🌙 22 °C

    After this unplanned dance break we get back on the bus and this time Silvio sits next to me. Talking definitely helps to kill time and, before I even realise it, we are already in Kutaisi. We are kindly given an hour to check in at the reception and have a shower before we go out again to explore the town. As I'm sharing the room (and the bathroom) with Lola, it takes us slightly longer and we get to the lobby two minutes later than the agreed time... Just to find out that the others have already left!
    Luckily a group of 30 Germans strolling in the streets of an old Georgian town doesn't go unnoticed and we quickly catch up with our travel mates.
    Kutaisi used to be the capital of Georgia before Tbilisi and still has many monumental buildings, alternated with ruined abandoned houses. This contrast between modernity, luxury and poverty is what I personally find most striking about Georgian cities.

    At 8.30pm we are so hungry that we are not listening to our poor guide anymore and he has no other choice than giving us some advice for some good restaurants. I go with a small group to what seems to be a very typical local restaurant and we are quickly joined by most of our travel mates. Judging by the number of guests, food must be quite good here, but I cannot say the same about the service: they bring us a the drinks and a Adjaruli Khachapuri (a sort of ship-shaped open Khachapuri filled with cheese, melted butter and one egg)... and nothing else!!! After an hour we desperately ask one of the waitresses if we will still have to wait for long and we realise they had no idea we ordered something else...
    We end up spending over two hours in the restaurant sharing our dishes as they all arrive at different times. After dinner most of our group goes dancing, but Lola, Jitka and I get back to the hotel: tomorrow we will have a very long day as we will travel during the night flying back to Munich.
    Not to mention that I obviously still have to pack all my stuff into the only small carry-on trolley I brought with me...
    Read more

  • Day8


    May 5, 2018 in Georgia ⋅ ⛅ 28 °C

    Last wake-up in Georgia. At least for the this year, I guess...
    Some people were so brave to get up at 7am to go to a local market, while I just manage to take my bags to the bus and get to the breakfast hall 5 minutes before departure.
    Tonight we have to be back in Tbilisi and our holiday is unfortunately over, but we will first stop in Borjomi for a couple of hours. This town not far away from Tbilisi is world-renowned for the production of mineral water. Our driver seems to be a bit crazier than usual and starts overtaking on bends with cars coming in the opposite direction... I will never get used to Georgian driving! On the way to Borjami we also see an amazing fortress: the Surami Castle.

    A friend back in Munich put me in touch with two very good friends of his that are living in Tbilisi. And one of them - Mishka - happens to work at the water plant in Borjomi! We decide to meet at noon at the entrance of the Borjomi gardens, so I have the time to stroll a bit in the park and taste its famous mineral water from a hot natural spring. I must admit the taste is not exactly exciting...
    Mishka picks me up right in time before we are hit by a crazy storm and it starts pouring with rain. After a short drive into the valley, we decide to stop at a traditional restaurant where we order a crazy amount if food, including am interesting walnut-filled trout, grilled beef, fried cheese and the inevitable Khachapuri. Since we are obviously not able to eat everything up, we ask the waitress to wrap the remaining Khachapuri up: now anything can happen, but with my Khachapuri doggy bag on my side I will feel safe.
    I think I underestimated Georgian hospitality because there is no way I can convince Mishka to let me pay for at least half of the total bill, nor to avoid that he buys me sweets and magnets in the streets.
    We get back to my bus right in time to leave. I hope they would have waited for me if I had arrived one minute later...
    Read more

  • Day2

    Letiště Tbilisi, lidi

    July 24, 2016 in Georgia ⋅ ☀️ 20 °C

    Hm, možná jsem si před příletem mohla dát aspoň kalhoty. Spolu s námi přiletěla turecká linka a u pasové kontroly jsem se svých kraťáskách cítila trochu odhaleně.

    Na letišti jsem se v kavárně Cappadoccia potkala s hromadou EGGařů a našla jsem i Christiane, se kterou jsem byla domluvená na společné prohlídce Tbilisi. Ostatní si objednali taxík do Lagodekhi a my s Christiane jsme ještě 2 hodinky seděly a povídaly si, čekajíce na první ranní autobus (jezdí od sedmi). Je původem z Německa, ale teď dělá doktorát ve Švédsku (pod nějakou Švédkou, která má dítě se Starkem) a zaměřuje se na ostrovy (ty lingvistické :) ). Ráda cestuje a vypadá velice sympaticky.

    Na záchodech mě překvapil panáček s hidžábem (nebo je to prostě šátek?), přitom jsou tu hlavně pravoslavní.

    Při čekání v kavárně jsme viděly další doletivší skupinu z nějaké muslimské země a všechny ženy byly v kompletních burkách. Zvláštní pohled i pocit. Nenápadně jsem schovala nohy pod stůl.
    Read more

  • Day1

    Pl. Piłsudskiego

    July 23, 2016 in Georgia ⋅ 🌬 26 °C

    Ať se člověk snaží jak chce, vždycky něco opomene. Proč mě nenapadlo, že budu ve Varšavě potřebovat POLSKÉ peníze na autobus na letiště?

    Rozloučila jsem se s Janou a zamířila na autobus. Nejdřív špatným směrem, ale na první křižovatce jsem se obrátila. Zastávku jsem pak už našla poměrně snadno. Malé náměstíčko, na něm dva čekající autobusy, v každém řidič. Proč je tu napsaný jen autobus 24, když odsud má jet na letiště 157? Aha, druhé nástupiště. Mluví řidič anglicky? Trochu. Můžu v autobuse platit kartou nebo eury? Ne, jen złotými. Sakra. Slečna za mnou mluví anglicky. Nemá náhodou złoté, že bych s ní vyměnila za eura? Nemá, bohužel, ale poblíž viděla směnárnu. Super. Pospíchám tam, najdu jednu ještě blíž, ale mají zavřeno. Před ní ale sedí prodavač a tvrdí mi, že lístek si kartou můžu koupit v automatu. Kde že je ten automat? No na zastávce přeci. Dojdu rychle zpátky na zastávku. Nikde žádný automat. Co to..?! Ptám se druhého řidiče, konečně někdo mluví anglicky pořádně. Vysvětlí mi, že kartou můžu platit v automatu přímo v autobuse. Přebíhám zpátky k autobusu na letiště a řidič mi říká, že to nejde, protože... Důvodu nerozumím. Dovede mě k automatu uvnitř a ukáže na něj. Na obrazovce je vykřičník v trojúhelníku. Jo taak, jemu ta mašina nefunguje! A mohla bych si koupit lístek v tom vedlejším autobuse a vrátit se sem? Samozřejmě. Pán se na mě dívá jako na blázna. Běžím (a teď už vážně běžím) do druhého autobusu. Dobře mluvící řidič se na mě směje a pomůže mi naťukat správnou jízdenku. Vracím se do autobusu na letiště, nadšeně mávám lístkem na špatně mluvícího řidiče a volám, že už ho mám. Dvě minuty na to se zavírají dveře a my odjíždíme. Pche, tohle jsem zvládla s přehledem 😅.Read more

  • Day1

    Warsawa Chopin Airport

    July 23, 2016 in Georgia ⋅ 🌬 26 °C

    Dojmy z letiště? Obrovské. Moderní. Tančící harekrišňáci. Krásná auta. Moje neschopnost vybrat si jen jednu knížku. Nakonec jsem šla do Daring Greatly, i když jsem původně chtěla nějakou fikci. Jo a objevila jsem tam knížku YOU!Read more

  • Day2

    Letiště Tbilisi, přílet

    July 24, 2016 in Georgia ⋅ ⛅ 20 °C

    Spánek asi hodinku, hodinku a půl, ale přílet nad noční Tbilisi za to stál. Na letišti nás uvítal policejní sbor a troubili, když jsem si fotila letadlo za nimi. Budu obviněná ze špionáže 😎?

  • Day2

    Tbilisi procházka

    July 24, 2016 in Georgia ⋅ ⛅ 25 °C

    Cesta do centra trvala hodinu v narvaném autobuse, ale naštěstí jsme seděly. Jízdenky tam prodávala strašně milá paní, která neuměla ani slovo anglicky, ale dorozumět jsme se rukama nohama zvládly. 'Řekla' nám, kolik stojí ten lístek, vyměnila jsem jí větší za drobné pro jiného cestujícího a poradila nám cestu na metro.

    Dostat se do centra bylo docela dobrodrůžo, ale nakonec jsme se ocitly na nějakém výhledu, který byl fakt krásný.

    Na kopci nad Tbilisi stojí 20metrová socha Matky Gruzie a jde vidět skoro odevšad. Zdá se mi, že se hýbe. Je trochu děsivá, ale impozantní.

    Fascinujícím způsobem míchají staré s novým.

    Gruzincům se líbím. Ať už jsou to ty kraťase nebo blonďaté vlasy. Dokonce jsem dostala pusu. Od Timura, který mě naučil přecházet silnice. Ke konci byl trochu vlezlý, ale když jsem mu to dala najevo, nechal toho.

    Nemají moc přechodů a když je mají, tak je ignorují. Chodci i řidiči.

    Moc rádi troubí. Na všechny a na všechno a z různých důvodů. Ať už je to vztek, pozdrav, upozornění (třeba na to, že tě předjíždí).

    Jsou akční a opravdu se snaží o výdělek. Nejde projít po ulici s kufrem, aniž by za vámi nedoběhlo 10 Gruzinců a nenabídli ti rozvoz kamkoliv po Gruzii.

    Na ulicích mají kabinky s tureckými záchody.
    Read more

You might also know this place by the following names:

Dinamo Stadium

Join us:

FindPenguins for iOSFindPenguins for Android

Sign up now