Очистить поиск
Trans America
  • Ivo Drahorád
Текущий
  • Ivo Drahorád

Trans America

Solo bicycle tour across America
from Seattle to New York. Читать далее
ПодписатьсяОбзорОбзорКалендарьКалендарьФотографииФотографииПоделитьсяПоделитьсяКорзина
ОбзорКалендарьФотографии
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Vzhůru do dalšího dne.
    Vzhůru do dalšího dne.Takovouhle cestu fakt nechcete 😟Konečně trochu zeleně.Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc.1Končíte? Zastavte se u nás.

    Day 22 - 57 km - Stát pro abstinenty

    27 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 33 °C

    Vstávám brzo, abych se co nejrychleji sbalil a nebudil zbytečnou pozornost. Ale ještě se ani pořádně nerozednilo a už do stanu doléhají hlasy a bečení ovcí. Ta ohrada pro dobytek nebyla tak úplně opuštěná, ráno přijel kamion se zvířaty a ta teď pouštějí do výběhu.

    Vylézám ze stanu, ale nikoho moc nezajímám. Jenom jedna dívčina se mě ptá, kolik mil mám dneska v plánu. Tím zájem o mě končí a já můžu v klidu dobalit a vyrazit na cestu.

    Říkal jsem si, že těch dnešních necelých 60 kilometrů bude v pohodě, ale nakonec to byl fyzicky zatím nejnáročnější den. Rozbitá cesta, strmé kopce, pořád nahoru a dolů, vedro, navíc se projevila únava z předchozího dne a aby toho nebylo málo, došla mi voda. Naštěstí jsem po cestě narazil na ranč a o vodu poprosil.

    Po příjezdu do kempu jsem pak v blízké benzínce skoro vykoupil všechno, co teče, abych doplnil deficit tekutin.

    Ovšem do mé vychytávky s pivem mi Wyoming hodil vidle. Tady smí prodávat alkohol pouze ten, kdo má na to licenci. Takže vůbec není samozřejmost, že si u pumpy nebo v marketu koupíte pivo. A bohužel, tady v Hulettu, kam jsem dojel, tu licenci nemá nikdo 🫣 Naštěstí Wyoming brzy opustím a v Jižní Dakotě, která bude následovat, by měly být podmínky už zase normální 🤗

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Malá farma za Broadusem.
    Malá farma za Broadusem.Do nitra prérie.Potkat projíždějící auto je radost.Tak už Wyoming.

    Day 21 - 91 km - Někde ve Wyomingu.

    26 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 32 °C

    Tak se splnil můj předpoklad, že dneska budu bez signálu. Kdo by ho taky v téhle pustině potřeboval 🤗

    Ráno vyrážím kolem půl deváté (z postele se nechtělo 🤷), u pumpy ještě kupuju nějaké pití a prvních čtyřicet kilometrů valím po asfaltu. Abych nevyšel ze cviku, tak asi po třiceti kilometrech defekt - klasika, drátky z pneumatik. Takže sundat brašny z kola, vyndat zadní kolo, zalepit duši, nezapomenout vytáhnout zapíchnuté drátky z pláště, pak to zase všechno poskládat a jede se dál. Po čtyřiceti kilometrech odbočka ze silnice na prašnou cestu, po které jedu dneska až do konce a zítra většinu dne.

    Opustil jsem jistotu asfaltu a jedu po štěrkových prašných cestách, občas nějaký ranč, kolikrát si nejsem jistý, jestli nejsem na soukromém pozemku, ale zatím na mě nikdo nestřílel ani mě nehonili psi. Jak už je mým zvykem, dneska jsem nepozorovaně a bez rozloučení opustil Montanu a překročil hranice Wyomingu.

    Horší je to s místem na spaní, buď je podél cesty ostnatý drát nebo cedule se zákazem kempování. K večeru už toho ale mám docela dost, jízda v občas hlubokém štěrku bere sílu, tak když vidím nějakou opuštěnou ohradu pro dobytek, stavím stan vedle plotu a pro dnešek končím.

    Budu doufat, že noc bude klidná, zítra bude off road pokračovat.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Ta Amerika je fakt ukrutně veliká.
    Ta Amerika je fakt ukrutně veliká.Broadus

    Day 20 - 63 km - Horší než díra u Hanušovic

    25 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 25 °C

    Dneska jenom jedna fotka podél cesty. A i to je moc. Prostě kdybych fotil každých pět kilometrů a ty fotky sem vložil, vypadaly by naprosto stejně.

    Jak moc se mi západní Montana líbila se svými horami, lesy, řekami, tak jakmile jsem opustil oblast Skalnatých hor, krajina přešla do liduprázdné monotónní prérie, kterou protíná jenom přímka silnice.

    Těch dnešních zhruba šedesát kilometrů bylo dáno dojezdem do městečka Broadus, což je sice zapadákov i ve srovnání s podobnými místy na západě USA, ale je tu na míle daleko jediná možnost ubytování. V tak drahém motelu jsem v životě nebydlel, ale potřeboval jsem provést takový PHD (kdo byl na vojně, tak ví), prostě vyprat, trochu se dát do pořádku, zkontrolovat kolo, nakoupit jídlo na další cestu a vyspat se poněkud v civilizovanější formě. Před sebou mám asi 150 km, dva dny bez osídlení a po vedlejších cestách, tak potřebuju nabrat sílu a odhodlání 🤗

    Kdyby snad náhodou zítra nevyšlo pravidelné vydání, tak nejpravděpodobnější důvod bude, že se budu pohybovat v místech, kam signál ani Velký bratr nedosáhne.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Vychytávka k nezaplacení.
    Vychytávka k nezaplacení.Tak snad abych zpomalil 🤗Dneska většinou takhle.Romantika v přírodě (legálně na tábořišti 😉)

    Day 19 - 71 km - Jedno pivo, prosím

    24 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 27 °C

    Na horké dny, které tady v tuto dobu panují, mám jednu vychytávku.

    Když jsem před třemi lety jel na kole po Route 66 a potácel se kdesi v Texasu v protivětru a vedru, skýtající nehezký pohled, zastavil jeden dobrý člověk auto a podával mi občerstvení, mimo jiné i termosku s vychlazeným pitím. Určitě si umíte představit, jaký je rozdíl mezi vodou, kterou máte v bidonu a která má teplotu okolí a vodou lahodně vychlazenou.

    Takže tu termosku, ač je to další zátěž navíc, vezu s sebou i tentokrát a většinou v ní mám ionťák, koupený u pumpy z chladícího boxu a po cestě mohu upíjet krásně studené pití. Ale pozor! Když do cíle už není daleko a vím, že to bez zdravé výživy vydržím a zároveň když je po cestě nějaká benzínka nebo krámek, tak koupím pivo a ještě studené ho přeleju do termosky. A mohu pak končit kdekoliv, třeba i na nouzovém tábořišti bez vody jako dneska, a vím, že večer si můžu dát jedno orosené 🍺. I to patří mezi takové drobné radosti cestování 😉

    A nějaká příhoda z natáčení? 😄 Dneska jsem měl po cestě jeden, jak říkám ku..va kopec, asi 10 km stoupání. Někde v polovině jsem toho měl tak akorát dost, tak že si odpočinu. Zrovna tam byl široko daleko jediný kousek stínu, kolo opírám u krajnice, já se složil do trávy. Jak tak relaxuju a přemýšlím, jak dlouho vydržím ležet, koukám, že u mě zastavuje auto. A na dveřích nápis Sheriff 🙈 Mozek rychle rekapituluje, co jsem provedl a za co mě zastřelí, tak vstávám připraven hájit svou nevinu. Z auta vystupuje mladý kluk, tak pětadvacet let, v uniformě, na opasku pistoli a pouta, na prsou šerifskou hvězdu, usmívá se a podává mi ruku. Jestli jsem v pořádku a jestli něco nepotřebuju. Horlivě přikyvuji, že jsem ready, že jenom odpočívám. Kam prý jedu, když říkám do New Yorku, zakroutí hlavou, že prý jsem blázen, znovu se zasměje, ještě se ujistí, jestli nepotřebuju vodu, podání ruky a odjezd. Z toho plyne, že i setkání se zákonem může být v pohodě, záleží, kdo ten zákon představuje.

    Ale jedna věc mi doteď vrtá hlavou. Šerif přijel ze stejného směru jako já a když odjížděl, tak se otočil a jel zpátky. To znamená, že nejel jen tak náhodou kolem. Že by dostal hlášení od kolemjedoucích řidičů, že v příkopu leží chcíplý cyklista? Nebo snad Velký bratr? 🫪 Kdo ví...

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Náhrobek neznámého vojáka.
    Náhrobek neznámého vojáka.Dnes mají indiáni z bitvy byznys.Je libo suvenýr?Památník na vrcholu kopce, kde údajně padl generál Custer a zbytek jeho vojska.Pohled na bitevní pole.2... límce modrých kabátů barví krev červená, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná ...Kostel po americku.1Můj anděl z kostela.2Večer to vypadalo dramaticky, ale až na pár kapek z toho nic nebylo.

    Day 18 - 74 km - Tam kde leží Little Big Horn

    23 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 34 °C

    Včera nebylo o čem psát a dnešek je plný zážitků. Původně jsem myslel, že napíšu něco o bitvě u Little Big Hornu, ale nakonec toho bylo nečekaně poněkud víc.

    Slavnou bitvu ovšem nevynechám. Michal Tučný zpívá: Tam, kde leží Little Big Horn je indiánská zem 🎼🎵🎶. No, ona původně indiánská zem byla celá Amerika, než sem přišli Evropané prosazovat své zájmy. Bitva u Little Big Hornu se obecně popisuje jako jednoznačné indiánské vítězství nad americkou armádou, Američané to vidí pocitově trochu jinak, jako nelítostný masakr sedmé kavalerie v čele s generálem Custerem. Prostě zlí divoši... Bitva samotná samozřejmě nic nezměnila na osudu indiánů, o něm bylo rozhodnuto už daleko dříve. (Mimochodem, letos uplynulo 150 let od tohoto konfliktu.)

    O té bitvě jsem četl, viděl filmy, ale teprve až na místě, když jsem viděl na bojišti rozeseté náhrobky padlých vojáků a skutečné kulisy bitvy, jsem si živě představil hroznou realitu těch bojů.

    Tady bych asi dneska skončil, jenže den ještě nebyl u konce.

    V odpolední sluneční výhni funím do kopce, když auto jedoucí proti mě zastaví, z auta vystoupí paní a podává mi láhev vychlazené vody. Než stačím pořádně poděkovat, nasedne, zamává mi a odjede. Tahle příhoda se mi na cestách už párkrát stala, ale vždycky to potěší, ať už tu vodu nutně potřebujete nebo ne. Je to věc, která zlepší náladu, když vám úplně cizí člověk sám od sebe nabídne pomoc.

    A na závěr dne mě čekala stejná situace jako předevčírem, neměl jsem kde spát. V dojezdové vzdálenosti žádné ubytovací možnosti. Dojel jsem do jakéhosi městečka na území indiánské rezervace Severních Čejenů, kde nebylo vůbec nic, ani pumpa ani žádný obchod. Roztroušené neudržované domky moc důvěry nebudily, ale zahlédnul jsem kostel. Tedy kostel, takovou boudu s křížem na zdi. Když to nevyjde tady, tak už nikde. V areálu kostela byl ještě menší domek, před kterým si hrály dvě malé indiánské děti. Ptám se, jestli je někdo doma. Za chvilku vychází příjemný starší pán, tak mu vysvětluju situaci. No problem, tady si postav stan, tady v kostele jsou toalety, vodu tam nepij, tady máš pitnou vodu v kanystru. Prostě jako by tam měl nocležníky denně. Říkám si, jak to skvěle dopadlo, postavím stan, chvíli ve stanu něco kutím a jen tak mimochodem registruju, jak ke kostelu přijíždějí auta. Že by na mši? Netrvá to dlouho a přichází můj dobrodinec. Pojď na večeři, chceš? No neodmítnul jsem. Pochopil jsem, že každou neděli se scházejí ovečky z farnosti a mají společnou večeři. Tak končím den jako hlavní hvězda večera, ubytovaný, najedený, zaopatřený a s pocitem, že na světě je těch dobrých lidí pořád ještě dost.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Malé zpestření celodenního stereotypu.
    Malé zpestření celodenního stereotypu.Chtěl jsem ji navštívit, ale nebyla doma. Asi courala někde na plese.Prý se má ochlazovat 🙈

    Day 17 - 133 km - Kde nic není...

    22 августа, Соединенные Штаты ⋅ ⛅ 31 °C

    Na kilometry sice zatím nejdelší, ale na zážitky a vjemy velice chudý den.

    Krajina snad ještě monotónnější než včera, prérie bez vegetace, pouze občas suché zakrslé keříky. Na celé dnešní jízdě bylo jediné město, Billings, kde jsem s úlevou na chvíli zastavil, koupil, co bylo potřeba a poté zase pokračoval do prázdnoty.

    Dneska fakt není o čem psát, zítra to snad vynahradím.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Nic uprostřed ničeho.
    Nic uprostřed ničeho.Stanice městské policie 😂50 kilometrů prázdnou prérií, pak takovéto "velkoměsto" a zase pustina.A pak se objevil Vinnetou a zeptal se: "Kam jedeš na tom divném koni, můj bílý bratře?"Po sezóně.

    Day 16 - 99 km - Všude jsou dobří lidé

    21 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 31 °C

    Jak jsem se včera zmínil, krajina nasadila jednotvárný vzhled a tak šlapete a šlapete a nic se kolem vás nemění. Po padesáti kilometrech se objeví pár domků s pumpou (zaplať pánbůh), kanceláří šerifa a barem a poté opět pokračuji do samoty.

    Dnes jsem poprvé neměl jasnou představu, kde budu spát. Chtěl jsem dojet do městečka Broadview, ale nepodařilo se mi předem dohledat žádnou informaci, zda je tam možnost přenocování. V Americe si na většině míst nemůžete postavit stan kde se vám zachce, protože každý kousek půdy někomu patří.

    Na dotaz u pumpy v Broadview, zda je v místě nějaké ubytování, se na mě chlapík udiveně podíval a odpověď "Tady?" naznačovala, že výskyt mimozemšťanů by byl podstatně pravděpodobnější než existence nějakého motelu.

    Bylo mi jasné, že padesát kilometrů do dalšího města už nedám a že budu muset nějakým způsobem přespat tady. Odbočil jsem z hlavní silnice do postranních ulic mezi domky a chystal se zeptat prvního člověka, kterého uvidím, zda bych někde mohl postavit na jednu noc stan. Jak tak bloumám ulicí, zastaví vedle mě auto, a jestli mi prý může nějak pomoci. Vysvětlil jsem tedy pánovi svůj současný status bezdomovce a on se usmál, že o jednom takovem místě ví. Vzal telefon, chvíli s někým mluvil, načež řekl: "Pojeď za mnou". O dvě ulice dál zastavil, ukázal na trávník za domem a řekl: "Stačí?". Bodejť by nestačilo. Prý tady bydlí soused, není teď doma, ale nic proti tomu nemá.

    A tak díky hodným lidem mě neseberou za potulku (vzpomněl jsem si na první díl Ramba 🫪) a já mohu dál pokračovat v americkém putování.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Ranní rozcvička do kopce.
    Ranní rozcvička do kopce.Tak nějak si představuji cyklistické nekonečno.Zatímco ve Skalnatých horách je vody dostatek, tady je jakýkoli vodní zdroj vzácnost.Ráz krajiny se mění.Milníky odpočítávající denní dávku.2Vynikající a vždy po ruce. Doporučuje 10 z 9 šéfkuchařů.

    Day 15 - 128 km - Když musíš, tak musíš

    20 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 28 °C

    Stejně jako v té reklamě na Fidorku nebyla jiná volba. Těch dnešních téměř 130 km jsem si nedal jen tak pro potěšení, abych si udělal žízeň. Ale právě proto, abych někde žízní nepadnul a dojel někam, kde je voda a kde postavím stan. A ještě jsem si dobrovolně deset kilometrů přidal. Měl jsem dvě volby, tu kratší, ale naprosto bez jakékoli možnosti doplnit někde něco k pití, případně k jídlu, a tu delší, kde po 30 km byla pumpa se svým obvyklým servisem. Vzhledem k tomu, že jsem ráno měl jeden litr vody na celý den, moc jsem se rozmýšlet nemohl.

    S vidinou dlouhého dne jsem ráno vstal dřív a už v sedm hodin vyrážím na cestu. Je docela chladno, 11°C, takže ten první kilometr do kopce je tak akorát na rozehřátí. Během dne se ale otepluje, odpoledne už je zase stabilních 35°C. Tělo se asi už na ty teploty adaptovalo, protože zatímco v prvních dnech mě to vedro ubíjelo, dneska mi to přijde jako něco běžného.

    Jak se vzdaluji od Skalnatých hor, krajina se pozvolna mění. Hory přechází v kopce a pahorky a z lesnaté krajiny se stává rozlehlá prérie. Stín je opět nedostatkové zboží a příští dny to asi nebude jiné.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Zpočátku dost demotivující jednotvárná silnice.
    Zpočátku dost demotivující jednotvárná silnice.Most přes Missouri.Cesta do nekonečna.Konec sice pořád do kopce, ale v tomhle prostředí to ani tolik nebolelo.Ještě kousek a pro dnešek dost.Na tábořišti. Tak ani nevím, jestli mám mít z té zprávy radost 🥴

    Day 14 - 89 km - Opožděné vydání

    19 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 28 °C

    Někteří si asi všimli, že pravidelný denní report nevyšel v obvyklé době. Nebylo to tím, že bych zanedbával své povinnosti 😂, ale z prostého a jednoduchého důvodu, nebyl signál, který by mé řádky rozeslal do světa.

    Ale popořadě. Ráno si ještě užívám pohodlí postele, když můj pohled padne na zadní kolo bicyklu. Prázdné. Pohoda je pryč a místo vychutnávání ranní kávy lepím duši. Příčina defektu je známá a v podstatě očekávaná. Tenké ostré drátky z potrhaných zbytků pneumatik, ležících tu a tam v odstavném pruhu silnice, si našly cestu do mých plášťů. Setkal jsem se s tím už na Route 66. Prostě tam, kde je provoz zejména kamionů, tak jízda v odstavném pruhu neznamená zda, ale kdy k defektu dojde. Protože vpich je malý, tak kolikrát ten den ještě dojedete a zjistíte to až druhý den ráno, což se stalo mně.

    Vyjíždím tedy s menším zpožděním, což společně s monotónní a jednotvárnou krajinou, která se odvíjí kolem cesty během celého dopoledne, nepřispívá k nejlepší náladě.

    Krátce po poledni v městečku Townsend, posledním dnešním osídlení, dávám u pumpy něco k snědku a poté odbočuji na méně frekventovanou silnici, která až do konce dnešní jízdy vede do kopce. Ale na rozdíl od nezáživné dopolední krajiny začíná být cesta příjemnější, znovu se objevují stromy, přibývá zeleně a někdy kolem půl páté přijíždím na plánované místo dnešního odpočinku. Je to jednoduché tábořiště bez vody, bez elektřiny a jak už taky víte, i bez signálu 🫣.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Já to snad přitahuju. Kamkoli přijedu a chci si něco vyfotit, je na tom lešení (Capitol, Helena).
    Já to snad přitahuju. Kamkoli přijedu a chci si něco vyfotit, je na tom lešení (Capitol, Helena).Na vrcholu Mac Donald Pass, 1920 m n. m.Montana jako na dlani.Sjezd z průsmyku.

    Day 13 - 73 km - Helena ♥️

    18 августа, Соединенные Штаты ⋅ ⛅ 23 °C

    Ne, nebudu psát o žádné sličné Američance, kterou jsem potkal na svém výletě. Helena je totiž taky hlavní město státu Montana a já jsem tady dneska složil svoji hlavu.

    Dnešek byl docela výživný, hned od rána pořád do kopce. Prvních 40 km se ještě dalo jet, ale pak přišlo závěrečných šest kilometrů a to už jsem si musel vystoupit a potupně to na vrchol vytlačit. Kdybych to chtěl vyšlapat, asi bych nahoře potřeboval záchranku a nevím, jestli by to moje pojištění pokrylo 😉 Zato sjezd do Heleny byl fofr a kdybych nebyl přizdisráč, asi bych si udělal rychlostní rekord. Jenže s plně naloženým kolem a ve větru mě pořád něco nutilo sahat na brzdy. No, možná to bylo dobře.

    Když jste pak ve městě, otočíte se o 360° a díváte se na obzor, vidíte pořád samé hory. To pro cyklistu znamená jediné, ať pojedete kamkoliv, budete muset do kopce 🫪

    Pod vlivem těchto depresivních vyhlídek jsem usoudil, že si dneska zasloužím něco jiného než stan a připlatil jsem si za pokoj v motelu. Podle mého plánu cesty to bude asi na delší dobu, než se zase vyspím v posteli. Příští dny nebudou jednoduché, dost mimo osídlení, spíš prostá tábořiště, tak si ještě dneska užiju výdobytky civilizace.

    Mimochodem, víte, kdo má dneska svátek? No přece Helena. 🌹

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Nasedat na kolo, další den přede mnou.
    Nasedat na kolo, další den přede mnou.Jestli něco charakterizuje západní Montanu, tak to jsou řeky a lesy.Pořád je na co se dívat.Typické městečko amerického západu. Benzínka, servis, motel a pár domků.Konec starých časů.I v dnešní době můžete vidět na silnici americkou klasiku.

    Day 12 - 77 km - Prvních tisíc kilometrů

    17 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☁️ 28 °C

    Po dnešním dni mám za sebou první tisícovku kilometrů. Je to hodně nebo málo?

    V porovnání s tím, co mám ještě před sebou, je to malá část cesty. Na druhou stranu jsem se během těch tisíce kilometrů už dostal do takového režimu autopilota, kdy se většina věcí postupně optimalizovala a zautomatizovala, věci mají své místo a činnosti svůj řád.

    Všechny dny jsou v podstatě stejné. Ráno vstát, hygiena, uložit věci do brašen, sbalit stan, všechno naložit na kolo a vyrazit. Pokud vím, že v rozumné vzdálenosti bude někde benzínka, tak ani nesnídám a vyrážím na cestu. U nejbližší pumpy kafe, koláč, pizzu nebo burger, podle nabídky, nějakou kolu a ionťák v množství podle počasí. Vím, že výživový poradce by asi měl výhrady, ale tak moc vybírat si zase nemůžete. Šlapání dál zhruba do doby oběda, malá pauza na odpočinek a něco studeného sním z vlastních zásob (fazole, tuňák nebo jiné rybičky, tyčinka, ...) a odpoledne nebo k večeru dojezd do cíle. Samozřejmě každá benzínka podél cesty je vítaná příležitost k doplnění tekutin.

    Po dojezdu pak v opačném sledu ranní činnosti, uvařit večeři, napsat pár řádků a jít spát.

    Pokud se cítím víc unavený nebo se chci trochu rozmazlit, tak pokud je možnost spát v motelu, využiju toho.

    No a mezi ránem a večerem se kochám 😄 a sbírám zážitky 🫣.

    Prostě takový jednoduchý a nenáročný tříměsíční program 🤗

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Dopoledne se sluníčku nechtělo vstávat.
    Dopoledne se sluníčku nechtělo vstávat.Příjemná cyklostezka mě provedla přes celou Missoulu.Po dešti.Někdy se musí, bohužel, i po dálnici.Dneska končím tady 🤗2No jo, pořád 🙄 To já přece vím 😄

    Day 11 - 106 km - Takový normální den

    16 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☁️ 14 °C

    Ráno mokro, mlhavo, vůbec se nechce vstávat. Ale mám před sebou dost kilometrů, tak se nedá nic dělat.

    Asi po dvaceti kilometrech zastavuju na pumpě, dávám nějaký burger a kafe, abych se probral. Pak už to docela jde. Je pořád pod mrakem, teplota kolem 20°C, což je na kolo ideální. Navíc většinu času jedu po samostatné cyklostezce. V poledne jsem ve městě Missoula, což je jedno z těch větších měst v Montaně, ale připomíná spíš velkou vesnici. Nicméně je zde Walmart, kde můžu nakoupit nějaké zásoby a trochu se najíst. Když vycházím ven, docela slušně prší. Tak poprvé vytahuju bundu a vyrážím do deště. Déšť ale netrvá dlouho a během hodiny už svítí sluníčko a až do večera je hezky.

    Končím v jednom ze státních parků, v kempu samoobslužná recepce, což znamená, že peníze za kemp dáte do obálky a hodíte do schránky. Tyto kempy jsou vetšinou skromnější, bez teplé vody, někdy není elektřina, ale na přespání plně vyhovují.

    Jen taková poznámka na konec. Trasu si plánuju v aplikaci Mapy.cz (dneska už Mapy.com) a dneska mě navigace zavedla na neexistující cestu. Tak jsem si dal jen tak cvičně asi deset kilometrů navíc 🙈. Uvědomil jsem si, jak se člověk stává postupně závislý na různých aplikacích. Dřív jsem jezdil podle papírových map a taky jsem dojel, kam jsem potřeboval, dneska používám různé aplikace, GPS, online mapy a běda, když technika selže 🫣 Jasně, je to jednodušší, přesnější, atd., ale musí to fungovat 😂

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Prostě America First 🤗
    Prostě America First 🤗Lesy, kam se podíváte.Na řekách potkávám spousty rybářů.Můžete jet desítky kilometrů, než občas narazíte na nějakou farmu.Big Sky Country.Nádherná příroda Montany.Když je ten den hotovo, dobijeme baterky 🫕

    Day 10 - 73 km - Montana

    15 августа, Соединенные Штаты ⋅ ⛅ 26 °C

    Ležím ve stanu, na plátno bubnují kapky deště a údolím se rozléhá burácení hromu. Po slunečném dni si asi příroda potřebuje odfouknout a pročistit vzduch. Pohled na předpověď počasí ale říká, že zítra by zase mělo být hezky.

    Pod dojmy včerejší medvědí informace jsem ani nezmínil, že jsem opustil Idaho a vstoupil na území dalšího státu, do Montany. Opět nevím přesně kde, asi někde na lesní pěšině při úniku před medvědy 😄 Změnil se nejen stát, ale i časové pásmo a o hodinu jsem se trochu přiblížil k domovu na současných osm hodin.

    Američané říkají Montaně Big Sky Country, já bych ještě přidal, že je to země lesů. Aspoň tady v západní části, kterou prochází Skalnaté hory. Montana je čtvrtý největší stát USA, skoro 5x větší než naše republika, ale má něco málo přes jeden milion obyvatel, tak si asi umíte představit hustotu zalidnění.

    Po vyprahlých pláních Washingtonu je zatím jízda svěží zalesněnou Montanou balzám na duši.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Kousek pod vrcholem.
    Stoupání na Lookout Pass.Kousek pod vrcholem.Lookout Pass, 1440 m n. m.To jsou panoramata 😉Vím, že to není kvalitní fotka, ale v takové chvíli... 🫪Dneska až na pár kilometrů asfaltu totální off road.

    Day 9 - 84 km - Jak jsem potkal...

    14 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 21 °C

    Když jsem se od rána plahočil na Lookout Pass, říkal jsem si, co večer napíšu, protože dopoledne strávené monotónním stoupáním do průsmyku nedává zrovna moc inspirace k barvitému líčení cesty. No nic, třeba nějaký zážitek nakonec bude.

    A tak ještě po pár kilometrech končící Coeur d'Alene se napojuju na poněkud outdorovější trail NorPac, kde asfalt střídá štěrk a kamení. O co je cesta náročnější, o to je krásnější okolí. Výhledy na zalesněné okolní kopce a údolí stojí za tu námahu. Navíc slunce už tolik nepálí a okolní stromy nabízejí stin. V poledne jsem v průsmyku a po krátkém odpočinku sjíždím na druhou stranu. Příjemná šotolinová pěšina vede lesním porostem, dosud chybějící zážitek jsem zcela vypustil z hlavy a užívám si sešup dolů.

    Svištím si to po dlouhé rovince a najednou, tak sto metrů přede mnou, z lesa na cestu vyjde něco velkého černého a vzápětí něco podobného, ale menšího. Člověk v tomto okamžiku nemusí být nikterak mentálně na výši, aby mu okamžitě došlo, že v tomhle prostředí to asi nebudou dva kominíci, ale že to je medvědice s mládětem. Stál jsem snad dřív, než jsem sáhnul na brzdy, medvědice se taky zastavila a na tu dálku jsme si pohlédli do očí. Uvědomil jsem si, že v příručkách se praví, že koukat do očí se nesmí, ale taky jsem si připomněl další pravidlo, že když se potkáte s medvědem, tak nedělejte nic. O všechno se postará medvěd. Prostě co se stane dál, jsem neměl absolutně ve svých rukou.

    Netuším, co se odehrávalo medvědici v hlavě, ale zřejmě usoudila, že ten chlápek je natolik vystrašený, že od něj žádné nebezpečí nehrozí. A tak si mě ještě chvilku měřila pohledem a poté odkráčela i s mladým do lesního porostu.

    Já tam stál ještě několik minut a přemýšlel, jestli na mě někde za smrkem čeká nebo už je pryč a jestli můžu pokračovat v cestě. Těch pár desítek metrů kolem místa, kde zašla do houští, bylo nekonečných.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Dneska celý den podobné scenérie.
    Dneska celý den podobné scenérie.A pořád totéž 🫣Hezky zůstaň na cestě, to okolo je Krakonošovo. 😡Tak tenhle pivovar mám asi 50 metrů od stanu 😋🍺Wallace, kdysi proslulé hornické město známé těžbou stříbra.Tak tedy všechno nejlepší 🥂🎊

    Day 8 - 94 km - Zase jste se kochal, pane doktore?

    13 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 26 °C

    Buďte ostražití, když si myslíte, že je všechno v pohodě a nic se nemůže stát.

    Ráno jsem sbalil věci, naložil na kolo a pokračoval po cyklostezce. Žádná auta, kvalitní cesta, hezké počasí, ono to pojede samo. A najednou bum a ležím na zemi. Jak se tak kochám a pořádně nesleduju cestu, sjel jsem na krajnici, na štěrku mi podjelo přední kolo a už jsem si hodně zblízka prohlížel asfalt. Takže rychlé ohledání kola i sebe, kolo v pořádku, já až na pár oděrek, rozseknuté obočí a naražený palec taky. Dalo by se říct, buch, tentokrát to dobře dopadlo, zahrál jsem jen turistům hrozné divadlo. Možná to bylo takové upozornění, aby byl člověk pořád ve střehu.

    Jinak cesta dneska taková klidná, nejdřív podle jezera, pak podle řeky, konec se trochu zvednul, pokračování včerejší Coeur d'Alenes Trail.

    Skončil jsem v kempu v historickém městečku Wallace, koncem 19. století proslulém těžbou stříbra a vším, co k tomu v té době patřilo. Nevěstince, nálevny, herny. Teď už je to jenom takový skanzen s několika muzei, ale tu atmosféru tehdejší doby si umím docela dobře představit.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Konečně i zelená barva.
    Konečně i zelená barva.Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína a šedé šmouhy kreslí do vlasů...Nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru....Památník veteránům kmene Coeur d'Alene.Cyklistický orgasmus na závěr 🤗

    Day 7 - 105 km - Život není nudný, jen nemáš kolo.

    12 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 29 °C

    Já vím, že to není jenom o kole, každý z vás by si tam asi mohl dosadit to, co ho baví, ale mně tam dneska vyšlo to kolo.

    Ráno ještě sluníčko tolik nepálí a navíc občas už se objevují i stromy, takže se dá jet místy i ve stínu a cesta docela ubíhá. Oproti plánu jsem dneska trochu pozměnil trasu, protože jsem potřeboval doplnit proviant a na původně plánované trase žádná možnost nebyla. Takže, jak říká klasik, cesta byla delší, zato horší. Po dvaceti kilometrech zastavuju u marketu, doplním, co potřebuju, na obrubníku před obchodem sním donut, zapiju mlíkem a ionťákem a jede se dál.

    V následujících kilometrech si užiju všechno, co taková cesta nabízí. Pálící slunce i jízda v chladivém stínu stromů, rychlý kvalitní asfalt i štěrkové cesty, kde se kolo boří a nechce jet dál. Příjemné rovinky po větru i farmářské cesty nahoru a dolů. Občas je to docela dřina, ale v porovnání s monotónními minulými dny se to nějak líp snáší. A závěr jako třešnička na dortu, zhruba dvanáctikilometrový mírný sjezd po Coeur d'Alenes Trail, což je opět další cyklostezka postavená na původní železniční trati. Minimálně ještě zítra budu po ní pokračovat.

    Mimochodem, dneska jsem opustil stát Washington a přejel do Idaho, a vůbec netuším kde. Překvapilo mě to, protože Američani jsou patrioti a u silnice vždycky vidíte velkou ceduli "Welcome to ...". No, asi cesty, po kterých jezdím, jsou pod jejich rozlišovací schopnost a nestojí jim za to, dávat mi to na vědomí.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    2Na fotku se to nevešlo, ale tenhle vlak měl 103 vagónů, fakt jsem to počítal 🤗
    2Na fotku se to nevešlo, ale tenhle vlak měl 103 vagónů, fakt jsem to počítal 🤗Každá čerpací stanice je pro mě taková oáza v poušti.Tahle auta už mají svoje nejlepší léta za sebou.Opravdu si nevymýšlím, je to tady suchý, horký a vyprahlý kraj.Občas projede po silnici nějaký kamion, jinak prázdno.

    Day 6 - 67 km - Pryč z pekla

    11 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 30 °C

    Ze začátku dnešní etapa vypadala jako taková soft verze včerejška. Sice kratší, méně kopců, ale pořád vedro, prázdnota, žádný stín. Projížděl jsem po opuštěných silnicích, kde auto projelo tak jednou za půl hodiny.

    Jak ale přibývaly kilometry, občas se objevilo pár stromů a trochu zeleně. Doufám, že už se ten ráz krajiny trochu změní. Zítra to ještě asi nebude bůhvíjaká hitparáda, ale věřím, že ty další dny už bude zase na co koukat a budu si to víc užívat.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Ze začátku byla někde občas aspoň voda.
    Ze začátku byla někde občas aspoň voda.Pumpy jsou světlé body a spása na cestě.Po žních se chodí k Turkovi. Kde skončím já? 🤔Tohle jsem mohl vyfotit ráno, v poledne i odpoledne, stále stejný obrázek.Dneska to jinak skončit nemohlo.

    Day 5 - 95 km - Mám tohle zapotřebí?

    10 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 32 °C

    I takové dny jsou... zpívá Michal David v jedné písničce a mně ta slova dneska přišla na mysl. V cykloputování to jsou dny, kdy po cestě není vůbec nic zajímavého a vy se jenom potřebujete dostat odněkud někam. Přesně tohle platilo pro dnešek. Pustá vyprahlá krajina, pohled stejný ráno i odpoledne, až můžete mít pocit, že stojíte na místě.

    Jak se tak ploužím tou nádherou, kde není ani náznak nějakého stínu, dojede mě obrovský pick-up, z okénka vykoukne typický redneck (v dobrém slova smyslu) a nabízí mi, jestli nechci svézt. Ukazuje na korbu, kam by se vešel celý peloton, se slovy, že je teplo a teď bude velký kopec. Zahraju divadlo, že jsem ready a že radši pojedu na kole. Taky jsem na sebe náležitě pyšný, přeci se nebudu vozit v autě. Řidič tedy mávnul rukou, popřál mi hodně štěstí a v rachotu dvanáctiválce, pochopitelně poháněným zelenou energií, zmizel v dáli.

    Pýcha mi vydržela pár minut, než mi došlo že ten kopec bude opravdu dlouhý a tepla bude spíš přibývat.

    Nebudu zapírat, dnešek jsem si fakt neužil, posledních 20 km bylo jak na horské dráze, nahoru, dolů, co jsem si v potu tváře vystoupal to jsem zase sjel a tak pořád dokola. Původně jsem měl namířeno do kempu, ale s ohledem na dnešní výkon jsem potřeboval něco civilizovanějšího, takže tenhle report píšu už z motelového pokoje s hrnkem vychlazeného piva po ruce 🍺

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Takhle nějak vypadají moje rána. U nejbližší pumpy koupit něco k snídani, pití a do práce.
    Takhle nějak vypadají moje rána. U nejbližší pumpy koupit něco k snídani, pití a do práce.Trochu deprimující spálená krajina.Oázy jablečných sadů.Nekonečný boj člověka s přírodou.

    Day 4 - 75 km - Trochu improvizace

    9 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 33 °C

    Na dnešek jsem měl naplánovaných hezkých 60 km, po poledni být v kempu a pohoda, klídek, leháro. Ještě u nedaleké pumpy si v klidu dávám džus a nějaký koláč a mířím asi ke kilometr vzdálenému mostu, který mě měl převést na druhý břeh řeky. Sjíždím k odbočce na most a ku...a, vjezd cyklistům zakázán. Hmm..., s naloženým kolem se špatně plave, na brod je tu docela hluboko, takže to znamená najít jiný most. Pochopitelně, že žádný není ve směru, který bych potřeboval, výsledkem je nejbližší most asi 12 km daleko, po jehož překonání mám do cíle dál, než jsem měl na začátku. Tak to jenom tak na okraj, že ne všechno plánování vychází, neboli šedá je teorie a zelený je strom života 🤗

    Jinak krajina od rána taková deprimující, vyprahlá, pustá a místy doslova spálená častými požáry. V průběhu dne je aspoň občas vidět lidská snaha o kultivaci, takže sem tam se objevují kukuřičná pole a jablečné sady. Osídlení velice řídké, občas nějaká farma, jinak prázdno.

    Dneska končím v kempu ve státním parku Potholes, vyprahlém stejně jako celý dnešní den.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Takhle to bude vypadat každé ráno, organizovaný nepořádek, neboli bordel.
    Takhle to bude vypadat každé ráno, organizovaný nepořádek, neboli bordel.Už je to tak, jsem v zemi kovbojů.Zima mi dneska v žádném případě nebyla 🥵Krajina nic moc ke koukání.Pitný režim je základ.Tak tady spát pod širákem by asi nebyl ten nejlepší nápad.

    Day 3 - 50 km - Kdyz je ještě větší teplo

    8 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 31 °C

    Tak jsem si po včerejšku myslel, že občas asi ještě bude teplo, ale o moc horší to už nebude. No, člověk míní... Naštěstí jsem si včera nějaké kilometry navíc najel, takže dneska nebylo potřeba to nějak hrotit 🤗 50 km, to dám v klidu, říkal jsem si ráno. Ale když ten nahoře pustí topení naplno, je i těch padesát kilometrů docela výživných.

    I krajina se radikálně změnila. Včera jsem ráno projížděl nádhernými lesy, kolem říčky, jezera, dneska vyprahlá polopoušť, kochání se dneska nekonalo. Bohužel, ještě asi tři, čtyři dny to bude podobné, ale nemůžu počítat s tím, že každý den bude hitparáda. Napadlo mě takové přirovnání - život je jako pinďour, někdy je nahoře, někdy je dole, ale nikdy není tvrdej navždycky. Takže někdy bude kochání a euforie, někdy jenom tvrdá práce, ale s tím jsem počítal.

    Opatrujte se, já si jdu udělat něco dobrého k snědku ve své polní kuchyni.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Ranní výhledy z okna.
    Ranní výhledy z okna.Tak nějak to dneska vypadalo.K železnici patří i tunely.Pořád je na co koukat.Old timers 😉Máte to i s cedulkou.

    Day 2 - 102 km - Když je teplo

    7 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 23 °C

    Medvědi mě v noci nenavštívili, tak ráno balím a pokračuji na výletu po Americe. Hned sice do kopce, ale zatím ve stínu, takže pohoda. Že k železnici patří tunely je tak nějak normální, ale když vjedete do tunelu, kde nevidíte konec a jediné světlo je vaše čelovka, vás trochu znejistí. No, asi po dvou kilometrech v naprosté tmě konečně vyjedete na světlo a trochu se vám uleví.

    Cesta ubíhá zpočátku lesem, ale stromů postupně ubývá, což se nedá říct o teplotě ovzduší. Pocitová teplota, jak je dneska zvykem uvádět při předpovědi počasí, exponenciálně vzrůstá a moje fyzická kondice úměrně tomu klesá. Prostě 35° není zrovna ideální pro cyklistiku. Takže při první příležitosti odbočuji z trasy směrem k civilizaci a v prvním supermarketu provádím vše, co je potřeba pro zdárný průběh další cesty. Na místě do sebe nahrnu pizzu, energetický nápoj a jogurt, na večer nakoupím další zásoby.

    Po částečném vzpamatování organismu pokračuji dál na plánované místo dnešního odpočinku. Když vidím tábořiště bez vody, na slunci bez stínu, tak vidím, že asi nic horšího by mě dneska potkat nemohlo. Zkrátím to, dorazil jsem po asi 25 km do regulérního kempu s vodou, sprchou, elektrikou, sice za 1400/noc, ale věřte, že v mé situaci to řešit nebudete 🤗

    Dnešní report končím, zítra bude, doufám, pohodový den, když jsem si dneska nějaké kilometry nahnal.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник
    Seattle.
    Seattle.Pacifik za zády, celá Amerika přede mnou...I tak může vypadat cyklostezka.Osvěžení pro unaveného cyklistu 🤗Palouse to Cascades, dříve železnice, dnes trail.

    Day 1 - 85 km - První šlápnutí

    6 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 28 °C

    Takže dneska to začalo. Ráno trochu nervozity, šimrání kolem žaludku, snídani jsem do sebe dostal trochu na sílu. Ale každá velká cesta na kole začíná prvním šlápnutím a jakmile jsem sednul na kolo, obavy zmizely a hlava se nastavila do cestovatelského módu a vše bylo tak, jak má být.

    Prvních asi 25 km ještě po městě, ale musím městu Seattle přiznat, že je k cyklistům velice vstřícné, oddělené cyklopruhy, samostatné stezky, takže ten odjezd byl docela bezproblémový. Pak už většinou traily, štěrkové cesty, pokud silnice, tak se širokým cyklopruhem, snad jen kromě asi 8 km po dálnici dnešek pohodový.

    Samozřejmě nemůže být všechno jenom skvělé, protože sluníčko docela hřálo, odpoledne přes 35° (ale je léto, že?) a závěr dnešního dne 25 km do kopce. To už jsem byl ovšem na Palouse to Cascades, což byla původně železniční trať a po jejím zrušení vznikla příjemná štěrková cesta pro cyklisty a pěší turisty, krásně ukrytá ve stínu stromů, takže i to stoupání se dalo vydržet.

    Dnešek jsem ukončil na tábořišti podél trailu a zítra bude Palouse to Cascades, část druhá.

    Pro dnešek končím a jdu spát 🏕️ Sobě popřeju dobrou noc a vám hezké ráno 🙋

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
  • Ivo DrahorádTrans AmericaПутешественник

    Day 0 - Prolog

    5 августа, Соединенные Штаты ⋅ ☀️ 26 °C

    Vítejte na mé cestě napříč Amerikou.

    Tato cesta nevznikla jako dlouho plánovaný projekt. Je spíš přirozeným pokračováním mnoha cyklistických cest, které jsem během více než dvaceti let podnikl. Každá z nich mě posunula o kousek dál, až nakonec uzrál čas vydat se na tu zatím nejdelší.

    Zítra vyrážím na kole z amerického Seattlu na pobřeží Tichého oceánu do New Yorku u Atlantiku. Čeká mě přibližně 6 300 kilometrů, téměř tři měsíce na cestě a spousta neznámých.

    Nejde o závod ani o honbu za rekordy. Chci poznat Ameriku tak, jak ji člověk pozná jen ze sedla kola – pomalu, beze spěchu, s časem zastavit se tam, kde mě něco zaujme, a setkávat se s lidmi, které bych jinak nikdy nepotkal.

    Je mi 69 let a pořád věřím, že sny nemají datum spotřeby. Pokud člověk může, měl by se pokusit je uskutečnit.

    Na těchto stránkách budu každý den stručně zaznamenávat, kam jsem dojel, co jsem zažil a co mě na cestě potkalo. Nebude to cestopis ani podrobný deník, spíš vždy pár postřehů a fotografií z jednoho velkého dobrodružství.

    Budu rád, když se občas zastavíte, projedete se mnou trasu alespoň virtuálně a budete držet palce, aby cesta skončila tam, kde má – na pobřeží Atlantiku v New Yorku.

    Ivo.    Читать далее

    Посмотреть перевод
    Начало поездки
    5 августа 2026 г.