Jardim de Alah

Ráno nás (mě) pořádně zničila kocovina a my proto museli rušit naše plány na ráno. Už v 9 jsme totiž měli být na půl hodiny jízdy autem vzdálené pláži, kde jsme měli domluvený paragliding. V tomhle stavu to ale nemá smysl. Přesunuli jsme to tedy na zítřek a zvolili o něco poklidnější program na dnešek.

Nechali jsme se odvézt na blešák ve čtvrti Ipanema. Tady jsme objevili spoustu oblečení, které jsme si po cestě už několikrát chtěli koupit, ale chybělo nám místo v batohu. Teď už ale jen poletíme domů a tak to je jedno. Po menších nákupech přišel čas projít ty nejznámější pláže v Riu - Ipanema a Copacabana.

Pedro s Beatriz nám už řekli, že Copacabana je sice fakt známá, ale momentálně je tak akorát pro staré lidi a turisty. Ostatní prý chodí na Ipanema. Šli jsme se jen projít podél pláže, do moře se nám totiž moc nechtělo. Podél vede obří silnice, která se však v neděli uzavírá pro auta a lidé sem chodí jezdit na kole, skateboardu a nebo si jen jdou zaběhat. Pláž byla nádherná. Samozřejmě že ne jako pláže na Ilha Grande, ale vzhledem k tomu, v jak velkém městě se nachází, určitě předčila naše očekávání.

Pláž Ipanema leží hned vedle Copacabany a dělí je velká skála Pedra do Arpoador, kam chodí místní pozorovat západ slunce. Bylo teprve krátce po poledni, ale stejně jsme se sem šli podívat. Rostly tu kaktusy, dole šplouchala průzračná voda a pár lidí se tady opakovalo. Je odsud krásný výhled na celou pláž Ipanema a hory za ní.

Přišel čas na pláž Copacabana. Prošli jsme pár ulic, kde to smrdělo močí a výkaly, než jsme byli na místě. Tady byla spousta stánků mezi pláží a promenádou, takže nebyla moc dobře vidět. To se ale po chvíli změnilo a pláž se rozšířila na přibližně dvojnásobek. Je tady plno hřišť na volejbal, sítě pro paddle ball a malých fit parků na posilování. Koupat jsme se dnes nešli, protože jsme měli v plánu ještě navštívit další místa.

Procházku jsme ukončili u našeho hotelu, kde jsme se akorát převlékli a vyrazili na Pão de Açúcar, horu pojmenovanou cukrová homole kvůli jejímu tvaru. Moc dlouho se nečekalo, než jsme se dostali do lanovky nahoru. První zastávka je na menším kopci před hlavní horou. Tady jsme si dali zmrzlinu, chvíli odsud pozorovali Rio a pak odjeli až úplně nahoru.

Cílem bylo si tady vychutnat západ slunce a časově jsme to vychytali parádně. Ochutnali jsme pár místních snacků, než jsme se postavili nahoře k zábradlí a sledovali, jak slunce mizelo za horami. Následně všichni zatleskali a dav se začal pomalu rozpouštět. Nám už kručelo v břiše, protože jsme kromě zmrzliny a pár maličkostí tady nahoře nic jiného nejedli.

Vybral jsem narychlo restaurant a zavolali Uber. Po příchodu do restaurace jsme byli docela překvapeni. Usadili nás ke stolu, pak donesli obří tác, na kterém byly snad všechny drinky, co mají v nabídce. Ukázali jsme prstem na caipirnhu a za minutu už stála na stole. Číšník nám vysvětlil, že je vše formou bufetu. Vše kromě masa, to pravidelně nosí z kuchyně. Aby věděli, ke komu jít, dostane každý návštěvník malou kartičku, z jedné strany zelenou a z druhé červenou. Když leží zelenou barvou nahoře, přijdou s masem a nandají porci dle libosti.

Nejdřív jsem z toho byl trochu mimo a zabloudil k bufetu, když jsem viděl, jak vynáší první špíz a krájí ho přímo u stolu. Nechal jsem tedy bufet být, sednul si zpátky a čekal na další maso. Nakonec jsem zjistil, že nebylo kam spěchat, protože z kuchyně vycházeli kuchaři přibližně každou minutou s různými druhy masa na špízech, kde nechyběly ani šťavnaté steaky zvané Picanha. Celkově se takhle točilo asi 10-15 druhů masa. My jsme si opravdu pochutnali a byl to jeden z nejlepších gastronomických zážitků vůbec.Read more