検索条件をリセット
New Zealand Working Holiday
最も古いものから
  • 最終アクセス 💤
    今日
    Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    37 Stratford Terrace

    5月1日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 6 °C

    S honem na ubytování nabíráme i pár obscénních scén. Třeba když nás jedna paní s klidem nechá mrznout venku, i když disponuje volným pokojem. Důvodem je fakt, že hledá někoho, kdo se společně s ní odstěhuje z města ven. Fajn, zřejmě asi nerozumím významu spojení „Ubytování ve Wanace“. Další, tentokrát slečna, nás vyškrtne, byť si při prohlídce notujeme, jak nám to všem funguje. Prý nic osobního. Jenom nakonec našla někoho, kdo splňuje termín stěhování, který je pro ni klíčový. Okey. Považuji ale za podivné, že se o něm až doteď nezmínila. Jiní kluci pak vytahují podmínku, že doba nájmu musí být přesně pět měsíců. To by bývalo bylo ještě v pořádku, nebýt skutečnosti, že nám to napíší pět minut před prohlídkou. Jelikož mi víza končí v půlce srpna, už teď vím, že tak dlouho ve Wanace smrdět nebudeme. Na dveře bytu, kde bydlí Rory a Dany, tak klepeme vysmátí. Alespoň nám odpadá potřeba hrát divadlo. Kluci plánují cestu do Evropy, separátně každý na 2,5 měsíce. Vzájemně to napasují jeden za druhého, takže zatímco Dany bude doma ve Španělsku, měli bychom jeho pokoj; a pak s Rorym naopak. Kdo ví říct proč, něco se ale stalo. V přátelské atmosféře klábosíme s klukama snad přes hodinu, a zůstáváme, zatímco okolo proudí další a další zájemci. Cítíme napojení. Nakonec ještě navrhnu, že si prodloužím víza. Vlastně proč ne! Uplyne pak několik dní, a my mezi stovkou zájemců vyhráváme zlato. Huráááááááááááááá! Konečně se stěhujeme do bytu!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Místní krásy

    4月30日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 8 °C

    Byť nám to jde ztuha, snažíme si připomínat, že stále žijem ve Wanace. Řečeno ve vší skromnosti, velkolepější místo na Zélandu není. Úchvatnost místní krajiny je až omračující. Ačkoli zde kroužíme okolo komína už více jak měsíc, každý jediný z těch výletů člověka odzbrojí. Odevšad vyrůstají monumentální pohoří, a mně dokola připadá, jako bychom žili uprostřed románu. Bez legrace teď povím, že i obyčejná cesta do práce působí jak epická pasáž z virtuální reality. Gumy kloužou namrzlým údolím, které obklopují zasněženými masivy. V těch vzácných momentech, když koukáme ven a zrovna držíme psychicky pohromadě, zaplaví nás vděčnost. Já vím, že i doma leží krásy, které mnohokrát ohromí. Nicméně Zéland nabízí dle mého něco unikátního. A teď nemluvím jen o endemických rostlinách a živočiších, tedy těch, které najdete jen a pouze tady. Oproti tisíciletími osídlené Evropě, člověk nejvzdálenější ostrovy objevil teprve včera. A byť i tady jedou pily a krumpáče naplno, příroda stále hraje prim. Tradičně pak s přírodou spjatí Maorové dávají řekám i pohořím jména a pohlaví. Možná se teď smějete, ale mně to dává perfektní smysl. Když na ně pohlédnete, ty hory jsou prostě živé.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Bydlení...

    4月25日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 14 °C

    Že parkovat v kempu vydržíme už jen chvíli, poznáváme každý večer. Bydlet v camperu představuje výzvu v létě, natož v zimě. Přes den makám na stavbě, a s našim domem přijíždíme domů až za tmy. Pustit si pak na tělo studenou sprchu zasluhuje bobříka odvahy. S vděčností zalézáme do kuchyňky, kde až podezřele často všechno připalujem, protože plotýnky prostě slastně hřejí. Vklouznout na noc pod chladnou deku má pak do romantiky daleko jak do sousední galaxie. S ubytováním je kříž. Každou nabídku do hodiny zbombarduje nálet 50 bídníků, kteří stejně jako my vyčkávají v kempech. Když pak jednou za čas někdo v této tragiloterii šťastně vyhraje, z kempu jej vyprovází fanfáry. Pár prohlídek už jsme měli. Doprovází je stres. Připadáme si jako na prvním rande, kde člověk hraje tu nejlepší verzi sebe sama. Po 15 minutách námluv, zrovna uprostřed mého vyšperkovaného projevu, pak někdo klepe na dveře. Než se vzpamatuji, už nastává loučení. Přišli totiž další zájemci. Nejkomičtější poté je, když ty stejné lidi potkáváte pravidelně dokola. Situace vypadá zoufale. Na každou samičku (byt) startuje nejméně 20 samečků (my). Pomoc nakonec přichází jako blesk z českého nebe. Od Češky, která tu už roky žije. Potkáme se na stavbě, kde slečna natírá. Nabízí nám dva týdny u nich doma, než děti přiletí zpět z prázdnin. A tak po 4 měsících stěhujeme své šuplíky do růžového dívčího pokoje. Obrovské díky vám – Nicol a Corey. Do výhry máme zatím daleko, ale i tak nás máme s vámi sakra kliku.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Práce...

    4月17日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 12 °C

    Že můj účet potřebuje dobít, tuším už dýl. Když však zůstatek zakousne mínus, zamrazí mě. Díky Bohu za mé děvče! Nejen, že je krásná, chytrá a milá, ale navrch ještě má hromadu dukátů! Tedy vlastně liber. Požírá mě stres. Dva týdny naháním na internetu práci, a stále bez úspěchu. Trvá to pak už jen chvíli, a klepne mě. A poté znova… a ještě jednou… až se nakonec naseru! Další ráno beru životopis do ruky, sedám do auta, a vyrážím. Záhy už v hotelu přesvědčuju recepční, že jsem ideálním kandidátem do kuchyně. Hned nato na lešenářském skladě vysvětluju, že stěží najdou okolo zkušenějšího týpka. V pekárně pak baštím koláč a vypichuju, co považuji za svou největší devizu pro jejich podnik s názvem „Adam a Eva“. Jediné, čeho však dosahuji, je: „zavoláme, napíšeme.“ Odpověď hodná spousty kiwáků. Už značně unavený poté z povinnosti klepu na dveře místních stavařů. Šéfík trpělivě naslouchá mojí přednášce o lásce ke stavebnictví, kterou s nulou na svém účtu znovu objevuji. Na závěr jen prohodí: „Je pro tebe důležitý, co za práci děláš?“ Odpovídám, že zvládnu cokoliv. Od pondělí poté nastupuji.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Návrat na zem

    4月7日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 15 °C

    Po měsících nomádství a vrtkavosti osudu, kotvíme. V plánu sice bylo dojet až na jih, copak ale na tom sejde? Jestli máme postel támhle nebo tady je vlastně fuk. Hlavně že stojí rovně a nemá kola! Najít útočiště ve Wanace navíc přichází vhod. Nejen že celé místo vypadá jako reklama na pohádku, ale taky nám už po měsících cestování chybí peníze. Když pak okolní kopce pokryje sníh, v autě nám zatuhne. Takže potřebujem džob, čtyři stěny a radiátor k tomu! Jenže nastává problém. Nafintěnou Wanaku drsně obléhá armáda hledačů štěstí! Tisíce duší mimo domov, které chtějí to samé. Bydlet, vařit a pracovat uprostřed přenádherné krajiny. Uběhnou dva týdny, a my stále nic. Stále bydlíme v kempu a vodu čepujeme z kohoutku u knihovny. Telefon nabíjíme ze zásuvky na mikrovlnku, a pod dekou spíme v čepici a bundě. Začíná přituhovat. Facebookové stránky zaplavují zoufalí spoluvězni žadonící o práci a noční teploty padají k nule. Najednou zjišťujem, jak naivně jsme do Wanaky vpadli. Jsme tu sami, a nikoho nezajímáme. Jen další dva z tisíců jiných. Procitáme do kruté reality.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Zastavujem ve Wanace

    3月30日〜4月2日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 16 °C

    Samotnou Wanaku proťápete do hodiny. Skutečné lákadlo pak visí nad ní. Hory! Místní božstvo, které leží všude okolo. Menší kopec pak dlí hned uprostřed města. Povinná vycházka, na kterou nás bere Linda, nám bere dvě hodiny. Mt Iron z výšky vypadá, jako kdyby někdo do Wanaky hodil bobek. Z vrchu pak máme celé město jako na dlani. Pozorujem šňůru jogistů, kteří létají nahoru a dolů. Wanaka je jiná než zbytek Zélandu. Voňavá, novější… nóbl. Na druhý den pak startujeme zvostra. Pompézní túra po jižním masivu, kterou kromě velkolepých scenérií a krkolomných stoupání zabíjí i Linda. Ta totiž na desetihodinovou štaci balí do baťůžku jen hrst oříšků a půllitra vody. „Jsem myslela, že to bude kratší,“ směje se rozpačitě, zatímco já kontroluji, zda naše zásoby stačí nasytit tři. Trvá to snad věky, ale když konečně pokoříme vrchol a cestou po hřebeni skenujeme okolí, stojí to i za těch 15 dolarů, který mi zbývají na účtu. Tahle nádhera popsat ani nejde. Scenérie jako z jiného světa. Když pak usínáme večer v kempu, umoření ale šťastní, trochu nervózně povím Sophie. „Rád bych zůstal ve Wanace.“ Odpovídá v zásadě hned. „Tak jo.“もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Wanaka

    3月29日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 18 °C

    Protahujem cestu dolů. Cíl leží až na spodku ostrova, v jednom z velkých měst. Než však vyzujeme pohorky a zaplujeme zpátky do civilizace, navštívíme Wanaku. Líbezné městečko dřepící na břehu obrovitánského jezera. V zásobníku máme jen pár hodin, což je velká škoda. Wanaka (stejně jako naškrobený soused Queenstown) platí za novozélandskou Mekku. Ne snad kvůli restauracím či barům, ale přírodě. Impozantnost zdejší krajiny je až absurdní. Poznáte to z dálky, už když přijíždíte. Gigantické fláky hor šplhající strmě vzhůru doslova od špičky vašich noh. Členící se masivy, jenž vypadají surově, a přesto kouzelně. Matka Země vás tu svou nádherou pohltí. Najednou si skutečně připadáme jak uprostřed Tolkienova románu. A teď nemyslím jen scenérii, ale hlavně tu magii. Rázem chápeme, proč zrovna sem míří na Zélandu prostě každý. Stejně jako Linda, kamarádka z Whangarei, kterou zase potkáváme. Bydlí tu již pár týdnů, a nám najednou připadá, že musíme udělat to samé. Zveme ji na tradiční auto-večeři, a oproti předpokladům bookujeme na pár dní kemp. Cesta na jih počká. Wanaku chceme zažít rozhodně víc.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Franz Josef

    3月26日〜29日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 11 °C

    V půlce osmihodinovky směrem na jih brzdíme k odpočinku. Nacházíme městečko jako vystřižené z Alp. Penziony a restaurace uprostřed zasněžených masivů. Jiný důvod návštěvy než – treky, wellness, lyže – nehledejte. A ještě lety helikoptérou. Populární kratochvíle, která vás vynese až na vrchol LEDOVCE. Ano, místní dominanta číslo jedna, na kterou turistické kanceláře lákaly už před sto lety. Jenom toho „věčného“ sněhu tu tehdy leželo o pár miliard tun víc. Chystáme si denní túru. Špacír na vyhlídku, ze které lze toho běláska pokoutně špehovat. I když po vás hází očkem téměř odevšad, přiblížit se láká. Sami sebe však zaskočíme, jak moc nám chybí motivace cokoliv dělat. „Přijde mi to,“ říká Sophie, „jako když se vrátím z dovolené a zjistím, že práci nesnáším pořád stejně.“ Averze z cest se vrací, a tlačí nás stále jako princeznu pověstný hrášek. Nejradši bychom odstavili klíče a auto zahodili do kanálu! Po týdnu oddechu se cítíme znovu totálně vyhořelí! Nakonec to prorážíme silou. Sophie medituje u práce, a já nervózně vytahuju hole. Kolena roztáčím lesem vzhůru, kde na konci čeká nafintěný ledovec. Ačkoliv ze začátku hýkám jak přestárlý hlodavec, srdce mi brzy buší radostí. A to bez ohledu na fakt, že prší, kameny děsně kloužou, a ten slavný ledovec není pod mraky skoro ani vidět! Příroda léčí. Moudrost, kterou si potřebuji stále opakovat.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Tom a Kara

    3月18日〜26日, ニュージーランド ⋅ 🌧 14 °C

    Když už se vám všechno sype pod rukama, buďte si jistí jedním. Brzy se to zlepší! Naše spása přichází v podobě kiwácké rodiny, ke které se na týden stěhujeme. Woofing – tedy směna práce za žvanec a postel (!) – působí jako vysvobození. Už žádné rozhodování, plánování ani vymýšlení! Konečně nám někdo řekne, co máme dělat! Zpočátku jsme nervózní. A to nejen kvůli hippie bajdě posazené v buši, ale i dvěma prckům, kterým máme tak trochu dělat chůvu. Skoro dvouletá Bodie May je ve věku, kdy chce zkoumat svět. Ideálně tak 120x dokola! A čtyřletý Jaxson? V tom jako by někdo nechal běžet dva jaderné reaktory! Navzdory obavám však nakonec dolujeme zlato! Rodinka nás přijme s takovou srdečností, až se cítíme jako… doma. Přes den montujeme nový kurník a večer vytahujem světelné meče a balíme děcka do palačinek. Tom a Kara se ukazují jako skvělí rodičové. Byť jejich přízvuk připomíná spíš než angličtinu japonský dialekt, stejně cítím, že tihle lidé mají svůj svět ještě v pořádku. Takže co víc? Zbývá už jen třešnička na dortu. Tom je řezbář a pracuje s nefritem. Když nás pak vezme do své dílny a pomůže nám vyrobit si vlastní náhrdelníky, skáčeme štěstím do vzduchu. Tady jsme opravdu udělali banku!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Denniston

    3月15日, ニュージーランド ⋅ ⛅ 14 °C

    Klikaticí vzhůru do hor. Krátce zastavujem na místě, kde čas pochroupal mnohé. Denniston byl kdysi jeden z největších černouhelných dolů. V dobách své slávy zde krumpáče jely o sto šest a v přilehlé vesnici to pěkně žilo. Vyrostla zde škola, kostel, a samo sebou nejedna hospoda. Dělníci tu s rodinami fárali o prostý ale drsný život. Špatné podmínky a bezpečáka, aby člověk pohledal. Docházelo k udušením, výbuchům i jiným tragédiím. Třeba když vás zajel vozík naložený uhlím, protože dopravní kolej představovala i přístupovou cestu. Tak dobrá. Připouštím, že ty technologie nejsou jenom špatný. O sto padesát let později zde pak nacházíme pár zrezavělých zařízení, pustou pláň, a ticho. Připadám si jako ve snu. Najednou chápu, proč archeologové vypráví o svém řemesle s takovým nadšením. Vždyť do minulosti také cestuju, i když jenom v hlavě. Imaginární výlet, který může však být osobnější než čekáte. Protože když navštívím místo, kde očividně něco bylo, ale to něco zde už není, trkne mě. Vždyť tohle jsme i my! I my tu momentálně jsme. Život beze smrti asi nikomu na konci neprojde. Na druhé straně, díky Bohu. Všechny ty naše starosti budou beztak jednou zbytečný.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Gentle Annie Camp

    3月13日〜18日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 15 °C

    Židličky a stoleček rozbalujem v Gentle Annie. Tam lavičky, tam kavárna – tam sedačky, tam zákusek. Zázemí hodno hotelu. Údajně jeden ze tří nejlepších kiwáckých kempů zvládá marketing na jedničku. Vždyť jsme o nich slyšeli snad ještě v Evropě. V noci zamlouváme vířivku pod hvězdami, a můžete si myslet, že našemu štěstí nebrání nic. Ale věci často bývají jiné, než se zdají. Tak prvně ten hike. Chvíli to trvá, ale dojde mi, že než další vrcholy, honím spíše pocit. Pocit svátečnosti, který přichází v přírodě. A vícedenní túra jej neskutečně znásobí. Když najednou prozřu, že jak feťák pouze sháním další dávku hor, zaplaví mě zmar a taky smutek. Skončíte-li totiž parádní dovolenou, kancelářská židle prostě vrže. Když teda sen o doživotním azylu v buši konečně pověsím na palmu, vymýšlíme se Sophie, co dál. No, co teda dál? Cestování, a ta neustálá změna poloh, nám už leze krkem. Chybí nám ta rutina, pevné zázemí, a stabilita. Navíc to vypadá, že než si tohle zlato vydolujem, odteče na Zélandu ještě mnoho ledovcové vody. Jako bychom si až nyní uvědomili, jak unavení, otrávení a frustrování vlastně jsme. Ustavičné skákání sem a tam. Bydlení na kolech. A pak to věčné plánování rozhodování! Ať už to celé velké dobrodružství táhne komínem a jde se bodnout! Áhhh! Zřejmě nám právě vyhodily pojistky.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Westport

    3月11日〜13日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 17 °C

    Tentokráte už vážně prosím odpočinek! A trochu toho ticha a klidu. Bivakujem na pláži u miniaturního městečka, které dle zdejších standardů drží téměř punc metropole. Když shodíte kotvu na Jižáku, vyjma několika center lidství, zbytek působí jako absolutní konec světa. Pár osamocených člobrdů, stodvacítka farem, a jen nekonečná stáda asynchronního bučení. Prohrábnete-li pak statistiku, zjistíte, že jen ovcí tu skotačí až pětkrát víc než všech lidiček do kupy. Bééé. Krajinu pokrývá moře lesů, záplava hor, a všeho všudy pouhé tři cesty spojující sever a jih. Venkovská jednoduchost vracející vás o sto let nazpět. Vyhmátneme bufík s perfektně napečenými koláči, který trumfnou všechno, co jsme prozatím ochutnali. Paradoxně v té kapitalismem vyšperkované dokonalosti stejně něco postrádám. Možná to srdíčko upocenýho pekaře, který s vámi poklábosí, mezitím co mu další várka zlátne v troubě. Já si vážně myslím, že celá ta sofistikovanost a umělé inteligenství nás začne pěkně brzo srát. Plast a dotykovka nás v noci pod peřinou nezahřeje. Skoro celý den trávíme pak v knihovně. Popouštím své nové závislosti, a plánujeme další hike. Tetelím se blahem. Tohle bude paráda!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Into the Vortex festival

    3月8日〜11日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 16 °C

    Trochu riskujem. Jen pár dní po Nelson Lakes vletět hned do další džungle. Tentokrát zarostlé člověčinou. Když nás vzali jako dobrovolníky na fesťák, slavíme. Lístek na letní brajgl jsme chtěli. Když dorazíme na místo, všechno je vlastně krásné. Dvě stage, pár stovek námořníků, a rozlehlá pláň daleko za městem. Počasí navíc přeje. Zapisujem svoje jména, načež zjišťujeme, kde je nás potřeba. Smlouva s ďáblem vypadá následovně. Kupte lístky, odveďte práci, prachy dostanete nazpět, a zbytek fesťáku paříte na nás. Vcelku fér kšeft. Nebýt my však v roli Fausta. Vedoucí, který nás úkoluje – Malix – totiž naší služby s klidem obětuje. Prý už má hotovo, a ten stánek s informacemi, kde nás chtěli posadit, mu přijde zbytečný. Tak Bezva! Dredatý Malix vypadá, že pro jointa nejde daleko, a celá tahle paráda začíná smrdět. Vyhodit pět set dolarů za fesťák, o jehož organizaci začínám s gustem pochybovat, však odmítáme. Takže objíždíme místní štáb, abychom brzy našli holčinu, která působí že ví, jaká páka. Zaplať Pánbůh! Páteční večer poté trávíme na bráně, kde rozdáváme náramky. Velká legrace, vítat natěšené lidičky dovnitř. Člověk si hned připadá, že každému rozdává to nejlepší matro. Baví mě i sobota, kdy nabízím osadníkům letáčky. Přijde mi, že ve výsledku ale všichni stojí jen o dobrou energii. Horší než nafučený pořadatel, už je snad jen déšť. Večery pak trávíme na stagi či u ohně, kde oproti předpokladům hraje tvrdá řachanda. Nevím proč, ale čekali jsme zpěv ptáků a živé lesní rytmy. Tak jo, pro příště trocha infa předem. A jenom doufám, že ty kačky za lístky přiletí nazpět.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Murchison Motorhome Camp

    3月5日〜8日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 15 °C

    Nápad, se kterým přišla Sophie. Jestli přežijeme pětideňku v horách, to poslední, co chceme, je poté spát v autě. A tak rezervujem pokoj v kempu, kde zamýšlíme relaxovat až do umření. Uprostřed ničeho bereme maličkatý kontejner, který ať je jaký je, obsahuje tu nejúžasnější věc na světě. Postel! Po tři noci pak vegetíme, vzpomínáme a počítáme těch sto třicet tisíc kroků předešlých dní. Tedy alespoň takový byl plán. Moje žena za svou dovolenou v horách po zásluze platí navršenou prací, přičemž počítači zasvětí většinu pobytu. Tolik zřejmě k ideji digitálního nomádství. Já pak v dozvucích euforie z Nelson Lakes sedím u počítače také. Zarputile prohrabuju celý kiwácký web a čenichám další hike! Dochází mi totiž, že tahle pětidenní zkouška džunglí vyhrává soutěž o novozélandský skvost. Teda krom výpravy za objevením Sophie! Věnovat čas nečemu jinému než expedicím do přírody, považuji teď za čiré bláznovství. Odhodlaně pak vymýšlím, jak natrvalo emigrovat do džungle, a jak k tomu navíc překecat i drahou polovičku. Život mezi lidmi najednou vypadá jako podezřelá modřina, kterou na těle nechci. Ach jo. Toužím vypadnout zase ven, do divočiny. Únavou ztratit hlavu v lesích a žít jednoduchý prostý život. Tam, kde telefon nezvoní, auta nejezdí a počítače nepočítají. Jen dnešní cesta a v nohách jasný cíl. Možná si klepete na čelo, a uvažujete, zdali jsem ještě normální. V mém světě však momentálně neexistuje nic víc.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson Lakes National Park - 5. den

    3月4日〜5日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 13 °C

    Šestá ranní, vstávačka, a s radostí vpřed! Tedy jak kdo. Sophie v noci pozřel mocně nasvícený měsíc, a tak ráno leze ze spacáku jako vypálená baterka. Kouknu na ni, a zakousnou mě obavy. Poslední etapa sice nabízí bezprecedentní rovinku, i tak nám ale ta dnešní třicítka vyhrožuje jak rozběhnutý kanec. Krajina pomalu mění svoji tvář. Hory dezertují, načež scénu roztančí louky, mírný lesík a teplé klima. Konec cesty pak promlouvá z úst lidí, kterých najednou potkáváme víc a víc. S hranou masivního jezera nás omámí zvláštní smutek. Pětidennímu dobrodružství zvoní umíráček. Nabíjíme hlaveň odhodlání, zavrhujem možnost sjet poslední kilometry lodí, a křápeme i poslední ořech. Příjemná to procházka, na které nás nejvíc pobaví pár výletníků v žabkách. Tady dochází ke střetu dvou absolutně rozdílných světů. O to více pak oceňujem hloubku zážitků, která na denním výšlapu prostě chybí. Poslední z kopců ještě přátelsky nahulí pod kotel, ale to už přecházíme s klidem. Šeď pak zatahuje oblohu právě ve chvíli, kdy máme naši káru téměř na dohled. Ve smíchu natahujem na posledních pár minut pláštěnky, a když za šíleného krupobití sedáme do auta, zasáhne nás šíp úlevy a štěstí. Zvládli jsme to! Jako Kolumbus dopluli jsme navzdory nesnázím do své miniaturní Ameriky. Odolali jsme nástrahám, čelili výzvám, a konečně naplnili svůj cíl. Ale co teď? Bilancovat tuhle unikátní zkušenost necháváme zítřku. Jakkoli byla totiž celá výprava úžasná, neuvěřitelná a boží, přeju si teď jediné. A to pořádnou postel!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson Lakes National Park - 4. den

    3月3日〜4日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 17 °C

    Z postele nás vyhání úzkost. Vstáváme první a stejně tak jako první narážíme trasu. Neuvěřitelné! Skoro si až prozpěvujem, nebýt za dveřmi ten proklatý kopec! Veskrze vertikální stěna o tisíci metrech, kterou zdoláváme jako upocený Spiderman. Nic, co byste hledali v manuálu pro povaleče! Když pak skoro nahoře les ustoupí skále, klepeme do hodin 4 hřebíky. Vrchol zdá se býti v dohledu. Chachá! Unášeni opojením rozléváme kávu, a žvaníme a žvaníme. Když konečně shledáme naši laxnost za urážku majestátných hor, zvedáme sedáky a šoupeme navrch. Jenže za posledním zlomem čeká další, a sakra, ani ten není poslední! Něco tu začíná smrdět. Rozbalíme digitální mapu, načež padám do mdlob. Vrchol kuje pikle až za x-tým rohem, my popletli bodíky, a s tím hodinovým kafem to řádně posrali! Kvapně pelášíme jak na hrot pohoří, tak i k mezní hranici stresu. Ten oslavný praporek pak v zásadě ignorujem, a okamžitě zahajujem sesuv dolů z druhé strany. Krásu krajiny požírá hon, a mně připadá, že tu hrajeme někomu divadlo. Po dvou hodinách rozkrojíme koláč trasy napůl, obědváme, a záhy střílíme jak namazaná kulovnice dál. Ve strachu ze tmy téměř běžíme zalesněným údolím, jež mi svým vzezřením ponejvíce připomíná domov. Sophie pak vyhrkne smíchy, když jí povím, že tenhle kousek mi učaroval zatím nejvíc. „A kvůli tomu jsi cestoval až na druhou stranu světa, že.“ Člověk je vlastně jako strom. Čím déle někde koření, tím hůř jej poté přesadit. Když pak za šera otvíráme chatu, nezbývá než děkovačka všem kiwáckým bohům. Tohle bylo těsné a děsné.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson Lakes National Park - 3. den

    3月2日〜3日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 18 °C

    Těžko si představit probdělejší noc. Sophie leží zmáčknutá u střechy, zatímco já chrním pod namrzlým oknem, které nejde zavřít. Navrch přidejte ještě výstavního chrápače, jichž na trecích číhá spousta, a ráno vstáváte jako vybití. Do slunného dne nás pak vyhání ostrá hádka matky se synem, který odmítá nahodit motor. Pro nás však dnešek znamená odpočinek. V klídku posnídáme a vyšplháme pak k omračujícímu jezeru Constance. Macatější verze Blue Lake, kterou obepíná masivní skalisko. V nastalém tichu pak člověka zaplaví pocit, jak je jeho život jepičí. Tyhle hory zde kralují po stovky tisíc let. A za další milion to o moc jinačí nebude. Výtahem do pravěku pak sjíždíme zase dolů a velíme krokům zpátky do chaty. Baštíme oběd, přičemž v komickém dostatku času povídáme i s pár usedlíky. Očekáváme totiž čtyři hoďky do další chaty, což oproti ostatním dnům klidní jako heřmánkový čaj navalený morfiem. Když tam poté docházíme ještě za světla, a ještě za světla vaříme, nabízí se možnost od radosti vískat. Jenže trek nám trvá zase o dost dýl, což v představě zítřejšího nadělení, kdy šplháme nejvyšší horu a spějeme ještě o kus dál, děsí. K večeři pak žádné hraní karet, jak bylo plánem. Louskáme výpočty a spřádáme dohady, zdali není lepší přeci jen zařadit zpátečku a vracet se stejnou trasou. Začínám být zoufalý. Dosavadní rychlost totiž tvrdí, že zítra nabereme víc jak 14 hodin. A tolik světla na obloze přes den není. Odvahu nám nakonec dodává až značně vtíravý Američan. Ten připlul dnes z druhé strany, a byť nám předvídá pořádně zatvrdlý oříšek, věří, že zítra uspějeme. Když pak se Sophie za svitu hvězd drhneme svá těla v řece, nezbývá mi než upřímné přání. Snad ten děda mluví pravdu.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson Lakes National Park - 2. den

    3月1日〜2日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 19 °C

    Spacák opouštíme za tmy. Předpoklad rychlé akce dostává v záplavě ranních povinností na frak. Rozbalit, nasnídat, umýt, zabalit – umýt sebe, latrína, a boty. Tohle do hodiny střihne možná tak Superman. Ve společnosti druhých pak hrajeme oproti včerejšku i pár milých tónů. Hned však koukáme jak z jara, kterak naši sousedé vstávajíce sice později, berou za kliku dřív. Co děláme špatně? Pohoršeně zavíráme chatu jako poslední, načež roztáčíme nohy a stopujeme cíl. Dá-li Bůh, dospějeme až k samotnému jezeru. Cesta přeje. Veskrze rovinatá pasáž o 15 km, které dominují louky, travnatá údolí, i bizarně drzí čmeláci, jenž nahání vše modré jako baťůžkáři slevu. Z dáli rostou hory. Nikoli kopce, ale obři! Výhledy bojují o cenu měsíce, a my zatím stínujeme mohutnící řeku. Většinu času putujeme sami. O kroky se pak pomyslně přetahujem jen s trojicí asiátů. Jinak nikde nikdo. Tělo přivyká zátěži, ožívá, a i bolavé koleno drží. Než dohrkáme první část, slunce padá k odpoledni. Zamrazí nás, o kolik jsme pomalejší než rangerské předpoklady. Více jak 2 hodiny! Přichází náročná pasáž plná stoupání, sesuvů, či natolik absurdních cestiček, že bezpečnost u nás doma působí jak vtip. Táhneme dál, podél stále zuřivější řeky, že se neslyšíme ani řvát. Tuhle čtyřhodinovku pak rámujem mezi zážitky, na které se nezapomíná. Když nakonec v úžasu vidíme chatu, skáčeme radostí jak blbí. Tohle vážně dalo zabrat. Bez debat pokračujem ještě o pár stovek dál, kde už čeká jezero. Báje o jeho magii nelžou. Sedáme na břeh, a to posvátno slovy popsat nelze. Když pak za tmy otvíráme chatu, zoufáme si stejně jako včera. Osazenstvo totiž spí, a nám tak nezbyde než vařit venku. Unavení, špinaví, hladoví a zhuntovaní. A navíc ještě zima. I tak si ale připadáme jako absolutní jedničky.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson Lakes National Park - 1. den

    2月28日〜3月1日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 19 °C

    Na startu jen marně větříme, co nás vlastně čeká. Ranní etapa působí rozpačitě. Mašinu rozjíždíme pomalu a vlažným tempem. Našlapuju opatrně, sžírán obavou o kloubní spoj. Vím, že bez jeho podpory končím. A první část lesem nemůže být komičtější. Příkré břehy a všudypřítomné kořeny. Brblám si trudně, že přeskáču-li tohle, zbývajících 85 km urvu jako nic. Úspěch nakonec přichází, a po čtyřech hodinách sedáme na chatě k obědu. V dáli dřepí horský velikán, masivní předzvěst scén budoucích. A stejně tak i nástrah. Brzy nato narážíme druhý sud. Dalších sedm hodin skrze lesy, míříce k masivnímu jezeru, jehož patu dobýváme za soumraku. Složitá trať, která překračuje zarostlá území, tučné řeky i ostré srázy nás zaskočí. Drsná tonáž táhne dolů, a já přemýšlím, zdali tohle sousto vůbec dáme. Elán v nás taje kvapně jako posolený městský sníh. Poté blízko vodě, armáda „sendflies“ vyráží na steč. Nechvalně známý kiwácký hmyz, který svou korunu pro krále opruzu rozhodně nezapře. Desítky mušek cílí přesně, hladově žíznící naší krve, až ta jediná selfie, kterou s úsměvem na břehu děláme, dostane nálepku „naprostá lež“. Mrštně skáčeme do chatky, kde jen za světla svíce kuchtíme véču. Sekunduje nám trojčlenná osádka trampů, která dorazila o pár hodin dřív. Tvrdě vyklidnění, ležérně ladí stanici spánku. Když nás navíc zasypou smrští otázek, na které v tom miniaturním okně mezi příletem a kómatem ve spacáku nezbývá prostoru, propadáme zoufalství. Nasupeně pak rozmýšlíme, že do příštího hiku natiskneme týmová trička, a to s nápisem: Právě jsem dorazil do chaty. Jsem unavený, špinavý a hladový. Pozor na mě!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Návrat do Nelson Camp

    2月25日〜28日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 22 °C

    Abel Tasman pro nás znamenal nejen schůdnou vycházku, ale také test. Tu pravou divočinu totiž plánujeme až nyní. Pětidenní trek v Nelson Lakes NP. Přes devadesát kilometrů s celkovým převýšením téměř pět tisíc metrů. Napříč horami potáhneme nohami, až k břehům Modrého jezera. Maorům posvátné Blue Lake představuje na mapě bodík značně komplikovaný. Do této stanice žádné vlaky nejezdí. Nebýt internet plný extatických recenzí, pravděpodobně bychom tuhle výpravu již předem vzdali. Avšak příslib nulového člověčenství i omračující přírody nás napumpuje chtěním. Zvlášť když Blue Lake dle vědeckých měření obsahuje tu nejčistší H2O kapalinu světa. Viditelnost prý leze až k 80 metrům – což zní úžasně, šíleně i hluboce. Chápeme však, že podcenit předehru tentokrát znamená malér. Ten pokryje možná helikoptéra, ne však naše pojistka. Každý den 12 hodin chůze. Překračujem alpský úsek, takže táhnout kopu oblečení, stejně jako pětidenní nálož zásob. Jo, tentokrát žádný spěch ale poctivá příprava! Studujem, kreslíme mapy, diskutujem a vymýšlíme. Balíme pytlíčky - jídlo za jídlem, den po dni. Převařovat vodu? Néé. Kupujeme tablety. A nakonec – přeci jdeme k tomu nejčistšímu rezervoáru pitiva na světě. Nejvtipnější part hraje pak mé koleno. To mocně otéká jak alergik po zásahu úlem. Ještě pár dní před odletem kulhám tak, že v zásadě nemohu chodit. A tak se modlím, rekreuju, věřím svému tělu. A pamatuji slova Jirky Procházky. Do každé bitvy jdeme nějak omezeni. A je to v pořádku. Ideální stav neexistuje. Pokud jen trochu můžeme a věříme si – do boje!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Abel Tasman National Park

    2月21日〜25日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 16 °C

    Plán zní následovně. Vydolovat zbytek peněz, a ještě za tepla nakoukat pár hezkých míst. Ideálně takových, které Sophie posledně zmeškala. Začínáme Národním parkem Abel Tasman, který slibuje vyleštěné pláže i podmanivou přírodu. Jelikož nám srdcem protéká stále řeka Whanganui, znovu zamlouváme kajak. Dva dny brázdit pobřeží, a třetí nazout boty a táhnout lesem. Poučeni z minula, zapalujem nálož příprav o den dřív, abychom na vše měli moře času. Blahopřejem si však jen do doby, než zjistíme, že zase připlouváme totálně pozdě. Poslední z věcí nakupujem až za tmy, takže nezbývá než hrubě ranní budík, abychom vůbec stihli zahájení. Když pak pozorujem ostatní účastníky, kterak s klidem a grácií kráčejí natěšení kolem, skládáme další zbožnou přísahu, že takto už nikdy víc. Rozpálení stresem pak vyplouváme na moře. Když později rozbalujem oběd na jednom z ostrovů zalévaným deštěm, připadáme si ztroskotaní stejně jako Robinson. Naštěstí každé neštěstí jednou pomine, takže stan tyčíme už pod sluncem. Druhý den pak barví obloha bez jediného mráčku. Rozrážíme vlny oceánu a navštěvujem okolní ostrůvky, chutnajíc tak ze života námořníků. Modro vpřed, modro vzad, a jen ta malá loďka, bez které jsme nahraní. Intenzivní zkušenost plná různorodých emocí. Náš vehikl poté kotvíme na pláží. Dál totiž vyrážíme po svých. Pouť lesem provázejí nádherné výhledy, jenž navečer zakončuje plné bříško a slastný spánek. Ten naruší pouze desorganizovaná Němka volající přesně ve 3 ráno domů. Grüß Gott! Treku dominují snad nejkrásnější pláže, které na Zélandu najdete. Stejně tak i hromada lidí, jež každý ze slavných „Walků“ provází. Vlastně si celou dobu připadám jako na školním výletě. Více než příroda tu hraje prim sranda s kamarády, komfort, a pohodové tempo. Nic proti. Já však po osamocené výpravě do hlubin řeky Whanganui čekal přeci jen něco jiného.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Název projektu – Cesta

    2月20日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 22 °C

    Když jsem nádeničinu pověsil na hřebík, plně se roztočil kolotoč plánování. Původní představu woofingu měníme za ideu rachoty, která napumpuje vyschlou peněženku. Jenže na Zélandu léto brzy končí, a prošlapávat si výletní stopu sněhem nepříjemně zebe. Takže trampovat, kempovat či pracovat? Rozhodnutí, které komplikuje i fakt, že Sophie zde oproti mně natáčí již druhou sezónu. Začátkem minulého roku trávila cestováním na ostrovech několik měsíců sama. Pak sice odletěla domů, ale s nárazem britského podzimu frnkla zase zpátky. Takže řešíme kolizi. Já natěšený poznat neviděné, zatímco zahradní designerka vedle mě už hledí strčit pohorky do skříně, a usadit se. Nastupují tak složitá vyjednávání diplomatických sborů. Postupně slíváme vzájemné potřeby i očekávání, přičemž na konci z kotlíku vytahujem uspokojivé dílo. Manažer uvnitř nás plesá štěstím, a já si připadám znovu jako na stavbě. Modeluju projekt – tentokrát cesty s baťohem. A na závěr už jen doufám koupit chlebíčky, a zkolaudovat.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson

    2月10日〜21日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 18 °C

    Prvně poustnu na zeď omluvu. Síť Facebook, jíž tak namyšleně pohrdám, už podruhé zarodila sladkým ovocem. Po slovenském expresu směr Waiheke, načapal jsem v Nelsonu českého usedlíka Honzu. Ten aktuálně rekonstruuje barák, přičemž směnou za trochu stavařiny nabízí voňavý peníz. V trojici s dalším emigrantem Zdendou pak maluji, silikonuji a uklízím dům, který nakonec opatřím pravým zélandským plotkem ze dřeva – a z kopce. Zvláštní Déjá vu, užívat zase jazyk rodný a nasávat českou náturu. Zjišťuju, že touha po domovině je u mě zatím vyprahlá jako většina tamějších studní. Naopak mlsně baštím možnost zkoušet tunu nových udělátek, které znám jen z doslechu. Se stále delšími vlasy a hřebíkovkou v ruce pak úřaduji jako lví král. A zatímco 8 dní vydělávám hrachy, Sophie jako správná žena v kempu vaří, odpočívá a pere. Přeju jí tu pohodu, a sám užívám denní rutinu, kterou cestovní boty nekompromisně rabují. Když mě pak vyzvedává po práci s kyblíkem burákového másla v ruce, cítím se jako prvotřídní rolník. Žijeme si svůj novozélandských sen. V dodávce, bez peněz, a bez budoucnosti. Jen čaj o páté, a pár klidných dní na cestě životem.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson - Maitai Camp Site

    2月4日〜10日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 19 °C

    Že postrádáme plán pro Jižák víme už dýl. Jakmile však odvalíme první kilometry zdejších cest, zahryzne nás úzkost. Padáme nejen únavou z předchozího shonu, ale i frustrací z pochybného plánování. Cestování teď vypadá jako um, kterému se učíme tou hořkou metodou pokus-omyl-zase bota. Nevíme, jak dál, a zoufáme si. Bookujem pak kemp za městem, kde hledáme pár dní odpočinku, a taky rýsovací prkno pro naše budoucí kroky. Otazníky poletují vzduchem, a den po dni nás pálí jako místní slunce pod chybějící ozónovou vrstvou. Dále tedy mažeme opalovák, a pilně zpovídáme své vnitřnosti. Situaci pak zpestří objevivší se Boriš, turecký kamarád z Whangarei, který finišuje ostrov opačným směrem. Zase společně kuchtíme, a vzpomínáme na staré dobré časy. A jelikož jako všichni baťůžkáři pěstujeme závislost na burákovém másle, navštěvujeme místní arašídovou továrnu. Dostáváme tučnou prohlídku, kupu vzorků, a samozřejmě nakupujem. Perličkou je pak trhlé kolo, ze kterého šlapáním destilujem vlastní máslo. Jojo, kdo nabízí lidem jídlo a hry, toho lidé zbožňují.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Wellington

    2月2日〜4日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 16 °C

    Sušíme mokré hadry, a záhy vytáčíme linku kapitolu. Pádíme 300 km směrem dolů, až na samotný cíp Severního ostrova. Hlavní město přináší mnohé ze „Západních benefitů“, až zde rychle pocítíme vůni velko-domova. Na rozdíl pak od Aucklandu, Wellington fouká rozmařilým kouřem hipíků. Všudypřítomná zeleň i kazajka oceánu pak podnítí k myšlenkám, jak by zde asi člověk, umořený evropským shonem, spokojeně přebýval. Důvod k návštěvě však máme jiný. Městský přístav totiž nabízí trajekt, který naše čtyři kola vystřelí na Jižní ostrov. Předtím, než nalodíme van, stíháme se Sophie otevřít společný účet, hovory domů i vietnamskou večeři. Přespáváme sice v autě, ale na verandě vagabundského hostelu, který jako když vypadne z oka vysokoškolské koleje. Úžasný výhled, špinavé nádobí i věčně obsazený záchod nás oba vyděsí i nadchne. Jaké by to bylo vrátit ručičky času nazpět? Do doby, kdy nám bylo dvacet, a celý svět nám ležel u prdele.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • 2025© FindPenguins
  • ホーム
  • 当社について
  • グループ追跡
  • プレス
  • 規約
  • プライバシー & Cookies
  • ヘルプセンター
  • 印象