SouthEast Asia 2016

KL je velmi kosmopolitní a různorodé město, ostatně jako celá Malajsie. Na jedné hromádce zde žije spousta etnik, která vyznávají různá náboženství, ovšem tím státním a preferovaným je islám. Ráno jsme se v blízkosti našeho hostelu šli podívat do útrob hinduistického a čínského chrámu, které stojí skoro naproti sobě, a odpoledne i do největší mešity. Vstup do nich není turistům zakázán, ovšem je třeba respektovat pravidla jako zakrytí kolen či vstup bez bot.
Na programu druhé dne byl výlet k jeskyním Batu Caves, které se nachází na severním okraji této megalopole a dá se k nim v pohodě dostat příměstským vlakem. Jedná se o několik jeskyní a svatyní uvnitř velkého vápencového masivu, které jsou rovněž populárním svatým místem hinduistů, a proto uvnitř nalezneme i mnoho mnichů. Prostranství před hlavní jeskyní stráží 40 metrů vysoká pozlacená socha Murugana, hindského boha války. Aby se člověk do jeskyně dostal, musí zdolat 272 schodů a odolat rovněž atakům drzých makaků, kteří mohou nepozorným turistům ukrást z jejich batohu cennosti či něco k snědku. Já jim tak musel dobrovolně, v zájmu svého zdraví, odevzdat kokos, který jsem držel v ruce a pil z něj kokosové mléko.Read more

A je to tady. Poslední den v Thajsku trávíme v jeho úchvatném hlavním městě, s populací stejně velkou jako celá Česká republika. Toto kosmopolitní město, místními pojmenované Krung Thep, se pyšní velkolepými chrámy a paláci, vodními kanály, rušnými trhy i nočním životem. Kolem šesté ráno vystupujeme z vlaku a míříme k řece Chao Phraya, po které se přívozem přepravujeme do našeho hostelu blízko Khao San Road. V centru města je přeprava lodí po hlavní řece nejlevnějším a nejpopulárnějším způsobem dopravy. Ačkoliv v Bangkoku (bohužel) nestrávíme noc (před půlnocí nám letí letadlo), rezervovali jsme si na dnešní noc pokoj, abychom se mohli v něm osprchovat, odložit batohy a dobít elektroniku. Na recepci hostelu se však dopouštíme malého faux pax, neboť zjišťujeme, že místo dnešní noci jsme si rezervovali tu včerejší. Platíme proto znovu a jdeme na pokoj. Jako první vyrážíme do velkého komplexu Královského paláce (Phra Borom Maha Ratcha Wang), který je od roku 1782 rezidencí vládců Siamu a následně Thajska. Vstup do něj stojí 500 bahtů a je možný pouze v oblečení zahalujícím kolena a lokty, čehož využívá mnoho pouličních prodejců oblečení před vstupem do komplexu. V obrovském návalu turistů ztrácím Honzu a setkáváme se až večer. Přes dvě hodiny si procházím celý komplex, jehož součástí je i chrám Wat Phra Kaeo, považovaný za nejposvátnější buddhistický chrám v Thajsku a kde se nachází smaragdová soška Buddhy. S královským palácem pak skoro sousedí další rozsáhlý chrámový komplex zvaný Wat Pho, který je nejstarším chrámem v Thajsku a centrem veřejného vzdělávání. Oproti královskému paláci je zde méně lidí i nižší vstupné (100 bahtů). Největší atrakcí je velká pozlacená socha ležícího Buddhy (dlouhá 46 m), znázorňující umírajícího Buddhu v pozici, kdy dosáhl nirvány. Nachází se zde rovněž i významná škola a centrum thajských masáží. Po prohlídce se vracím přívozem zpátky na sever na Khao San Road, která je považována za centrum baťůžkářů a pulzuje rušným životem nejen v noci. Pěšky ještě směřuji kolem Památníku demokracie až na Zlatou horu (Wat Saket), která je jedinou vyvýšeninou v centru města, a proto nabízí hezký panoramatický výhled na všechny strany tohoto rozlehlého velkoměsta. Za symbolické vstupné lze vylézt po schodech na horní plošinu s chrámem, kam se chodí místní modlit, zatímco turisté sem směřují kvůli rozhledu. Večer už trávíme pouze na Khao San Road a v jeho okolí, kupujeme nezbytné suvenýry, užíváme si poslední večeři místní skvělé gastronomie a pomalu se loučíme s Bangkokem a celým úžasným Thajskem.Read more