Tilbakestill søk
Peru - to Nej za měsícPeru - to Nej za měsíc
SatellittRediger rute

Peru - to Nej za měsíc

mars - april 2016
Et 30-dagers eventyr av Vlčoun Les mer
  • 26fotspor
  • 2land
  • 30dager
  • 100bilder
  • 0videoer
  • 4,7kkilometer
  • 1,0kkilometer
Følg Kalender Del Bøtteliste
Datoen stiger
  • VlčounPeru - to Nej za měsíc
    Dag 22

    Arequipa

    10. april 2016, Peru ⋅ 🌙 15 °C

    Cesta nocnim busem byla primerene pohodlna a neco jsme i tzv. Na trhacku naspali.

    Po prijezdu v 7 mala snidanka primo na terminalu na lavicce z nakoupenych zasob, rychly vyber prvniho hostelu ze tri pripravenych tipu, taxi, a bydlime hned napoprve! Mango hostel, za 70 soles noc odpovida. Jeste jsme menili pokoj, neb prideleny nesel dost dobre odemykat.

    Behem cekani na uklizeni jineho pokoje jsme si dosli na mistni snidani, na kterou se zvolna zacinali trousit mistni spolubydlici. Pokecali jsme asi hodinu s asi 25letym cechem Honzou, ktery ma cestu po Jizni Americe na 5 mesicu. Z Peru nijak nadseny neni, ma dost podobne zkusenosti jsko my. Velmi vychvaloval Chille - pristup lidi, prirodu i ceny.

    Po zabydleni 1,5hodinove dospani a dvouhodinove rozmysleni planu. Ve tri odpo jsme vyrazili do mesta k jejih realizaci :).

    Arequipa nebo alespon ta jeji hostoricky cast je bila, vystavni, kolonialni. Namesti asi nejhezci co jsme v Peru videli. Ulice velmi klidne. Mozna je to nedeli, mozna tim ze jsou prezidentske volby - ty jsou tu povinne, berou to tu dost vazne a napr. uz od vcera je vsude zakaz prodeje alkoholu i turistum.

    Mno a nase plany klaply, obesli jsme nekolik agentur a udelame si tu dva vyslapy: Colca kanon na dva dny, kam vyrazime ve 3 v noci. Vratime se v utery vecer, prebalime, vyzkousime v agenture VHT vybaveni a ve stredu rano prozmenu vyrazime do vysky, na 5825 m vysokou sopku El Misty. Posuneme si oba nasi dosavadni hranici asi upe vseho :).

    Na oba treky mame jednu agenturu, Waiky tours. Ceny 120 soles osoba za Colca, 230 za sopku. Colca je s ubytovanim s bazenem dole v oaze, sopka ve stanu v zakladnim tabore. Vse si poneseme sami, jen jidlo bude mit nas guide (my zas jeho vodu) a bude nas tam max 5.

    Stihli jsme i neplanovane nakoupit kloboucek cepicku a tasku, vse z vlny, peruanske a zarucene barevne.

    Rychla dobra vecere v mistni male provozovne (vetsina restauraci je zavrenych kvuli volbam), hodina na sbaleni do jednoho baglu, druhy tu nechavame v uschove. Zuzka uz 40 min oddychuje, zase ma naskok :). Ale aspon jsem dopsal denicek.

    Trimetrovym kondorum zitra zdar!    Les mer

    Se oversettelse
  • VlčounPeru - to Nej za měsíc
    1
    1111
    Dag 24

    Kanon del Colca

    12. april 2016, Peru ⋅ ⛅ 30 °C

    Uplynule dva dny jsme byli na placenem treku do 2. nejhlubsiho trvale obydleneho kanonu sveta, ktery svou hloubkou 3196 m predci i Grand canyon a aspiruje na jmenovani mezi 7 novodobych divu sveta.

    Priroda byla dle ocekavani krasna. Kanon samotny je vyprahlo - zeleny, dost mi pripominal prvni patro Grand canyonu. Kaktusy a kvitky jsou i zde, dole lide pestuji avokada, limetky, brambory, kukurici a mnoho dalsiho.

    Na vyhlidce obsypane turisty se nam podarilo sledovat tri kondory andske, ptaky s nejvetsim rozpetim kridel (az tri metry). Zuzka vcas poprosila vesmir ;). Ti, co prijeli 5 minut po nas, uz sledovali jen prazdne svahy.

    Neockavane nam v kanonu prselo, ale vybaveni jsme byli :).

    Ubytovani dole v oaze bylo velmi primitivni, bez teple vody, lec na prespani dostacujici. Dvacka navic nam zajistila privatni pokoj s vlastni koupelnou. Kvuli pocasi jsme nevyuzili venkovni bazen ani si nezacvicili, ale aspon nelitali moskyti.

    Ranni vystup od 5 jsme zvladli za dve hodiny, byli za hustory a pak dalsi hodinu cekali nahore na zbytek vypravy. Rikali jsme jim muly, bylo jich asi 50 a byli to z 90 % ti klasicti teniskari s neforemnym batuzkem z trhu. Nasli se ale i duse stejne krve, napr. padesatilety francouz sympatak, nebo parek polky Kasi a ukrajince Olega.

    Druhy den bylo na programu nekolik zastavek. Bajecna byla koupel v horkych pramenech s "prirodnimi" bazenky, kde jsme se namasirovali a zrelaxovali svaliky. Bazenku bylo nekolik a byly odstupnovany dle teploty. Do dvou poslednich jsem ani nestrcil prst, stacil mi ten se 70C :).

    Cely vylet jsme brali hlavne jako fyzickou a vyskovou pripravu na dvoudenni vystup na sopku El Misti - 5825 mnm. Dle ocekavani nas vylet v takove valne hromade moc nadchnout nemohl, zvlaste kdyz nas guide stal za prd a bylo na nem videt, ze ho prace nebavi. A fyzicky jsme na tom byli navic lepe nez on. Ale sve jsme si tom nasli a uzili si co slo.

    Po prijezdu v pet odpo jsme rychle skocili do agentury Waiky tours kvuli kontrole vybaveni - stan, spacak, hulky, rukavice. Bereme s sebou a presun na hostel, rychly nakup energetickych potravin a vody (5 l na osobu plus litr coly). Mame i bonbony z koky, ktere by mely pomoci ve vysoke vysce s nevolnosti.

    Ted je kratce po desate nocni, od sedmi jsme balili a filtrovali vodu. Jime bajecne zrale mango, u postele se jezi hromada igelitek s vecmi ktere nepotrebujeme a nechavame v hostelu ve skladu. Zitra nas vyzvednou v osm po snidani a vyrazime. Ceka nas 1200 vyskovych s plnou polni do zakladniho tabora. Ozveme se tedy po navratu, spise vsak az v patek rano naseho casu.    Les mer

    Se oversettelse
  • VlčounPeru - to Nej za měsíc
    1
    Dag 25

    El Misti trek - basecamp 4500 mnm

    13. april 2016, Peru ⋅ ☀️ 13 °C

    El Misti je 5825 m vysoka sopka, jejiz rozeklany vrcholek je videt vsude z Arequipy. Ke zdolani zlakala i nas.

    Da se pokorit dvoudennim trekem s placenym guidem, vylety na vlastni pest nedoporucujeme - cesta nahoru neni znacena a skoro sestitisicova vyska nese urcita rizika. My jsme si na zaklade recenzi vybrali agenturu Waiky tours a ted po navratu muzeme prohlasit, ze nelitujeme.

    Po vydatne snidani v nasem hostelu Mango nas v 8:15 vyzvedl sympatak Alfonso v sedmimistne 4x4 a odvezl nas do sidla ke kontrole vybaveni s guidem. Cestou jsme meli nabrat jeste jednoho ucastnika treku, ale pry se opil a je mu nevolno takze nejde. Ok, jeho 250 soles.

    V sidle agentury Waiky tours jsme se potkali s asi 50letym guidem Josem (Chosé) a tremi holkami z Kanady, ktere take pujdou. Celkem nas tedy melo byt pet plus guide plus jeho asistent Carlos. Jose byl typu oslehany horsky vudce, vzbuzujici duveru. Kanadanky vypadaly na totalni lamicky, coz se vzapeti potvrdilo pri seznamovani - nulove zkusenosti s treky, natoz VHT, natoz v takove vysce. Jen jsme v duchu kroutili hlavou, na co ti lidi asi mysli kdyz se prihlasi na takovy "vylet"...

    Dostali jsme stan, poneseme ho sami spolu se spanim a vsim vlastnim vybavenim. Dale 5 litru vody na osobu plus litr Coly. 1 litr od kazdeho se vezme na vareni. Jose s Carlosem berou veceri a snidani pro vsechny. Narozdil od kanadske vypravy jsme si vzali i turisticke hole.

    Autem nas vyvezli 1,5 h cesty za mesto, vstric cnici mase El Misti. Posledni usek prasnou cestou opravdu proveril kazdou vymozenost pohonu 4x4 i Alfonsuv um. Behem cesty jsme jeste se Zuzkou natlacili 1,5 l vody, te proste neni nikdy dost.

    Vysli jsme z maleho placku posilneni navic bananem a mandarinkou, ukryti pod klobouky a dlouhymi rukavy - slunce prazilo a prach na pozvolna se zvedajicich svazich sopky nam sel vetrem vstric. Zacina se ve 3400 m a dorazit mame za cca 4-6 h a prekonani 1100 vyskovych metru do zakladniho tabora ve vysce 4500 mnm.

    Tri holky vyrazily v tilkach, bez klobouku a skoro bosky - tedy, mely trekovky, ale jen takove ty nizke sportovni ponozky v nich. Po prvnich 120 metrech slapani s placem jedna vzdava. Pry nemuze popadnout dech a batoh je tezky.

    Z utrzku konverzace mezi nimi a guidem se dozvidame, ze ma astma (!!) a chce se vratit. Jose vola zpet auto mobilem a skromny tichy Carlos, s nimz jsme si v aute prijemne popovidali, se vraci s ni na parkoviste a do mesta - dle pravidel staci na 4 lidi jenom guide. Krcime rameny, loucime se a jdeme dal.

    Stezka se krouti mezi trsy pichlave travy, trnitymi keriky a balvany. A stoupa stoupa. Slo se nam dobre, nase obavy z unavy z Colca kanonu se nepotvrdily a navic aklimatizace jeste z Huarazu a Machu je zrejme znat. Velka uleva. Zato kanadanky toho maji zakratko plne bryle a na obycejnych krocich pres kameny se doslova potaceji. Jose je vsak profik, drzi mirne tempo a dela zastavky tak akorat, aby to daly. Na nas moc casto.

    Krajina je tu drsna, ale svym zpusobem uchvatna. A je tu naprosty klid. Jsme jedina vyprava a po vcerejsim turistickem viru je to prijemne osvezeni. Seznamujeme se s endemickymi andskymi mechy, dravcem Kara kara. Nemame vyraznych problemu, pijeme, energii doplnujeme susenkou a Snickerskami.

    Tech nekolik hodin chuze nam v zasade ubehlo klidne a mirne, lec zadarmo to nebylo, v cili unaveni po pravu jsme. Pro kanadanky hodne husty vyslap, ale daly to a ani moc neknuci. Zakladniho tabora dosahujeme nekdy ve tri odpoledne. Je to nekolik sousedicich placku na stan, klasicky obestavenych kameny proti vetru. Vybirame si jeden, stavime stan (uz nema koliky, takze na snury navazujeme kameny), fotime a zkoumame nejblizsi okoli - hodne pozvolna, protoze ve 4500 m se vam lehce zatoci hlava pri tech nejobycejnejsich cinnostech. Vsechno je tu potreba delat s rozmyslem, i kdyz nadsenim a ochanim z uzasnych vyhledu se nam chce skakat.

    Kratce po 17 h ma Jose hotovou veceri: polevku s ryzi a zeleninou, hlavni chod ryze avokado rajce a salsa omacka. Na tomto miste a po takovem vykonu chutna naprosto skvele. Jeste caj z hermanku neboli Manzanilly pro dobry spanek, a slunce se kloni k obzoru. Vytvari typicky uchvatne barvicky a my si jdeme v jeho poslednich paprscich jeste zacvicit. Prece jen, kdy se vam postesti akrojogovat na sopce pri zapadu slunce ve 4,5 tisicich ze :).

    To se uz ale rychle ochlazuje, cili zoubky curat naposled pokochat a cca v 19 h se zavrtavame do spacaku, neb v jednu v noci vstavame a jdeme na to. Karimatka je tenounka a podklad oblazkovy, ale co byste na sopce chteli, ze.    Les mer

    Se oversettelse
  • VlčounPeru - to Nej za měsíc
    Dag 26

    El Misti trek - vzhuru k vyskam 5825

    14. april 2016, Peru ⋅ ☀️ 13 °C

    Tak uz vime, jak zpivaji ptaci v 5825 mnm...

    Nijak! Zadni tam nejsou :). Ale slunce, slunce tam teda pali.

    Po celkem 6 hodinach prevalovani a neco mala spanku "na trhacku" vstavame v jednu v noci do minusove teploty. Zacina jeden z nejdelsich vystupu v nasem zivote a rozhodne je to ten nejvyssi.

    Zimni cepice z batohu konecne prichazi ke slovu. Nejlepsim pritelem se stavaji VHT rukavice pujcene z agentury a horky caj z listku koky od Joseho. Mame k nemu klasickou peruanskou snidani: jakobyhousky, ovci syr, margarin a marmeladu.

    Kazdy bereme batoh. Nemusime, jdeme nalehko, ale je to dalsi vrstva na zadech, chranici nas pred chladem a vetrem. V batohu litr vody, litr Coly, neco susenek a snickersek, nepropo navleky na gate, tunelovy satek, opalovaci krem.

    1:45
    Jose vola "Vamos chicos!" Na hlavu celovku, hulky a vyrazime. A ja bych zrovna docela usnul.

    2:30 a cca 4650 mnm
    Prvni zastavka. Tempo je sneci, jdeme jako posledni. Jose vepredu udrzuje stalou pomalost pohybu. Chapeme proc, ale potrebovali bychom jit o malinko rychleji - abychom se zahrali. S dechem ani vykonem problemy nemame. Ne tak kanadska vyprava.

    3:30 a cca 4800 mnm
    Dalsi pauza. Jose udrzuje sneci tempo. Kanadanky presto nezvladaji, zastavuji se kazde tri kroky a potaceji se na nerovnostech. Zuzka je z toho drobet na nervy a zacina ji roztrasat zima. Me tempo uspava.

    5:17
    Slavime 5000 mnm. Tedy, ti kteri vladnou nohama hlavou a pusou. Ja a Jose. Zuzce je velka zima, jen se usmala a odskocila si na velkou. Vzhledem k tomu, ze se k nasi skupine pridal nenapadne i vitr, ji vubec nezavidim. Pridavam ke garderobe satek pres hubu a krk, protoze Jose uz ho ma.

    Zuzka se vraci a zvladla na pohodu. Ja jsem ale rad ze nemam potrebu.

    V dalce za pohorim Pichu pichu zacina svitat.

    Stav: srdce pumpuje a svaly pali, kdyz udelame dynamictejsi sekvenci pohybu, ale jinak jsme v pohode az nas to prekvapuje - zadne bolesti ani toceni hlavy, navaly na zvraceni ci popadani dechu. Je potreba si fakt hlidat stale tempo a snazit se porad zhluboka dychat.

    Kanadanky vypadaji, ze kazdou chvili odpadnou. Alespon ze na sobe maji vypujcene doporucene obleceni. Je ale sakra znat, ze nemaji hulky - ty jsou opravdu k nezaplaceni. Pomahaji se stabilitou, s vystupy na kameny.

    A propo, stezka. Nejedna se o technicky vystup, je to chodak. Stridaji se useky vyslapane v sopecnem pisku a useky kamenite, kde je potreba pozorne stoupat. Dohromady nic narocneho. Pokud clovek vi, jak se v takovem terenu pohybovat, znacne mu to setri sily. Jinak na cernem podkladu a potme neni cesta videt, guide je tu nezbytny.

    Zuzku uz celkem dost trese zima a nervy, tak se ptam Joseho zda bychom mohli jit o malinko rychleji, treba sami napred. Rika rezolutne ne, musime zustat pohromade. Mozna pry az bude svetlo a budeme v jine oblasti. Chapu, udelal bych to stejne.

    5300 mnm
    Nevim kolik je. Soustredeni na kroky a dech je nez... byt.. ne... a cely vas svet. Jinak naprosto na pohodu, az jsem prekvapen. Zuzka se take drzi, jen se ji spustila tresavka - zrejme projev velke vysky. Vlastne bychom ani nemuseli pauzovat, jen se napit a jit dal, je to lepsi nez vychladat pri postavani. Dvakrat mam pocit jakoze mi zacina byt na zvraceni, ale nastesti staci zpomalit kroky a zacit vice dychat.

    Uz jdeme tesne za Josem misto kanadanek, zaostavaji a my na ne vzdy cekame. Jose rika, ze jsme silna skupina a jdeme pekne. Divime se, se holky stale drzi. Jsou houzevnate.

    Mame na sobe uz vsechno obleceni a presto nam je pri poryvech vetru kosa.

    Voda se neda pit, je prilis studena. Coca cola taky, ale citime ze diky cukru a kofeinu pomaha. Bonbony z koky take, mame vycucany jeden cely balicek.

    6:26 a cca 5700 mnm
    Jose nas pustil dopredu, takze jsme svym tempem dosahli sedla na sirokem okraji krateru El Misti. Slunce sem sviti a jeho teplo je vice nez vitane. Zuzka se mi regulerne klepe v naruci, ale po par minutach to prestava.

    Jdeme si odskocit na curandu a foceni sopecne plane. V Zuzce se probudil geolog a nadsene sbira nejake kaminky a rika jejich jmena. Prikyvuju. Nektere jsou i hezky barevne.

    Vyhledy do sireho okoli jsou dechberouci. Doslova :)).

    15 min po nas dorazil Jose s holkama. Zhroutily se okamzite na zem, ale jsou tu. Neuveritelne. Docela jim zaciname fandit!

    Po pulhodinove pauze zaciname stoupat ke krizi (jak jinak) na vrcholku. Jose, s nim ja, s odstupem Zuzka. Kanadanky porad jeste sedi.

    Jose se mne pta, kde pracuju a co delam. Asi je mu divne, ze s nim drzim krok a obcas fotim. Taky je mi to divne, ale jsem rad ze zrovna dneska mam huste telo :).

    Jo, a ve vzduchu je asi od 4700 m citit sira. Obcas je to fakt smrad utocici na zaludek.

    5825 mnm
    Par metru pred krizem to obracim a cekam na Zuzku. El Misti dobyvame spolu. Jose odpocitava a pak nas objima a gratuluje.

    Je nadherne pocasi, viditelnost pres sto km na vsechny strany. Vyhledy naprosto uchvatne. Jose nam vyjmenovava vrcholky a dalsi sopky.

    Holky kanadske to zvladly taky. Jsou vycerpane, s puchyri, je jim zle, ale jsou tu.

    Celkove to nedokazu dost dobre popsat. Uleva, euforie, radost z vykonu i z dosazeni cile. Na vrcholu sopky 3500 mnm od nejblizsi civilizace je pet lidi. A vidi tohle vsechno.

    My.

    Duchove hory nam jsou nakloneni. Peru se s nami louci opravdu skvelym, silnym zazitkem a ukazuje nam svou primarni, divokou krasu.

    Zpatecni cesta
    Nahoru 7 hodin, dolu 2?? Ano. Jose to totiz ze sedla bere dlouhym, sirokym popelecnym splazem. Nasazuji oblibenou techniku "rizeny beh skluzem" a jde to bezvadne :).

    Vsem trem holkam je ale po chvili spatne, prilis rychly sestup take nedela telu dobre. Kanadanky navic nemaji hulky a neumi se v terenu tak dobre pohybovat, zaostavaji celkem dost. Davam kazde jednu svou hulku i s instrukcemi (Its like you were skiing - We have never been on ski - Good luck then) a bezim to se Zuzkou bok po boku. Jose je tak trista metru pod nami a vyorava cestu.

    Bylo to dlouhe, unavne, slunce prazilo az moc a Zuzka skoro usinala za chuze. V tabore jsme meli 15 min odpocinek, pak balime. Po dalsi 1,5 hodine jsme dole u auta. Zapraseni, spaleni, unaveni. Zuzku chytly kolena. Kanadanky to skoro doplazily. Ty sly o zivot :). Ale jsme vsichni spokojeni. Dnes jsme NECO zazili.

    Zbytek dne
    Autem zpet do mesta. Smrad a spina predmesti.

    Vratit vybaveni a rozloucit se s Josem. U auta se prevlekl do bile kosile a s ksiltovkou vypada jako kdyby dnes cely den prosedel na gauci :)).

    Hostel, zachod, sprcha, hodinove mdloby v pelechu.

    Ven na veceri - restaurace Hatanupa, kde poprve ochutnavame alespon 7 druhu brambor z peruanskych 4000. Mnam.

    Zpatky do pelechu pres market s ovocem... a za odmenu film Revenant s DiCapriem. Strasna blbost!

    Denicek a spat.

    3600 vyskovych metru naslapano za jediny den. Ze 4500 do 5825 a zpatky do 2330. Kdyz si to takhle napisu, docela zahul. Ale nic neboli, kolena svaly hlava zaludek vsechno v cajku.    Les mer

    Se oversettelse
  • VlčounPeru - to Nej za měsíc
    Dag 28

    Huacachina - smradlava oaza

    16. april 2016, Peru ⋅ ⛅ 16 °C

    Nam sa to naozaj krati, da sa povedat, ze sa nam to uplne skratilo. A zitra uz letime domov. Po tych roznych peripetiach ale i krasnych zazitkoch musim povedat, ze sa nam ani moc nechce, ale i sa celkom tesime.

    Vcera sme stravili perfektny den v oaze Huacachina nedaleko mesta Ica.

    Po prijazde nocneho autobusu sme si vzali taxi, ten nas odviezol cca 4 km do oazy a ubytovali sme sa, na miestne pomery, v pomerne paradnom hoteli. Ze si teda na tu poslednu noc doprajeme nieco luxusnejsie. U nas by toto miestne luxusno dosahovalo priemerny typ ubytovania, ale sme v Peru. ;)

    Po ubytovani sme si na chvilu oddychli, nocna 11 hodinova jazda autobusom je predsa len trochu unavna a citili sme sa po nej dost spinavi a ucapkani. Po asi 2-hodinovom spanku sme vyrazili na prieskum oazy a do puste okolo nej. Poriadne sme sa obliekli - dlhe nohavice, dlhy rukav, klobuky, satky a okuliare - ved uz sme sa spalili dost a slnko riadne pieklo.

    Oaza je vskutku turisticke hniezdo. Je vcelku mala a dost spinava. Vsade sa valaju odpadky a vietor ich nesie siroko-daleko. Vysli sme na najblizsiu pomerne vysoku dunu. Zacal fukat vietor, pre pocit teploty to bolo prijmne, ale vietor zdvihal piesok a presuval ho cez okraj dun a my sme ho mali vsade, i medzi zubami. Slapat "do kopca v horucom piesku" je celkom zabavne, ale asi iba na taku chvilu, ktoru sme tam stravili my. Da to dost prace, dostat sa az na vrchol pieskovej hory. Bol odtial pekny pohlad do puste i na oazu. Prekvapilo nas, ked sme na druhej strane objavili mestecko s mnohymi do dialky roztrusenymi obydliami. Co tam ti ludia uprostred puste asi tak mozu robit...??? Nechapeme. V dialke bolo vidno Icu.

    Vietor silnel, tak sme radsej rychlo zbehli spat do Oazy. Zasli sme si do bazenu zablbnut a zrelaxovat sa asi tak na hodinku. Od 16-tej sme mali dohodnuty vylet do puste v buginach spolu so sandboardingom.

    Pozicali nam drevene dosky, na ktorych sme sa spustali z dun dolu. Bola to velka sranda. Aj jazda buginov bola super. Videli sme i zapad slnka, co bola velka parada.

    Po navrate opat sprcha, bo piesok sme mali uplne vsade, priniesla som si ho dost i vo vackoch gati. No a po sprche sme vyrazili na veceru a nasytili zaludky samou dobrotou - ovocny dzus a koktejl, kavovy milkshake, vyborne a super palive thajske kari a falafel, na zaver brownie so zmrzlinou, uplna mnamka.

    Dnesny den sa naozaj vydaril a boli sme ako ozajstni dovolenkovi bieli turisti :). Zvlastne ale prijemne oddychove.

    A preco "smradlava oaza"? :) Pretoze voda v jazierku naozaj smrdi - ved ju pouzivaji ako kanalizaciu... Romantika s dromedarmi sa tu nekona ;).    Les mer

    Se oversettelse
  • VlčounPeru - to Nej za měsíc
    Dag 29

    Závěrečná jízda Limou

    17. april 2016, Peru ⋅ 🌙 21 °C

    Vydatná snídaně v hotelu, rychlá procházka začínajícím vedrem pro hrftku pífku na památku, a už nás polední taxi za 7 sol odváží na polední bus (opět Cruz del Sur) z Ica do Lima.

    Jízda po Panamerické dálnici byla klidnější, než jsme čekali. Velmi nás ale udivila prázdná městečka na dohled - uprostřed ničeho, jen písek a kamení, neobydlené prefabrikované domy, ulice naznačené řadami bílých kamenů... Jinak vlevo oceán, vpravo NIC. A čas od času malá benzínka s restaurací - něco na způsob USA Route 66, ale v Peruánské režii to působilo ošuntěle, mrazivě (a směšně).

    V Limě je velmi klidno - je neděle. Máme ještě 4 h do odletu a hlad. Dáváme si pizzu a lasagne v Pizzu Hut a pak jdeme doplnit zásoby suvenýrů do supermarketu Metro přes křižovatku.

    Venku zjišťujeme že už je tma. Mladý kluk v neofiko taxíku nás sice veze za nabídnutých 30 soles na letiště, ale jede s námi vážně jako kdyby nás ukradl. Prostě závěrečná Peruánská jízda pozdní nedělní dopravou jak má být...

    Na letišti ještě profiltrovat litr vody na pití a hurá na gate, do Paříže a do Prahy.

    Zpáteční let přes Pacifik celkem rychle utekl, naštěstí jsme dobře spali. V pohodlí a servisu zatím stále vede KLM.

    V Praze jsme přistáli poměrně dobře odpočati a naladěni v osm večer. Bohužel, naladění nám nevydrželo - Zuzce otevřeli během přepravy batoh "kvůli bezpečnostní prohlídce" a nejenom že jí ho opět nezabalili (za zabalení jsme dali 250,- Kč), ale navíc jí ho na třech místech prořízli a odřeli. Není to úplně pěkná tečka za cestou. Skoro hodinu to řešíme u pultíku a na lince Air France. Podle slibů by to měli opravit jejich partneři v holešovické firmě - uvidíme :(.

    Peru zůstalo za námi, na druhé půlce světa. Vlastně jsme rádi, že už tam nejsme, ale domů se nám také úplně nechce. Odvážíme si spoustu prožitků a náhled do kultury 16x většího státu než je ČR. Žít bychom tam nechtěli. A co tady, budou pro nás Čechy po uplynulém měsíci stejně přívětivé, stejně dávající, stejně přijímající...?

    Pochybuji.

    Už jsme jiní.    Les mer

    Se oversettelse
  • 2024© FindPenguins
  • Hjem
  • Om oss
  • Blogg
  • Gruppesporing
  • Presse
  • Vilkår
  • Personvern & Cookies
  • Support
  • Avtrykk
  • Norsk