Rurucancha

Konečně jsme se v klidu vyspali a byli připraveni na náš výlet do solných dolů ve městě Maras a teras ve městě Moray. Výlet jsme objednali i s jízdou na čtyřkolkách, o to více nás mrzelo, když jsme vylezli z našeho pokoje a zjistili, že je bouřka. V dešti jsme nejprve čekali na našeho průvodce, který přišel o pár minut později k fontáně na hlavním náměstí. Už po pár minutách čekání jsme pořádně promokli a tak jsme tušili, že to nebude ten nejpříjemnější výlet.

Kvůli počasí se prohodilo pořadí míst, které navštívíme, a tak jsme jeli do solných dolů v Moras. Po cestě jsme zastavili u malého obchůdku, kde jsme dostali krátkou přednášku o místní soli a k tomu ochutnávku různých směsí a dokonce i čokolády. Ta čokoláda byla asi ta nejlepší, jakou jsme kdy měli - když tedy vynecháme tu ručně vyrobenou během prohlídky na kakao farmě v Minca v Kolumbii. Kousek jsme koupili a pokračovali do dolů.

Krátce před příjezdem do Maras přestalo pršet a tohle počasí nám vydrželo až do Cusca. Z kopce vyvěrá slaná voda, která několika kanálky stéká ke přibližně 3000 menším nádržím. Nádrže nepatří jednomu vlastníkovi, ale celkem asi 600 rodinám, které poté sůl prodávají dál. Nádrž se napustí vodou, pak se přítok uzavře a slunce vše vysuší během cca. 15 dní. Pak se může sebrat nashromážděná sůl a dále zpracovat. Těží se pouze v období sucha, což je mezi dubnem a říjnem, protože jinak nádrže díky pravidelným dešťům nevyschnou.

Po prohlídce jsme se vrátili kousek zpátky k základně, kde se nasedalo na čtyřkolky. Nejdříve jsme si v klidu vyzkoušeli ovládání na dvorku a po pěti minutách byl čas konečně vyrazit. Niki si taky dala zkušební jízdu, čtyřkolku jsem ale nakonec řídil jen já. Jelo se v řadě a celkem pomalu na začátku. Překvapilo nás, že jízda trvala asi 45 minut. Čekali jsme mnohem míň, vzhledem k tomu, jak tady plní sliby na různých výletech.

V Moray jsme měli čas si projít archeologické naleziště, než jsme dostali výklad. Moray obsahuje několik terasovitých kruhů, které sloužily jako zemědělské terasy a pravděpodobně jako experimentální zemědělské laboratoře v době Inků. Různé výšky způsobily, že byl mezi vrchní a nejspodnější terasou rozdíl teplot až 15 °C, což dovolovalo pěstovat různé rostliny na jednotlivých terasách.

Cesta zpět na čtyřkolkách už byla rychlejší a navíc jsme jeli jako poslední, abych mohl občas zpomalit a trošku si na tom zablbnout. Po pár minutách nám to ale chcíplo, nešlo nastartovat a chvíli trvalo, než si toho průvodce všimnul. Když se vrátil, tak zjistil, že nám došel benzín a ptal se, jestli náhodou nemáme nějakou láhev. Jednu jsme našli ve škarpě a tak nám mohl od sebe trošku přelejt.
To se pak stalo ještě jednou... Čtyřkolka jela bohužel jen max. asi 60 km/h, ale i tak nás to fakt bavilo.

Po návratu do Cusca jsme se šli podívat na San Pedro Market, kde opět prodávají všechno možné. Je zde možné najít obří množství kukuřice nebo brambor. V Peru mají kolem 3500 druhů brambor a tak není divu, že je zde mají v nějaké formě téměř ke každému jídlu. My jsme si tady došli na jídlo, které je extrémně levné a chodí sem většina místních. Vybrali jsme si jeden ze stánků, objednali jídlo a napjatě čekali, co nakonec dostaneme na talíř. Porce byla obří a jídlo vynikající. Ochutnali jsme i místní síry a koupili čtyři malé kousky, které si zítra dáme k obědu.

Původně jsme měli v plánu navštívit další ruiny v Cuscu, ale na to nám chyběly síly. Hned druhý den v Cuscu jsme si při výstupu na Saqsaywaman koupili vstupenku, která je platná 10 dní a umožňuje navštívit celkem 16 různých ruin, chrámů, muzeí a galérii. Využili jsme tedy tuhle možnost a šli do jednoho z muzeí poblíž. To se ukázalo jako skvělá volba, protože opět začalo extrémně pršet. V muzeu měli starý věci a mluvili o historii - překvapení. V poslední části prodávali zajímavé šachy - Inkové proti Španělům. Chvíli jsme přemýšleli, jestli je koupit, nakonec jsme to ale nechali. Zpracování nebylo až tak kvalitní za tu cenu.

Následovala návštěva muzea kakaa, kde je vstup zdarma a člověk může ochutnat různé čokolády. Moc dlouho jsme se tu nezdrželi, protože jsme už ráno měli ochutnávku čokolády a ta byla rozhodně lepší. Navíc už jsme byli na kakao farmě a tak nemusíme dostat stejný výklad znovu.

Po příchodu domů jsme se rozhodli nejdřív zkontrolovat naše finance, abychom viděli, kolik v průměru utrácíme. Moji peněženku jsme však nemohli najít. Naposledy jsme ji měli v rukou na trhu San Pedro, což nejsou nejlepší předpoklady na to, že ji někde najdeme. V peněžence bylo kolem 200€ a kreditky, nic víc. I tak to ale zabolí. Prošli jsme všechny obchody i muzea, které jsme dnes navštívili, nikde nic. Na trhu už bylo zavřeno, ale stejně jsme nějak proklouzli dovnitř. Nikdo peněženku neviděl, ale řekli nám, že je zítra možné zkontrolovat kamery, které jsou nainstalované na každém rohu. Policie nám poté vysvětlila, že to tak jednoduché není a že musíme vše oznámit a až pak se rozhodne, jak s tím naloží. Problém je, že zítra jedeme v 10:00 do Ollantaytsmbo kvůli Machu Picchu. My nechápali, jak mohla peněženka zmizet, protože jsme ji měli jen v batohu a celý den nepoužívali. Rozhodli jsme se tedy, že si ráno přivstaneme a půjdeme to dále řešit, když ji doma po důkladném prohledání pokoje nenajdeme.

Došli jsme zpět na hostel a hned po otevření jsem našel tu peněženku zapadlou za postelí - při vybalování věcí nám musela vypadnout. Z nás konečně opadl stres a my mohli pokračovat v počítání peněz a výdajů, balení a plánování.Read more