Resetuj wyszukiwanie
Dobrodružství v Maroku
  • David P.

Dobrodružství v Maroku

Půl roku zpátky jsem hleděl do dálky přes gibraltarský průliv na vrcholky hor atlaského pohoří a doufal, že se tam brzo podívám. To se mi vyplnilo hned v květnu 2014, kdy jsem se domluvil s Honzou, že si na 2 týdny sbalíme batoh a poletíme do Maroka. Czytaj więcej
ObserwujPodsumowanieKalendarzDzielićDzielićLista postanowień
Najpierw najnowszy
  • Rozpocznij wyprawę
    9 maja 2014
    David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Fes

    9 maja 2014, Maroko ⋅ ☀️ 26 °C

    Z Prahy jsme se přes Charleroi dopravili do města FES. Letiště je od centra města vzdálené asi 20 km a bez velkých zavazadel jsme měli v plánu odolat drahým taxíkům (mezi letištěm a vlakovým nádražím existuje fixní cena 120 Dh za taxi) a dopravit se do města lokálním busem za 4 Dh. Ani po půlhodinovém čekání jsme se však autobusu nedočkali, a tak jsme souhlasili s nabídkou taxikáře, že nás vezme do auta celkem 6, přičemž každý z nás zaplatil snesitelných 20 Dh. Taxík nás zavezl k vlakovému nádraží, odkud jsme pěšky ještě museli dojít k nejslavnější bráně Bab Boujeloud, kde jsme měli sraz s jedním anglickým studentem, u kterého jsme měli přes couchsurfing domluvené přespání. Po zjištění, že v Maroku nejde z českého mobilu volat na místní čísla, jsme Angličanovi Johnymu zavolali z místního automatu a přespali u něj přímo v medíně. Johny společně s dalšími třemi Angličany studoval arabštinu na místní univerzitě Al Karaouine, která byla založena již v 9. století a je nejstarší univerzitou na světě. Večer jsme s nimi zašli sednout do jedné z mnoha pouličních občerstvovaček a dali si kebab a tradiční marocký drink - horký a sladký mátový čaj, místními přezdívaný "marocká whisky". Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Fes El Bali

    10 maja 2014, Maroko ⋅ ☀️ 13 °C

    Fes je bývalé hlavní město Maroka a jedno z největších a nejstarších středověkých měst na světě. Místní medína je tou největší v celém Maroku a zároveň jednou z nejlépe zachovalých v celém arabském světě a člověk se při procházce místním labyrintem ulic a uliček přenese do období několika století zpět. Za hradby se nedostane žádné auto, a tak je přeprava čehokoli zajišťována osly, mulami či dvoukoláky. Na prohlídku medíny jsme se vydali již kolem osmé ráno. V tuto dobu je v medíně ještě pořádně mrtvo, a proto jsme vystoupali na kopec k pevnosti Borj Nord, odkud je krásný výhled na celou starou čtvrť města a její hradby. Poté jsme se vrátili opět do medíny, kde jsme se v místní spleti uliček zcela ztratili a pozorovali, jak město začíná pomalu ožívat - obchodníci otevírají svoje krámky, děti v dresech se v ulicích honí za fotbalovým míčem a každou chvíli uvízneme v nějaké oslí zácpě. UNESCO zde nedávno nechalo namontovat barevné cedule a směrovky, což turistům usnadní lepší orientaci po městě, především po dvou páteřních trasách napříč medínou, které vedou od brány Bab Boujeloud k mešitě Kairouine. Po vyznačené trase lze taktéž dojít k místním slavným koželužnám, ale k nim vede cesta jedině skrz mnoho dotěrných průvodců, kteří vás dále nepustí, pokud jim nezaplatíte něco za jejich průvodcovské služby. Pohled na koželužny je totiž možný pouze z teras místních domů nebo obchodů s kožešinami, kam vás pustí jedině za menší obnos peněz. My jsme návštěvu koželužen usmlouvali na 20 Dh. Po obědě jsme se pěšky vydali skrz židovskou čtvrť na vlakové nádraží a vydali se vlakem do Meknésu. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Méknes

    10 maja 2014, Maroko ⋅ ☀️ 29 °C

    MEKNÉS je dalším z královských měst a taktéž býval hlavním městem Maroka. Oproti sousednímu Fezu je mnohem klidnější a příjemnější pro život. Nenajdete zde mnoho turistů, a tudíž ani skoro žádné dotěrné "průvodce". Většina turistů využívá město jako výchozí bod k nedalekým římským rozvalinám ve Volubilisu či k poutnímu místu Moulay Idriss. Také dnešní přenocování jsme měli domluvené přes couchsurfing, tentokrát u jedné belgické dámy (Monique), která zde žije již přes 30 let a pomáhá marockým ženám se vzděláním. Po příjezdu na nádraží jsme taxíkem dojeli za naší hostitelkou, odložili si věci a vydali se do místní medíny. Prohlídku jsme začali u největší brány Bab Mansour na náměstí Hedim. Také místní medína je zapsaná na seznamu kulturního dědictví UNESCO a procházka po ní je docela příjemná. S Monique jsme navštívili např. starou koránskou školu, mauzoleum a díky svým známostem nás zavedla nás i do míst, kam se turista normálně nedostane. Monique nám také domluvila návštěvu hamámu včetně masáže. Ačkoliv byl hamám velmi osvěžující, masáž byla přece jenom místním Arabem docela odfláknutá, ale alespoň nedošlo na žádné lámání kostí. Na večeři jsme s Monique zašli do pěkné restaurace k její známé, která nám připravila tradiční marockou večeři - zeleninový tajine s olivami, velbloudí maso a čaj. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Rabat

    11 maja 2014, Maroko ⋅ ☀️ 24 °C

    Z časových a komplikovaných logistických důvodů jsme se další den ráno rozhodli vynechat populární archeologické místo Volubilis, které leží asi 20 km severně od Meknésu, a jeli vlakem rovnou do Rabatu. Do hlavního města země jsme dojeli zhruba po 3,5 hodinách. RABAT je pohodové moderní město na pobřeží Atlantského oceánu a je sídlem mnoha vládních budov, ambasád a samozřejmě i domovem krále. Do královského paláce je sice běžným lidem vstup zakázán, ale i tak je zde mnoho k vidění. Je to například pevnost Chellah, staré město založené Kartaginci, královská nekropole Almohadů a dnes obývané především obrovským počtem čápů. Za vstup 10 Dh jsou zde vidět zbytky starého města i pěkná zahrada. Přímo na pobřeží pak leží opevněný kasbah, citadela tyčící se na skále při ústí řeky Bou Regreg do moře. Nepřehlédnutelnou dominantou města je pak věž Hassan, kterou nechal ve 12. století postavit almohadský vládce Yacoub al-Mansour. Ten chtěl postavit i největší mešitu arabského světa, ale kvůli jeho smrti zůstalo pouze u vztyčených sloupů. Na stejném místě dnes stojí také mauzoleum Mohammeda V., prvního marockého krále po vyhlášení nezávislosti na Francii. Na vlakovém nádraží jsme si pak dali pozdní oběd a vydali se do Casablanky. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Casablanca - Hassan II mosque

    11 maja 2014, Maroko ⋅ ☀️ 22 °C

    Po hodině jízdy vlakem jsme vystoupili na nádraží Casa-Port, tedy v přístavu. Moc levných hostelů zde člověk nenajde, ale na doporučení jednoho Maročana jsme se ubytovali v tradiční síti HI Youth hostelů nedaleko přístavu. Po chvíli odpočinku jsme se večer vydali k největší atrakci - mešitě Hassana II., která je s 210 m vysokým minaretem třetí největší mešitou na světě a je pojmenovaná po druhém marockém králi. Dokončena byla roku 1993 u příležitosti 60. narozenin Hassana II. Pohled na tento div moderní náboženské architektury při západu slunce byl fascinující. Bohužel víc toho Casablanca už nenabízí. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Casablanca - Place Mohamed V

    12 maja 2014, Maroko ⋅ ☀️ 21 °C

    Casablanca je dnes největším marockým městem se skoro 4milionovou populací, velkým letištěm a přístavem. Velký rozvoj a ekonomický význam získalo město za dob francouzského protektorátu. Medina je malá a nezajímavá, avšak kolem ní bylo postaveno mnoho velkých moderních budov, širokých bulvárů a veřejných parků, ale také zde vzniklo mnoho chudinských čtvrtí, kde žijí chudí přistěhovalci z venkova hledající ve městě práci a štěstí. Kosmopolitní Casablanca tak dnes hodně připomíná moderní západní metropoli. Velké sociální rozdíly jsou ve městě patrné na každém kroku, potkáte zde bohaté i chudé, ženy v tradičních oděvech i v krátkých sukních s výstřihem. Po krátké prohlídce centra města kolem náměstí Mohammeda V. a okolních bulvárů a po přátelském rozhovoru o smyslu života s muslimským tramvajákem jsme opět naposledy nasedli na vlak, tentokrát na nádraží Casa-Voyageurs, a po 4 hodinách dojeli do Marrákeše. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Marrakesh - Medina

    12 maja 2014, Maroko ⋅ ⛅ 41 °C

    MARRAKÉŠ nás "přivítal" obrovským horkem, teploměr na nádraží ukazoval 45°C. Abychom se nespálili, hodili jsme na sebe bundu a šli jsme pěšky asi půl hodiny do našeho hostelu Riad Massin na začátku medíny. Ve změti uliček jsme ho nemohli najít, a tak se nám vnutil jeden Arab a za malý obnos nám ukázal cestu. Poté, co jsme se ubytovali, šli jsme si koupit dvě nezbytné věci - opalovací krém a spoustu vody. K večeru jsme se vydali na slavné náměstí Djemaa el-Fna, které je jedním obrovským divadlem pod širým nebem. Kromě obrovského množství pouličních prodavačů a stánků s občerstvením tu nalezneme různé kejklíře, zaklínače hadů, alchymisty, akrobaty, hudebníky či vypravěče, obklopené spoustou přihlížejících z řad místních i turistů. Taková ukázka toho, jak to asi vypadalo na náměstích několik set let zpátky, kdy neexistovala žádné moderní média. Jelikož nám vyhládlo, podlehli jsme vábení jednoho z mnoha místních naháněčů a zasedli ke stolu. Po půlhodinovém čekání jsme se dočkali našeho kuskusu s masem, po trojité žádosti o placení nám místo toho ještě přinesli čaj, ale to už jsme odmítli. Zkrátka vás chtějí na místě udržet co nejdéle a vytřískat co nejvíce peněz. Kousek od náměstí se pak tyčí dominanta města - nádherná mešita Koutobia z 12. století. Zpátky do hostelu jsme se z náměstí vydali přes súky, obrovské tržiště pod střechou s mnoha uličkami a obchůdky. Honza si zde zakoupil po delším smlouvání bílou košili s dlouhým rukávem, kterou jsem mu potom celý zbytek výletu záviděl. Ve změti uliček jsme se však ztratili a do hostelu nás přivedla až GPS navigace v mobilu. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Marrakesh - den 2

    13 maja 2014, Maroko ⋅ ⛅ 29 °C

    Marrákeš je centrem jižního Maroka, též nazýván jako "Perla jihu". Taktéž se jedná o královské město s tisíciletou historií a dnes je třetím největším městem země. Jeho typickou barvou je červená, a to díky červenému či okrovému zbarvení půdy a místních budov, což kontrastuje se zasněženými vrcholky Atlasu v pozadí. Ráno jsme se vydali na prohlídku hrobek dynastie Saadovců a paláce El Bahia (vstupy po 10 Dh), ale přes horké poledne jsme raději zůstali na hostelu. Na 16:00 jsme pak měli rezervováno půjčení auta v místní pobočce Dollar a mohli se vydat na ten pravý marocký road trip. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Aït Ben-Haddou

    13 maja 2014, Maroko ⋅ ⛅ 31 °C

    Cílem zbytku dnešního dne bylo dojet z Marrákeše do Ouarzazate. Po cestě jsme si chtěli ještě nakoupit zásoby v nějakém větším supermarketu, ale nakonec jsme zjistili, že v celém jižním vnitrozemském Maroku kromě Marrákeše nic takového nenajdeme. Jídlo a potřebné barely vody jsme tak většinou kupovali v malých krámcích, kterých naopak po cestě najdete spousty. Cesta na východ od Marrákeše vedla nejdříve pěkným zeleným údolím, ale po pár desítkách kilometrů začíná silnice stoupat do hor a překonává pohoří Atlas. S nadmořskou výškou a zeměpisnou délkou se krajina a její barevný podklad postupně mění - od zelené přechází v měsíční šedou až po marsovskou červenou. Cesta přes hory nabízí nádherné výhledy do okolí, ale zároveň je i zkouškou nervů, neboť musíte v horských serpentinách předjíždět spoustu pomalu jedoucích nákladních a zásobovacích aut. Zdejší silnice je však velmi dobrá a udržovaná, neboť je velmi důležitou dopravní tepnou na jihu Maroka, přičemž překonává i horský průsmyk Tizi-n-Tichka v nadmořské výšce 2260 m n.m. Deset kilometrů před Ouarzazate jsme odbočili na vedlejší cestu, abychom ještě před setměním navštívili proslulý ksar Aït Benhaddou. Je to jeden z nejhezčích a nejzachovalejších hliněných kasbahů v celém Maroku a ne nadarmo posloužil jako filmová kulisa hollywoodským filmům jako Lawrence z Arábie, Honba za klenotem Nilu nebo Gladiátor. Dříve však býval strategickým místem pro projíždějící karavany. Strategickým místem pro naše účely se však stal hotel Baba v Ouarzazate, kde jsme přespali. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Ouarzazate - Atlas studios

    14 maja 2014, Maroko ⋅ ☀️ 30 °C

    Den jsme začali klasickou marockou snídaní přímo v hotelu (vaječná omeleta, pečivo, tavený sýr, pomerančový džus, káva/čaj) a poté se vydali na návštěvu nedalekých filmových studií Atlas. Díky své rozloze, která zahrnuje i části místní pouště a hor, se jedná o největší filmové studio na světě. Vstup do něj stojí 50 dirhamů a prohlídka s průvodcem trvá zhruba hodinu. Společně s námi dvěma čekal na prohlídku ještě jeden Chorvat, který cestoval na motorce ze své rodné země až do Maroka. Náš průvodce nás pak vzal na cestu kolem světa a ukázal nám kulisy pro filmy odehrávající se např. ve starověkém Egyptě a Římě či dnešním Tibetu. Kromě již výše zmíněných filmů se zde natáčely dále snímky jako např. Mumie, Babel, Asterix a Obelix: Mise Kleopatra, Království nebeské či několik epizod Her o trůny. Veškeré kulisy jsou však vytvořeny pouze ze dřevokartonu a polystyrenu a jejich autentičnost je dotvářena digitální technikou. Podle průvodce si filmaři vybírají Maroko k natáčení filmů především díky rozmanitosti místní přírody, dobrému světlu a levným nákladům. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Oasis du Fint

    14 maja 2014, Maroko ⋅ ☀️ 33 °C

    Po krátké prohlídce centra provinčního, ale příjemného městečka Ouarzazate jsme se na doporučení kamaráda rozhodli navštívit ještě jedno místo v okolí – Oasis du Fint. Spousta průvodců včetně Lonely Planet ho dokonce ani slovem nezmiňuje, a tudíž je stranou zájmu masové turistiky. Jedná se však o nádhernou oázu umístěnou v údolí mezi horami a její návštěva rozhodně stojí za to. Cesta k ní však vede deset kilometrů po kamenité a polní cestě, a tudíž nám tato vzdálenost v našem autíčku zabrala asi půl hodiny. Poté, co překonáte tuto strastiplnou cestu a po zaparkování zdvořile odmítnete služby místního "průvodce", můžete si užít procházku oázou skrz plantáže palmárií, upravené květinové zahrady či kolem malých jezírek a hliněných domečků, které perfektně padnou do okolní přírody. Také zde se natáčely některé výše jmenované filmy. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Zagora

    14 maja 2014, Maroko

    Dnešní noc jsme se rozhodli strávit v městečku Zagora, a tak cílem zbytku dne bylo dojet sem. Mnohem zajímavější než toto městečko je však samotná cesta do něj. Vede totiž nejdříve skrz hřebeny horského pásma Džebel Sarhro, překonávající průsmyk Tizin'Tinififft ve výšce 1660 m n.m., a od města Agdz poté přes nádherné údolí Draa. Cesta tímto údolím je lemována stejnojmennou řekou, hustě zarostlými palmáriemi a mnoha hliněnými kasbahy a ksary. Zagora slouží především jako výchozí místo pro výlety k dunám u M´hamid. Ty sice nejsou tak populární jako duny Erg Chebbi, které byly naším cílem, ale údajně jsou mnohem vyšší a hezčí, o čemž se nás samozřejmě snažilo přesvědčit mnoho místních. Cesta k nim je však možná pouze terénními vozy, a tudíž bychom si museli celou výpravu k nim pořídit u některého z místních podnikavců. My jsme tedy ze Zagory učinili pouze nutnou zastávku k přenocování po cestě k Erg Chebbi. Místo hostelu jsme se tentokrát rozhodli pro trochu dobrodružnější variantu přenocování v podobě bungalovu po vzoru tradičního berberského přístřeší. Pro potřeby turistů byl však vybaven nezbytnými elektrickými zásuvkami a wi-fi signálem. O oživení v Zagoře se postaraly tradiční středeční trhy s kořením a oblečením a také zabíjačka doprovázená oslavnými tanečky malých dětí, která se konala přímo v areálu našeho ubytovacího zařízení Prends ton temps. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Merzouga - Erg Chebbi

    15 maja 2014, Maroko

    Během snídaně jsme si rezervovali noc v naší dnešní cílové destinaci, vesnici Merzouga, kde se nachází proslulé písečné duny Erg Chebbi. Do nejvýchodnějšího bodu celé naší cesty nás však čekal třísetkilometrový přejezd poměrně jednotvárnou krajinou. Po levé, severní straně se táhlo pohoří Džebel Sarhro, zatímco po pravé, jižní straně se nacházela písečná a stepní krajina s křovinatým porostem a cedry. Čím dále na východ jsme jeli, tím více se zhoršoval i asfaltový povrch silnice, ale vzhledem k velmi řídkému provozu nám to ani moc nevadilo.
    Odpoledne jsme dorazili do cíle a ubytovali se přímo u saharské pouště v kempu Auberge Africa. Ubytovatel nás pohostil tradičním čajem s arašídy, který jsme si vychutnali za zvuku písní snad nejoblíbenějšího zahraničního interpreta v Maroku, Boba Marleyho, a doporučil nám, abychom se do pouště vydali až po sedmé večer, kdy nebude takové horko. Jeho rady jsme však neuposlechli, vzali jsme si flašku vody, pokrývku na hlavu a šli zdolat nejvyšší písečnou dunu, která měla na výšku necelých sto metrů. V celém okolí taky v tuto dobu nebylo na poušti jediného živáčka. Postupem času se však začala překvapivě zatahovat obloha, zvedat vítr a dokonce i trochu poprchávat, což mě mírně znervózňovalo. Ovšem to nebylo nic proti tomu, co nás potkalo zrovna přímo na vrcholu duny, kde nás chytl neskutečně silný vítr s deštěm, a nám nezbývalo nic jiného, než jen stát, krýt si hlavu a nechat se bičovat větrem s pískem. Poté, co se počasí umoudřilo, jsme se vrátili do kempu, kde nám náš hostitel nabídl teplý čaj, vysmál se nám, že z dálky pozoroval trápící se postavy dvou bláznivých Čechů, a zavzpomínal, že naposledy tady v poušti zapršelo před čtyřmi lety. Písek poměrně rychle oschl a my se do pouště vydali ještě jednou, tentokrát se bavit s vypůjčeným snowboardem a bobem. Písečný podklad byl poměrně tvrdý a hladký, takže sjíždění dun bylo snadné, rychlé a hlavně zábavné, i když to někdy bylo trošku o hubu, kór když jsem na snowboardu stál poprvé v životě. Lyže však už k dispozici nebyly. Po setmění jsem se těšil na pohled na noční oblohu, neboť v tak odlehlé oblasti je naprosto minimální světelné znečištění, avšak zatažená obloha vše zhatila.     Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Todra Gorge

    16 maja 2014, Maroko

    Budíček nám zvonil již v 5 ráno, neboť jsme si na dnešní ráno domluvili výpravu do pouště na velbloudech při východu Slunce. Arabský průvodce nás vzal na projížďku směrem do pouště, během které nám na cestu svítil ještě Měsíc, a vysadil nás pod jednou z vysokých písečných dun. Pěšky jsme se pak vyškrábali až na vrchol duny, kde jsme si sedli a čekali na východ Slunce. Po pár minutách již začalo Slunce vykukovat za vzdálenými vrcholky dun, a když jeho paprsky začaly pomalu ozařovat okolní písečnou krajinu s dunami, spustilo nádhernou barevnou stínohru. Zatímco Slunce začalo pomalu stoupat nad obzor, my jsme se na velbloudech vraceli zpátky k bungalovu. Celý jeden a půl hodinový výlet nás stál 150 dirhamů, ale rozhodně stál za to. Na venkovní terase jsem si v našem kempu ještě dopřál královskou snídani s výhledem na duny a vyrazili jsme dále vstříc novému dobrodružství. Čekaly nás soutěsky Todra a Dadés ve východní části pohoří Vysoký Atlas, ale zatím jsme neměli představu, kde dnes přespíme.
    Ve městě Erfoud jsme natankovali plnou a jeli zpět západním směrem po N10. Po 150 km jsme ve městě Tinerhir odbočili z hlavní cesty a pokračovali stejnojmenným údolím přes berberské vesnice až směrem k soutěsce Todra. Tu tvoří masivní puklina v náhorní plošině, kterou protéká křišťálově čistá říčka. V nejužším bodě této působivé soutěsky je kaňon široký asi jen 15 metrů a jeho stěny se vypínají až do výšky 300 metrů. Když jsme se vraceli k autu, oslovil nás jeden Arab s nabídkou výměny zboží, že za jedno z mých triček mi nabídne něco ze svého krámku. Pozval nás k sobě domů, uvařil nám čaj, použil pár zdvořilostních frází a pak nám začal nosit na ukázku všechny možné druhy ručně dělaných koberců. Samozřejmě mi došlo, že mu vůbec nešlo o moje tričko, ale snažil se nám vnutit, abychom si od něj koupili nějaký ten koberec. Musel jsem tedy použít všechny možné výmluvy, proč si žádný koberec od něj nemůžu koupit, až to náš arabský přítel vzdal a pustil nás ze svých spárů. O své tričko jsem však stejně přišel.     Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Dadés Gorges

    16 maja 2014, Maroko

    Mohli jsme ale konečně popojet. Vrátili jsme se na hlavní cestu a v městečku BoumalneDadés jsme opět odbočili směrem do hor, tentokrát k soutěsce Dadés. Cesta k ní vedla nejdříve údolím s mnoha palmáriemi a poté začala cesta stoupat a vinula se kolem pěkných skalních masivů a skrz berberské vesničky. V jedné z nich jsme na chvíli zastavili, abychom se najedli. V tu chvíli se však k nám ze všech stran začala stahovat horda místních dětí, až jsme nakonec skoro všechno jídlo rozdali. Soutěska Dadés a příroda kolem ní je oproti Todře mnohem rozmanitější a není tolik dotčená masovou turistikou, což z ní činí určitě velmi atraktivní pro případné túry po okolí. Nám však začalo lehce pršet a po krátkých zastávkách a prohlídkách okolí jsme se vrátili zase na hlavní cestu.
    Naším plánem nyní bylo dostat se skrz hory k vodopádům Ouzoud, což podle Google Maps mělo být kratší a hlavně rychlejší než to vzít po hlavní cestě přes Marrákeš. Po zbytek dne jsme tedy chtěli najet co nejvíce kilometrů a dostat se co nejblíže vodopádům a najít po cestě nějakou střechu nad hlavou na přespání. Mezi městy Skoura a Ouarzazate jsme znovu odbočili směrem do hor Vysokého Atlasu a před sebou jsme měli zhruba 200 kilometrů. Doufali jsme, že do setmění tuto vzdálenost stihneme urazit, kór když prvních 50 km vedlo po rovné cestě a téměř bez žádné dopravy. Poté však začala cesta prudce stoupat do hor a ve výšce kolem 2000 m n.m. se proměnila v tankodrom a vedla po nebezpečných serpentinách, takže naše maximální rychlost vystoupala max. na 40 km/h. Po několika ujetých kilometrech se cesta začala v horách svažovat do údolí a kromě toho, že se stmívalo, nás najednou přepadla také bouřka. Cesta plná děr se začala plnit vodou a s postupující tmou jsme se museli vyhýbat nejen těžko rozpoznatelným dírám ve vozovce, ale i napadaným kamením na cestě. Do nejbližší větší vesnice či města to byla v té době nepřekonatelná porce kilometrů, nikde nikdo a nic na obzoru, takže bylo jasné, že budeme vůbec rádi, když najdeme nějaké bezpečné místo na přespání v autě. Cesta však neustále klesala, bouřka nepřestávala, vše se ponořilo do tmy a na cestě, kde z jedné strany byla skála a z druhé strany hluboký sráz, nebylo možné nikde zastavit. Nakonec to vše za nás vyřešil zával z bahna a kamení, který se nám najednou postavil do cesty a nebylo možné ho projet. S velkou porcí štěstí se nám podařilo auto vytlačit zpátky a po pár minutách k nám přiběhli dva Berbeři s krumpáčem a lopatou. Když zjistili, že jim tyto nástroje na odkopání závalu nestačí, snažili se nám rukama nohama vysvětlit, že můžeme přespat u nich. Auto jsme nechali napospas osudu na kraji cesty, vzali si nejnutnější věci a vyrazili jsme s našimi novými berberskými přáteli do jejich nedalekého obydlí, se špetkou strachu a nejistoty, co s námi bude, uprostřed hor a bez signálu. My nerozuměli berbersky, oni zase anglicky, ale uvařili nám čaj a poté zavedli do sklepa, kde měli připravené palandy na spaní. Byli jsme rádi, že jsme mohli v té bouřce složit hlavu někde pod střechou, ale přesto jsem nemohl moc klidně spát.     Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Ouarzazate - Taourirt kasbah

    17 maja 2014, Maroko

    Už v šest ráno jsem se probudil a šel zkontrolovat naše auto, zda s ním nic není. Naštěstí tam stálo bez známky škrábnutí a navíc jsem u něj potkal další 3 auta, co nemohla v noci projet zával. Zaplatili jsme našim ubytovatelům, nastartovali a raději vyrazili zpět tou stejnou cestou, kterou jsme přijeli. Ačkoliv již nepršelo, další nepříjemnosti po cestě jsme nehodlali riskovat. Dojeli jsme do Ouarzazate, kde jsme se nasnídali opět v hotelu Baba, navštívili proslulý kasbah Taourirt a rozhodli jsme se, že dnes pojedeme k Atlantiku do města Essaouira a vodopády necháme až na konec. Po cestě jsme se ještě zastavili v Marrákeši, abychom se podívali do zahrad Ménara. Ty nás sice lehce zklamaly, avšak z Essavíry jsme nakonec byli nadšení. Po cestě nás však ještě dvakrát zastavila policejní hlídka. Zatímco první z nich nám kontrolovala jenom doklady, druhá z nich nás zastavila již kvůli překročení povolené rychlosti. Místo povolené šedesátky nám naměřili sedmdesátku, ale místo oficiální třísetdirhamové pokuty nás zkasírovali "jenom" o stovku. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Essaouira

    17 maja 2014, Maroko ⋅ ☀️ 24 °C

    V Essavíře jsme se ubytovali opět v levné síti hostelů HI a vydali se na procházku skrz malebnou medínu k pobřeží. Na tomto malém městě jsou patrné architektonické prvky z dob kolonialismu (v tomto případě portugalského) a jelikož dříve sloužilo jako pevnost, je celá medína postavena na skále. Tímto se také liší od většiny královských měst v Maroku. Vůbec nejzajímavější je pak zdejší přístav, který je velmi fotogenický a pulzuje pestrým životem. Z pobřežní skály jsme zde opět mohli také pozorovat nádherný západ slunce nad Atlantským oceánem. Velmi příjemná byla také večerní procházka medínou, neboť zde vás místní obchodníci hned nenutí, abyste si u nich za každou cenu něco koupili, ale nechají vás v klidu se podívat na nabídku svého zboží. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    cesta podél Atlantiku do Taroudant

    18 maja 2014, Maroko

    Dopoledne jsme si znovu udělali krátkou procházku směrem do přístavu a poté na písečnou pláž, která se rozprostírá již za hradbami mediny. Celá pláž byla v podstatě rozparcelovaná na menší či větší fotbalová hřiště a ani jedno z nich nemělo nouzi o vyhecovaná fotbalová klání místních čutálistů. Ve vodě se koupalo jen pár lidí, neboť sem ještě zasahuje studený mořský proud a Essavíra je populárním letoviskem především pro windsurfery. Směrem na jih až k Agadiru se však podél pobřeží nachází stále více a více menších či větších letovisek, kam jezdí turisté z celého světa jak za koupáním, tak za sjížděním vln na prkně. Tímto jižním směrem jsme se také vydali s naším smartíkem s tím, že se podél cesty také konečně vykoupeme v Atlantiku. Tuto kratochvíli jsme si však hodlali dopřát na nějakém odlehlejším místě a nikoliv až v přeplněném Agadiru. Cestou jsme však bohužel již pár takových vhodných míst minuli, ale nakonec jsme zastavili ve středisku Taghazout, kde jsem si na chvilku zadováděl ve vlnách. Agadir jsme pak už pouze projeli, neboť zde celkem není nic k vidění. Po velkém zemětřesení zde totiž bylo postaveno mnoho fádních budov a především celá řada hotelů, takže dnes slouží Agadir lidem z celého světa především jako turistické letovisko pro pobytové zájezdy u moře. V plánu jsme však měli návštěvu národního parku Souss-Massa, jenž se rozkládá za Agadirem u delty dvou řek, podle kterých je tento park pojmenován, a je významný především kvůli specifické fauně a floře. Po šesté hodině nás však už za brány parku nikdo nechtěl pustit, a tak jsme se jen na chvíli rozhlédli po okolí. Rozhodli jsme se, že popojedeme dále a přespíme v nějakém hostelu ve městě Taroudant, ležícím ve směru naší plánované cesty do Vysokého Atlasu. Po asi hodinovém hledání se nám nakonec podařilo na místě najit skromný hotýlek přímo za hradbami mediny.
    Za zmínku ještě stojí, že ani dneska jsme se nevyhnuli pár policejním kontrolám a již druhé pokutě za překročenou rychlost. Zatímco některé kontroly jsou převážně preventivní (a konají se často), další kontroly jsou vyloženě radarové. Ačkoliv jsem si dával na povolenou rychlost pozor, v jedné ze zatáček uprostřed ničeho jsem přehlédl šedesátku v červeném kolečku a po několika metrech už mě zastavoval policista a ukázal mi fotku s naměřenou rychlostí 68 km/h. Chvilku nás opět strašil třísetdirhamovou pokutou, ale nakonec si ode mě vzal zase jenom stovku. Údajně tolerují překročení rychlosti o 10 %, takže v tomto případě byly navíc pouhé 2 km/h. Každý z nás tak během 2 dnů na pokutě zchudl jako řidič o 100 dirhamů, ale do konce výletu už jsme si dali na silnici pozor a nikdo nás za rychlost nepokutoval. Jak jsme zjistili, tak i policisté jsou zapálení fotbaloví fanoušci a znalci českých reprezentantů. Jeden z nich si dokonce dobíral naši současnou fotbalovou reprezentaci, že už není, co bývala. V tom má sice pravdu, ale ta marocká není o nic lepší. To jsem mu ale raději nahlas neříkal..     Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Parc National du Jbel Toubkal - den 1

    19 maja 2014, Maroko

    Následující dva dny nás čekala túra na nejvyšší horu severní Afriky a zpět. Výchozím bodem pro výstupy na Džebel Tubkal je horská vesnice Imlil (1740 m n.m.), kam jsme dojeli kolem jedné hodiny. Cestou sem z Taroudantu jsme však ještě museli během dopoledne přejet 200 km přes hory a překonat horský průsmyk Tizi n´Test v nadmořské výšce 2100 m. Ve vesnici jsme nechali auto, nakoupili poslední zásoby a vyrazili směrem nahoru. Na začátku jsme sice párkrát netrefili správný směr, ale po chvíli jsme se chytli nejdříve tří marockých turistů a poté česko-slovenského páru a společně ušli několik kilometrů až do vesnice Šamharúš, která leží zhruba v půli cesty k vrcholu. Cesta sem vede krásnou přírodou s vrcholky zasněžených hor v pozadí, není ani moc náročná a nabízí i několik občerstvovacích stanic. Další část cesty je již o něco prudší, ale spíš než o výstup se pořád jedná jen o jakousi náročnější procházku, jak tvrdí Lonely Planet. Většina horalů, stejně jako my, přespí přímo pod vrcholem Tubkalu v chatě v nadmořské výšce 3200 m. Kromě chaty Neltner, spravované francouzským svazem alpinistů, je zde nově postavená také chata Muflon, která je však o poznání dražší a má i méně návštěvníků. Zakotvili jsme tudíž v téměř plné chatě Neltner, kam jsme z Imlilu dorazili zhruba po 3,5 hodinách a kde ještě měli naštěstí místo k přespání pro nás oba (noc 90 Dh). Během večeře jsme si ještě popovídali s dalšími Čechy a šli spát. Ačkoliv až doteď jsme za celou dobu v Maroku nenarazili na jediného českého turistu, v horách Vysokého Atlasu jakoby se s nimi roztrhl pytel. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Parc National du Jbel Toubkal - den 2

    20 maja 2014, Maroko

    Na samotný vrchol Džebel Tubkalu jsme vyrazili již v 6 ráno, abychom se vyhnuli spalujícímu horku, neboť nás stále ještě čekalo skoro kilometrové převýšení. Přímo před námi se vypínaly dva téměř stejně vysoké zasněžené vrcholy a nebyli jsme si jistí, který z těch dvou je ten pravý a vyšší. Následovali jsme proto skupinku horalů, která měla před námi asi dvacetiminutový náskok, s nadějí, že mají stejný cíl jako my. Zhruba po hodině náročného výšlapu po kamení a sněhu jsme najednou stáli před prudkou skalistou stěnou a výstup dále nahoru se proměnil ještě v mnohem náročnější a bez jištění i nebezpečné dobrodružství. Začalo nám docházet, že tímhle se podle Lonely Planet asi nemyslí "náročná procházka" a že jsme si nechtěně vybrali zcela jiný vrchol v okolí, který je mnohem náročnější na výstup a kam tudíž nechodí ani moc turistů. Podle své GPS navigace v mobilu jsem se tudíž rozhodl, že alespoň zdolám hranici 4000 metrů, abych mohl pak s uspokojením slézt zase dolů. Později doma jsem internetovým pátráním zjistil, že jsme vystoupili na druhou nejvyšší horu Atlasu s názvem Ouanoukrim. Ačkoliv byla ten den velmi nízká oblačnost, takže údolí byla zahalena v mračnech, nabízel výhled z této výšky nádherné scenérie po širokém okolí Vysokého Atlasu. Sestup dolů do Imlilu nám trval zhruba 5 hodin a během té doby jsme překonali 2260 výškových metrů a rozdíl zhruba 25 stupňů Celsia. Jediným příznakem ale naštěstí byly pouze opuchlé prsty, jejichž objem se po pár hodinách dostal opět do obvyklých hodnot. Když jsem dorazil do Imlilu, celý hladový jsem se těšil na smaženou rybu v housce, kterou jsem si tam vyhlídl v jednom bufetu již minulý den. K mému zklamání však již žádná nebyla, ale Arab v bufetu se nade mnou slitoval a udělal mi domácí vaječinu s bohatou oblohou a pečivem. Když pak po mě požadoval pouhých 6 Dh, slitoval jsem se zase já a zaokrouhlil jsem to na deset. Nasedli jsme pak do auta a dojeli do Marrákeše, kde jsme se ubytovali ve stejném hostelu jako na začátku. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Cascades d'Ouzoud

    21 maja 2014, Maroko ⋅ ⛅ 21 °C

    Cílem dnešního dne byla návštěva vodopádů Ouzoud, které jsou z Marrákeše vzdáleny zhruba 160 km. Leží ve Středním Atlasu a jsou to největší a nejpůsobivější vodopády v Maroku. Podobně jako v Plitvicích pak vytváří tyto kaskádovité vodopády mnohá přírodní jezírka. Většina turistů se nahromadí hned na začátku kolem toho nejvyššího vodopádu, který padá do řeky Ouzoud z výšky sto metrů, a především pohled zezdola na něj je velmi působivý. Nechybí zde samozřejmě také mnoho restaurací a obchodů se suvenýry. Kdo si chce ale užít více klidu a dobrodružství, může se vydat dále podél toku řeky, kde narazí na spoustu dalších malých vodopádů, lagun a jezírek (vhodných i ke koupání), kouzelnou přírodu a také jeskyně. Ty se nachází asi po třech kilometrech, kde se do řeky Ouzoud vlévá další řeka a vede dále kaňonem. Tady jsme to již otočili a vrátili se zpátky k autu. Dojeli jsme do městečka Demnate, kde jsme na místě našli levný hotel k přespání. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Imi-n-Ifri

    22 maja 2014, Maroko

    Dopoledne jsme se už jeli podívat jen pár kilometrů za Demnate, kde se nachází úžasný přírodní most Imi-n-Ifri. Jedná se o přemostění soutěsky, která vznikla částečným zřícením podzemního jeskynního systému. Přes most pak vede cesta a je tam i otevřená vyhlídková restaurace. My jsme však do 4 odpoledne museli vrátit auto a vzhledem k tomu, v jakém stavu po těch 10 dnech bylo, potřebovali jsme ještě najít pořádnou automyčku. Těsně před Marrákešem jsme zastavili na benzinové pumpě, dotankovali plnou a za 50 Dh si nechali vyluxovat a umýt auto od písku, prachu a bláta, které se na naše auto za celou tu dobu cesty přes hory, pouště, města a moře naneslo. Auto jsme pak v pořádku vrátili a šli se ubytovat potřetí do stejného hostelu v Marrákeši (Riad Massin). Zbytek dne už jsem jen odpočíval na hostelu a přes internet sledoval čtvrtfinálové utkání našich hokejistů na MS. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
  • David P.Dobrodružství v MarokuPodróżnik

    Fes - Ville Nouvelle

    23 maja 2014, Maroko

    Vzhledem k tomu, že letadlo nám letělo zpátky domů opět z Fezu, museli jsme se tam z Marrákeše nějak dopravit. Jako způsob dopravy jsme si vybrali tentokrát autobus a přejezd na sever trval asi 8 hodin. Ve Fezu jsme si pro přespání zvolili místo medíny hostel v novém městě (Youth hostel), abychom to další den ráno měli blíže k vlakovému nádraží, odkud jezdí taxíky na místní letiště. Na letišti jsem ještě chtěl dohnat to, co jsem za celé 2 týdny nestihl, tedy nakoupit nějaké suvenýry pro sebe i pro přátele, ale nic vhodného jsem nenašel. Domů jsem si tak přivezl akorát pár kousanců od štěnic, ale kromě nich samozřejmě i nespočet nezapomenutelných zážitků. Czytaj więcej

    Zobacz tłumaczenie
    Koniec wyprawy
    24 maja 2014
  • 2025© FindPenguins
  • Strona główna
  • O nas
  • Śledzenie grupy
  • Wciśnij
  • Warunki
  • Prywatność & Cookies
  • Centrum pomocy
  • Odcisk