Southwest USA 2009

Cílem dne bylo dojet v rozumné době do Las Vegas. Místo pohodlné cesty po dálnici jsme však lační po poznání zvolili cestu přes Death Valley, tedy Údolí smrti. Cesta nebyla sice moc záživná, jelikož vedla neustále po rovině nehostinnou pustinou, ale bylo nutné ji absolvovat. Death Valley sice nenabízí příhodné podmínky pro život běžných smrtelníků díky obrovským vedrům a zdánlivému pustu, ale i my jsme v něm objevili určité kouzlo. Hory, pouště, písečné duny, jedinečná fauna a flora, to vše může nabídnout Údolí smrti. Naštěstí jsme měli klimatizované auto, ale chcete-li pak na chvíli vystoupit, je nutné používat klimatizaci jen v rozumné míře. I my jsme si samozřejmě udělali pár fotografických zastávek, což odnesla jedna naše kamarádka lehčím úpalem. Teplotu venku bych odhadl zhruba na 45 °C a písek byl tak horký, že se po něm nedalo skoro chodit naboso. Poslední zastávku jsme udělali při výjezdu z parku již na hranici s Nevadou, abychom se vyměnili u volantu. Konečně jsem se tak i já dostal k řízení našeho vanu.Read more

Hranice parku Death Valley, ze kterého jsme právě vyjížděli, byla zároveň hranicí států Kalifornie a Nevady. Trvalo ještě zhruba 4 hodiny, než jsme dojeli do Fabulous Las Vegas. Díky kombinaci únavy, vedra a jednotvárné cesty pouští jsem měl co dělat, abych neusnul za volantem. Jakmile jsem však v dálce viděl místo pouště tyčit se hotely a další budovy slavného města a dálnice se změnila ze dvouproudové na sedmiproudovou, najednou jsem jakoby ožil. Kolem čtvrté hodiny odpolední jsme dojeli k našemu hotelu Stratosphere. Auto jsme zaparkovali do hotelové nadzemní garáže a šli na recepci. Nutno podotknout, že hotely jsou v Las Vegas velmi levné. Pro 7 lidí jsme si objednali dva pokoje po dvou velkých postelích (tzv. queen bed), protože na každé z nich se v pohodě vyspí dva lidé. Za dvě noci jsme každý z nás zaplatil asi 35 USD, a to je cena za páteční noc dvojnásobná oproti noci během pracovního týdne. Jakmile jsme se ubytovali a najedli, šli jsme omrknout bazén na střeše našeho hotelu. Pár minut jsem strávil ve vířivce a pak na lehátku. Pomalu se začalo stmívat, a proto jsme se vydali do města, na slavnou ulici The Strip.
Náš hotel Stratosphere je v podstatě severním koncem této ulice. Teprve to typické noční Vegas na nás udělalo opravdový dojem. Obří světelné reklamy, blikající neony a obrovské hotely napodobující různá světová místa na každém kroku působí sice trochu kýčovitě, ale chtě nechtě na vás zapůsobí. Las Vegas Boulevard je také jedinou ulicí ve městě, kde můžete beztrestně pít alkohol, na což nás také upozornil jeden strážník, když jsme popíjeli pivo zhruba 10 metrů vedle. Ten večer jsme se jen tak proplétali Stripem a po různých hotelech, z nichž největší dojem na nás udělal hotel The Venetian (Benátky), který napodoboval slavné italské město. Ve druhém patře hotelu se nachází zmenšená kopie náměstí svatého Marka a po vodou zaplněných kanálech tu jezdí gondoly přesně jako v pravých Benátkách. Než jsem šel spát, tak jsem si samozřejmě nemohl odpustit zahrát si v kasínu v našem hotelu. Hodil jsem pár dolarů do automatů, ale samozřejmě jsem všechny prohrál. V kasínech zcela ztratíte pojem o čase. Záměrně tu nejsou okna ani hodiny, takže to tu vypadá stejně v jakoukoliv denní či noční hodinu. I mě pak překvapilo, když jsem se podíval na svoje hodinky, že už jsou dvě ráno, a tak jsem šel spát.Read more