Zoeken resetten
Southwest USA 2009
  • David P.

Southwest USA 2009

Po 10 týdnech práce v kempu jsme si skupinka 7 lidí koupili letenky do San Francisca a půjčili si auto, se kterým jsme procestovali jihozápad USA - Kalifornii, Nevadu, Arizonu a nakoukli jsme i do Mexika. Meer informatie
VolgenOverzichtKalenderDelenDelenBucketlist
Nieuwste eerst
  • Het begin van de reis
    21 augustus 2009
    David P.Southwest USA 2009Reiziger

    San Francisco - day 1

    22 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ⛅ 15 °C

    Čtyři lidi jsme přiletěli do San Francisca třemi různými letadly z Milwaukee, ale naštěstí jsme se na letišti brzo a rychle našli a mohli tak nasednout na podzemku BART a dojet do města do našeho hostelu. Co nás však překvapilo, bylo velice chladné počasí. Bez bundy a mikiny jsme se neobešli. Po ubytování jsme vyrazili do města a to hned do Chinatownu, kde se na každém kroku nachází nějaký ten stánek se suvenýry. Jelikož jsme měli hlad, zastavili jsme se u jídelního lístku nějaké čínské restaurace. Nějaká Číňanka nás pak vedla asi 3 bloky do oné restaurace. Jako příloha k masu se podávala vždy rýže, ale naštěstí nám kromě hůlek dali i příbor, takže jsme se nakonec i najedli. Z čínské čtvrtě jsme to pak vzali přes italskou kolem nejvyšší budovy ve městě Transamericas Pyramid až na kopec Telegraph Hill. Odtud byla pěkná vyhlídka na velkou část města. Z kopce jsme pak sešli až dolů k zálivu na Fishermans Wharf, kde se nachází spousta obchodů, restaurací, muzeí a dalších atrakcí. Obchodníci zde lákají turisty na různé vyhlídkové plavby. Bohužel lodě směřující přímo na ostrov Alcatraz s možností podívat se do útrob slavné věznice se musí objednávat dopředu. Velkou atrakci pro turisty představují na slavném molu Pier 39 stovky válejících se tuleňů a lachtanů. Komu by se taky chtělo do té ledové vody. Ne nadarmo byla alcatrazská věznice umístěna právě na ostrov ve vodách sanfranciského zálivu. Údajně se z této "věznice, odkud není úniku" snažilo utéct 36 vězňů, z nichž tři zřejmě byli ve svém pokusu úspěšní. Od roku 1963 je však věznice nadobro zavřená.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    San Francisco - day 2

    23 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ⛅ 14 °C

    San Francisco je známé a krásné především svou polohou v zálivu a na kopcovitém teréně. Ať se postavíte na jakoukoliv křižovatku, je skoro pravidlem, že kolem sebe uvidíte jenom ulice vedoucí buď do kopce nebo z kopce. Zážitkem pro mě tedy byla jízda slavnou městskou historickou tramvají zvanou cable car. Jízdné stojí 5 dolarů, ať jedete jakkoliv daleko, ale při troše štěstí se můžete svézt pár zastávek zadarmo, pokud stihnete včas vystoupit, než se k vám dostane příslušná osoba vybírající v tramvaji peníze. Já jsem se však rozhodl nastoupit na Union Square a absolvovat celou jízdu až na konečnou. Cestou od Lombard street až k zálivu pak tramvaj nabere z prudkého kopce docela slušnou rychlost. Poté jsem se musel opět vyškrábat nahoru, abych se mohl pokochat pohledem na Lombard street, jejíž jeden úsek je označován za nejklikatější ulici na světě. O dva bloky dál rovnoběžně se táhnoucí Filbert street je se svým sklonem 17° (31,5 %) zase nejprudší ulicí na západní polokouli. Se svými kamarády jsem se pak vydal po pobřeží směrem ke Golden Gate Bridge.
    Po cestě jsme navštívili pěkný Palace of Fine Arts s antickými motivy, který byl postaven roku 1915 k příležitosti Panamsko-pacifické expozice. Ke Golden Gate Bridge to však bylo pěšky stále daleko, navíc byl v mlze, což není žádným překvapením, a tak jsme se rozhodli zabočit a podívat se do Golden Gate Parku. Neodhadli jsme však měřítko mapy, a tak jsme se vláčeli přes park Presidio celí hladoví nekonečně dlouhým lesem a samozřejmě do kopce, dokud jsme nenarazili zase na civilizaci. Za vděk jsme vzali alespoň u cesty rostoucím borůvkovým keřům. V západní části San Francisca, kde jsme se teď ocitli, už sotva najdete nějaké kopce, ale taky žádné fastfoody, ve kterých jsme si při cestování navykli obědvat, protože jsou levné. Našli jsme však výbornou pizzerii, v níž nás obsluhovala Češka, která zde žila již šestým rokem. Z Golden Gate Parku už jsme zpátky do downtownu raději jeli busem a chtěli ještě navštívit českou restauraci Café Prague na Merchant Street. Na české točené pivo jsme si však museli nechat zajít chuť, protože již bylo zavřeno. Tím pro nás druhý den v San Franciscu pomalu skončil.    Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    San Francisco -> Yosemite

    24 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 18 °C

    Třetí den ráno jsme se vypakovali z hostelu, nasedli na bus a jeli do pobočky Ace/Rent4less vyzvednout naše rezervované 12místné auto Ford E-350. Modlili jsme se, aby nebyly žádné problémy s půjčením, ale naštěstí bylo vše v pořádku. V autopůjčovně nám sice vnutili ještě jedno pojištění, které je ze zákona státu Kalifornie povinné, a tak se konečná cena půjčovného na 11 dní vyšplhala na 1932 USD, ale to naši radost z auta již nemohlo pošramotit. Nutno však dodat, že cena za půjčení samotného auta tvořila zhruba tři pětiny z celkové částky. Zbytek zahrnuje pojištění, různé taxy a poplatky. Auto však mělo lepší vybavení, než jsme čekali. Mohli jsme tak jet na letiště vyzvednout zbytek naší party, 3 Slováky Dášu, Verču a Romana, a náš vysněný road trip po jihozápadě mohl začít.
    Naší první zastávkou měl být Yosemite National Park. Stany jsme měli koupené a ještě jsme se zastavili ve walmartu pro zásoby jídla a pití na 3 dny. Také nádrž jsme doplnili raději dříve, protože se zkracující se vzdáleností k parku roste také cena benzínu (rozdíl činil až 1 dolar na 1 gallon). Ve městě Merced jsme odbočili z dálnice směrem k Yosemite, kam jsme dojeli zhruba po osmé večer. Byl to však záměr, protože jsme nemuseli při vstupu do parku platit za auto a také jsme mohli postavit stan v jednom z kempů, protože na vrátnici již nikdo nebyl. Neměli jsme totiž předem rezervaci, která je tu pro postavení stanu nezbytná. I když kemp hlásil, že je full, bez problému jsme našli volné místo k postavení stanů. Udělali jsme si večeři a šli spát. V noci mě pak probudil velký hluk a světlo kolem našeho stanu. Ráno jsem se dozvěděl, že to byl ranger, jenž nám zamykal železnou skříň na jídlo, které rádi kradou medvědi.    Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Yosemite National Park

    25 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 22 °C

    Ráno jsme se do osmé hodiny vypakovali pryč z našeho kempu Upper Pines, aby na nás nepřišli místní správci, a zaparkovali jsme auto na veřejném parkovišti. Čekalo na nás 7 mil (11 km) a 1500 metrů převýšení pěšky na nejvyšší vrchol v Yosemite Valley, Half Dome (2650 m n.m.). Cesta k němu vedla nejdříve po 4 km dlouhé panoramatické trase "Mist Trail" kolem nádherných vodopádů Vernal Fall a Nevada Fall až do Little Yosemite Valley. Zde, přímo na vrcholu 180 metrů vysokého Nevada Fall, jsme se na čas museli zastavit, abychom si po absolvování prvních 600 metrů převýšení odpočinuli, najedli se, ale především se mohli kochat nádherným výhledem na yosemitské údolí tvořeného žulovými skalisky, vysokými stromy a řekou Merced. Těsně vedle nás hučel vodopád a kolem nás směle běhali čipmánci a veverky pochtívající kousek jídla. V tomto místě se hodně turistů otočí a jde zpátky nebo pokračují po Panorama Trail na Glacier Point. My jsme však ještě nebyli ani v půlce naší cesty k Half Domu. Dalších 7 km a 900 metrů převýšení vedlo po lesních či kamenitých cestičkách, potkávali jsme stále méně lidí a příroda byla čím dál divočejší. Poslední stovky metrů vedly do prudkého kopce po žulových schodech. Stále jsme však nebyli úplně nahoře.
    Cesta na samotný vrchol Half Domu vede po strmé holé skále, do které jsou zabouchány pro usnadnění výstupu zhruba po metru dřevěná prkna a železné tyče držící lano, kterého se mohou turisté přidržovat při cestě nahoru i dolů. Nutno říci, že vylézt po takovéto krkolomné cestě nebylo nic lehkého, ale nakonec to bylo snazší, než mi to zpočátku připadalo. Z vrcholu byl i díky jasné obloze nádherný výhled na kilometry daleko a člověk mohl z této výšky obdivovat přírodní scenérie, které tu příroda vytvořila. V dálce se na horizontu tyčily vrcholky Sierra Nevady a pod nimi se nacházely zelené plochy yosemitské přírody. Bylo zhruba tři odpoledne a museli jsme sejít dolů zpátky k autu. Dalších 11 km však vedlo zase pořád z kopce a k autu jsme došli zhruba v osm večer. Museli jsme však ještě dojet do Sequoia parku, který je vzdálen zhruba 3,5 hodiny jízdy. Tam jsme tak postavili stany až po půlnoci a po našem nejnáročnějším dni jsme okamžitě lehli jak zabití.    Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Sequoia National Park

    26 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 20 °C

    Ráno nás v kempu vzbudil ranger, aby nás upozornil, že jsme postavili stan na zakázaném místě. Byl však rozumný a za slib okamžitého sbalení jsme mu nakonec ani nemuseli platit poplatek za campsite. Autem jsme tedy jeli hlouběji do parku, cesta se stále více klikatila a stoupala. Přece jenom se nacházíme v Sierra Nevadě. Zastavili jsme na jednom z parkovišť, abychom se nasnídali a to už se nad námi tyčily také obrovské sekvoje. Popojeli jsme pak ještě o kousek dál a zaparkovali na místě, odkud to je jen kousíček pěšky ke stromu zvaného General Sherman, největšího žijícího organismu na naší planetě. Se svou výškou 85 m to sice není nejvyšší sekvoje, ale zato je nejobjemnější (cca 1400 m3) a nejtěžší (cca 1400 t). Jelikož se nachází kousek od hlavní cesty, najdeme zde mnoho turistů. V Sequoia parku najdeme i sekvoje tyčíce se do výšky až 100 metrů a staré přes 3000 let a mnoho dalších přírodních zajímavostí. Určitě by i tady stálo za to podniknout nějakou delší pěší túru, ale unavení po včerejšku a hnáni časem jsme se museli spokojit alespoň s tím, co jsme zatím viděli. Navštívili jsme ještě nedaleké visitor centrum a pak jeli zpátky. Z horských serpentýn se nám i z auta naskýtaly nádherné výhledy do údolí, na horské masívy a na přírodu Sequoia parku. Při opouštění parku jsme zaplatili poplatek 20 dolarů za auto a o kousek dál u cesty jsme našli jezero (Lake Kaweah), kde jsme se na chvíli svlažili. Cílem pro zbytek dne však bylo najet co nejvíce kilometrů po horských cestách. Nakonec jsme zakotvili u jezera Isabella a třetí den po sobě jsme spali pod stanem.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Lake Isabella

    27 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 17 °C

    Přenocovali jsme u jezera Lake Isabella. Během našeho cestování jsme pod stanem spali celkem osmkrát a naše stanování probíhalo většinou podle zaběhlého scénáře - na mapě jsme si vytipovali kemp, za šera či dokonce za tmy jsme přijeli, rychle postavili stan, rozdělali oheň nebo alespoň zapálili hořáky, abychom si ohřáli večeři, popíjeli plechovkový pivo a klábosili. Ráno nás buď zkasírovali, nebo se nám podařilo vyklouznout bez placení.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Death Valley

    27 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 40 °C

    Cílem dne bylo dojet v rozumné době do Las Vegas. Místo pohodlné cesty po dálnici jsme však lační po poznání zvolili cestu přes Death Valley, tedy Údolí smrti. Cesta nebyla sice moc záživná, jelikož vedla neustále po rovině nehostinnou pustinou, ale bylo nutné ji absolvovat. Death Valley sice nenabízí příhodné podmínky pro život běžných smrtelníků díky obrovským vedrům a zdánlivému pustu, ale i my jsme v něm objevili určité kouzlo. Hory, pouště, písečné duny, jedinečná fauna a flora, to vše může nabídnout Údolí smrti. Naštěstí jsme měli klimatizované auto, ale chcete-li pak na chvíli vystoupit, je nutné používat klimatizaci jen v rozumné míře. I my jsme si samozřejmě udělali pár fotografických zastávek, což odnesla jedna naše kamarádka lehčím úpalem. Teplotu venku bych odhadl zhruba na 45 °C a písek byl tak horký, že se po něm nedalo skoro chodit naboso. Poslední zastávku jsme udělali při výjezdu z parku již na hranici s Nevadou, abychom se vyměnili u volantu. Konečně jsem se tak i já dostal k řízení našeho vanu.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Las Vegas - day 1

    27 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 40 °C

    Hranice parku Death Valley, ze kterého jsme právě vyjížděli, byla zároveň hranicí států Kalifornie a Nevady. Trvalo ještě zhruba 4 hodiny, než jsme dojeli do Fabulous Las Vegas. Díky kombinaci únavy, vedra a jednotvárné cesty pouští jsem měl co dělat, abych neusnul za volantem. Jakmile jsem však v dálce viděl místo pouště tyčit se hotely a další budovy slavného města a dálnice se změnila ze dvouproudové na sedmiproudovou, najednou jsem jakoby ožil. Kolem čtvrté hodiny odpolední jsme dojeli k našemu hotelu Stratosphere. Auto jsme zaparkovali do hotelové nadzemní garáže a šli na recepci. Nutno podotknout, že hotely jsou v Las Vegas velmi levné. Pro 7 lidí jsme si objednali dva pokoje po dvou velkých postelích (tzv. queen bed), protože na každé z nich se v pohodě vyspí dva lidé. Za dvě noci jsme každý z nás zaplatil asi 35 USD, a to je cena za páteční noc dvojnásobná oproti noci během pracovního týdne. Jakmile jsme se ubytovali a najedli, šli jsme omrknout bazén na střeše našeho hotelu. Pár minut jsem strávil ve vířivce a pak na lehátku. Pomalu se začalo stmívat, a proto jsme se vydali do města, na slavnou ulici The Strip.
    Náš hotel Stratosphere je v podstatě severním koncem této ulice. Teprve to typické noční Vegas na nás udělalo opravdový dojem. Obří světelné reklamy, blikající neony a obrovské hotely napodobující různá světová místa na každém kroku působí sice trochu kýčovitě, ale chtě nechtě na vás zapůsobí. Las Vegas Boulevard je také jedinou ulicí ve městě, kde můžete beztrestně pít alkohol, na což nás také upozornil jeden strážník, když jsme popíjeli pivo zhruba 10 metrů vedle. Ten večer jsme se jen tak proplétali Stripem a po různých hotelech, z nichž největší dojem na nás udělal hotel The Venetian (Benátky), který napodoboval slavné italské město. Ve druhém patře hotelu se nachází zmenšená kopie náměstí svatého Marka a po vodou zaplněných kanálech tu jezdí gondoly přesně jako v pravých Benátkách. Než jsem šel spát, tak jsem si samozřejmě nemohl odpustit zahrát si v kasínu v našem hotelu. Hodil jsem pár dolarů do automatů, ale samozřejmě jsem všechny prohrál. V kasínech zcela ztratíte pojem o čase. Záměrně tu nejsou okna ani hodiny, takže to tu vypadá stejně v jakoukoliv denní či noční hodinu. I mě pak překvapilo, když jsem se podíval na svoje hodinky, že už jsou dvě ráno, a tak jsem šel spát.    Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Las Vegas - day 2

    28 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 39 °C

    Druhý den jsme si konečně trochu pospali a vstávali až po desáté hodině, jelikož jsme po třech nocích strávených pod stanem za sebou konečně spali na měkké posteli. Po snídani jsme skoro všichni jeli autem navštívit velký outlet na kraji města. Strávili jsme tu na můj vkus docela dost času (asi 4 hodiny), ale aspoň jsem si tu koupil nové boty za dobrou cenu, jelikož staré tenisky jsem měl už zničené z práce a definitivně se mi rozpadli během cestování. Cestou zpátky na hotel jsme jeli po Las Vegas Boulevardu a míjeli jsme tak všechny významné hotely jako pyramidu Luxor, Excalibur, New York, MGM Grand, Monte Carlo, Planet Hollywood, Caesar Palace či Paris. Po cestě jsme však museli zaparkovat u slavného hotelu Bellagio a podívat se na zpívající fontánu před ním známé např. z filmu Dannyho parťáci. Každou půlhodinu totiž tato fontána "tančí" do rytmu jiné hudby. My jsme zrovna viděli představení na písničku Time to say goodbye. Musím říci, že to byl opravdu nádherný zážitek. Byl jsem opravdu překvapený, jaké efekty tato fontána dokáže. Zapůsobilo to na nás tak silně, že jsme se sem museli jet podívat ještě jednou, za tmy.
    Když jsme přijeli na hotel, šli jsme se znovu vykoupat a slunit na střešní bazén a večer jsme měli v plánu podívat se na samotný vrchol Stratosphere Tower. Jako hosti hotelu jsme měli vstup do věže zdarma, což byl také hlavní důvod, proč jsme si vybrali zrovna tento hotel. Ušetřili jsme si tím 12 dolarů, které jsem ale utratil za jednu ze tří adrenalinových atrakcí umístěných na vrcholu věže. Tzv. Insanity je kolotoč točící se přímo nad volným prostorem s výhledem na město ve výšce zhruba 300 metrů nad zemí. Tak vysoká je taky celá věž Stratosphere, což z ní činí nejvyšší stavbu na západě USA. Naskytl se nám tak nádherný výhled na noční prozářené Las Vegas. Ze slevových poukázek jsme pak využili namíchání margarity za dolar a džbán piva zdarma k pizze. Ve 23:45 jsme ještě stihli další představení fontány u Bellagia, tentokrát na písničku Singin in the rain a o půlnoci fontána stříkala do rytmu americké hymny. Automaty mi pak spolkly další peníze, ale ani těch skromných 8 dolarů, které jsem v kasínu utratil, mi nemohlo zkazit dojmy z tohoto slavného "města, které nikdy nespí". Já však jít spát musel, abych měl síly na zítřejší cestu do Grand Canyonu.    Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Hoover Dam

    29 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 40 °C

    Po Las Vegas byl dalším cílem naší cesty Grand Canyon. Cesta k němu vedla mj. i přes obrovskou vodní elektrárnu a největší přehradu v USA, Hoover Dam. Ta se nachází asi 50 km jihovýchodně od Las Vegas a dostala jméno po třicátém prvním americkém prezidentovi Herbertovi Hooverovi, původně důlnímu inženýrovi. Stojí na řece Colorado, jejímž středem vede hranice mezi Nevadou a Arizonou. Museli jsme na chvíli zastavit na jednom z vyhlídkových parkovišť, abychom se pokochali pohledem na toto obrovské vodní dílo. Vysoko nad ním se pracovalo na stavbě mostu klenoucího se mezi dvěma soutěskami Černého kaňonu, který by měl usnadnit a zrychlit provoz v této frekventované oblasti.
    U města Kingman jsme zastavili, abychom si nakoupili zásoby jídla a pití na další dny, a poté pokračovali po dálnici směrem do Grand Canyonu. Na chvíli jsem však musel sjet z dálnice na slavnou Route 66, která se táhne více méně rovnoběžně s dálnicí. Dnes však po ní již mnoho aut nejezdí, většinou pouze z nostalgie.    Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Grand Canyon - day 1

    29 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 36 °C

    Ačkoliv jsem se na dálnici snažil nahnat čas a většinu doby jsem jel rychleji, než je povolených 75 mil/hod, přijeli jsme do Grand Canyonu na South Rim až ve čtyři odpoledne. Měli jsme v plánu dneska sejít dolů až k řece Coloradu, kde jsme měli dopředu rezervovaný kemp v Bright Angel. Bylo však již pozdě absolvovat takhle dlouhou túru, jelikož se tu stmívá kolem sedmé hodiny. Na doporučení rangerky jsme tak museli náš plán pozměnit a dojít zhruba jen do dvou třetin naší původně plánované trasy. Přespání pod stanem na dnešní noc jsme tak měli přeobjednáno do Indian Garden. Sbalili jsme si věci a vyrazili ke kaňonu. Na parkovišti to vůbec nevypadalo, že by se tu někde kolem měl nějaký kaňon nacházet, ale po pár desítkách metrů jsme najednou dorazili k hlubokému srázu a na obzoru, až kam oko dohlédlo, byly vidět kaňony, které v zapadajícím slunci hrály různými barvami. Úplně jsme oněměli úžasem nad tou krásou. Cesta dolů po tzv. Bright Angel Trailhead vedla po prašné a místy kamenité cestičce, která se různě kroutila. Naštěstí jsme šli pořád ve stínu, ale zároveň s blížícím se západem slunce bylo stále větší šero. Po cestě jsme potkali i párek českých důchodců, kteří zrovna lezli nahoru, a doporučili nám se jít zítra podívat na tzv. Plateau Point, odkud je možno vidět řeku Colorado. Než jsme dorazili do Indian Garden, tak jsme dobrou půlhodinu kráčeli už ve tmě. Naštěstí byl zrovna úplněk, a tak jsme si ani nemuseli svítit na cestu baterkami. Do kempu, kde byla naštěstí i voda a záchody, jsme dorazili zhruba po čtyřech hodinách. Ze South Rim, tedy z vrchu kaňonu, je tento kemp vzdálen 8 kilometrů a je nutné překonat asi 930 metrů převýšení. Stany jsme byli nuceni rozdělat na docela tvrdém podloží, do kterého ani nešly zapíchat kolíky, ale v noci se stan i ve velkém vichru naštěstí udržel.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Grand Canyon - day 2

    30 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 34 °C

    Ráno jsme nechali věci v kempu a vydali se už poměrně rovinatou cestičkou na Plateau Point, vzdáleného zhruba 2 kilometry od Indian Garden. Důvod této cesty byl jasný - když už jsme nešli až k řece na dno kaňonu, chtěli jsme Colorado vidět alespoň z výšky. Z Plateau je vidět proudit tuto slavnou řeku z výšky 400 metrů přímo pod vámi. Chvíli jsme tu poseděli, nafotili, kochali se tou krásou a sbírali síly na zpáteční cestu nahoru. Ta vedla po stejné trase, jakou jsme šli včera, takže na nás čekalo zhruba 10 kilometrů náročné cesty a kilometrové převýšení. Navíc jsme skoro celou dobu šli ve čtyřicetistupňovém horku, takže síly rychle ubíhaly. Po cestě jsou naštěstí dvě odpočivadla s pitnou vodou. Nahoru jsme vyšlapali zhruba kolem čtvrté hodiny a šli jsme v areálu visitor centra hledat nějaký obchod a sprchy, což se nám naštěstí také povedlo. Poté jsme vyrazili opět na cestu.
    Do GPS jsme zadali cíl cesty Lake Havasu, kde jsme hodlali přenocovat pod stanem. Ve Wiliamsu a Kingmanu jsme opět sjeli z dálnice na slavnou Route 66, která těmito městy prochází. Podél cesty lákají motoristy různé poutače motelů, benzínek, obchodů odkazující na tuto slavnou značku. Ještě podotknu, že "66" byla první cestou vedoucí z východu na západ USA. V americkém dálničním systému figurovala od 1926 do roku 1985, kdy byla nahrazena soustavou dálnic. Vedla z Chicaga do Los Angeles, ale dnes je dochováno jen několik úseků jako turistická atrakce označených "Historic Route 66". Nejdelší souvislý úsek je právě v Arizoně, na jehož trase leží právě i město Kingman, označované za srdce Route 66.    Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Lake Havasu

    31 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 33 °C

    Zhruba v deset večer minulého dne jsme dorazli do kempu u jezera Lake Havasu, velmi oblíbeného místa pro odpočinek a zábavu především mezi americkými vysokoškolskými studenty. V kempu nocovali jen lidé v karavanech, a tak jsme se u jednoho z nich raději ujistili, že tu můžeme spát pod stanem. Podloží sice bylo opět velmi tvrdé, ale na to už jsme byli zvyklí. Na co jsme ale zvyklí nebyli, bylo příšerné vedro, které tu panovalo i uprostřed noci, takže jsem ani nemusel spát ve spacáku. Ranní koupačka v jezeře byla proto příjemným osvěžením. Čekala nás totiž dlouhá cesta do San Diega.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Twentynine Palms

    31 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ⛅ 39 °C

    Pokračujeme autem zpátky do Kalifornie a krajina kolem nás rozhodně nebyla nezajímavá. Kolem cesty se rozkládala kamenito-písčitá Mohavská poušť, kde se nachází unikátní fauna a flora. Známá je zejména juta krátkolistá (joshua tree). Větší počet těchto krásných stromů leží v národním parku Joshua Tree, do kterého jsme bohužel neměli čas se podívat, ale silnice, po které jsme jeli, v podstatě tvořila severní hranici této chráněné oblasti a i podél cesty bylo k vidění spousta těchto stromů. Zastávku na oběd jsme si udělali v městečku Twentynine Palms, které je vstupní bránou do parku Joshua Tree. Nachází se zde také Harmony motel, ve kterém slavní U2 natočili svou nejslavnější desku, pojmenovanou právě podle parku. Kousek za Palm Springs jsme se napojili na dálnici, která nás dovedla přímo do našeho cíle. Podél ní bylo možno vidět nekonečný zástup větrných elektráren, kterých se vůbec po celé Kalifornii nachází obrovské množství.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Ocean Beach

    31 augustus 2009, Verenigde Staten ⋅ ⛅ 27 °C

    Kolem čtvrté hodiny odpolední jsme konečně dorazili do San Diega na Ocean Beach, kde se nacházel náš hostel. Ocean Beach International hostel mohu všem doporučit. Noc zde stála asi 24 USD a dostali jsme zde zadarmo večeři i snídani. Nutno však říct, že zde ubytovávají jen zahraniční studenty. Na nějaké seznamování ale nebylo čas. Po příjezdu jsme si hodili věci na pokoj a šli hned na pláž, která se nacházela jen dva bloky od hostelu. Byla to nádherná čistá písečná pláž rozdělená na dvě části, pro surfaře a pro normální plavce. Voda je zde sice studená, stejně jako po celém kalifornském pobřeží, ale to nám vůbec nevadilo. Poprvé jsem se koupal v Tichém oceánu a mohl si zařádit ve velkých vlnách jako malý kluk. Na večeři podávali v našem hostelu špagety a po ní jsme se vydali podívat se do ulic a na molo. Po setmění jsme si v liquor store koupili nějaké vína a šli posedět na pláž.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Tijuana

    1 september 2009, Mexico ⋅ ⛅ 27 °C

    Na druhý den jsme měli naplánovanou návštěvu Tijuany, která v podstatě se San Diegem přímo sousedí, ale co je důležité, že leží už na území Mexika. Doufali jsme, že překročení hranice tam i zpět nebude žádný problém, ale rozhodně jsme si s sebou museli vzít veškeré důležité dokumenty opravňující nás k dočasnému pobytu v USA, tedy pas, vízum a I-94. Autem jsme dojeli jen do centra San Diega, protože do Mexika bychom potřebovali mexické pojištění, ale ani tak bychom neriskovali mít zaparkované auto někde v Tijuaně na parkovišti. Koupili jsme si tedy za 5 dolarů zpáteční jízdenku městskou hromadnou dopravou z centra města do San Ysidra, které leží přímo u hranic. Zhruba po půl hodině jsme tam dojeli a pak se zeptali místního strážníka na cestu do Tijuany přes hranice. Pěšky to bylo zhruba deset minut, ale co nás překvapilo bylo, že turisty směrem do Mexika nikdo nekontroloval. Vstupní bránou do Mexika byly jen jednosměrné lítací dveře.
    Najednou jsme se ocitly jakoby úplně v jiném světě. Kudy jsme šli, každý poznal, že jsme turisté, a lákal nás do svého obchůdku se suvenýry či restaurace na zaručeně nejlevnější ceny ve městě. Samozřejmě jsme nemohli odolat sem tam si nějaký ten suvenýr koupit. Málokde však měli cenovky, jelikož obchod s prodavačem probíhal formou smlouvání ceny. A bylo vidět, že i když jsme si koupili suvenýr za mnohem menší cenu, než prodavači požadovali, byli rádi za každý ten dolar. K mému úžasu jsem tam objevil i obchod s alkoholem, který měl na vývěsce napsáno "Absinth - Czech Republic". A opravdu tam prodávali (nejen) toto jemné pití přímo z palírny U Zeleného stromu. Já jsem si tu však koupil flašku pravé mexické tequilly, kterou jsem si dovezl až domů. A k tomu ještě coca-colu, kterou jsem dostal zadarmo, aniž bych o to vědomě žádal. Zeptal jsem se prodávajícího, kolik stojí. Řekl "frí", tedy tři (dolary), tak se ujišťuji "for frí?" a on z toho pochopil, že se ho ptám, jestli mi ji dá zadarmo (jelikož výslovnost three a free je velmi podobná), a on odvětil "OK". Zřejmě i tak na mě něco vydělal, když mi prodal tequilu za 10 dolarů, takže oboustranně výhodný obchod. Také jsme samozřejmě sedli do jedné restaurace na náměstí Plaza Viva Tijuana, abychom zkusili pravé mexické jídlo. Číšníci se o nás ochotně starali, já jsem si dal k jídlu fajitas a k tomu vychlazenou coronu a vážně jsem si pochutnal.    Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    San Diego

    1 september 2009, Verenigde Staten ⋅ ⛅ 29 °C

    Cesta přes hranice na americkou půdu už byla samozřejmě komplikovanější než v opačném směru, ale i tak jsem čekal, že se tu zdržíme déle. Ve frontě jsme čekali asi jenom 10 minut a pak se mě strážník zeptal, co jsem v Tijuaně dělal a kam mám teď v Americe namířeno. Prošel jsem rentgenem a už jsem se opět ocitl na americké straně. Nastoupili jsme opět do troleje, která nás dovezla k autu, a poté jsme se vydali podívat se ještě do centra San Diega. Zaparkovali jsme u přístavu, kde natrvalo kotví obrovská námořní letadlová loď USS Midway, obchodní plachetnice Star of India či vyřazená ponorka, které jsou všechny proměněny v námořní muzea. San Diego je totiž americkou námořní vojenskou základnou a v dáli na protějším břehu tak bylo možno zahlédnout kotvit i stále sloužící vojenské lodě. Na další atrakce jako SeaWorld nebo slavné ZOO nám nezbýval čas a zároveň byly finančně velmi nákladné, a tak jsme se vydali směrem na sever někam zakempovat. Na dálnici ještě ve městě jsme pak špatně trefili sjezd, díky čemuž jsme najeli na dlouhý most táhnoucí se přes záliv San Diego Bay. Tím se nám zároveň otevřel nádherný pohled na panorama města i s přístavem, takže jsme nakonec byli za tento omyl vděčni. Večer jsme dojeli do kempu v San Clemente State Beach kousek od Los Angeles.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    San Clemente State Beach

    2 september 2009, Verenigde Staten ⋅ ⛅ 23 °C

    V San Clemente State Beach, kde jsme kempovali, jsme si po ranním probuzení dopřáli koupačku v Tichém oceánu a poté se vydali směrem do Los Angeles. Již od včerejšího večera se k nám přidala Ivetina sestra s jejím přítelem, kteří také zrovna cestovali po Spojených státech.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Los Angeles - Hollywood

    2 september 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 35 °C

    Do GPS jsem zadal souřadnice Griffith parku, odkud je z výšky pěkný pohled na celou oblast Los Angeles a okolí. Na kopci nad městem se tyčil důvěrně známý nápis Hollywood a v dáli v lehkém oparu byly vidět mrakodrapy v centru města a Tichý oceán. Z této výšky jsem pochopil, proč je centrum filmového průmyslu umístěno právě do Los Angeles. V této oblasti lze totiž najít všemožné kulisy pro film, od oceánu přes velkoměsto až po lesy, kopce a hory. V Griffith parku stojí také observatoř, kam je do jedné části vstup zdarma, a návštěvníkům je tu názorně demonstrováno např. střídání ročních období, příliv a odliv či fáze Měsíce.
    Autem jsme z Griffith Parku sjeli právě do čtvrti West Hollywood, kde jsme si udělali rozchod. Po obou stranách ulice Hollywood Boulevard se táhne chodník slávy, na němž je vyobrazeno na dva tisíce hvězd se jmény slavných lidí z oblasti filmu, televize a rozhlasu. Každý si tak mohl udělat fotku se svou oblíbenou osobností. Já jsem se nechal vyfotit např. u svého jmenovce Davida Copperfielda, Bruce Willise či Kačera Donalda. Kromě hvězd tu také některé osobnosti zanechali otisky svých nohou a rukou zároveň se svým podpisem. Na každém kroku to tu opravdu žije, poutače lákají na filmové premiéry, k vidění je mnoho představení a show. Autem jsme ještě projeli další slavnou ulici Sunset Boulevard, která se táhne přes Melrose Place a kolem Beverly Hills až do Santa Moniky. Při západu slunce jsme ještě na chvíli zastavili v Malibu, abychom si tu na benzince doplnili zásoby na večer na další stanování, tentokrát v kempu Carpinteria State Beach.    Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Carpinteria State Beach

    3 september 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 21 °C

    Při příjezdu do kempu v Carpinteria State Beach předchozího večera nám bylo u vstupní brány řečeno, že mají poslední volné místo. Vzhledem k tomu, že jsme jeli ve dvou autech, nechtěla nám ženská dovolit v kempu přenocovat, protože prý zmiňované volné místo je velmi malé. Po kratším přemlouvání, že nám to nevadí a že se scvrkneme, jsme nakonec dostali zelenou. Kdyby věděla, že nás je celkem devět, a nikoliv šest, jak jsme jí nahlásili, asi bychom neuspěli a byli bychom v deset večer nuceni hledat jiný kemp. Přesto bylo místo ke kempování dostatečně prostorné, to jen Američané mají pojetí prostoru a velikosti trochu jinde než my. Ráno jsem se v kempu místo koupání jenom prošel po písčité pláži, protože jsme si zastávku na poslední koupání ve vodách Pacifiku naplánovali ještě v Santa Barbaře.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    Santa Barbara

    3 september 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 28 °C

    Když jsme dorazili do Santa Barbary, byli jsme docela zklamaní z pláže, protože na ní i ve vodě byla spousta řas. Po dvou hodinách zde strávených jsem pak při procházce podél pláže zjistil, že ležíme mimo hlavní turistickou plážovou oblast, kde to bylo mnohem čistší a kde se také logicky nacházelo více lidí. Santa Barbaru jsem si však i přesto oblíbil, protože samotné město je opravdu krásné. Je pokládáno za hlavní město "americké riviéry" a značně poznamenáno španělským vlivem, a tak tu nenajdete žádné mrakodrapy, ale řadu nízkých domečků z bílého mramoru společně s palmami. Prošli jsme si celou hlavní ulici State Street až k pláži, kde stojí známá atrakce, Dolphin fountain. Z mola pak bylo vidět celé panorama města s plážemi, za nímž vystupovaly hory. Bohužel čas kvapil a nás čekala ještě dlouhá cesta podél pobřeží, protože jsme potřebovali dneska ujet co nejdelší cestu na sever až co nejblíže k San Franciscu. Nakonec jsme zakempovali až kolem jedenácté večer v New Brighton State Beach blízko Santa Cruz. Na náš poslední společný večer jsme otevřeli láhev mexické tequily, vypili nějaké pivka a šli spát. Poslední noc pod stanem, poslední noc na roadtripu a moje vůbec poslední noc v Kalifornii. Konec mého pobytu v USA se pomalu chýlil ke konci.Meer informatie

    Zie vertaling
  • David P.Southwest USA 2009Reiziger

    San Francisco

    4 september 2009, Verenigde Staten ⋅ ☀️ 13 °C

    Po 12 dnech a 4000 najetých kilometrech po jihozápadě USA jsme byli zpátky v San Francisku. V pořádku jsme vrátili auto (hodinu jsme ho však předtím na benzínce vysávali a umývali) a jeli se ubytovat opět do stejného hostelu. Pro mě jako jediného z naší výletní party to však byl poslední den v Kalifornii, jelikož jsem měl na večer (bohužel) objednanou letenku do New Yorku a pak domů. Rozhodl jsem se vyřídit si své resty a podívat se ještě tam, kde jsem předtím nebyl. S Dášou a Verčou jsme jeli městským autobusem do Golden Gate Parku navštívit japonské zahrady. Byly pěkné, ale za vstupné 5 USD jsem čekal víc. To nejlepší ale bylo na konec. Výjimečně nebyla v zálivu mlha, a tak procházka po Golden Gate Bridge, v jehož červeném nátěru se odrážely sluneční paprsky, měla své kouzlo. Pomalu se však blížil můj čas odletu. Na letiště jsem stihl dojet akorát na čas, ale letadlo mělo při odletu nakonec dvě hodiny zpoždění. To mi však nevadilo, mohl jsem aspoň o to déle spát a po pětihodinovém letu jsem se vzbudil až v New Yorku. Sbohem Kalifornie!Meer informatie

    Zie vertaling
    Het einde van de reis
    5 september 2009
  • 2025© FindPenguins
  • Home
  • Over ons
  • Groepstracking
  • Pers
  • Voorwaarden
  • Privacy & Cookies
  • Helpcentrum
  • Afdruk