Valera

V 9:30 byl sraz na hlavním náměstí, odkud jsme vyráželi autobusem do města Cocachimba. Na náměstí právě probíhali oslavy policie a armády, při které zdvihají vlajku a které se zjevně konají každou neděli. Za pár minut dorazil i náš autobus a my tentokrát vybojovali místa úplně vepředu. To dnes znamenalo, že jsme posádce za námi museli podávat pytlíky na zvracení. U Niki to opět bylo na hraně, ale nakonec jsme žádné nepotřebovali. Když jsme dorazili, vybrali jsme si jídlo v restauraci, které na nás bude čekat, až se vrátíme z naší túry. Guide mezitím koupil vstupenky do národního parku a my společně se zbytkem vyrazili směrem k asi 5 km vzdálenému vodopádu. Guide nám na začátku vysvětlil, proč byl vodopád Gocta i přes jeho velikost objeven až kolem roku 2002 a i legendu k tomu. Tím začala a také skončila jeho role pro tento den, i když jsme si extra za anglicky mluvícího průvodce museli připlatit 10 Soles za osobu. Během cesty začalo pořádně pršet, a tak si Niki na doporučení našeho průvodce koupila pončo proti dešti a já samozřejmě ne, protože mám bundu přeci. Ta mi byla po půl hodině k hovnu a všechno oblečení jsem měl skrz na skrz mokré, včetně bot. Po cestě bylo několik vyhlídek, odkud bylo možné vidět (za dobrého počasí) vodopád. My vždy viděli jen špičku a nebo mraky a tak jsme pokračovali v cestě. Když jsme dorazili k vodopádu, úplně jsme zapomněli, že máme vše mokré a byli nadšeni. Gocta vodopád patří mezi jedny z nejvyšších na světě a skládá se ze dvou kaskád. První měří 221 m a ta druhá 550 m - z našeho místa byla vidět pouze ta spodní část, i tak to byl neuvěřitelnej zážitek. Pokusili jsme se udělat pár fotek a videí, ale radši jsme hned schovali telefony, protože silně pršelo a do toho na nás lítala voda z vodopádu. Během cesty zpět jsme nemysleli na nic jiného než konečně na náš oběd. Po cestě pršet nepřestalo a tak jsme v tom dešti ušli celkem  asi 8 km. Po návratu konečně přišlo jídlo a po něm čekání, než se někde objeví i náš guide. Přišel půl hodiny po nás, najedl se a my mohli jet. Během dnešní túry jsme navíc potkali několik lidí z předchozích dní, jako například několik spolucestujících z lodi z Iquitos do Yurimaguas, pár, který nás doprovázel na cestě z Tarapota do Chachapoyas a nebo spiderman dítě z naší ulice.
Po cestě domů jsme si uvědomili, že nemáme žádné jiné boty a na zítřek už máme zařízený výlet. Po převléknutí jsme šli tedy na nákupy (v sandálech a žabkách) a hned v prvním obchodě, kde jinde než v Baťovi, jsme sehnali dva páry za celkem 1500 Kč. Teď můžeme s klidem spát, protože máme suché oblečení na zítřejší výlet.Read more