Géiser del Tatio

Budík nás vzbudil ve 03:30 s tím ukončil nás přibližně čtyřhodinový spánek. Rozlámání jsme vše připravili a vydali se na cestu ke gejzírům El Tatio. Silnice je prý v dezolátním stavu a jede se tam asi dvě hodiny. O to horší, že tam pojedeme v noci a cestu absolutně neznáme.

Krátce po čtvrté jsme už seděli v autě a mířili směrem na sever. Měli jsme super načasování, protože právě v noci ze 23. na 24. byl úplněk, takže nám měsíc krásné svítilo na cestu. Cesta byla hrbolatá a občas jsme při vyšší rychlosti vlítli do nějaké té dírky a dostali malý smýček, zábavy tedy nechybělo.

Venku bylo kolem -10 °C, naštěstí jsme však na nejsušším místě planety a tak jsme si nemuseli dělat starosti ohledně náledí. Na místo jsme dorazili pár minut před šestou a byli druhé auto v řadě čekající před bránou. Tu otevřeli chvíli poté a vysvětlili nám, že máme vyplnit formulář, koupit vstupenky a dojet k další bráně.

My jsme poslechli a po pár minutách už jsme byli uvnitř areálu. El Tatio je nejvýše položené gejzírové pole (4320 m.n.m.) a je zároveň třetím největším na světě. V tomto areálu se nachází asi 80 různých gejzírů a kouřících otvorů. Po ránu je tady však ještě pořádná zima a i přes několik vrstev oblečení jsme poměrně rychle promrzli. Proto jsme ohřívali naše ruce v teplé vodě z gejzírů, která tekla všude okolo.

Na začátku jsme tu byli úplně sami, než pomalu začali přijíždět organizované výpravy. My už měli vše projitou celou naši část a akorát jsme čekali na východ slunce. Kolem 07:20 jsme se rozhodli, že se přeci jen na chvíli schováme do auta a přejdeme k další skupince gejzírů, protože to zjevně ještě bude dlouho trvat, než slunce vyleze. Když už jsme se blížíli, spatřili jsme, jak sluneční paprsky protínají kouř gejzírů, odkud jsme zrovna odjeli.

Rychle jsme se otočili a letěli zpět, ať to představení nepropásneme. Při východu slunce je právě stoupající kouř nejlépe vidět díky úhlu slunce a vyšší kondenzaci kvůli velkému rozdílu teplot. Stihli jsme se vrátit a šli se projít tou obří kouřovou clonou, skrz kterou místy prokukovalo slunce. Já byl tak unesený, že jsem si v jednu chvíli během focení ani nevšiml, že za mnou omdlela paní, kolem které stal hlouček asi 10 lidí, kteří ji pomáhali. Tahle výška zjevně není pro každého. Všude kolem nás smrděla síra a další různé minerály, které však neumíme rozpoznat.

Kolem 08:15 jsme se přesunuli do druhé části, která ale už nebyla tak zajímavá, částečně i díky poloze slunce. Gejzírů už jsme viděli dost a nám byla šílená zima. Přes den tu bývá kolem 27 °C, takže na podobné teploty nejsme příliš zvyklí.

Během jízdy zpět jsme konečně viděli i okolí, které bylo předtím schované ve tmě. Kolem byly jezera plná plameňáků, kachen a racků. My u dvou z nich zastavili a šli se na chvíli projít. Jezer jsme však už viděli spoustu a tak nám zde stačila malá svačina, než jsme pokračovali dál.

Zanedlouho jsme projížděli malou vesničkou, kde jsme se rozhodli zastavit. Na nedalekém kopci stál starý kostel a pod ním vesnici bylo občerstvení. Niki si dala kafe a já špíz z lamy, víc tu však k vidění nebylo.

Včera jsme se pokoušeli koupit vstupenky na Termas de Puritama, to se nám bohužel nepodařilo. Nejbližší možný termín je až zítra a to se nám nehodí. Termas de Puritama jsou horké prameny, kde se nachází 8 menších přírodních bazénků, ve kterých se dá koupat. Vlastní je však nějaký hotel a účtuje si neskutečně vysoké vstupné - v přepočtu asi 850 Kč za osobu na tři hodiny. I tak to ale podle nás stálo za to a my se nechtěli vzdát.

Dojeli jsme na místo a chtěli zkusit štěstí. Třeba ještě budou mít nějaké vstupenky na místě a my se tam dostaneme. Bohužel u brány nikdo nebyl, ale viděli jsme z dálky přicházet nějakého pána. To byl také turista a ten nám oznámil, že se byl dole zeptat a řekli mu, že dnes mají údržbu a proto je zavřeno.

Škoda, tak to nevyšlo. Včera jsme však v jedné cestovní agentuře zjistili, že existuje o alternativa. A dokonce zadarmo. Termas bajas Guatin jsou prý také malé "bazénky", kterými protéká stejná voda jako v těch druhých horkých pramenech. Musí se tam jít asi 30 minut kaňonem a voda není až tak teplá.

Tyto informace nám stačily a my to jeli zkusit. Za asi 15 minut jsme stáli na parkovišti a šli to místo hledat. Nejdříve jsme museli slézt na dno kaňonu a tudy pokračovat proti proudu řeky. Ta byla obklopená vysokou trávou. Extrémně vysokou, protože mohla měřit tak 3-4 metry. Po asi 10 minutách jsme potkali další turisty, kteří se zrovna vraceli z jedné slepé uličky a poradili nám, kudy se dostat na místo. My ale ani nevěděli, jak to místo má vypadat, a tak jsme prostě odbočili přes můstek na druhou stranu řeky a pokračovali dál.

Za chvíli jsme narazili na nádherné místo ke koupání a hned slezli z cesty a uvelebili se u řeky. Skupinka za námi však jen prošla dál a my nechápali, jak můžou jen tak mávnout rukou nad takovou oázou. Voda měla skvělou teplotu - nijak zvlášť teplá, ale rozhodně ne studená, prostě ideální na svlažení.

Dali jsme si tu i svačinu, ale nějak nám to nedalo a my chtěli dál. Proč by jinak ostatní jen prošli kolem. Opět jsme se oblékli a šli dál proti proudu. Za 20 minut jsme pochopili, proč nás flek nikoho moc nezajímal.

Pod malým vodopádem bylo nádherné místo ke koupání a spolu s námi tu bylo asi jen dalších 6 lidí, z toho však většina jen posedávala na skalách a vychutnávala si čaj máte z termosky. Nádherně čistá voda spolu s barevnými stěnami kaňonu a obří trávou podél řeky tvořila fascinující kulisu.

My se tady samozřejmě znovu vykoupali a přišlo nám až nereálné, že jsme se před pár hodinami klepali zimou u gejzírů, kde byla všude zmrzlá zem a teď se na sluníčku v kaňonu koupeme v této horké řece ve výšce kolem 3400 m.n.m. A to vše v oblasti pouště Atacama.

Původně jsme ještě chtěli navštívit Valle de la Luna a proto jsme se nemohli zdržet na moc dlouho. V půl třetí jsme opět seděli v autě na cestě zpět do San Pedro de Atacama, tam jsme si však naše plány rozmysleli. Přeci jen jsme vstávali v půl 4 ráno a ještě musíme udělat Check-in na lety na Velikonoční ostrovy, vyplnit formuláře, vytřídit fotky a napsat text, nakoupit jídlo a sbalit naše věci před letem.

Valle de la Luna jsme tedy přesunuli na zítřek a pustili se do organizace dalších dní. Zítra ráno musíme předat naše ubytování, letíme ale až ve 23:58 z Calama do Santiago de Chile.Okumaya devam et