Yuraccorral

Vstávat ve 4 ráno po včerejším výletu bylo hodně náročné. Většinu věcí jsme měli sbalenou ze včerejška a tak jsme ráno nepotřebovali tolik času na přípravu. Na recepci čekalo dalších asi 5 lidi na stejný výlet k Laguna 69, což nás trochu uklidnilo. U našeho hostelu nabíral autobus mezi prvními a tak jsme si mohli vybrat dobrá místa. Po asi 20 minutách prejiždění od jednoho hostelu k druhému se bus naplnil a my mohli vyrazit.

Celkem měla naše jízda trvat tři hodiny, než dorazíme na místo, odkud budeme stoupat. My toho využili a na chvilku usnuli, než to s námi začlo házet. To jsme sjeli z hlavní silnice a mířili rovnou do hor. První kratší zastávka byla na snídani, kde jsme si za 18 Soles koupili dvě suchý housky a hnusný kafe a kakao. Hlavní je ale, že jsme měli něco v žaludku. 

Druhá pauza na 5 minut byla u lagun Llangunuco, kde jsme mohli udělat pár fotek, než se pokračovalo dál. Od mamky jsem se dozvěděl, že se mezi těmito lagunami prý nachází i památník na 1. československou expedici, která v Peru v roce 1970 zahynula kvůli lavině způsobenou zemětřesením. Právě tito lidé prý stáli za vznikem Jizerské 50. Původně jsme se sem chtěli podívat v rámci samostatného výletu, ale na recepci na hotelu nám naštěstí vysvětlil, že nemá smysl se sem dvakrát táhnout 3 hodiny tam a zase 3 hodiny zpět, když stejně chceme na Laguna 69 a po cestě se tu staví. Památník jsme sice nikde neviděli, ale můžeme říct, že jsme tu byli 😃

Během posledních pár minut jízdy nám průvodce vysvětlil, že máme 3 hodiny na výstup, 1 hodinu nahoře a 2 hodiny na sestup zpět k busu. On půjde poslední a kdo to nebude stíhat a nebo mu bude blbě, ten se musí vrátit - autobus na nikoho čekat nebude. Předchozí výlety v okolí Huarazu jsme podnikli právě abychom se aklimatizovali na tento výstup a tak jsme věděli, že se začíná ve 3800 m.n.m. a stoupá se k Laguna 69 ve výšce 4600 m.n.m. Jde se stejnou cestou nahoru i dolů a celkem člověk ujde 14 kilometrů.

Po proslovu průvodce jsme se lehce cítili pod tlakem a tak jsme nasadili poměrně svižné tempo. To však Niki dělalo velké problémy a měla strach, jestli dnešní výlet vůbec zvládne. Trochu jsme tedy zvolnili a po chvíli bylo vše v pořádku. 

Túra začínala v údolí, kudy tekla průzračně čistá voda, kolem se pásly krávy a zpívali ptáci, a my si připadali jak v pohádce. Kolem rostly stromy se skoro až zářivě oranžovou kůrou a my se nemohli nabažit okolí. 

Po vystoupání do asi 4300 metrů přišla rovinka a my mohli v klidu vydýchat před finálním výstupem. Před námi stála obří stěna s několika vodopády a kolem se opět pásly krávy. Tady už začalo vykukovat slunce a my doufali, že nahoře něco uvidíme.

Poslední stoupání nám sice dávalo zabrat, ale nebylo to ani zdaleka tak náročné, jako včerejší výstup k laguně Churup. Sice jsme poslední kilometr šli 45 minut, i tak to ale byla příjemnější cesta v porovnáním se včerejškem. Lehce se nám motala hlava a my lapali po dechu (hlavně já), přestávek jsme měli ale výrazně méně. Během jedné z nich jsme dali jednomu turistovi z Francie naše tabletky na bolest hlavy. Ten s námi celou dobu držel tempo (a nebo my s ním?), měl ale problém s výškou. 

Nahoru jsme dorazili po 2 hodinách a 40 minutách a my rychle našli ideální místo u laguny. Když tak zpětné přemýšlíme, měli jsme asi nejlepší místo, které tam bylo. Na internetu už jsme samozřejmě viděli obrázky, jak laguna vypadá, bylo nám ale jasné, že jsou upraveny a realita bude jiná. K našemu překvapení to vypadá 100% stejně, ne-li mnohem líp. Voda je nádherně modrá, skoro až umělá - kam se na to hrabe Blausee ve Švýcarsku.Read more